Sportující VEFIS.

Sportovní deníček

2011-12-29T21:24:00.003+01:00

Můj sportovní deníček : http://runkeeper.com/user/vefis/activity/64170337?channel=web.activity.shared.facebook.auto&utm_campaign=SharedActivity&utm_medium=facebook&utm_source=Ref

Fotr

2011-12-06T22:11:00.005+01:00

Měl jsem dlouhou "sportovnězdravotněfotrovskou" pauzu. Je tedy pravda, že jsem se sportem zaobíral ( a zaobírat se budu) co se týče organizace, ale je čas se vrátit.

Jelikož tento blog, je můj motivační prostředek a vy mne určitě nenecháte dále lenivět, slibuji zde, že se vracím na sportovní pole jako sportovec. 103 kg musím zredukovat na původních 97 a méně, chci vás zase doběhnout.... Jdu do toho...... Držte mi palce a prosím o podporu, moc to pomáhá !

Nový život

2010-06-21T08:12:00.004+02:00

Narodila jsem se na tento svět 9.6.2010 v 15:55 hodin. Vážila jsem 3,635 Kg, měřila 52cm. Dávala jsem si hodně na čas, není kam spěchat. Možná jsem předurčena k vytrvalosti. Moji rodiče mne nedočkavě vyhlíželi v cíli, měla jsem tak trochu 9 dní zpoždění. Ale ted se budu snažit a rodičům dělat jen radost.

Možná se za pár let potkáme na trati .

S pozdravem Kačenka Fišerová.

Mini reportáž z běhu parkem 10.4.2010.

2010-04-13T08:49:00.007+02:00

Počasí bylo nad očekávání příznivé, nepršelo a to je hlavní. Jsme spokojeni s hojnou účastí dětí. Jejich úsměv a zdravý duch je nám odměnou. Všechno klaplo dle našich představ. Zranění bylo asi 2x pohmožděnina kotníku u mužů. I přes to byla trasa pro závodníky velmi zajímavá s velkým převýšením a krásnými výhledy (ale samozřejmě bylo i hoodně trápení). Součástí tohoto závodu bylo i vyhlášení zimního běžeckého poháru, který se konal v Kadani. Tento pohár pořádal Čeněk Filingr. Pro závodníky byla přichystána i tombola pro všechny startující.
V 10 hodin vystoupila taneční skupina Berušky .
V 11 hodin vystoupil František Bůcha z HISTORICKÉHO SPOLKU Města Bílina . Jednalo se o ukázku vojenského umění seveřanského kavaleristy. Bylo to zpestření pro děti, které čekaly na své rodiče až doběhnou. Podle všeho se líbilo . Celou akci podtrhla hudební kulisa a nadšení účastníci. Myslím si, že akce takového druhu budou veřejností podporována. Cílem našeho klubu je rozpohybovat Kadaň. Zatím se nám to docela daří a jsem tomu rád. Už se těšíme na další akci. Zde výsledky. A více na www.skmpkadan.cz

Chtěl bych poděkovat sponzorům, bez nichž by se tato akce neobešla:
ESB.a.s. ; Severočeské doly a.s.; Město Kadaň ; Jízdní kola Hnízdil
Občerstvení Hamir; František Bůcha (jezdec na koni). Hasiči Kadaň, Šuplík Kadaň, DJ Mlaďas.

Kdo má fotky tak prosím pošlete. Předem díky.

Zatracený sníh.

2010-02-08T09:44:00.003+01:00

Dnes jsem si byl zaběhat a kde nic tu verše :-). No vím, že nic moc příspěvek na můj blog. Berte to jako takovou modlitbu :-).

Kraj pod sněhem.

Počasí nám určuje životní směr,
bílá barva patří na sever.

Už volám -"já chci půdu bez sněhu",
vadí to dost při běhu.

Prokluzuje mi podrážka,
to není běh to je urážka.

Modlím se ať už přijde obleva,
pro můj kotník úleva.

Bílá barva už mne nebaví,
má duše a tělo churaví.

Snad to jaro napraví!!!!

Běh 17. listopadu

2009-11-01T21:10:00.004+01:00

Sportovní klub Městské Policie Kadaň
Chomutovská 1254
43201, KADAŇ

pořádá

Běh 17. listopadu

Pro všechny, kteří chtějí strávit volný den sportem nebo se jen proběhnout, připravil SKMP Kadaň krátký závod, který se uskuteční dne 17.11.2009 v Roosveltových sadech (lesopark) v Kadani. Hlavní závod pro účastníky ve věku od 18 let se uskuteční na trati dlouhé 4,8 km, pro mladší účastníky od 13 -17 let je připravena poloviční trať, tedy 2,4 km. Bude připraven i závod pro nejmenší, který mohou absolvovat i maminky s kočárky.

Každý účastník obdrží malý dárek a pro nejmenší závodníky je připravena sladká odměna. Ti, kteří zvítězí v jednotlivých kategoriích dostanou věcné ceny a medaile.

Na závěr závodu je připravena velice hodnotná tombola, které se může účastnit každý bez ohledu na umístění v závodě, takže vyhrát může každý.

Kdy: 17. listopadu 2009
Kde: lesopark v Kadani, za Kauflandem
Čas: prezentace do 09.45 h v již 10.00 startujeme

Přijďte se proběhnout, závod je určen pro širokou veřejnost bez ohledu na dosažený čas, rádi uvidíme každého, kdo se rozhodne hýbat, nebo aspoň fandit závodníkům.

- chceš se proběhnout
- chceš si zazávodit
- nevíš jak začít běhat
- nudíš se

Tak se ukaž 17. listopadu 2009 v Kadani a zasportuj si s kadaňskou Městskou Policií.

Další informace na tel. 604 826 193

Stále tu jsem, ale...

2009-10-20T20:05:00.004+02:00

Připadám si jako starej kozel :-)
Celosvětová krize zasáhla v jistém smyslu i mne.
V tomto roce jsem toho moc sportovního neukázal.
Občas se ukážu na nějakém tom závodě seriálu Peruna , ale můj trénink je v troskách. Nemohu se nějak dostat do té pravidelnosti a lenost mnou lomcuje. Navíc se tento rok událo hodně věcí , které převrátily můj život naruby. Tento rok prostě nebylo o čem psát, nebo nebyla chuť ani čas. Možná se ještě ukážu na pár závodech zimního běžeckého seriálu, ale nebude to žádná sláva :-(.
Člověk se musí sakra snažit, aby zůstal na úrovni sportovní závislosti. Poslední dobou se musím hodně přemlouvat. Od té zlomeniny kotníku jsem prostě lemra nad lemry. Kotník naštěstí srostl na výbornou, vůbec o něm nevím (nesmím to zakřiknout).
Musím v sobě opět najít, toho podřimujícího sportujícího Vefise. Přibírající kila (4Kg) mne k tomu nutí, endorfíny mne určitě dostanou.

Zásada 17.5.2009

2009-05-19T20:38:00.010+02:00

Již dlouhou dobu to tu zelo prázdnotou. V mé duši prahne žízeň po běhu. Prokletý kotník mne stále nepustí a nemohu dělat co mám rád !!! BĚH !!! . Snad je to osud. V touze uhasit to prázdno jsem udělal zásadový zlom ve svém životě a počínal jsem si hrát s myšlenkou uspořádání nějakého běžeckého závodu. Kdo nepořádal závod neví, že samotný pořadatel musí být duchem pořádný vytrvalec. Vše začalo založením klubu SK Městská policie Kadaň. Najednou jsem byl obklopen lidmi, na které se mohu spolehnout a kteří mají stejné koníčky.
Dalším bodem bylo sehnat sponzory. Poté dal realizační tým hlavy dohromady a vzešel první nápad "Běh do Zásady" 4,6Km. Myšlenka na běh, který by se mohl stát tradicí se ujmula.

V den "D" jsme všichni plni očekávání. Budíček v 5 ráno, žaludek mám jako na vodě, ještě nikdy jsem nebyl ředitelem závodu. Myšlenky v hlavě mne kamenují a neustále si opakuji, jestli jsem něco nezapomněl: " Bude dost cen? Přijedou hasiči s nafukovacím stanem a motorovým člunem? Bude fungovat elektřina? Jak proběhne registrace čísel? Budeme ten nápor zvládat? Bude dost vody? Bude dobré počasí? Bude stíhat náš vrchní písmomalíř Pavel psát diplomy? Bude se lidem líbit tombola? ............... Myšlenky.... stres se hromadí. Musím se hodit do klidu, jinak mi vybouchne hlava.
V 06h vyzvedávám Laskyho a jedeme nakládat do mé Feldy vše potřebné. Auto je narvané k prasknutí. Kam dáme chladič pití? Nic naplat Lasky se uskromňuje a objímá nohama toto monstrum. Dveře sotva zavřeme. Vyrážíme směr Kadaňský stupeň. Zde již nás čeká Amsty. V mžiku máme vyloženo. Napojujeme elektřinu, ze zdejší truhlárny. Už je 7h. V 8 je prezentačka dětí ze škol. Ještě jednou přeměřujeme s Rolandem GPSkou vzdálenosti pro jednotlivé kategorie. Křídovým sprejem čmářu jednotlivé točny. Půjčuji si kolo a ještě s kolegou jedeme projet celou trasu závodu 4,6Km. V 7:45 hotovo. Vše klaplo a závod je připraven. Nyní jsme plni očekávání. Počasí je nádherné, svítí slunce, bezvětří.
Mezi tím se na místo dostavil velmi ochotný, zkušený a spolehlivý člověk Antonín Pulec, který byl hlavním rozhodčím tohoto závodu.
Na závod škol se dostavilo pouze 11 dětí, to pro nás byla studená sprcha a trpká zkušenost. Asi naše školy o sport nemají zájem. Propagace byla dostatečná, ale nic naplat. Byla naše chyba, že jsme nedali termín do všedního dne? Nebo to bylo moc brzy?
Navzdory malé účasti v závodu pro školy, jsme se nevzdávali naděje v lepší účast na hlavním závodu od 11h.
Byla to škoda, protože jsme měli pro děti nachystáno mnoho cen a medailí. Mimo jiné zde byla i projížďka na motorovém hasičském člunu s velmi ochotným velitelem kadaňských hasičů Martinem Apolenem.

Desátá hodina rozhodla. Začali se rojit závodníci. Dost se nám ulevilo, když se přihlásilo alespoň 30 závodníků. I když jsme byli připraveni i na 200 a více. I přes to jsem stále nervozní. Snažím se to zmáknout a nedat to na sobě znát. V 10:55 svolávám megafonem závodníky na start. Připravuji si startovní pistoli. Ouha zapomněl jsem vyznačit start a cíl (je totiž o 200m dále než byl start pro děti ze škol). Ve snaze rychle vyřešit trapnou situaci pádím pro křídový sprej. To už mám proti sobě 30 závodníků. Mezi tím píši na silnici. Start a cíl. Stalo se něco, co bych opravdu neočekával. Při psaní "S" jsem napsal "?" Výbuch smíchu všech účastníků mne rozhodil (trapas). Pohotově vtipkuji " to je pro ty, kteří ještě neví jestli doběhnou ". Při této větě pokračuji v čárání na zem a dívám se při tom na závodníky. Co čert nechtěl. Druhý trapas , který rozcházím ještě dnes. Jedna bota se ocitá trochu více dopředu a špičku mám najednou bílou. No alespoň jsem někomu zvedl náladu :-) Taková kulturní vložka tu chyběla.

V jedenáct startuji závod výstřelem ze startovací pistole.
Vysílačkou oznamuji na točnu do Zásady, počet startujících a že již je odstartováno.
Hlavní rozhodčí již sleduje ubíhající čas. Doprovodný cyklista jede za posledním závodníkem a ještě stihne natáčet film. Všichni doběhli, nikomu se nic nestalo. Dle všeho byli lidé spokojeni. Celý tým pracoval jak dobře namazaný stroj. Vše proběhlo tak jak má, jen tiskárna netiskla. Později byly výsledky dány na internet. Pochmurné myšlenky odplavaly. Skoro vše parádní a dle mých představ.

Děkuji ještě jednou všem, účastníkům a organizátorům závodu. Naplnilo mne to skvělou atmosférou. Video zde.
Foto zde (ještě dodám další) Foto: Kadaňské noviny

Není čas.

2009-03-13T13:14:00.002+01:00

Jak vidno zanedbávám svůj blog. Tento rok je trochu hektický a snažím se to zvládat jak nejlépe umím. Teď se naplno věnuji rozjezdu SK Městská policie Kadaň. Začátky jsou opravdu těžké. Nejhorší je zabředávání do daňových a účetních věcí. Jakožto samouk se v tom pěkně koupu. Ale určitě to zvládnu. Den ode dne se učím stále nové věci . Jestli někdo z vás má zkušenosti ohledně vedení SK a byl by mi ochoten do začátku trochu poradit, budu vděčen.
Učený z nebe nespadl......

Pouhé mini úvahy.

2009-02-22T08:47:00.003+01:00

Co nás dělá člověkem?
Poznáš mnohé s věkem.

Spěchání ve stresu je lidská vlastnost,
sport je spěchání bez stresu a v duši rozzáří jasnost.

Tělo se ozve, když má špatností dost,
měli bychom ho umlčet ať má radost.

Hlava a tělo jsou si vzájemně rádcem,
někdy jsou navzájem největším zrádcem.

Se sportem srdce se rozbuší.
S čistou duší, která netuší,
že dýcháme špinavé ovzduší.

Je lepší být zdravě závislý?
Pupek není tak převislý.

Závislosti se těžko zbavit,
je na každém jak volný čas trávit…..!!

Foto běhu v parku.

2009-02-15T12:55:00.003+01:00

Byl jsem se dnes jakožto fanoušek podívat na jeden z běhů ZBP. Potřeboval jsem trochu té běžecké atmosféry. Trasa byla trochu namrzlá, ale sešlo se zde hodně běžců a běžkyň. Pár fotek naleznete zde. Já si na běh ještě bohužel počkám, ale už chodím bez berle a konečně jsem se nechal uschopnit. Tak ať vám to běhá....

Sádra sundána.

2009-01-29T12:54:00.005+01:00

Dnes jsem konečně přišel o sádru. Zatím to vypadá nadějně minimálně 2 až 3 týdny ještě rehabko a jdu do práce. S během to však nevidím nijak růžově zatím. To si ještě minimálně 2 měsíce raději počkám. Zatím se budu věnovat plavču, posilovně a jestli to noha dovolí i kolu. Hlavní je, že mám alespoň vycházky. Už bylo na čase, musím ještě vyřídit pár věcí na úřadech a musím tam osobně.

Ze vzpomínek.

2009-01-28T15:17:00.006+01:00

V televizi jsem shlédl prvního díl seriálu "Proč bychom se netopili".
Zavzpomínal jsem na mé vodácké časy.

Jak bych to měl vlastně začít…..
Bylo nebylo….
Asi před 13 lety jsem byl na vodě s oddílem vodáků slalomářů z Kadaně. Tábořili jsme i s dětmi na poloostrůvku, který je součástí náhonu Bílý mlýn ve Vyšším Brodě – Jihočeský kraj. Bydlení u mlýna pod splavem bylo romantické. Navíc jsme se dost dobře znali s majitelem a celou jeho rodinou Ouředníkovic.
Pravidelně jsme sjížděli řeku Vltavu od Vyššího Brodu k Rožmberku n/Vltavou. Zážitků je plno. Vybral jsem však takový zážitek, který je opravdu nezapomenutelný.

Jednoho dne našeho 14tidenního pobytu, jsme měli za úkol jakožto mladší vedoucí vymyslet „radě starších“ nějakou hru a poté zase na oplátku měli vymyslet hru oni nám. S tím, že po dobu nepřítomnosti jedné skupiny vedoucích, každý zastane práci za oddílového vedoucího, který zrovna hraje hru. Pořád jsme vymýšleli hry hlavně pro děti tak jsme si chtěli alespoň jeden den udělat pro sebe.
Vymysleli jsme starším hru na pevnost Boyard. Normální hra v okolí tábora s normálními úkoly. Například nalezení nějakého předmětu dle předešlých indicií, třeba v náhonu se studenou vodou, atd. Tuto hru asi nemusím představovat.

Rada starších však byla daleko daleko zákeřnější. Odpoledne nám řekli ať jdeme normálně vykonávat běžnou činnost a až zakřičí poplach, musíme okamžitě tak jak jsme, přiběhnout k táborové kuchyni. Zde nám bude upřesněno co musíme udělat. V domnění, že bude hra probíhat v okolí tábora, někteří z nás začali na lodích (pro jízdu na divoké vodě) blbnout ve válečku šlajsny u jezu. Nevzpomínám si přesně kolik nás bylo, ale počítám tak kolem 10 lidí. Najednou se to stalo, všichni jsme nastoupili ihned u táborové kuchyně. Vedoucí nám upřesnili, že máme ihned tak jak jsme vstoupit do našeho autobusu, ten nás údajně odveze na místo konání bojové hry. Řidič nám měl v autobusu vše vysvětlit.
Pořád ještě s důvěrou, plni očekávání jsme poslušně nastoupili do autobusu. Vzpomínám si, že bylo docela velký horko, kluci a holky v černých neoprenech byli ještě mokrý z vody , přilby měli pořád nasazené na hlavách a mokré boty na vodu na nohách. Vesty měl skoro každý. Prostě jsme byli vybaveni jak se na vodáka extremáka sluší a patří. Navíc nám bylo naznačeno, že bude hra extremní, tak jsme chtěli být plně vybaveni!!
Když řidič autobusu zavřel dveře a rozjel se, řekl nám: " Nyní vás odvezu do Lipna nad/Vltavou do velkého stanu (místní diskotéka) a tam budete mít první indicii u baru, postupujte dle indicie, buďte neoblomní". Řidič ještě suše dodal: " a samozřejmostí je, že si nesmíte vysvléci ani kousek vašeho oblečení. Máme tam domluveno s personálem, že nám ihned oznámí každé porušení pravidel a budete diskvalifikováni"!
Po cestě v autobuse (asi 10.5km) ve strašném horku jsme smrděli jako spařený cirkusový stan.
Na parkovišti u diskotékového stanu jsme v podvečer vystoupili. Autobus se zavřel a odjel.
Převážně zahraniční turisté se na nás dívali jako na mentálně postiženou skupinku na výletě.
V tu chvíli jsme si připadali opravdu docela trapně a to jsme ještě nevěděli co nás čeká.

Asi po 5 minutovém rozjímání jsme vyrazili na diskotéku. Jaké překvápko museli jsme zaplatit vstupné. Naštěstí si někdo z nás vzal dost peněz a půjčil tak i ostatním. Uvnitř skoro nikdo nebyl. Jen barmanka za pultem a pár lidí. Ihned jsme se neoblomně vrhli na barmanku aby nám řekla o první indicii. Ta se však začala neúměrně popadat za břicho a strašně od srdce smát. Mysleli jsme si, že je to součást hry, řekli nám přeci: "buďte neoblomní"! Vymysleli jsme proto plán, že každých 5 minut půjde za barmankou jeden z nás a bude neoblomný.
Asi po pátém neoblomném naléhání se o nás začali zajímat né příliš vlídným způsobem vyhazovači. V té chvíli už v každém z nás začalo klíčit semínko pochybnosti.
"Je to ještě součást hry"? Z diskotéky nás naštěstí nevyhodili, ale byli jsme důrazně varováni. Některým z nás bylo ihned jasné, že jsme byli vysazeni na pospas svému osudu. Bylo zde však ještě pár jedinců, kteří to nevzdali a věřili, že hra pokračuje. Začali jsme tancovat a blbnout na tanečním parketu, Tančili jsme takovým způsobem, že jsme na sebe upoutali pozornost. Nebo, že by to nebylo tím tancem !? Orosení jsme však začali po chvíli odpadat. Někdy kolem 22 hodiny, kdy jsme se již koupali ve vlastním potu, napadlo někoho, že překecá pár cizích lidí aby naléhali na barmanky za nás. Povedlo se! Pár lidiček opravdu šlo vznést požadavky a zastalo se nás se slovy: " už by jste jim konečně mohli dát tu indicii podívejte jak vypadají"!
Světe div se bylo nám vyhověno. Vyhazovači se slovy : "tady to je ta indicie" nás všechny vyhodili z diskotéky. To už se rozsvítilo i těm nejzarputilejším. Konečně jsme si sundali přilby a vesty. Byla tma a venku krásný srpnový večer. Před námi 10,5km po silnici. Při cestě domu nám samozřejmě žádné auto nezastavilo. Cestu jsme si zpříjemňovali zpěvem a smáli jsme se sami sobě. Myslím že jsme si koupili i lahev něčeho tvrdšího, ale nejsem si jist. Pomsta nám však kolovala v žilách. Do tábora jsme dorazili asi někdy k půlnoci. Děti i rada starších už spali. Byli jsme dost unaveni a pomstychtivá nálada se nám tak nějak vytratila. I navzdory velkému trapasu jsme si na diskotéce zatancovali ( v plné vodácké). Řekli jsme si, že to byl docela fajn sportovní výkon….. Druhý den nás čekalo další tentokrát romantické vodácké dobrodružství…

Domácí vězení.

2009-01-15T11:16:00.006+01:00

Berle ze slitiny kovu a kůže,

člověk se pajdá jak může.

Každé ráno probouzím se do hrozného snu.

Protože mám trochu hlad,

já plazím se k berlím jak had.

Do kuchyně cválá divný poník,

tváří se jako by měl zlomený kotník.

V koupelně ve sprše v igelitu nohu,

na jedné noze jako čáp na lovu.

Byt je krutá překážková dráha,

to mně pořádně psychicky zmáhá.

Doktoři předepsali- hnát ať trčí pořád vzhůru,

já nemohu ani na vycházkovou minitůru.

Sportovní přestávka bude asi dlouhá,

snad uhasí se někdy po sportu touha.

Kde jsou ty příjemné chvíle,

kdy zdolával jsem svěže nádherné míle.

Odříznut od civilizace,

to není žádná legrace.

Snad můj zlomený hnát ,

sroste mi dobře napořád.

Je vidět, že mi hrabe,

když píši básně rozumově chabé…. :-)

SK MP Kadaň již má své stránky.

2009-01-01T12:21:00.004+01:00

Tak již jsem založil blog SK Městská policie Kadaň. Budu ho průběžně aktualizovat. Teď na to mám času dost.

Fraktura.

2008-12-21T14:41:00.003+01:00

Jsem namydlenej. Včera jsem si zlomil nohu. Oboustranná fraktura pravého kotníku. To budu mít hodně dlouho po sportu. Snad se to nehne, jinak operace. Držte mi palce. :-(

Spánkový deficit a běh

2008-12-14T21:33:00.015+01:00

Snažím se skloubit nedostatek spánku s během, jednou to nejde a jednou zase ano. I když to asi není moc zdravé, ale jsem si sám sobě pokusným králíkem. Noční šichty dělají své. Jeden ze závodů ZBP (Čertovský běh na Úhošť) jsem z tohoto důvodu vzdal. Nyní jsem po závodě - Běh kolem Špičáku.

Pokus o malou minireportážičku:

V 06:15hodin jsem přišel opravdu unaven domu a zalehám ihned po hygieně do pelechu. Natočil jsem se budíka na 09:30h , ještě že má opakované buzení. Vstávám až v 10:10h Oči nemohu rozlepit. Rychle se převlékám do běžeckého, ani si neberu sportester, hodím do sebe pár rozinek a trochu zapíjím vodou. Mažu!!! Start je už v 10:30h to nestíhám!!! Ufuněn dobíhám na místo prezentace u 2.ZŠ, stihl jsem to do 10:20h. Již mne zde vyhlíží pár lidiček a klepou si na hodinky, když mne uviděli. Kruhy pod očima a červené oči mne omlouvají. Můj team z SK MP Kadaň (Lasky,Roland,Milan) mne podporuje, již nevěřili, že budu startovat. Potkávám zde opět sportovní rodinku Koyamovic. Koyama se rozcvičuje, silový trénink je na něm znát :-). Od 2.ZŠ jdeme do místa startu, které se nachází nad 2. ZŠ na vrstevnici pod Strážištěm.

Start- Koyama vystřeluje a nebýt tajícího sněhu a bahna trhá podrážkou kameny. Tento nerovný soupeř se mi rychle vzdaluje. Já se držím svého tempa. Za sebou nechávám zatím všechny z SK MP. Pod Strážištěm mne předbíhá Roland. Držím se ho až po
mikulovický památný strom. Zde se mi vzdaluje. Po silnici běží jako srnec. Chvilku zápolím se dvěma mlaďochy. Při jejich předbíhání slyším poznámku " policie, musíme zpomalit". Před nimi jsem vydržel až po krkolomný horolezecký výstup na Špičák. Zde jsem jim dal šanci :-). No nejsem žádný robocop. Po výběhu se utvořila skupinka 2 mlaďoši, já a Lasky. Držím se jich zuby nehty. Seběh po silnici ze Špičáku je uvolňující. Kopec k Františkánskému klášteru prověřuje naše síly. Pořád běží naše formace. Konečně cílová rovinka ul. Pionýrů. Ždímu ze sebe poslední rozinkové síly. Mlaďoši mne předbíhají, Lasky v těsném závěsu. V cíli mu oplácím těsným vítězstvím 7sekund (původně jsem si myslel, že jsou to 2sek.), mou těsnou 2 sekundovou prohru v předminulém závodě. Tentokrát jsem můj boj se spánkem vyhrál. Snad to zase neodmarodím selháním imunitního systému. Snažím se to dohnat větší konzumací probiotik, vláknin, vitamínů a minerálů. Jaký máte recept vy? Jak vyhráváte nad spánkem, když chcete sportovat?

Moje zimní běžecké trápení.

2008-11-27T10:52:00.006+01:00

Již dlouho jsem nenapsal ani řádeček. Asi proto, že jsem nechtěl komentovat mé umírání při běžeckých závodech, kterého si povšimli i ostatní běžci, kteří se účastní ZBP. Moje netrénovanost mne vytrestala. Již 3x jsem se o tom mohl přesvědčit na trasách ZBP. Ostuda, ale přežil jsem to. Uvědomuji si, že musím více trénovat. Snažím se, ale nějak je znát to letní „flákání“ na zahradě.

Co jsem na jednotlivých závodech zažil?

Čendův lomcovák 5200m :

Jsem jakž takž uběhl a na to, že nemám natrénováno jsem byl spokojen. Naštěstí byla bahnitá zem pokryta napadaným listím, jinak by asi bylo zraněných závodníků daleko více. V tomto závodě se zranili asi 3 závodníci. Seběhy byly opravdu drsné a to nemluvím o horolezeckém výstupu, kterému se nedá říkat běh.

Cyklostezkou podél Ohře 6800m :

Od rána mi nebylo dobře od žaludku a to jsem ještě chtěl vyzkoušet nové BCAA aminokyseliny, které se mi pravděpodobně přilepily na žaludeční stěnu a vyvolávaly zvedání žaludku. No prostě katastrofa zhoršení o 20 sekund od minulých závodů.

Rašovická lávka 14000m :

Tuto trasu jsem běžel poprvé a představoval jsem si běh po cyklostezce podél Ohře do Rašovic a zpět. Na místě srazu jsem však dostal studenou sprchu, když jsem se dozvěděl, že moje představy o trase jsou moc růžové. Běželo se od Splitu ul. Říční, k silničnímu mostu pořád po silnici –Pokutice – Zásada -Suchý důl- Rašovice. V Rašovicích jsme přeběhli lávku. Přeběhli jsme dokonale pod sněhem ukrytý bahnitý příkop, kam jsem zahučel až nad kotníky. Po chvilkovém rejdění v bahně, jsme stoupáním proběhli chatařskou oblastí na silnici okolo Mikulovic do Kadaně. Seběh kolem Františkánu po zmrzlých schodech byl docela o hubu. Po nově vzniklé cyklistické lávce s kovovými rošty se běželo dobře a neklouzalo to. Nicméně jsem opět poznal, že nemám nic natrénováno a předbíhali mne běžci, které jinak o kousek předběhnu. Musím začít trénovat, hooodně trénovat. Tento měsíc mám naběháno i se závody jen 60km. Stydím se :-(. Fotky ze závodů můžete najít zde u Koyamů.
Koyamovic rodince tímto moc děkuji za fotky.

Dobrá zpráva.

Sportovní klub ještě není oficiálně založen, ale už pod jeho jménem sportuje pár lidiček. Jako je Jindra, Lasky, Tudy, Roland, Milan, moje maličkost. Budeme se snažit rozvinout neprofesionální sportování v Kadani. Od ledna už by to mělo být oficiální. Budu průběžně informovat.

Založení SK MP Kadaň.

2008-10-21T12:45:00.009+02:00

Tak jsem si udělal tak trochu blogerského volna. Studoval jsem mezi tím jak založit sportovní klub.
Budu zakládat oficiálně sportovní klub se zaměřením hlavně na neprofesionální sportovce, kterých je opravdu hodně. Budu to chtít směřovat trochu do preventivních akcí, jako například sportem proti návykovým látkám atd.
Zákonné informace mám nastudované vím, že se musí vypracovat stanovy a poslat ve dvojím provedení na MVČR. Přípravný výbor již mám také. Vím, že prozatím postačí do 3 milionu za rok "jednoduché účetnictví".

Jak to však všechno probíhá v praxi se ptám právě vás. Máte nějaké zkušenosti? Jak je to s účetnictvím a placením daní? V zákoně je napsáno, že toto občanské sdružení (sportovní klub) - dále jen SK nemůže provádět výdělečnou činnost. Jak je to však s pořádáním akcí a placení startovného nebo placení případného trenéra atd?
Jak je vedení SK časově náročné?
Jak je to s kontrolami na co se peníze z dotací, sponzorských darů, atd. SK vynaložily?
Budu vám moc vděčen za jakoukoliv reakci.
Jestli máte nějaké dokumenty, které by stály za to, posílejte je na:

skmpkadan(zavináč)seznam.cz (Email je napsán v antispamové podobě).

Síla myšlenky.

2008-08-08T03:28:00.010+02:00

Myšlenky když jen tak si plavou,

je moc věcí co honí se mi hlavou,

Ploužením někdy i v běhu,

v terénu vždy ve střehu.

Každý něco hledá,

kdo to najde ten to má.

Jak na myšlenkách plout,

raději shořet než vyhasnout.

Stromy a keře - zelený obraz,

poskytují moji duši odraz.

Pod svěží zelení objevuji nápis:

"NEMARNI, ZA TÍM CO CHCEŠ SI JDI".

Za cestou za vidinou,

snad dobrý lidi nezahynou.

Nečekat na znamení,

podlehnout pohybu mámení.

Žít či přežívat?

Život v běhu a bez chvatu doby vdechovat a užívat.

Starosti výdech můj odplaví,

pestrost myšlenek jak perutě paví.

Starosti když začínají duši rvát?

Zas bude lépe stačí jen vytrvat.

Jeden z mnoha běhů.

2008-07-28T23:13:00.004+02:00

Ráno oči sotva rozlepím. Člověku dá hodně práce se přemluvit a jít si zaběhat v 5 ráno. Opláchnout zmačkaný ksicht a udělat z něj obličej, lehce posnídat banán, pořádně se napít a vyběhnout.

Pouštím si ZZ TOP, nechávám plynout myšlenky a všímám si okolí.

Asi jsem zpestřením pro lidi, kteří stojí na zastávkách a čekají na autobus nebo jiný dopravní prostředek, který je odveze do práce. Všímám si, že spousta lidí (chvála bohu) jezdí do zaměstnání na kole, nebo běhá.

Když se tak soustředím na jednotlivé lidi rozjíždím svou fantazii a představuji si život některých jednotlivců. Neverbální komunikace, oblečení a zlozvyky mnohdy na člověka prozradí vše aniž by řekl slovo. Probíhám okolo honosně se nesoucí ženy asi 40 let se zrakem upřeným vpřed s jistou chůzí hezky oblečená a atraktivní a navzdory brzkému vstávání s náznakem neumělého úsměvu. V duchu si ji představuji na některé z vedoucích pozic v některém velkém podniku, kde je pravděpodobně i oblíbenkyní kolektivu.

O kousek dále vidím hubeného mladíka sklopený zrak ramena shrbená dopředu krčí se sám v koutu zastávky. Na rameni brašnu s notebookem Je mi jasné, že se jedná o introvertní typ uzavřený a nesmělý špatně si hledající partnerku. Nejspíše by mohl být počítačový expert, který je uzavřen do svého světa, ale ve svém zaměstnání je opravdový specialista.

Mladá dívka běží proti mně, ale není zrovna sportovně oblečena, vysoké podpatky jí značně komplikují snahu doběhnout čas, kterého si honosně dopřávala v posteli. Kdyby každý člověk alespoň 2x týdně zaspal, byl by svět plný ranních běžců.

Dva roztěkaní mladící urousaně oblečeni, evidentně nabušení energií z drogy, rychlochůzí procházejí celou Kadaň. Kéž by jednou pochopili a našli si něco jiného a užitečnějšího.

Opuštěná důchodkyně se svým pejskem, který je asi jedinou živou duší, která ji vyslechne, se vzdaluje za mými zády v parku.

Jsem v přírodě a vypínám hudbu abych si vychutnal ranní paletu kouzelné probouzející se přírody.

Slizké cestičky prozrazují, že ranní rosa dopřála plžům pohybu. Vůně rostlin se mísí s raním zpěvem ptactva.

Kachny v jezírku volají své „gaga - blíží se přítel i nepřítel člověk, měj se na pozoru“. Žáby, již dávno dopěly svou kvakofonii. Teď vylézají nabrat energii na vylézající paprsky slunce, ruším je při tom - já vetřelec. Vyplašeně skáčou do vody, ze které se jako celý život na zemi zrodili a kde se cítí bezpečně.

Ranní poryv větříku zašumí v rákosí.

Na Bystřickém kopci se kochám krásou pohledu na zdánlivě spící Kadaň. Cestou zpět domu se opravdu duševně uvolňuji a nechávám hlavu prázdnou od pochmurných myšlenek. Uvědomuji si, že běh je pro mne úprkem od starostí a vždy vyčistí hlavu. Člověk si začne více všímat zdánlivých maličkostí. Jak se říká zdravé tělo zdravý duch. Plný drogy štěstí (endorfinu) dobíhám domu. Den je hned o něco hezčí.

Je hodně lidí, kteří to asi nikdy nezažijí a při pohledu na ranního běžce si (po vzoru seriálu Návštěvníci) místo pozdravu klepou na čelo. Asi jim začnu odpovídat :-).

Mnoho běžců zažívá podobné zážitky, jen o nich nepíše. Ne každému bude tento pokus o článek něco říkat. Hlavně pro neběžce je to asi nepochopitelné. Zkuste si obout běžecké boty, vydržte alespoň 2 měsíce minimálně 3-4x týdně běhat a pak uvidíte. Přestane to bolet, lépe se dýchá. Stane se z vás závislák a bláznivé myšlenky přijdou....

Přestávka

2008-07-09T12:46:00.006+02:00

Tak nějak ztrácím inspiraci a fantazii. Nevím zatím co psát, abych se neopakoval. Rozhodl jsem se, že si dám chvilku blogerského volna. Ty kterým přišlo mé psaní trapné určitě potěším. Možná jsou i lidé, které občas mé vyprávění o sportu trochu inspiruje. Návštěvnost mám docela velikou, ale nevím vaše názory, tak pište do komentářů, ať vím na čem jsem. Jinak si užívejte dovolenek a prázdnin. Mějte se fajn. A hlavně sportujte......

Foto triatlon.

2008-07-03T21:17:00.001+02:00

Zde jsou slíbené fotky. Nebudu komentovat :-)

Jaký byl lékařský triatlon?

2008-07-01T16:47:00.005+02:00

V Prunéřově 28.6.2008 jsem se opět po roční přestávce účastnil parádní akce v krásném prostředí a se skvělou organizací.

Na startu se nás sešlo požehnaně, konkurence byla opravdu přehnaně profesionální. Pohled na nabušená a vyrýsovaná těla profíků, nebyl pro nás hobýky nic potěšujícího. Já to ale nehodlám zabalit a vytyčuji si jiný cíl, než stát na bedně. Chci prostě soutěžit s pár klukama, kteří do toho se mnou šli. Dnes tu navíc reprezentuji společně se dvěma kolegy z práce (Jindra Drozd, Milan Armstark) nově založený SK MP Kadaň, za který už jsem závodil sám 2x (JCM a XC okruhy). Tento den moji soukmenovci ještě stihli odehrát 3 fotbalové zápasy a pak si odmáknout triatlon. Blázni!!! Lasky dorazil i s manželkou Vlastou. Lasky opět jako fanoušek a fotograf. Omlouvá ho nachlazení, chce být totiž fit před dovolenou. Další závodníci, se kterými jsem se vyhecoval, startují ve skupině M20 (Král Jakub; Pešík Karel) , je to jejich první triatlon. Jakub jakožto profesionální jezdec na divoké vodě (rodeo), jde do všeho s velkým nadšením. Uzavíráme sázky, že porazím všechny výše jmenované. Vždyť soutěživost je zdravá.
Startovní listina byla opravdu našlapaná, přihlásilo se skoro 160 závodníků.

Na startu se tradičně objevuje i vyhlášená doktorská kapacita kardiochirurg

Jan Pirk (1948) startující v kategorii M60. Musím podotknout, že obdivuji jeho vitalitu.

Bližší informace o tomto závodě brané z profesionálnějšího hlediska najdete zde.

A nyní moje hobýkovské vyprávění z průběhu trasy:

Věci už mám v depu, které je vzdálené asi 100 metrů od bazénu. Rozhoduji se, že tento kus přeběhnu v cyklistických tretrách a cestou si nasadím rukavice a navlíknu trikot. Ušetřím tak drahocenný čas a nebudu mít rozpíchané nohy od kaménků.

Nasazuji si plaveckou čepici a brýle. Vypadám komicky, ale co.

Voda je docela teplá.

Start …. Vrhám se do vody a plavu moje oblíbená prsa. Předplaval jsem asi 8 závodníků. Mne předplavalo asi 6 závodníků v neoprenech, žraločím tempem mastí ukázkového kraula.

Vylézám z vody nejsem ani moc unaven, 300 metrů bylo docela málo. Na břehu stojí Lasky a se slovy : „ perfektní Venco“ - mne podporuje. Převlékám se, nervozita stoupá utírám si pravou nohu, ale ponožku dávám na levou neutřenou. Odhazuji ručník a oblékám se bez utírání a běžím. Konečně se ocitám oblečen v depu nasazuji brýle a přilbu. Kolo tlačím k východu z areálu koupaliště, kde mohu konečně nasednout. Fandí mi Dáda Mazurová a osádka sanity : „policie do toho“. To mne příjemně překvapuje. Nasazuji tempo. Jedeme po asfaltce až k výjezdu na Hasištějn . Vyjíždíme asi 2km prudkého brutálního stoupání bahnité a kamínkovité cesty. Funím a odfukuji, několik lidiček předjíždím a zároveň uhýbám profíkům, kteří si to zde štrádují jako po rovince. Vidím docela často vysekaná lýtka, která kolem mne prosviští a majitelé tohoto svalstva jen hlásí : „ pravá, levá“ !!!

Utěšuji se poklidnou krajinou a voňavým vzduchem. Hasištejn!! Prosvištíme parkovištěm a po 30 metrovém úseku mírného klesání zase odbočujeme doleva na šotolinovou cestu. Zase stoupáníčko, ale jen mírné. Šotolinu střídá uježděná hlinitokamenná cesta. Na konci této cesty nás čeká odbočka vlevo a parádní sjezd, který je však místy dost nebezpečný, hlavně v zatáčkách. Hrozilo zde, že někdo sjede z prudkého srázu do lesa. Já to však pouštím a spoléhám na dobré brzdy a znalost terénu. Vyplatilo se to, dojíždím pár závodníků a jednoho i předjíždím. Konečně si mohu zařvat : „zleva“ !! Sjezd vyúsťuje opět na asfaltovou silnici kde stoupáme až do obce Třebíška. Byl to pekelný stoupák. Předjíždím pár bicyklů a radostně hýkám: „zprava, zleva“ . Silnice je zde ale dost široká, možná na mne koukali jako na blázna. Bral jsem to s humorem, doufám, že i oni. O profících, kteří mne předjížděli neustále po celé trase už raději nebudu psát. V obci Třebíška odbočujeme opět vlevo na lesní cestu. Po menším stoupání jsem konečně na vrcholu. Jedeme po luční cestě a naskýtá se nám krásný pohled, který stojí za tu dřinu. Psychicky jsem naprosto uvolněn. Sjíždíme klesání, přes potok rovinka a zase klesání, no nádhera. Další potok a musím prudce přeřadit, neboť nás čeká hustý kopec. Jedu krokem a ostatní na tom jsou obdobně. Rozhoduji se, že slezu z kola a budu šetřit sílu rychlejší chůzí. Vyplácí se mi to. Po 30 metrech opět nasedám. Jedeme krásný sjezd po louce do Volyně . Sjezd po asfaltu ukončuje prudké odbočení vpravo. Kamenitá cesta, malé stoupání a zase krásný a divoký sjezd. Pouštím to na plno, předjíždím pár závodníků. Při cestě v lese do sebe cpu antikřečovou tabletu. Málem jsem se vyflákal. Ustál jsem to. Prudký překvapující, ale poslední stoupání na lesní cestě je vysilující. Teď už jen sjezd, moje doména. V jednom úzkém úseku velmi kamenitém musíme všichni velice brzdit, jedeme totiž skoro po 80 stupňovém klesání. Za mnou však slyším, že mne někdo chce předjed. Blázen se řítí do hromady šutrů a padá. Má trochu podřená kolena, ale pro jistotu se ho ptám, jestli je vše ok. Kladná odpověď mne uklidňuje. Sjezd pokračuje na poli, prověřuji své přední vidlice, ještě, že je mám. Prudké zatáčky v hlubokém štěrku respektuji bržděním. Blížíme se do Prunéřova. Vidím asfaltku, kde na křižovatce vjíždím předním kolem do štěrku. A jééé padám na rameno a brzdím to rukama. Zadní chumel cyklistů se mi naštěstí vyhýbá. Zvedám se a kontroluji jestli mi nic není, jen pár oděrků a jsem ok. Na kole kromě spadlého řetězu také vše ok. Nasazuji řetěz a jedu dál (zde jsem ztratil asi 1 minutu). V depu mne podporuje opět Lasky a burcuje mne: „ Makej běhat umíš“. Já jsem však měl co dělat abych se rozeběhl. Trvalo mi jedno kolo běhu abych se vůbec dostal do tempa. Pořád jsem měl v nohách zafixovaný pohyb jízdy na kole. Běh byl naštěstí skoro celý po rovině až na 100 metrový stoupáček. Běželo se krásně a užíval jsem si to. Fanoušci fandili. Od organizátorů bylo moudré dát běh kolem kempu. Po třetím kole cíl. Docela jsem doběhl v pohodě, žádná křeč, žádný výpadek a náhlé klesnutí k zemi. Později zjišťuji, že jsem vyhrál skoro nad všemi, které jsem chtěl porazit, až na Karla. Do příštích závodů to napravím „ zničit krtka“.!! ;-)

Můj výsledný čas 1:49:29h obsadil jsem v celkovém pořadí 70té místo.

Byl to krásný závod s příjemnou atmosférou a ještě jsem vyhrál v tombole krásný svetr.

Organizátorům celého závodu patří moje velké díky!!

Pár fotek ze závodu naleznete zde. Zbytek dodám později ve fotoreportáži.
Výsledky jsou zde.

Žhavé XC okruhy Kadaň 2008

2008-06-26T08:37:00.015+02:00

Úvodem bych vás chtěl odkázat na krásný a vystihující článeček o tomto závodě.

A jak jsem to viděl já? Je sobota a já jsem na noční, kde jsem se rozhodl, že si i přes nevyspalost "trochu zajedu" mé nové horské kolo na závodech XC okruhy 2008 . Moc jsem toho doma nenaspal . V 9:30h jsem již na místě konání celé akce. Musím podotknout, že bylo úmorné vedro 32 stupňů a nebylo se kam schovat před spalujícím a devastujícím sluncem. Navíc jsem se dozvěděl, že moje kategorie do 40let startuje společně s kategorií do 30let až po 13té hodině. Předstartovní náladu si zpříjemňuji masáží zdarma od opravdové profesionální masérky a uvolňuji tím psychické i fyzické napětí. Doporučuji zajděte si na masáž do Zeleného stromu. Setkávám se zde mimo jiné i se svým sportujícím parťákem Laskym a jeho drahou polovičkou Vlastou. Dnes jsou zde jen jako fanoušci, snad se příště polepší :-). Úmorné horko neustává. Dozvídám se, že start dvou kategorií do 40 a do 30 bude z běhu ke kolům, protože je nás hodně. Konečně start, zvedají se oblaka prachu a jako bizoni se ženeme ke svým strojům. Favoriti závodu již sedí a šlapou do pedálů, zatím co já vytahuji kolo z boxu. Rozjíždím se, vdechuji prach a vysychá mi v hrdle, prachu jsem polykal opravdu hodně. Prokládám to vodou. Blížím se k vysílači , kde uhýbáme doprava do stoupáníčka. Dlouhý sjezd s klopenkou a skokánkem byl opravdu příjemný. Za sjezdem brutální stoupání na prudkém slunci dalo zabrat . Blížím se k cíli prvního kola. Ještě 9x, to je brutální! Favoriti mne předjeli o 2 kola. Neustále jsem se otáčel abych uhnul a nikoho nebrzdil. Slyším docela často:
" zprava, zleva" . Suchý vzduch s prachem umocňuje únavu. Nevzdat to, to je mým cílem !!! Konečně cíl!!!! Dávám si 2 pivka a klobásu je mi fajn. Skončil jsem 13tý ve své kategorii, to není zase tak špatné. V tombole jsem vyhrál cyklistické návleky na nohy. Popis tratě, fotky a výsledky naleznete zde. Zbytek fotek od Laskyho přidám později. Co dodat závěrem? Tisíceré díky organizátorům, bylo to fajn....
(Není moc času, proto jsem byl asi docela stručný , omlouvám se)

Zde dodávám foto od Laskyho

JCM byl náročný.

2008-06-10T08:12:00.008+02:00

JCM - Kdo by si dokázal pomyslet co tato 3 písmenka znamenají pro lidi, kteří tento závod absolvují. Nevím proč, ale jsem závislý na překonávání sama sebe. Již mnohokrát jsem si dával otázku - proč? Můj mozek však nemá přesnou odpověď. Napadlo mne, že si to tělo žádá a tím testuje mou vůli. Jsem tvrdohlavý jako mezek, asi proto nemám problém zvládnout cokoliv co mi svalstvo našeptává. Musím však podotknout, že kdyby nebylo v mém okolí a na internetu více takových zarputilých beranů, bylo by to velmi obtížné. Jak se říká vrána k vráně sedá.

Dost bylo úvodních žvástů. Nyní k samotnému závodu JCM 2008 (42,165km). Je ráno 7.6.2008 07:00 hodin, nabírám mého sportovního parťáka do auta a vyjíždíme směr Jirkov. Cestou si všímám, že má Lasky nezvykle tragický výraz (že by Lasky vzal doslovně reprezentaci Tragédů?) a náladu nemá zrovna Laskyjovskou. Vše mi bylo ihned vysvětleno. Jirka má totiž velký respekt z dnešního závodu i navzdory tomu, že mě naučil heslo : " kopec je můj kamarád". Nemá ke kamarádům kopcům zrovna vřelý vztah. V Jirkově dojíždíme na místo konání. Organizátoři se jako vždy vytáhli, nemusíme na nic dlouho čekat, vše je jednoduše vysvětleno a zázemí pro účastníky je perfektní. Potkáváme se zde s Kadaňáky - Rolandem a jeho drahou polovičkou, Tudym. Na startu je i IM M.Thums, kterého jsem rád poznal osobně, přijíždí Koyama s jeho manželkou ultramaratonkyní, lady Koyama, která také startuje tento pro ni krátký tréninkový výklus. Koyama jede na jiný závod nedaleko.
V 9:00hodin startují cyklisté, kterých je pořádný chumel. V 9:10 odstartováno. Prvních 5 km běžíme podél vodního přivaděče, kde ještě vidím Rolandovo v dálce se mihotající tělo. Na 7 Km odbočujeme do lesa, kde začíná první stoupáníčko. Běžíme společně s Laskym. Tudy je někde za námi, ale jak ho znám, tak určitě se jen rozklusává a šetří síly. Po pár kopečcích na lesní cestě s kameny nás dobíhá. Zastavujeme se u první občerstvovačky, kde do sebe cpu první energetický gel a zapíjím vodou. Tudy jediný nemá nic, ne celý závod prý mu vystačí jedna Deli , je to prostě ďábel. Nyní běžíme 3 Kadaňáci do velkého stoupání, které snad nemá konce. Ohlížím se a vidím funícího pána v letech (odhadem asi něco přes 60let) v červených trenýrkách a bílém nátělníku. Krev mi tuhne v žilách, když nás předbíhá a ještě nezapomene prohodit pár slovních narážek: " makejte, to my z Brd jsme na takové kopce zvyklý". Otáčím se na spolubojovníky a gestikulací si sdělujeme naše dojmy. Stoupání na sluníčku však udělá své, děda z Brd zvolňuje a ptá se nás, kdy že to stoupání končí. Lasky mu odvětil, že stoupání je až do 21km. Z jeho úst se ozval zvuk , jako když vypouštíte papiňák a děda zůstává za námi. Pod nohami teče asfalt, takové je vedro. Tudy se s námi loučí a zrychluje. Před vrcholem dávám zbohem i Laskymu. Zvolňuji, tep mám moc vysoký, to bych nezvládl. Nyní si hlídám tep na 165. Ani už mi nějak nevadí, že mě předbíhá pár lidí, mezi nimiž se mihly i červené trenky. Z hřebene Jedlové hory je nádherný výhled krásná příroda a svěží větřík mi dává zapomenout na náročný a bolestivý výběh. Další občerstvovací stanice asi na 22 km. Teď začíná pekelné přemlouvání mozku aby to nevzdal. Cpu do sebe další gel, jsem sám a pod nohami asfaltka, občas mě míjí nějaké vozidlo. Předběhl jsem pár běžců, kteří to evidentně přepálili, nebo mají nějaké zdravotní komplikace. Odbočuji na lesní cestu, která docela povzbuzuje mou mysl, protože silnice byla dost úmorná. Na další občerstvovačce se dozvídám, že je to ještě 16km do cíle. Doháním M.Thumse . Dáváme se do řeči a běžíme spolu asi 8 km. Dozvídám se, že mu je velmi nevolno od žaludku a dnes nemá svůj den. Mluvíme skoro celou cestu a jsem rád, že jsem si poslechl jak to chodí na IM, jak se trénuje atd. Je pravda, že jsme občas přecházeli do chůze, ale já už opravdu nemohl a Mírovi bylo zle. Potkáváme svatební kolonu aut, zdravíme je a děláme divadýlko, že běžíme stále svěže :-). Oni nám to oplácejí klaksonem. Jak už to tak bývá musel jsem parťáka opustit, bylo mu stále moc zle a navíc mu jela naproti na kole jeho drahá polovička, tak jsem s čistým svědomím zrychlil. Později jsem se dozvěděl, že se cestou ještě zastavil na jedno orosený v hospůdce, které mu srovnalo žaludek a pak doběhl závod. Mimochodem byl jen kousíček za mnou. Je vidět, že je to IRON MAN. Nyní už jsem u další občerstvovačky. 7km do cíle. Předbíhá mne pár běžců, zvolňuji. Nyní začíná opravdu psychika pracovat. Už to není jen o tělu, ale o hlavě. MP3 mi čistí hlavu pěknou hudbou, snažím se povznést nad to, že mám velké bolesti svalů a puchýře na malíčkách. Snažím se zapomenout, že mám nohy na zemi. Endorfiny pracují znamenitě představuji si, že letím. Začíná bouřka, kapky mi vlhčí cestu, příjemně se dýchá. Občerstvovačka hurá už jen 2km do cíle. Nekonečné 2 km. Koukám na hodinky a zjišťuji, že se určitě zlepším a možná to stihnu do 4:30h. Přidávám. Pod mostíkem však nohy na chvilku vypovídají službu, přecházím do chůze. U přivaděče se zase rozbíhám. Konečně cíl!!!!! 4:31:00,25 h V cíli mne čeká Roland s jeho drahou polovičkou a fotí mě mobilem. Roland doběhl daleko přede mnou. Já jsem se zlepšil o 20 minut. Lasky a Tudy také přede mnou, jak jinak. Zde je výsledková listina. Po závodě jsme si s Laskym dopřáli pořádný oběd. Byl to pěkný závod!!!
Pár fotek na závěr:
Já, Tudy, Lasky, M.Thums:

V popředí Roland:
Tudy:

Zítra crossmaraton.

2008-06-06T13:44:00.003+02:00

Zítra v 9:10h běžím JCM . Počasí slibují dobré, nebude horko jako minule. Navíc běžím se svým běhajícím parťákem Laskym, vypadá to slibně. Mohl bych se i zlepšit. Připravuji si MP3 (Joe Satriani, Disturbed, Fear Factory, Rammstein ), připínací špendlíky, lahvičky, ionťák, náplasti na paty, protikřečové tablety, gely.
Ani nemám před závodem nervozitu, naučil jsem se ji zvládat. Týden se snažím zásobit játra glykogenem superkompenzační dietou. Už slyším některé známé, že na to jdu moc vědecky :-) . Dozvěděl jsem se, že nás tam bude více Kadaňáků tak jim to tam snad ukážeme !!!! Tímto zdravím Laskyho, Tudyho, Rolanda. Bude to boj Podkrušnohorců na krušnohorském území.

Zaujalo mne.

2008-06-04T11:51:00.005+02:00

Včera jsem si přečetl článeček mého kamaráda 3COPa .
Narazil jsem zde na odkaz a tréninkové metody jednoho muže, který prošel přijímačem vojenské jednotky SAS. Zde mne zaujalo pár motivujících myšlenek na zdolání vytyčeného cíle. Jako bych se v jeho myšlenkách nacházel. Trochu jsem to poupravil pro potřebu běžce, snad autor promine:

Pozitivní samomluva - Pořád si říkám věci jako: Trénoval jsem dost tvrdě, tak vydržím běžet, já to nevzdám. Obecně řečeno se tímto vaše tělo dostane přes těžkou dobu a budete pokračovat alespoň v chůzi.

Jasná mysl – vypněte různé rozhovory ve vaší hlavě. Zaměřte se na každý krok. Nic by vás nemělo obtěžovat, jste to jen vy proti kopcům a vzdálenosti.

Stanovení cílů – pokud musím běžet znovu do kopce, vyberu si místo v půli kopce jako je hranice nebo praskliny. Jakmile se tam dostanu, budu si říkat: “Mám už jen půl kopce před sebou.” Jakmile jsem nahoře dám si slovní poplácání: “Dobrá práce starouši. – Teď se dáme do druhého!”

…Mějte důvěru ve své schopnosti…

Čerpáno ze stránek SAS

Výlet na kole z Kadaně pod Klínovec.

2008-05-29T20:37:00.004+02:00

Dne 26.5.2008 mi zavolal můj kamarád Jirka Sojka, jestli bych druhý den nevyjel na tréninkovou jízdu na kole v Krušnohoří. Nabídku jsem s radostí přijal. Druhý den startujeme v 9:30h, trochu si zajíždíme, protože musím otevřít v tomhle vedru skleník. Na zahradě mi Jirka řekl, že má v úmyslu tuto sobotu absolvovat drsný MTB závod Král Šumavy. Konstatuji, že s jeho najetými 70km na kole je to docela sebevražda. Jirka se pokochal naši zahradou a chatkou a řekl mi, že nám zahradu závidí, to mě pochopitelně potěšilo, když vím jak jsme se tam nadřeli :-). Poté míříme směr Ciboušov- Petlery- Měděněc. V Petlerech nevěřím svým očím a uším. Jirka je totálně na hadry a vzdychá, že nemůže. Povzbuzuji ho, tento stoupák je opravdu brutálních 8 km velké dřiny. Tenhle kopec opravdu prověří a je to opravdový přítel, který nikdy nelže a je vždy upřimný. Jirka lituje svého celoročního "fotrovatění na gauči" .
Vyjedeme do hospůdky Duha, kde si dáváme každý jedno orosené pivko a občerstvujeme se müsli tyčinkou. Dále jedeme podél kolejí do obce Měděnec. Zde se dáváme na modrou turistickou trasu. Výšlap pěkného kopečku Mědník stál za to. Ocitáme se na rozcestí a jedeme směrem doleva na louku po pravé straně vidíme vrcholky lopatek větrné elektrárny u obce Rusová. Dostáváme se na další rozcestí a dáváme se opět doleva. Je to pohádková úzká lesnická asfaltka v nejhlubším lese. Voní tu pryskyřice je mi fakt božsky. Míjíme lesnický srub a kecáme. Přijíždíme do Kovářské, dále jedeme po veřejné silnici do Českých Hamrů. Jedeme dále, já se ptám jestli už náhodou nejsme v Háji. Jirka konstatuje, že on už v háji je hodně dlouho. Po projetí této krásné vesničky míjíme chatu Nástup. Nepodařilo se mi bohužel tentokráte přemluvit svého parťáka ke zdolání Klínovce :-( škoda. Jedeme tedy směrem k Meluzíně - Horní Halže- Měděnec. Jirka zrychluje a má docela zběsilé tempo, přemýšlím kde se to v něm bere. Konečně očekávaný 8km dlouhý sjezd. V Kadani jsme opravdu za chvilku. Byl to pěkný výlet - 65km.
Jirko držím palce ať ten závod alespoň dojedeš ty blázne!!!

První minigrilovačka na zahradě.

2008-05-18T20:06:00.011+02:00

Venku prší a já vzpomínám, jak nám bylo krásně s Laskym a manželkami na sluncem prohřáté zahradě, u skleničky dobrého vínka a nepříliš zdravých, ale výborných grilovaných špekáčků a masa. Tak pro inspiraci pár foteček s komentářem.
Tuhle mladou žábu jsem měl v nevypuštěném bazénu:
Grilovačka v plném proudu: Dobré vínko: Moraváci se nezapřou: Laskyho předmaratonská strava: Mlsné jazýčky: Co dodat závěrem - byl to pěkný den:

V plném tréninkovém nasazení.

2008-05-15T20:58:00.005+02:00

Včera bylo nádherně. Parádní počasí na další delší běh. Jak je asi patrno, tak jsem tlučhuba a omlouvám se za odkládání běhu na horách na "někdy příště". Trochu mi do mého tréninkového nasazení zasáhla již zmiňovaná zahrada.
Snažím se to částečně dohnat alespoň občasnými delšími běhy a samozřejmě i kratšími tratěmi do 10km.
Můj poslední delší běh jsem běžel prakticky po stejné trase jakou popisuje Lasky. Jen jsem si to ještě prodloužil do obce Lužný (Perštejn). Běželo se mi pěkně i když bylo vedro. Doma zjišťuji, že mám v nohách 31km po doběhu sprcha a hurá na zahradu sázet rajčata.
Dneska jsem si dal 8km výklus s Laskym a kolegou z práce, bylo to uvolňující.

"Sporťák" se vrací.

2008-04-29T20:25:00.004+02:00

Dost bolo zahradničení. Zase začínám trénovat. Už mi to chybí. Přiznávám, že jsem měl tak trochu sportovní přestávku. No jak se to vezme, spíše jsem si to tvrdě oddřel. Moje bezmozolovaté ruce jsou po pár dnech tvrdé roboty jako struhadla. Občas jsem si dosti brutálně namohl záda. Měl jsem vlastně takový trénink po vzoru ruské sportovní reprezentace :-) .
Konečně se začíná rýsovat to co jsme si naplánovali ze zahrady a chaty udělat. Uvědomil jsem si, že na zahradě s chatkou bude pořád nějaká práce a nemohu vše dohnat za tak krátkou chvíli. Prostě jsem dosti zvolnil, energii teď budu věnovat opět přípravě na maraton a triatlon.
Tak se těšte, bude mi ctí soupeřit s vámi ....

Když není čas na blog :-(

2008-04-09T12:49:00.002+02:00

Né vždy je čas psát na blog. Rodina, zaměstnání, sport, chatka se zahradou. Když chce člověk stíhat vše, musí se to někde projevit. Proto jsem si založil takový mikroblog kde budu psát velmi stručně. Samozřejmostí bude i větší článeček sem na můj blog, když budu mít čas a bude o čem psát. Tímto se omlouvám i blogerům, kterým jsem psal na jejich blogy. Nemám mnohdy ani čas mrkat na vaše krásné článečky.

Co se týče mého běhu v Krušných horách, vidím to asi tak na květen.

Tak se mějte fajn musím jít.....

Ach to počasí.

2008-03-20T07:41:00.002+01:00

Pravděpodobně budu muset popřemýšlet o jiném termínu krušnohorského běhu. Počasí se opravdu zhoršilo a běžet po zasněžené namrzlé horské úzké silničce by bylo asi dosti o "hubu". No uvidíme v sobotu. Tak se modlím, aby vše roztálo a vylezlo slunko. Jestli ale vyjdou předpovědi, tak bude v horách krušno.

"Sportující kozlík"

2008-03-16T09:40:00.003+01:00

Omlouvám se za mou blogerskou nečinnost. Nebojte se žiji a stále trénuji. Jen jsme si koupili chatku s malou zahrádkou na relax. Jde o to vypadnout občas do přírody z paneláku a relaxovat nejen pohybem. Než si však vše na zahradě uděláme k obrazu svému, chvilku to potrvá. Takže jsem teď takový sportující kozlík "šikula" :-). Příští týden 22.3.2008 se jdeme s Jirkou lehce proběhnout do hor, vše popíšu a nebudu stručný jako teď :-).

Jen tak do noci....

2008-02-29T07:18:00.004+01:00

Noční obloha přikryla kraj,

hvězdy nádherně jasné.

Tma neskrývá svůj taj,

běžet je opravdu krásné.

Jak tři králové běžíme,

s hvězdami na nebi a na čele.

Z fyzičky maximum těžíme,

je nám opravdu skvěle.

V nohách koluje nám horká krev,

dravě vrháme se vpřed i když to bolí.

Z houští ozývá se občas nočního života řev,

endorfín nám dává křídla sokolí.

Kopců vyběhli jsme dost,

kdo 20 kilometrů jen tak zdolá?

Běháme pro radost,

nebo je to pošetilost holá?

Co jsem zažil v posledních dnech:

2008-02-26T20:10:00.004+01:00

18.2.2008 - noční běh 8.5km s Laskym.

19.2.2008- posilovna – kruhový trénink 1h + 3 km běh na pásu.

20.2.2008- noční běh 8.5km s Laskym.

22.2.2008- posilovna- kruhový trénink 1h.

24.2.2008- 3km- Konec ZIMNÍHO BĚŽECKÉHO POHÁRU v Kadani. Zažil jsem neočekávané, překonal jsem zdánlivě nepřekonatelné, sáhl jsem si na dno svých sil, zjistil jsem, že se dá běhat v každém počasí. Poznal jsem spousty nových lidí (běžců). Poznal jsem spoustu pěkných tras v okolí Kadaně. Běhá mi to čím dál tím lépe.
Co více dodat? Vřele doporučuji každému. Moje umístění není zase tak tragické, nebo ano?

25.2.2008- Krásný noční 12,5km běh s kamarády, který skvěle popsal kamarád 3COP. Na snímku Lasky (3cop), Jakub Král a moje maličkost.

27.2.2008- Chystám se ráno do posilky a večer si dáme s kamarády na snímku volnějších 20km do Klášterce nad/Ohří.

Musím přitvrdit, běh v horách nebude žádná procházka růžovým sadem. Nerad bych něco zanedbal. Budu přidávat kopcovité běhy v terénu.

Pořád do vrchu...

2008-02-19T12:06:00.006+01:00

Foto Úhoště je z mého archivu z podzimu..

Po 14ti denním závodním odpočinku jsem se rozhodl pro další závod ZBP, který se konal 17.2.2008 v 10:30h.
Ráno bylo docela mrazivo -10 stupňů. Do závodu se naštěstí oteplilo na -1 stupeň.
V propozicích je uvedeno, že se bude jednat o poslední běh v přírodě 9,500Km. Okolí Úhoště je nádherné, tak jsem usoudil, že oběhnout stolovou horu Úhošť bude fajn závod.
Jaký šok však přišel, když jsem se těsně před startem dozvěděl, že byla trasa trochu pozměněna na 12 Km a běží se přes Úhošť. Na startovní pole se dostavil i 3COP, kterému také spadl úsměv, když slyšel o změnách.
Do sluchátek si pouštím tvrdší rock abych se nabudil na opravdu tvrdý, mohu říci nejtvrdší závod co jsem kdy běžel.
Startujeme do kopce a běžíme po asfaltovém chodníčku do Kadaňské Jeseně. Zde uhýbáme doprava a běžíme až nakonec vesnice, kde zabíháme na polní cestu lemovanou křovisky, která mě sem tam šlehla do tváře. Běžíme sem tam po zamrzlém bahně a mám co dělat abych si nezvrknul kotník. Běžíme stále 1 km po vrstevnici, na louce sada stoupáků někteří běžci přecházejí do chůze, já volím do kopců pomalejší, ale stálé tempo a rozvážně si v hlavě rozděluji síly, jelikož vím co mě ještě čeká...
Konečně na polích před obcí Zásada běžíme seběh, přeskakuji ohradníky pro dobytek. Ocitám se na pastvinách, které jsou posety (naštěstí zmrzlými) kravskými "minami". Místy běžím slalom a jsem rád, že jsem do toho nešlápl :-) . Cesta nenápadně mizí v křoviskách. Za křovisky již začíná krásná lesní cesta, která nás vede do údolí na polní cestu pod Úhoštěm. Zde začíná slunce vydatně hřát do tváře, jsem nucen rozepnout bundu a sundat rukavice. Zase brutální 1,5km stoupání do lesa. Jeden z běžců mě předbíhá a najednou přechází do chůze. Moje stálé tempo se mi opravdu vyplácí, na vrcholu tohoto stoupání ho předbíhám a udýchaný ho varuji, že hlavní stoupák ještě přijde. Asi mi nevěřil. Běží za mnou a celkem se mě drží. Najednou běžíme po červené turistické stezce směrem od obce Brodce přímo na vrchol Úhoště. Kopec odhadem 2km je fyzicky i psychicky deprimující a devastující. Získávám si náskok před některými běžci. Dobíhám borce Aichingera, kterého jinak nepředběhnu. Evidentně přepálil začátek a kopec mu neudělal dobře. Držím se jeho zad při obíhání vrcholu Úhoště. Seběh rozhodl, předběhl jsem ho. A tempo šíleného Vefiše si držím až do cíle. Cítil jsem se kupodivu skvěle a myslím si, že lépe jsem to už s mou fyzičkou zaběhnout nemohl. 3COP nebyl asi ve své kůži, ale den ode dne se zlepšuje. Věřím, že to příště bude lepší ;-) . Zde jsou výsledky závodu.

Druhý den večer se jdeme s 3Copem a přítelkyněmi Tikkami na hlavách vyklusat 7km po cyklostezce.
Bylo to supr..

Společnice do tmy

2008-02-15T12:20:00.004+01:00

Začal jsem běhat s mou novou kamarádkou. Je to skvělá společnice do tmy. Na doporučení Koyamovic rodinky jsem jí vyzkoušel a nemohu si stěžovat. Dělá mi dobře když jsem s ní. Jak příznačné, přišla na návštěvu právě na Valentýna a už teď musím říci, že jsem se bezhlavě zamiloval, už nikdy jí neopustím :-) . Tak malá a výkonná, krásné křivky a silné paprsky, které mi ukazují cestu. Už nejsem osamocen v temnotě. Začali jsme si "tikat" říkám jí důvěrně TIKKA. :-)

Plánovaná trasa 36,54km v Krušných horách.

2008-02-08T08:35:00.002+01:00

&amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;a href="http://www.mapmyrun.com/run/czech-republic/kada&amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;aring;�/198673147"&amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;gt;vefis1&amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;/a&amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;gt;&amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;br/&amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;gt;&amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;a href="http://www.mapmyrun.com/find-run/czech-republic/kada&amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;aring;�"&amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;gt;Find more Runs in Kada&amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;Aring;�, Czech Republic&amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;/a&amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;gt;




Ještě nemám termín, ale toto je zhruba trasa, kterou bych chtěl běžet.

Noční běh.

2008-02-04T16:06:00.000+01:00

V sobotu jsme se šli s Laskym trochu proběhnout 7 Km volnějším tempem, cestou nás dohnal PAN běžec Ríša Pleticha, který měl zrovna rege běh (mimochodem je to účastník závodu Dolomitenmann 2007). Parádně jsme si pokecali a zaběhali.

V neděli jsem vynechal jeden ze závodů ZBP, protože jsem k tomu měl hned několik důvodů.
Noc před závodem jsem se byl tak trochu bavit (nejen sportem živ je člověk). Ráno jsem nebyl moc vyspaný a pobolívalo mě tak trochu koleno, které však odpoledne přestalo bolet. Byla zima a věděl jsem, že trasa vede po schodech, které bývají namrzlé. V neposledním případě jsem měl opravdu psychický blok z této trasy, kterou jsem absolvoval jen jednou a vůbec mě nebavila. 5x kolečko kolem Františkánu po schodech, jsem tedy vynechal. Jelikož jsem spal na zahradě a ráno (v 10:30h) nebylo nic jiného co posnídat, nepohrdl jsem masem z konzervy s chlebem (někteří se asi zhrozí :-) ). Oběd jsem tak nějak skoro vynechal, měl jsem jen banán. V 14:00h jsem pomáhal odstěhovat mého kamaráda 3COP (Laskynátora).
Schodů jsme si opravdu užili a to nemluvím o zátěži.
Po stěhování ve mně hlodala myšlenka dát noční běh. Lasky se nenechal dlouho přemlouvat. Doma na rychlo konzumuji tatranku a banán.

V 16:45h vybíháme směr cyklostezka – Klášterec n/Ohří vybaveni diodovými baterkami v ruce a blikajícími pásy na noze. Toho večera jsme měli v plánu zdolat 20 Km. Jelikož se již pomalu dokončuje i poslední část cyklostezky pod obcí Suchý Důl do Rašovic, a bahno bylo zamrzlé, rozhodli jsme se pro běh v nedokončeném korytu cyklostezky. Uprostřed cyklostezky míjíme bagr, který nás svou šířkou donutil vyběhnout jeden břeh v terénu. Místy jsou kaluže a velké kameny. Říkáme si, že po tmě cestou zpět to bude o hubu. V Rašovicích přebíháme můstek přes řeku Ohře. Ocitáme se pod chatařskou oblastí vedle čističky. Lasky najednou dostane průzkumáckou horečku a chce objevovat v šeru nové cesty, mylně si myslel, že si asi zkrátíme cestu, po chvíli bloudění, kdy jsme si zaběhali asi 3km, protože každá „nově objevená“ cesta byla slepá, se vydáváme konečně do Klášterce. Běžíme už ve tmě a blikačky na nohou upozorňují na dva blázny červeným světlem. V ruce máme baterky. Konečně osvětlená ulice, která vede až k zadní brance zámeckého parku. Zde je opět tma jak v pytli, diody splnily svůj účel a dovedly nás přes park až na konec lázeňské zóny . Začíná mrznout a na čepici a oblečení se mi tvoří jinovatka, funkční prádlo však funguje znamenitě, je mi teplo a jsem v suchu. Na 13km se obracíme zpět směr Kadaň. Trochu zrychlujeme, protože nemáme mobila a konstatujeme, že asi už naši blízcí mají o nás starost. Lahvičky s ionťákem na mém pasu již už jsou vypité. Běžíme až moc ostře. Lasky mě nutí k docela zběsilému tempu (možná se mi to zdálo). Za Rašovicemi začínám cítit, že mi dochází „šťáva“. Vbíháme do obávaného terénu nedokončené cyklostezky, musíme zpomalit, protože je zde samý kořen a kámen, sem tam namrzlá kaluž s tenkou vrstvou ledu a slušnou hloubkou (několikrát jsem se osvěžil po kotníky). Přestáváme žertovat a pořádně se díváme jde nám o život. V tom Lasky konečně zlehčuje dramatickou situaci a vykřikne: „ To je AAAADDDREENAAALIIIINNN , to bude článeček, to je HUUUSSSTTTÝ.“
Utrousíme pár vtipných vět a hned se běží lépe. Ještě, že mám parťáka na kterého se dá spolehnout. Konečně vidíme začátek upravené cyklostezky a radostně kvílíme. Myslím, že po téhle noci si obyvatelstvo Zásady bude myslet, že zde proběhli dva statní vlci s kulhavkou, slintavkou a nemocí BSE. „Konečně Františkán“ prohlásil Lasky. Na kadaňském stupni to vzdávám a schody musím vyjít. Lasky mě duševně podporuje. Motá se mi šiška. Až teď si uvědomuji, že jsem toho moc přes den nesnědl, energie dochází. Nad Františkánem už to definitivně vzdávám a říkám Laskymu, že už to domu nějak dobelhám. V dálce vidím mihotavé červené diody a jsem osamocen. V hlavě mi však zní : „jseš měkej“ . Asi po 300 metrech se znovu rozbíhám a doběhl jsem až domu. S pocitem uspokojení se omlouvám manželce, která už málem vyhlásila pátrání. Cpu do sebe hltavě hrst hrozinek a tatranku. Jdu se vysprchovat a znovu do sebe cpu pohankovojáhlovou kaši s hrozinkami a medem. Ten večer jsme uběhli 23km. Je mi fajn…..

Foto ZBP 2008- Lesopark Kadaň.

2008-01-29T12:20:00.000+01:00

Jak jsem slíbil tak činím: zde je pár fotek.
Tímto děkuji rodině Aichingerů za fotky. Mám od nich i pár foteček z předešlých závodů. Později je dám také na internet.

Závod po nemoci.

2008-01-27T12:44:00.000+01:00

Jsem po nemoci (viróza) a hodně dlouho jsem se dokopával do závodu. I když jsem se ještě necítil na plný výkon, šel jsem do toho. Přiznám se, že jsem přeci jen trochu trénoval i když jsem byl nachlazen, ale vše bylo jen hodně volné tempo na vypocení.

Volnější tempo mých tréninkových běhů jsem měl i proto, že jsem konečně vytáhl kolegy z práce na 7km běh. Obstáli znamenitě (přežili).

V sobotu kdy jsem se domluvil opět na volnějším běhu s kolegy z práce, jsem cestou potkal Pavla Hnízdila se, kterým jsem nakonec trochu tempo zvýšil a nechal jsem právě začínající běžce trochu za sebou (omlouvám se), ale když ono bylo tak nádherně a rychlejší tempo mi vyhovovalo. Bylo to prostě fajn sobotní slunné dopoledne.

Neděle 27.1.2008 v 10:30hodin pokračuje ZBP svým rychlejším a méně náročným během 5 km v Rooseveltových sadech.
Den před tím se dozvídám, že se na startu potkám s kolegou runbloggerem Koyamou.
Příroda byla čerstvě vyfoukaná 2 dny trvajícími vichry, mrholí. Teplota vzduchu je na zimu opravdu teplá 7,5 stupňů.
Na startu jsem hned přivítán pokáráním, kde že jsem to byl, že mám absenci, nejen od hlavního organizátora Čendy. Vše jsem se snažil omluvit mou nemocí, ale moc jsem nepochodil :-) . Dávám se do řeči s Koyamou. Jdu se rozklusat s rivalem Rolandem a sděluji mu, že dnes je jeho den a vím, že mi dá nejméně 3 minuty. Tím samozřejmě alibisticky omlouvám svůj případný mizerný výkon.

Startuje se na opačnou stranu 2x okruh 2,5km. Což mě docela překvapilo, jsem zvyklý běhat opačné okruhy. Start byl divoký a rychlý jako celé tempo závodu (nic pro běžícího mastodonta jako jsem já). Už v prvním kole mi bylo jasné, že Koyama a Roland budou daleko přede mnou. V druhém kole jsem to chtěl zabalit, na plicích jsem cítil ještě prodělanou nemoc a nebylo to úplně ono. Sebezapření však u mě funguje znamenitě, doběhl jsem s časem 22:55min. Po závodě jsem se šel vyklusat s Koyamou 2,5km . Kecací tempo bylo příjemné a konečně jsem si v klídku mohl zaběhat s runbloggerskou hvězdou ;-) . Bylo mi potěšením.

Fotky z tohoto běhu dodám později….

Ospalý "Tříkrálový běh 2008".

2008-01-11T14:01:00.000+01:00

Zima ojínila přírodu a přivítala běžce 6.1.2008 na startu dalšího z běhů ZBP Kadaň s názvem - Tříkrálový běh - délka trasy 8.2 km.

Tentokrát se běžely 2 okruhy 4,1km v čerstvě napadaném sněhu. Běžců i diváků se sešlo požehnaně.

Já jsem byl opět po dvou nočních nevyspaný, spal jsem asi 2 hodinky, takže se to na mě dosti podepsalo. Nicméně jsem tvrdohlavý jako mezek a říkám si, že závod alespoň odběhnu a nějak to dopadne.

Startujeme u kadaňského stupně v 10:30hodin.

Při startu už cítím značnou únavu a chce se mi spát ( nebýt sněhu, tak si snad ustelu podobně jako 3 COP v Praze :oD ) .

Mozek však někde v hlubokém podvědomí nedá mému tělu šanci zastavit.
Vybíháme táhlý brutální stoupák v kluzském sněhu.

Na fotce to vypadá jako když se směji, ale to je jen zastírající manévr pro diváky a fotografy (tímto děkuji za všechny fotky Pavlovi Hnízdilovi) , jinak trpím a trápím se. Nevnímám moc okolí, takže ani nevím kde mě předběhl Roland a Michal Frlaus.

Myslím, že to bylo asi na rovince, protože do kopce nemají šanci :-). Prodíráme se houštím a běžíme dál po vrstevnici k ohradníku, který musíme přelézt. Připadám si jako pan farář z filmové trilogie – Slunce seno … Naštěstí ze mě nelítaly ty blesky a nemělo to následky na mých hlasivkách. Po přeskoku druhé části plotu se ocitáme na nebezpečném seběhu, který vyúsťuje kamennou průrvou na zpevněnou cestu v Zásadě vedoucí na cyklostezku. Na cyklostezce už při první kole lapu po dechu a fakt se mi chce spát. Zvolňuji tempo. V druhém kole už mě předbíhají i rivalové, které jinak předbíhám. Běžec Březina se mě pokouší vyhecovat, abych se ho držel, ale nejde to. Předbíhají mě 2 mlaďoši.

Vyšlápnu poslední kopeček na cyklostezce a konečně z kopečka a rovinka. Zde mám však co dělat, aby se mi nezapletly nohy. Vydávám se z posledních sil a konečně cíl.

Další fotky s komentářem, které ještě nejsou všechny můžete vidět zde

Zlepšení na trase " Novoroční kondiční běh" (8,100 km)

2008-01-02T11:22:00.000+01:00

Vyřazující puchýř jsem úspěšně vyléčil a pauza mi udělala evidentně dobře. Vánoční strava byla opravdu náročná a nějaké to nepříjemné kilíčko mi zase přibylo, doufám že se u mě nezdrží dlouho.

Jak jste na tom vy?

Jak dodržujete životosprávu v tomto období ?

Trasa ZBP "Novoroční kondiční běh" byla velmi rychlá a převážně se běželo po silnici a po panelové cestě. Byla to jedna z nejlehčích tras. Trasa vedla od autoservisu za mostem, pod železniční most, okolo zahrádkářské kolonie. Po chvilkovém terénním stoupání ke kostelíku v obci Želina, již se ženeme jen po silnici. Na konci silničky odbočujeme doprava podbíháme viadukt, poté přebíháme silnici II. třídy a šineme si to do prudkého stoupání směrem na obec Krásný Dvoreček. Po sběhu uhýbáme prudce doprava na panelku do Úhošťan. Zde jsem již slyšel jak mi můj úhlavní rival Roland dýchá na záda. Najednou mě na rovince předběhl a s radostným povykem mě zdraví "čau tak se měj"!!!. Nedovedete si představit, jak to ve mě začalo pulzovat, dal jsem si do hlavy, že mi nesmí za žádnou cenu utéci. Osamocen uprostřed zasněžené krajiny se burcuji hlasitým kvílením dosud neobjeveného zvířete. Jestli mě někdo slyšel, myslel si asi, že závodí mentálně postižený chovanec. Já jsem však byl jen momentálně postižený :-). Udržuji pořád zhruba 150 metrovou vzdálenost mezi mnou a Rolandem. V Úhošťanech mi začíná fandit každý pes, naštěstí za plotem. Hlasitě odfukuji jako přetlakovaný papiňák . Jsem v rauši a jako blázen se burcuji hlasitým projevem "makej". V obci Kadaňská Jeseň při sběhu kolem čističky potkávám hodně lidí, proto se raději přestávám hlasitě projevovat a jen odfrkuji jako splašený mustang. Má to svůj efekt, všichni mi uhýbají na úzké cestě. Skupinka turistů mi začíná fandit a jedna žena prohodí: " to máš z toho, že jsi pil na Silvestra" ,(kdyby tak věděla, že jsem byl nucen pít jen nealko, protože jsem šel ráno do zaměstnání, kdyby tak věděla, že místo oběda se zde trápím, nevyspaný a hladový). Míjím páreček psů, kteří jsou naštěstí evidentně přežraní a nemají dnes chuť pohrát si s mým lýtkem. Konečně cíl !!!! Dobíhám 40 sec za Rolandem s časem 36:20 min. Když jsem se dnes díval na výsledky závodů, které jsem zde běžel v mých začátcích před 2 roky s časem 48:48 min, docela mě těší, že jsem se tak zlepšil.

Doufám, že se moje fyzička bude nadále zvyšovat. Děkuji všem, kdo sleduje tento blog a fandí mi, bez tohoto motivačního prostředku si to již neumím představit. Mějte se krásně a užívejte fyzična co hrdlo ráčí.

Vyřazující puchýř při 12km.

2007-12-25T20:13:00.000+01:00

Nejdříve přeji všem návštěvníkům mého blogu příjemné prožití svátků a šťastný Nový rok 2008. Hlavně zdravíčko a ať se vám všem splní vaše plány a přání. I sny se dají realizovat, jen chce chtít...

Vánoční shon a nákupy to je více únavné než maraton.
"Vánoční běh Brodcemi" 12km byl opravdu náročný, ale byla to příjemná změna a odreagování. Na startu jsem mohl konečně v Kadani po delší době přivítat kolegy runbloggery manželé Koyamovi . O mých spolupracovnících z mého zaměstnání nebudu sáhodlouze psát. Trochu mě asi u všech v cíli zdrbali, ale to je jejich vizitka a ne má. Nicméně jim děkuji, že mi přišli fandit. Příští rok jsem jim nadhodil, aby se účastnili závodů se mnou, tak uvidíme :-).
Nyní k samotnému závodu s vysvětlení, proč jsem se od minulého roku o 1,5 minuty zhoršil v čase na této trase.
Startuji docela bouřlivě, do kopce jsem vystartoval jako nikdy. Začátek jsem docela hustě přepálil a to z jednoduchého důvodu, chtěl jsem soutěžit s Koyamou. To se mi docela dařilo až na konec Zásady, kde jsem se držel převážně před ním, nebo jsme chvilkami běželi vedle sebe. Před Zásadou se okolo nás mihne jako divá zvěř Tudy. Neodpustím si udýchanou poznámku: "no jooo Tudyho tempo". V Zásadě mě opět vyburcovali moji "fanoušci" dřu do kopce jak divý. Vše bylo v pořádku nohy mi šlapaly jak stroj, nebyl jsem unaven, docela mi běh vyhovoval. Držel jsem se před Koyamou až k lesní cestě do Brodců. Terénní stoupání v některých úsecích mi však začalo nějak ubírat energii, to už byl Koyama daleko přede mnou. V každém z běhů mám problémy s tvorbou puchýře na levé patě. Každý závod jsem si preventivně toto problémové místo lepil polštářkovou náplastí. Před tímto závodem jsem na to jaksi zapomněl a ještě k tomu jsem si vzal bavlněné teplé ponožky /to jsem si dal/. Ponožky se začaly na patě shrnovat a při stoupání do kopců, kdy je toto místo nejvíce třeno botou se mi začal dělat pořádný puchýř. Byl jsem tedy nucen kulhavým během zdolat zhruba polovinu tratě. Klesání bylo vysvobozující. Tento typ běhu mě docela vysiloval a nemohl jsem zapojit maximum i kdybych chtěl. Předběhlo mě několik běžců, které jinak porážím. Běh však nikdy nevzdávám a vždy alespoň doběhnu. V cíli jsem byl již totálně znavený bolestí, ale nikomu jsem o tom neříkal, aby si nikdo nemyslel, že se zase na něco vymlouvám :-). Byl jsem také dosti vysílen, protože jsem opravdu začátek přepálil. Mé nachlazení tomu také moc nepřidalo. Nicméně jsem do cíle doběhl a to je to hlavní... V cíli již mě fotí Koyama, kterému tímto moc děkuji. Jen co jsem doběhl, už mě lákají běžci /TUDY a ROLAND, kteří doběhli přede mnou/ abych s nimi již běžel domu. Já jsem chtěl ještě chvilku prohodit pár slov se vzácnou návštěvou ze Sokolova, tak jsem se vymluvil na to, že se potřebuji vydýchat. :-) /sory/.. Čekám s Koyamou na jeho drahou polovičku a prohodíme pár slov. Dovídám se, že měl Koyama na trase dvě nepříjemné nehody, ale naštěstí asi nic vážného /doufám/. Ukazuji Koamovi na cyklostezce nově vybudovaný informační sloup na kličku /dynamo/ s povídáním o Kadani. Na konci závodu jsme si všichni popřáli a já jsem se vydal směr domov. Doma zjišťuji, že sundat botu z levé nohy nebude jen tak. Obrovský puchýř nalitý krví operuji ve vaně. Ještě dnes nemohu normálně chodit, proto bude asi rozumnější když běh 26.12. vynechám. Strašně mě to mrzí, ale je to lepší než podávat mizerné výkony za každou cenu. Další závodní běh 1.1.2008, budu určitě ve formě. Tak se těšte rivalové :-).

Běh kolem Špičáku.

2007-12-18T09:37:00.000+01:00

Předchozí 2 běhy ZBP byly opravdu náročné. Nastal čas na delší, ale méně náročnější trať.

Dne 16.12.2007 v 10:30h sraz u 2.ZŠ .

Proč vymýšlet nový popis tratě, když už byl napsán? Začnu tedy opět popisem tratě jednoho z běžců –Macutáka (Jakub Machuta):

Takže, chystá se šestý závod ZBP a ten řadím do kategorie lehčích závodů. Většina trati je po silnici, takže opět to není na tretry - ale nebojte - na tretry už za chvíli dojde. Co se týče startu, tak si teď nejsem úplně jistý, jestli start jako byl u 1.závodu, čili na Svaťáku za policajtama, a nebo se vybíhá rovnou u 2.ZŠ. Ale mám takovej pocit, že to bude na Svaťáku - už kvůli bezpečnosti by to bylo lepší ...

Vzhledem k tomu, že předpokládám start na Svaťáku, budu také popisovat trať jakoby

se vybíhalo ze Svaťáku. Takže začátek je stejný, jako v prvním závodě a to po silnici na Strážiště, pak z toho kopečka dolů, no a pak se neuhýba doprava do kopce směrem k SHELLce,ale běží se doleva jakoby do polí a směr na Klášterec. zde se vbíhá do terénu a běží se cca 2 km v terénu, kde je vyšlapaná cestička a je velká pravděpodobnost, že místy bude nějaké to bahínko :-) Takže se připravte, jestli bude před tím pršet, že to budou perný dva kilometry. Takže seběh dolů od Strážiště, pak se vydáme doleva a pak stále rovně (je tam totiž ještě jedna odbočka za malým mostem do zahrádkářské oblasti podél potoku Bobřáku, ale tam tudy cesta nevede ;-) ). Na konci té cesty se dostáváme na silnici, po které se vydáme směrem na Klášterec. Zde nás čeká vyběhnutí cca 300 metrového kopečku, který není zase tolik zákeřný, ale může potrápit. Po kopečku nás čeká dlouhý mírný seběh. Je zde dlouhá rovinka (nakloněná, naštěstí na tu správnou stranu), po cca 700m je takové esíčko a po tom esíčku pozor ... zde se zatáčí docela prudce doleva a už nabíráme opět směr Kadaň. Zde se pokračuje po silnici a opět dlouhá rovinka, samozřejmě nakloněná na tu správnou stranu :-) a běží se kolem zahrádkářské oblasti (jeden domeček je tam fakt suprovej - to stojí se na něj podív

at a určitě cestou poznáte, který myslím - né každý má nakreslený vtip na baráku :-D ) ... no, tou cestou se pomalu dostáváme k řece a zde je velmi důležité správně odbočit.Běží se stále mírně z kopce, dokud nepřeběhnete mostík, kde vpravo je řeka a vlevo je rybník. za mostem je taková cestička, která vede do prudkého kopce a začíná běh v terénu. Jiná cesta tam není, ale dá se lehce přehlédnout, pokud nevíte, kde to přesně je, takže zde pozor - ale je velmi pravděpodobné, že při závodě uvidíte nějakého závodníka před Vámi, který Vás navede ;-) ... ještě pro znalé Kadaně - na druhé straně řeky je myslím Zásada ... A od této chvíle se závod začíná hezky dramatizovat :-) Je tu opravdu velký "prďák" do kopce - není zase tak dlouhý - cca 200m, ale za to je výživný :-D ...

No, tak to se ocitáme v lese, kde se běží po ... nečekaně .... lesních cestách ... zde je důležité nikde špatně neodbočit, takže když poběžíte do toho kopce, tak ten se pak stáčí doleva, ale my poběžíme stále rovně a stále směr Kadaň :-) ... pak už se snad zabloudit moc nedá ... Pokračuje se stále mírně do kopce a po rovince ... na konci lesa se sbíhá kopec a zde pozor na nohy - co já si pamatuju, tak vždycky přes cestu jsou popadané stromy, takže zde opra

vdu opatrně ... no, po seběhu je opět malý výběh a to už se dostáváme na polní cestu a vedle nás by se měl objevit statek po levé straně (zde je pár cest, kam by se dalo uhnout, ale je to nepřirozené někde tam zatáčet, takže pořád směr Kadaň ;-) ) ... po vyběhnutí malého kopečka se hned zase sbíhá, stále po polní cestě .. zde také pozor - cesta je docela dobrá, ale někdy bývá natáhnutý drát, nebo provaz přes cestu v úrovni 1m a je tam kvůli nahánění dobytka na pole ... počítám, že na ten závod bude odstraněn a dobytek zahnán :-D ... ale pokud by jste si chtěli tu trať probíhat někdy v týdnu, tak raději zde opatrně ;-) ... no, po seběhnutí je rovinka a směr né Kadaň, ale silnice by se měla pomalu objevovat před Vámi ... po levé straně uvidíte statek, po pravé je pole a v dáli je už vidět klášter, dole řeka, také po pravici uvidíte silnici, po které za chvíli poběžíte :-) ... No, takže až narazíte na silnici, tak se přirozeně dáte směr na Kadaň, čili doprava a budeme sebíhat cca 350m z kopce ... pro Kadaňáky .. už jsme v Kadani a je to dole u rybářů a nebo také u vodáků pod klášterem ... po seběhu nás čeká cca 400 m kopec, který je do zatáčky a je docela vysilující - na druhou stranu, který není že :-D ... no, po vyběhnutí kopečka už budeme u kláštera a zde pokračujeme chvíli po silnici, přeběhneme retardér a budeme uhýbat doleva směrem k 2.ZŠ ... zde možná stojí za připomenutí, že na

vrcholu kopce jsme od cíle cca 500m, takže se už není na co šetřit ;-) ... No a když se vrátím k té odbočce doleva za těma retardérama, tak pak už se běží jen po silnici až k základce - zde už není žádná zákeřnost, pokud na Vás nevyskočí nějaký pes zákeřně od baráků, nebo z městského parku :-D ... Tak to je asi vše, co by se dalo říci k trati ...

Popis trati je tedy už i pro vás znám. Jak to tedy probíhalo?

Na startu se nás sešlo 32 + 5 dětí. Děti měly samozřejmě kratší trať. Byl jsem si vědom, že u této trati budou mít velkou výhodu běžci, kteří mají naběhané hlavně rovinky a silnice. Jedním z těchto běžců byl i Roland Peruth . To bych nebyl já, abych si do něj nerýpl před startem :-) .

Bylo odstartováno, snažím se držet první skupinky do poslední chvíle. U Strážiště ještě vidím záda prvního běžce. Při sběhu u zahrádek mě předbíhá Roland a stále se mi vzdaluje. Nasadil zběsilé tempo, přímo pekelné. Už mi bylo jasné, že tentokrát mi dá pěkně na frak. Na polní cestičce do mírnějšího kopce už ho vidím tak 100m přede mnou. Při napojování na asfaltovou silnici na Klášterec už je daleko asi tak 200m. Začínám odfrkovat jako vysílený kůň. Nevzdávám to, do kopce trochu natahuji krok ( i když se to nemá) a snažím se běžet přes špičky
a používat hlavně lýtkové svaly. Vyplácí se mi to a předbíhám jednoho z mladších běžců, který mě však u chatové oblasti zase předběhl. U chatové oblasti vidím přede mnou 2 běžce, jeden z nich se náhle zastavuje a čeká s nakloněnou postavou u křoví až ho předběhnu. Asi si šel „odplivnout ". Snažím se ze všech sil běžet co nejdelším krokem a dohnat pár lidí, ale nikoho jsem už nepředběhl, spíše naopak. Do brutálního stoupáku v lese mě předběhne i běžec, který si před tím vyřizoval účty se svým žaludkem. Skupinka mladých se mi stále vzdaluje. Aspoň se snažím zkrátit vzdálenost. Při napojení na silnici už je vidím 150m přede mnou. V dáli se tyčí nádherný Františkánský klášter. Ohlédnu se a vidím, že 200m za mnou si to šine Michal Frlaus. Snažím se ze všech sil prodloužit vzdálenost mezi ním a mnou. Do kopce už opravdu nemohu, ale nevzdávám to.

Konečně cílová rovinka, zde jsem se snažil naplno zafinišovat. Možná to vypadalo hrozně pomalu (cválající hladová kobyla), ale já už jsem opravdu vyždímal maximum.

V cíli se dozvídám, že jsem zaběhl čas 39:13 minut. Oproti minulému roku (40:37) jsem se zase o trošičku zlepšil a vyhrál jsem sám nad sebou.
Obdivuji borce Rolanda, který měl čas 36:39 min.

Na startu chyběl můj parťák i rival Hagy, asi byl v práci. Škoda pro něho, štěstí pro mě. Toto byla trasa, kde by si mě určitě

vychutnal……

Tentokrát jsem nezískal žádné fotky. Škoda...

Horský kros - heslo „přežít“.

2007-12-13T20:57:00.000+01:00

Dne 9.12.2007 jsem opět neodolal a účastnil jsem se horského krosu v Kadani.
Zde popis Macutáka:

Trať je vedena na druhé straně od benzínky SHELL, čili naproti Svaťáku. Zahrádkářská kolonie.

Tuto trať klasifikuji jako velice náročnou, běží se několik kol (myslím 5), takže náhradní plíce sebou :-) Bohužel přesný popis trati zde nebude, protože tuto trať neběhám a opravdu běžíme tam jednou, dvakrát do roka. Pokusím se zde alespoň nastínit terén a profil tratě. Start je na rovince. Po stech metrech se zatáčí doprava začíná mírný kopec, který se po několika desítkách metrech mění v docela zákeřný kopec a odbočuje se doleva. Vybíhá se opravdu ošklivý kopec a je na této cestě jen pro jednoho běžce, tzn. pokud na startu zaspíte, v kopečku toho moc nedoženete a spíše ještě více ztratíte (vyplatí se si trochu na startu máknout). Délku toho kopce Vám neřeknu, ale odhaduji tak 200 m - 250 m a je opravdu výživný. Málokdo se za celý závod zde nezastaví ... Takže po kopečku přichází úzká cestička, kde si spíše odpočiňte a hlavně ... hlavně dávejte pozor na nohy, protože zde není úplně nejlepší cesta (skála, sráz na jedné straně, může být i křoví přes cestu, ... aktuální a přesný stav cesty Vám nemůžu nyní říci) ... takže zde se běží tak 200, možná 300 metrů a musíte si dávat pozor na správné odbočení. Zatáčí se doprava a běží se do lesa a po polní cestě je to v celku rovina a mírně z kopce. Zde je nejlepší úsek na přebíhání a závodění. Loni byl strom přes cestu, takže zde také trochu opatrněji, ale nemělo by to být tak hrozné. Tento úsek odhaduji tak na cca 400, 500 metrů a pak se zatáčí opět doprava a běží se z prudkého kopce dolů - cesta dobrá, ale hodně zatáček, takže zde také pozor na správné odbočení a hlavně na nohy, aby se nikomu nic nestalo z neopatrnosti. No, pak se sbíhá do cíle, kde je prudká zatáčka opět doprava a náběh na další kolečko a zde si tu rovinku oddáchněte, protože Vás čeká opět další nechutný kopeček :-) Toť asi vše k trati :-).

Příkaz zněl jasně: „start v 10:30h"

Hlavní úkol: „Co nejrychleji odběhnout 5 koleček a přežít 5.300km ".

Prvních 100m po rovince jsme běželi v houfu a nikdo se nesnažil moc předbíhat. Najednou prudká zatáčka vpravo, mírnější kopeček pak ostře doleva do ultra brutálního stoupání.

Místy schodovitý a skalnatý terén. To už byla opravdu úzká pěšinka a zezadu nás povzbuzuje běžkyně Dagmar Březinová:

„Chlapi trochu běžíme, tohle je pomalé“ .

Nic naplat tato pěšinka byla jen pro jednoho člověka, kdo chtěl předběhnout, musel se prodírat křovím a využít každé skulinky. Já jsem se snažil a hned při prvních příležitostech jsem

předbíhal. Na konci tohoto brutálního stoupání nás čekal s pohotovým prstem na spoušti fotoaparátu Lasky, který po operaci slepáku nemohl běžet. Na hřebeni tohoto kopce předbíhám mimo jiné i Rolanda, náskok jsem si udržel až do cíle. Ve 3 kole předbíhám na chvilku Hagyho, on mi to v kopci vrací.

Po 4 kole sotva popadám dech, ale muskulatura svalů na nohou mě opět nezklamala. Představuji si, že jsem dobře
namazaný stroj a musím proto fungovat.
V kopci chvilkově přecházím do chůze, ale jak vidím nejsem sám. Doháním Tudyho a Hagyho. To mě bičuje dopředu, začíná sněžit. Na hřebeni se k nim přibližuji, při sběhu už jim funím na záda. Sotva vnímám v 5 kole Laskyho, který mě hodně povzbuzuje v tom nejhorším úseku /tímto mu moc děkuji/. Poslední výběh a začínám finišovat až do cíle, opět jsem Hagyho nedohnal. Dobíhám do cíle o 6 sekund déle než můj soupeř Hagy. Můj čas 29:36h. Opět jsem se zlepšil od minulého roku. Moc mě potěšilo, když mě pochválili i organizátoři tohoto běhu.

A ještě pár foteček na závěr: Tudy /skoro poslepu -zamlžené brýle to je něco/...>>>>

Foto v cíli s Rolandem...>>>

Další fotky naleznete zde: ZBP

Tímto moc děkuji Laskymu za fotky !!!!!!

Výsledky závodů najdete zde

Čertovsky dobrý běh…

2007-12-04T13:31:00.000+01:00

Další z mých zdolaných závodů z běhů ZBP mám za sebou. Vyždímal jsem ze sebe opravdu vše a docela jsem i sám sebe překvapil.

2.12.2007 jsem se účastnil běhu s příznačným názvem „ Čertovský běh na Úhošť“.

Na startu se nás sešlo opravdu hodně. Spousta mých známých rivalů, mezi nimi i Hagy.

Na startu čeká i kadaňský novinář a skvělý fotograf V. Vlasák. Který celou akci sledoval odborným okem fotografa. Až budou fotky a jestli se k nim dostanu, dám je sem později.

Před startem se z nebe usmálo slunce a krásně rozehřálo duši i tělo. S rivaly jsme nezapomněli prohodit pár popichujících poznámek, které nás nastartovali :-)

Trasa byla opravdu náročná.
Startujeme z kadaňského stupně směrem nahoru po asfaltové cestě, dále přeběhneme silnici a pouštíme se do hustého bahnitého kopce pořád rovně, klouže to a místy jsem po kotníky v bahně. Nicméně jsem silově v pohodě. Předbíhá mě nabušený fotbalista Hagy . Držím se chvilku Míry Šimána, ale za chvilku už nestíhám jeho tempu. Po vyběhnutí k bývalému muničáku se dostáváme po staré asfaltce zase na polní cestu. Místy to připomínalo tankodrom a opět se brodíme v bahně po kotníky, hrozně to klouže a mám problémy udržet balanc. Asi tak v polovině mého balancování mě předbíhá sportující podnikatel a hlavně nadřený cyklista v jedné osobě Pavel Hnízdil. Sotva se ho držím. A další kopec při doběhu k vysílači na Uhosti už mu nevidím ani záda. Asi tak 100 metrů přede mnou vidím Hagyho. Dávám si cíl „zničit krtka“. Trochu se mu přibližuji, on se však ohlíží a když mě vidí, zrychluje. Myslím na mou výhodu dlouhých nohou při sběhu a jsem odhodlán pustit to dolu naplno. Trochu se však obávám bahna a kamenů na prvním úseku sběhu, po značené červené turistické trase do Pokutic. Moje obavy se naplnily. Měl jsem co dělat, abych se udržel na nohou. Prvních 300m jsem prostě brzdil a sledoval kamenito bahnitý terén. Skoro jsem lyžoval i když to neumím :-). Na travnatých částech jsem to pouštěl naplno. To už jsem v Pokuticích a stále vidím Hagiho 100m přede mnou, za cedulí „konec obce“ uhýbáme doleva na pole. Natahuji krok a jako laň těžkého kalibru běžím nekonečnou asi 1km dlouhou strání až k asfaltce. Posledních 200m jsem zafinišoval. Vidím, že Hagyho už nemám šanci dostat.

Cílová fotografie mého vyčerpaného výrazu bude asi hustá. Mám slíbenou tuto fotku a později se s Vámi podělím….

V cíli se dozvídám, kdo je všechno za mnou a mám radost, že jsem předběhl Rolanda Perutha /Rolande promiň/, kterého jsem nikdy před tím nepředběhl. Jak málo stačí k radosti…..

Další běh bude "kamzíkovský". Dne 9.12.2007 - Horský kros na středním vrchu.

Zimní běžecký seriál 2007 začal

2007-12-01T08:36:00.000+01:00

Zimní období je většinou pro mnohé běžce koncem soutěžní sezony. Vzhledem k tomu, že u nás v Kadani se koná každý týden soutěžní běh, bylo by škoda toho nevyužít. Navzdory počasí a mému stavu po noční službě jsem se už zúčastnil 2x závodu. Jak jsem dopadl? Asi jste si již přečetli na www.beh.cz

Dne 11.11.2007 kdy byl první z běhů jsem se snažil přijet společně s Laskynátorem do Klášterce n/Ohří v stanovený čas 09:00h, ale bohužel jsem se nezúčastnil, protože byl start posunut na 12:10h. To už můj organismus nevydržel a po příjezdu domu jsem tzv. vytuhl. Laskynátor již také nejel podruhé do Klášterce.
Jak jsem ale četl, tak si to borci např. Koyamovic rodinka a Tudy náležitě užili.

Druhý závod 18.11.2007 v čase 10:30h již jsem startoval. Trasa měřila 5,600 km. Čekal nás jeden z opravdu náročných zážitků s dosti brutálním převýšením. Na startu se sešlo docela dost lidí. Na startu jsem viděl hvězdné běžce typu Míra Šimána, Laskynátor, Hagy, Jakub Král atd… :-)

Zima nám připravila listím a bahnem pokrytou trasu, místy bylo kluzké kamení, které bylo docela nebezpečné v prudkých zatáčkách.

Běžely se dva okruhy. Startovní rovinka a mírný seběh na zámkovou dlažbu sídliště Strážiště, mírný kopeček a pak dlouhý seběh kolem zahrádkářské kolonie. Asi tak na 1,5 kilometru počalo brutální asi 1km stoupání, které uhýbalo doprava na „ Svaťák“. Po tomto sebezapřením protkaném stoupání čekala srdce i dech uklidňující rovinka na barevném listí. Zde předbíhám Hagyho, který evidentně není ve své kůži po prodělané a nedoléčené angíně. Po chvíli se cesta začala rozdvojovat, fáborky neúnavně a neúprosně vedou funící běžce do nebezpečné zatáčky, kde se pod listím schovávají navlhlé čedičové skaliska. Za levotočivou zatáčkou po úzké cestičce zase neúprosné stoupání a za ním druhé !!! Před prvním stoupáním předbíhám velkého Laskynátora. Tepovka vylétá někam ke 200 úderům za minutu. Konečně seběh a jsem v cíli prvního kola. Ještě jednou jsem zdolal to samé a jsem v cíli. Nevedl jsem si špatně, zlepšil jsem svůj čas cca o 1,30 minuty od minulého roku. Po vyfunění klusáme plni adrenalinu domu.

Třetí závod 25.11.2007 v čase 10:30h. Čekala nás nově zařazená trasa po nedokončené cyklostezce, po které běhám velmi často. Trasa měřila 6,800 Km, nebyla tak náročná, byla velmi rychlá. Povrch byl převážně jemný štěrkovitý. Na cyklostezce mě předběhlo mnoho nadřenců, mezi nimi i Roland Peruth. Na konci cyklostezky nás vlevo polní cesta stoupáním zavedla do obce Suchý Důl. Zde jsme seběhli po silnici do obce Zásada a opět se napojili na cyklostezku. Na závěrečném stoupáčku mě předběhla dvojice vytrvalých nadřených běžců /Frlaus Michal, Březina Vlastimil/. Moje soutěživost mi však nedala a jelikož mám dlouhé nohy vyždímal jsem ze sebe co se dá a při seběhu jsem do toho dal opravdu vše. Do cíle dobíhám a šklebím se bolestí a vyčerpáním. Jestli mě někdo fotil, tak to bude ksicht roku :-) . V závodě mě předběhli mimo jiné i Hagy a samozřejmě nabušenec Tudy.

Tuhle trasu jsem si oblíbil a budu jí běhat častěji.

Další závod mě čeká opět v neděli 2.12.2007. Tentokrát to bude opravdu čertovský zážitek….

Zimní poezie nočního běžce.

2007-11-15T17:50:00.000+01:00

Slunce brzy dává sbohem,

už dosvítilo za obzorem.

Je umění rozhýbat své údy,

tma a počasí mrazivé,

tiše dupou boty do zmrzlé půdy,

to je to krásné i bláznivé.

Sníh ten pod nohami boří se,

sněhové vločky poletují v rychlém dechu,

v kapkách k zemi hroutí se,

nohy šinou si to po bílém sněhovém mechu.

Vůle ta hory přenáší,

s leností se nesnáší....

Nové běhací boty.

2007-11-08T10:07:00.000+01:00

Bohužel již jsem plně zdevastoval tlumící vrstvu mých nově vypadajících starých bot.
Loučení je plné vzpomínek a ohlédnutím za splněním mých sportovní přání. Plně si zaslouží takový zasloužený důchod a šetrnější zacházení :-). Z běžeckých bot se ode dneška stanou vycházkové.

Od včerejška již je budou plně zastupovat nové botky na běh do terénu Asics Gel Trail Sensor.
Výrobce o nich píše jen chválu, samá funkce až mi z toho jde hlava kolem. Běžci které znám, si je také chválí. A co vy? Jaké máte názory a zkušenosti s běžeckou obuví do terénu a používání bot se zdevastovanou tlumící vrstvou?

Podzimní a zimní běhání.

2007-10-17T13:10:00.000+02:00

Tak tu máme podzim. Pod nohama šelestí listí a tlumí nárazy při běhu. Vzduch voní a vlhkost vzduchu je příjemná. Oko se také kochá rozmanitostí barev pomalu usínající přírody. Každé období má svá kouzla jak již jsem četl mnohokrát, běhat se dá pořád a není špatného počasí pro běžce, je jen špatné oblečení.
Už jsem konečně zhubl 4 Kg a musím hubnout dále. Proto už se velice těším na ZBP v Kadani. Samozřejmě nepočítám s dobrým umístěním, ale ta atmosféra a lidi se stejným názorem na život mi za to vždy stojí.
Zde jsou propozice závodů:

Z I M N Í B Ě Ž E C K Ý P O H Á R – 6. R .

2 0 0 7 - 2 0 0 8

1) Seriál obsahuje následujících 16 běžeckých závodů pořádaných Běžeckým klubem F-C Kadaň

a TJ Klášterec nad Ohří :

11.11. neděle BĚH ZÁMECKÝM PARKEM 6.000m 09,00 Park Klášterec n/O

18.11. neděle BĚH PŘES STRÁŽIŠTĚ 5.600m 10,30 2.ZŠ

25.11. neděle CYKLOSTEZKOU PODÉL OHŘE 7.000m 10,30 Kadaňský stupeň

02.12. neděle ČERTOVSKÝ BĚH NA ÚHOŠŤ 6.300m 10,30 Kadaňský stupeň

09.12. neděle HORSKÝ KROS NA STŘEDNÍM VRCHU 5.300m 10,30 ČS SHELL

16.12. neděle BĚH KOLEM ŠPIČÁKU 8.500m 10,30 2.ZŠ

23.12. neděle VÁNOČNÍ BĚH BRODCEMI 12.000m 10,30 Kadaňský stupeň

26.12. středa ŠTĚPÁNSKÝ BĚH NA ZADNÍM VRCHU 5.000m 10,30 Zadní vrch

01.01. úterý NOVOROČNÍ KONDIČNÍ BĚH 8.100m 14,00 Autoservis Rokelská

06.01. neděle TŘÍKRÁLOVÝ BĚH 8.200m 10,30 Kadaňský stupeň

20.01. neděle LOMAZICKÁ STEZKA 8.700m 10,30 Restaurace SPLIT

27.01. neděle BĚH LESOPARKEM 5.000m 10,30 Lesopark

03.02. neděle BĚH KOLEM KLÁŠTERA 5.200m 10,30 Restaurace SPLIT

10.02. neděle ČENDŮV LOMCOVÁK NA SVAŤÁKU 4.800m 10,30 2.ZŠ

17.02. neděle BĚH KOLEM ÚHOŠTĚ 9.500m 10,30 Autoservis Rokelská

24.02. neděle ZÁVĚREČNÁ KONTROLKA 3.000m 10,30 Stadion

2) Bodování : závody jsou rozděleny do dvou kategorií podle obtížnosti.

Do kategorie „A“ je zařazeno 8 závodů s dvojnásobným bodováním a to:

- Běh přes Strážiště

- Čertovský běh na Úhošť

- Horský kros na Středním vrchu

- Vánoční běh Brodcemi

- Tříkrálový běh

- Běh kolem kláštera

- Čendův lomcovák na Svaťáku

- Běh kolem Úhoště

Do kategorie „B“ je zařazeno zbylých 8 závodů se základním bodováním.

Ve všech závodech boduje prvních 40 závodníků v absolutním pořadí systémem

80-72-65-59-54-50-47-44-42-40-38-36-34-32-30-29 a dále sestupně po jednom bodu.

Závody kategorie „A“ mají dvojnásobné bodování,to znamená 160-144 atd.

Závodníci si body přenášejí do svých kategorií.

3) Za překonání traťového rekordu se připočítá 10 bodů.

4) Výsledky z jednotlivých závodů včetně průběžného pořadí „Poháru“ budou zájemcům zasílány elektronickou poštou a dále budou zveřejňovány na internetové adrese www.beh.cz

5) Startovné 10,- Kč v každém závodě.

Za Běžecký klub F-C Kadaň : Čeněk Filingr,předseda oddílu

Případné dotazy na tel.: 777 040284 nebo mail : bezec.cf@centrum.cz

Lenošení na Krétě. Hřích?

2007-09-19T20:26:00.000+02:00

Založil jsem si sice sportovní blog, takže je očekáváno, že zde budu psát jen o sportu a budu se zde chlubit svými sportovními výkony.

Musím říci, že jsem dovolenou opravdu prolenošil a moc se za to stydím. Na Krétě jsem sice uplaval asi 4 km plavča v moři, ale neběhal jsem skoro vůbec, jen jednou a to jen 6 km, docela náročného kopcovitého běhu v horku a prachu. Lidé v tomto středisku Agia Pelagia nejsou moc nakloněni běžcům, neustálé troubení a velká prašnost a horko v neposlední řadě nepřivázaní psi, kteří si dost tvrdě hájí své území mi moc nepomohli v psychologickém boji s lenošením.

Příště si dosti rozmyslím, jestli budu vybírat dovolenou s all inklusiv, v hornatém terénu. Jsem od přírody žravý typ a taky na mou žravost jsem doplatil. Přibral jsem jako vepřík 5 kg za 12 dní.

No odolali by jste???

Po příjezdu z dovolené 12.9. jsem se snažil druhý den pomoci rodině na zahradě, kde bylo hodně práce. Ujal jsem se tedy sekačky a posekal jsem trávník, pak jsem si vzal motorové nůžky na plot a snažil jsem se s hudbou /Metalica/ na uších posekat dosti z živého plotu. Asi jsem se poddal moc rytmu metalu. Večer jsem zjistil, že se mi nějak skřípl nerv pod lopatkou a nemohu se ani hnout, bolest vystřelovala až do přední části hrudníku. Chtěl jsem jít druhý den běhat a trochu uspokojit mé výčitky svědomí z dosažení medvědí váhy 100 Kg, ale opravdu jsem se nemohl ani hnout. Dnes když píši tyto řádky, tak pomalu bolest ustupuje. Zítra už mě nic nezadrží a konečně snad uspokojím mé svědomí a zdokonalím mou fyzickou zdatnost.

Dovolenou jsem trávil válením se a lenošením u moře a obžerstvím. Musím však říci, že takto jsem si už opravdu dlouho neodpočinul i když jsem zastáncem spíše aktivní dovolené. Všechno špatné k něčemu dobré ??

Sportu zdar, nadváze nazdar!!! ;-)

Triatlon v KV 2007

2007-08-20T20:36:00.000+02:00

Na tento triatlonek jsem se docela dost připravoval a moc jsem se těšil.

V 6:30 hodin, vyjíždíme s manželkou Janou a Jirkou Vlasákem /3COP/ směr KV.

Cesta byla v pohodě. Karlovy Vary se probouzely k životu. Po objíždění placených parkovišť jsme konečně našli jedno místo blízko centra bez nutnosti placení drahého parkovného.
Sundáváme ze střešního nosiče kola / moje kolo je krosové, na triatlon nic moc/, na záda si nakládáme batožinu s nutnou výstrojí triatlonisty.
U Thermalu si vystojíme frontu na startovní tašku, která obsahuje čip, číslo, plaveckou čepičku, tričko s nápisem tohoto závodu, matonku.
Ve frontě se setkáváme s Koyamou a konečně se vidíme poprvé naživo.
Mám trochu obavy z rozmístění dvou dep, které jsou od sebe vzdáleny cca 2,5 km.
Necháváme v depu B u Thermálu běžecké boty a čepičku. Jelikož nemáme ani ponětí jakým směrem se nachází druhé depo A začínáme být s Laskym dost nervózní. Naštěstí je tu Koyama a jeho rodinka, kteří se nám nabídli, že nám ukáží cestu. Nakládáme tedy kola na naše auto a Koyama si sedá k nám a velmi ochotně nám ukazuje cestu. Tímto ještě jednou děkuji.
Dorazili jsme na koupaliště Rolava. Jsem tu poprvé v životě a docela se mi to tu líbí.
Procházíme kontrolou před depem. Jsme kontrolováni, jestli máme přilbu atd. Následuje uložení kola a věcí do depa A. Zjišťuji, že v depu mezi závodníky panuje nervozita, protože prostory na kolo a převlékání jsou poněkud stísněné. Nicméně sportovní duch je silnější.

Poprvé si otestuji svůj nový dres. Když jsem oblečen a nepotřebné věci jsou již v autě, dávám si na hlavu gumovou čepičku, při nasazování mi však čepička vystřeluje z hlavy a pobavím tím nejenom Jirku. Druhý pokus už je úspěšný. Vidím, že se již chodí závodníci osvěžovat, jdu tedy na schůdky a chci se osvěžit, když v tom mě oslovuje neznámý závodník v plavkách, ta voda je ledová, ale vy profíci jste na to asi zvyklý. V tu chvíli jsem si pomyslel, „jóo hochu kdybys věděl, že celé co na mě je profesionální, je snad jen ten dres“. Odpovídám mu tedy : „no uvidíme“. Vlézám do vody a ona je opravdu studená, ale nedávám to na sobě znát. Pomalu se rozplavávám. V tom slyším pískání píšťalky a pokyn : „všichni z vody“ . Máme 10 minut do startu. Po vylezení z vody zjišťuji, že 5minut před námi startují junioři /profíci/. 5minut po nich startujeme my. Startuji z vody, aby se mi neztratili plavecké brýle.

Startovní výstřel- začínám plavat kraulem, plave se mi docela dobře. Dostávám pár kopanců a škrábanců do celého těla, chci plavat rychleji, ale nejde to, protože přede mnou jsou závodníci, kteří mě prostě nepustí. Plavu střídavě prsa – kraul. Po prvním kole vybíháme z vody a plaveme druhé. U první bóje mě dohání hejno juniorů profíků, je to jako když jede kombajn a já jsem klas. Dostal jsem hodně ran, ale přežil jsem. Plavu dál a konečně vidím molo , vystupuji z vody a frčím si to do depa. Zde /jak jsem se později dozvěděl od Koyamy/ dělám zásadní triatlonovou chybu, sedám si na zem a dávám si ponožky a boty. Naštěstí mi nezdřevěněly nohy. Nasazuji si přilbu a na čáře za depem sedám na kolo a makám co můžu.Zapomněl jsem si moje dioptrické brýle, tak trochu mžourám. Za sebou nechávám zatím hodně závodníků, plavání mi docela vyšlo. Jede se mi báječně, první kopec nedaleko koupaliště jsem vyšlápl, ale předjel mě nějaký nabušenec na silničním kole. Asi po 3 km se dostáváme do centra KV na kolonádu. Nádherný okruh, už ten pocit jet na kole ulicemi KV bez aut je báječný. Najednou se přede mnou objevuje neskutečné stoupání u zámečku. Se zaťatými zuby ho vyjíždím za povzbuzování všudy přítomných fanoušků.

Sjíždím dlouhý sjezd a držím se cyklistů přede mnou najednou sjezd končí prudkou zatáčkou, doleva. Kdybych jel rovně byl bych dorazil do běžeckého depa. Jeden z organizátorů na mě řve: „ ještě jedno kolečko to by jsi měl málo“. Naštěstí jsem včas zabrzdil a jel jsem další okruh. Po druhém okruhu jsem udělal zásadní chybu jel jsem do depa. Zjišťuji, že zde nemají závodníci kola. Proto jsem propadl panice a uvědomil jsem si, že kola měla být 3 a né 2. Ten chlápek mě pěkně zmátl. No nic je to moje blbost. Ptám se proto hlavního organizátora, jestli se mohu vrátit zpět na cyklistickou trať a jestli jsem už diskvalifikovaný? On mi odvětil:
„ no zkus to a uvidíme jak to dopadne“ .
Makám tedy zpět na cyklotrasu . Vnitřně jsem zažíval muka z mojí blbosti a odjel
jsem kolo s tím, že už jsem asi diskvalifikovaný , navíc jsem ztratil v depu při zajížďce minimálně 5 minut. Konečně se podruhé vracím do depa a vybíhám. Běželo se mi nádherně ještě nikdy jsem neběžel promenádou a nikdy se na mě nedívalo tolik lidí z různých zemí. Prostě jsem si připadal jako lázeňský švihák . Při druhém kole se mi do cesty připletl asi Ital. Kterého jsem ve stísněném prostoru musel atakovat loktem. Jeden organizátor to odpískal píšťalkou, tedy přesněji řečeno odpískal toho Itala, který tam neměl co dělat. Do cíle jsem přiběhl docela v pořádku,

jen jsem byl zklamaný z té zajížďky. Moje umístění mě vůbec neuspokojilo, ale sportovní zážitek ano.

Na závěr se fotíme s Koyamou a 3COPem.

Tímto děkuji i mé manželce fotografce, která udělala pár foteček a videa. Později zveřejním v fotogalerii.

Teď jsem zjistil, že více fotek najdete na koyamanovic blogu

Motivující video. /Pro Koyamu/

2007-08-18T20:07:00.000+02:00

Nová hračka.

2007-08-17T05:08:00.001+02:00

Tak jsem si koupil novou hračku. Už dlouho mám Polar RS 200. Jelikož mi neustále vadilo, že musím na internetu měřit kudy jsem běžel, rozhodl jsem se pro nožní snímač S1. Takže mám teď vlastně Polar RS 200 SD Tentýž den jsem naběhal 9km a jsem velmi spokojen. Jen ještě musím vymyslet lepší ukládání mého výkonu do počítače. Aplikace přes internet mi nějak moc nevyhovuje.

Mám radost i z nového dresu na triatlon od Atexu. Člověk si musí udělat radost. Tak doufám, že mi už konečně moje nové sportovní vybavení přispěje k tomu, abych se polepšil. 3COPe těš se !!!

Jeden z mých tréninkových dnů.

2007-08-13T15:44:00.000+02:00

Nemám bohužel čas na psaní článků o zápisu tréninkových týdnů. Aby však můj blog nebyl tak prázdný, tak se s vámi podělím o jeden z mých tréninkových dnů a prožívaných pocitů.

Ráno po hygieně lehká snídaně- jedna houska s marmeládou a káva, cpu do sebe vitamíny a minerály /zinkosel, pangamin, magnesium/ zapíjím vše džusem s vodou. Jelikož je venku zima, rozhoduji se nahradit plavání kraula simulací podobného pohybu na mém posilovacím stroji TOTAL TRAINER 8156. Vydržím to bez přestávky z malou zátěží 15 minut. Tak jsem se rozehřál, že neváhám ani chvilku a jdu se věnovat mé nejoblíbenější činnosti „běhu“.

Venku je nádherný dýchatelný vlhký vzduch po dešti.

Běžím jen tak volněji a dostávám náladu prozkoumávat nová území na běh. Běžím po nově vytvořené cyklostezce do Zásady. Zde se napojuji na nový letos postavený úsek pod obec Suchý Důl. Cestou si všímám každodenních detailů kolem sebe. Rybáři nahazují své pruty, děti s rodiči chodí na procházku, páníček okřikuje svého psa, když mi chňape po noze, přeskakuji přemnožené slimáky, kteří kolonizují naši přírodu. Milenci se choulí u řeky ve stanu šeptajíc si něco intimního.
Starší pán, kterého potkávám na této trase častokrát na procházce, mžourá s vrásky moudrosti v dál a snad vzpomíná na své blízké, nebo se kochá klidem a vysmívá se mému pachtění?

Vbíhám do kouzelné zatáčky v malém háječku, kde zurčí potůček. Náhle končí rozestavěná cyklostezka a já se rozhoduji pro průzkum terénu. Vyšlapaná pěšinka od zvěře mi napovídá, běžím přes louku k maringotce starého včelína. Tiše doufám, že je včelín bez početného roje jeho obyvatelstva.
Moje doufání bylo vyslyšeno, s pocitem viny, že vstupuji na cizí pozemek přebíhám území dvou chatrčí u včelína.

Překvapení!! Objevuji zpevněnou cestu vedoucí do chatařské oblasti, vedoucí okolo malebné scenérie okolo Ohře.

Kochám se klidem a pocitem objevitele. Lehkost mého běhu mě překvapuje a opravdu si to užívám.

Probíhám územím chatařské oblasti v Rašovicích. Chataři se věnují stříhání živého plotu, velké štěně bernardýna mi olizuje nohu, majitelé středního věku okřikují psa „fujj je to“ , měli pravdu to slizké na noze bylo fuj. Omlouvají se mi, já jen s úsměvem prohodím, „to je dobrý“ a běžím dál. Terén se mění z ušlapané cesty na asfaltovou silničku, dobíhám na křižovatku k restauraci Vyhlídka /Rašovice/. Nechce se mi běžet po frekventované silnici, proto se vracím stejnou cestou zpět. Doma házím sprchu a zasedám k obědu. Po obědě si jdu změřit na internet, kolik jsem toho vlastně uběhl. Zjišťuji, že je to pěkných 13.5km . Už teď se těším na další průzkum.

Trochu toho humoru ze sportovního života- 1.díl

2007-07-25T21:27:00.000+02:00

Sport je spojen s dobrou náladou, proto jsem se rozhodl, že se s vámi podělím o některé zážitky a dobré "hlášky" z mého sportování, které mě docela pobavily. Ti kdož mají jiný styl humoru určitě prominou... Kdysi jsem závodil ve vodní kanoistice na divoké vodě. Na jednom ze soustředění napadlo jednoho závodníka z Kadaně, že si přivydělá nějaký ten peníz v neuvěřitelné sázce. Sázka zněla takto: kdo si dá do pusy obyčejnou žárovku a zase jí dá nerozbitou ven, ten vyhrává. Jeden ze závodníků se přihlásil a řekl:" to je prkotina, to se dá". Strčil si do pusy žárovku a už jí nedal ven. Hodně závodníků se pokoušelo pomoci žárovku vytáhnout, ale marně. Asi po dvou hodinovém dolování žárovky se rozhodl někdo zavolat taxi a chudák s vyčnívajícím koncem vynálezu století, mumlající nesrozumitelná vulgární slova byl převezen na pohotovost. Zde mu byla žárovka odborně vyjmuta. Konečně vozidlo taxi přijíždí do tábora, všichni se nedočkavě hrnou k autu TAXI, z něj vystupuje "sázkař" se spadlou bradou, slintající a nemluvící ( později nám bylo řečeno, že mu byla dána injekce uvolňující svalstvo do čelisti). Jaké překvapení, když chtěl kdosi zaplatit taxikáři, který seděl ve vozidle. Ten jen otevřel okénko a tupě zírající s vyčnívajícím koncem žárovky z pusy nastartuje vozidlo a mizí ve tmě. Taxikář byl asi nevěřící...... :-).

Prosím nezkoušejte to....... je to kruté.

Můj trénink na sprinttriatlon v KV.

2007-07-19T09:42:00.000+02:00

Jsou parné dny, teplotní rekordy padají, běžní normální lidé vyhledávají stín, nebo pobývají u vody a minimalizují své pohybové aktivity.

I přes to se najde pár „nenormálních“ osob, které se postaví navzdory lenosti a počasí a jdou si zasportovat.
Vzhledem k tomu, že je triatlonová sezona, pojal jsem každý můj trénink jako takový malý triatlon.
Ve svém týdenním tréninku si najdu místo na 2 malé soukromé sprinttriatlony s minimálními přestávkami mezi disciplínami. Je to taková příprava vymykající se běžným triatlonovým tréninkům. Mě to však takto vyhovuje. Již jsem k tomuto tréninku strhl i dalšího kolegu z práce, který se mnou pravděpodobně jede do KV na triatlon.

Moje trasa: Kadaň- Prunéřov koupaliště-Kadaň- Zásada.

Kolo: 8,1km

Plavání: 0,750km

Kolo: 8,1km

Běh: 5km

Samozřejmě ještě naběhám týdně minimálně 20 km. Někdy se dostanu i na kolo trasy 50 km a více.

Tento týden jsem ale tak pracovně vytížen /přesčasy/, že budu rád, když zvládnu ještě nějaký běh. Po nočních nic moc.

Když si čtu blogy ostatních sportovců, tak je mi docela trapně psát o tom, že jsem sportovec.
Můj kamarád 3COP je opravdu ďábel. Je totiž 1/2 IM. Gratuluji !!! Snad tě jednou doženu :-).

Tak je tu zase triatlon.

2007-07-11T07:37:00.000+02:00

Minulý rok jsem absolvoval můj první zmenšený sprinttriatlon . Letos vzhledem k dovolené mi bohužel nevychází datově termín toho samého triatlonu. Proto jsem se rozhodl pro triatlonek konaný dne 19.8.2007 v Karlových Varech. Přípravy určitě nepodceňuji. Budu rád, když se umístím někde v poslední desítce.
Osazenstvo závodu bude opravdu profesionální a to nejsem vybaven silničním kolem.
Budu působit asi trochu exoticky s krosovým kolem zn. Author stratos .
Nicméně za tu srandu to opravdu stojí. Už se těším na tu krásnou atmosféru. Tak sportu zdar !!!!

Můj první maraton.

2007-06-10T13:37:00.000+02:00

To bych nebyl já, abych si nevymyslel zdolat zase něco extra náročného.

Dne 9.6.2007 jsem se zúčastnil velmi náročného crossmaratonu v Jirkově. Bylo šílené horko něco přes 30 stupňů a to ještě dusno před bouřkou.

V 06:45hodin vyrážíme já a Milan (švagr), autem směr Jirkov. Na místo dorazíme mezi prvními. Milan se rozhodl, že zdolá maratónskou trať jako cyklista, při prezentaci dostává číslo 1. Na to, že závod pojal rekreačním stylem a neměl moc natrénováno, se umístil celkem slušně a ještě při tom stačil natáčet při jízdě video.

Já dostávám číslo 51. Nervy začínají působit a jako většina běžců si jdu odskočit na WC před startem. Vcházím do budovy a zjišťuji, že je tu jediný společný záchod pro všechny závodníky, stoupám si do fronty a nezbývá mi nic jiného než počkat. Naštěstí hlavní organizátor rozhoduje, že se počká se startem až na posledního běžce, který vykoná svou potřebu. Takto čekáme asi 10minutek. To je jediné co bych asi vytknul organizátorům, jinak precizně a obětavě připravenému závodu.

Konečně startujeme. Do sluchátek si pouštím AC-DC . V pase se mi pohupuje pás s lahvičkami, gely a tabletami proti křečím. Nic nechci nechat náhodě. Cítím se v pohodě. Nic mě nebolí i navzdory tomu, že jsem den před maratonem absolvoval opravdu náročné fyzické testy, které musím absolvovat každoročně v zaměstnání.

Běžíme po pěšině podél Podkrušnohorského přivaděče až k Vysoké Peci. Zde odbočujeme na asfaltku. Od startu nás pronásleduje ostré slunce, ještě že jsem si vzal bílou kšiltovku s patřičným odvětráváním. U Žeberské lípy konečně odbočujeme do chládku do lesa. Začíná však sada brutálních stoupání, snažím se držet si své tempo. Některé stoupání bylo tak náročné, že řada běžců přešla z běhu do chůze. Na 7km je první občerstvovačka (K1), konečně si namáčím hlavu /tuto činnost si opakuji snad 10x za běh/. Mám před sebou snad nejnáročnější úsek stoupání, z toho polovina na ostrém slunci. Asfalt teče a boří se mi do něj boty běžím tedy po krajnici a drhnu si přilepený asfalt o prach. A máme tu další občerstvovačku (PO1), kde předbíhám některé opozdilce závodu na kole. Využívám bohatého menu a dávám si hrst hrozinek , čokoládu, sušené meruňky a banán, rozdělávám první gel a cpu ho do sebe. Vodou si vlažím hrdlo a běžím dál do brutálního stoupání. Asi po 500 metrech trasa odbočuje na krásnou táhlou pěšinu, která se konečně narovnává. Kochám se nádherným výhledem a zjišťuji, že už konečně běžím po hřebeni. Krása přírody mi dodává sil a trochu zrychluji. Vpravo pozoruji dvě rotující vrtule od větrné elektrárny. Panoramata to je moje. Předbíhám jednoho běžce a nadále zrychluji. Slunce je pořád mocnější a pere mi do zad a do hlavy. Navzdory všemu se mi běží parádně. U občerstvovačky (PO2) se chvilku zakecávám s organizátorem a strečuji. V dálce vidím, jak se přibližuje běžec, kterého jsem předbíhal. Asi po 1 minutě vybíhám a je tu konečně klesání po asfaltce. A zase se zakecávám u K3 zjišťuji, že jeden z organizátorů pracoval kdysi v Kadani v pivovaře. Dobíhá mě kolega běžec, s kterým prohodím pár slov, běžíme spolu a chvilku kecáme. Chvíli předběhnu já jeho a chvilku on mě. Klesání je čím dál tím více agresivnější, musím zpomalit. Ve svalech mě pálí, ale žádná nepřirozená bolest. Na křižovatce u Mezihoří dobíhám běžce, kterému není evidentně dobře a chvilku ho povzbuzuji a tlačím před sebou. Najednou se mu podlamují kolena a v křečích přechází do chůze. Naštěstí je tu doprovodný vůz s tekutinami a mě zbývá ještě mnoho tablet proti křečím. Daruji mu jednu a on to zapíjí vodou. Já běžím dál. V Blatně jsem si prodloužil chvilku na občerstvovačce , zbývá mi 7 km do cíle, říkám si, že to už snad doběhnu. Předbíhá mě kolega, s kterým jsem před tím chvilku zápolil. Už jsem ho bohužel nepředběhl. Asi na 37 km dostávám ukrutnou krizi, musím proto zkrátit krok. Pokouším se myslet na něco jiného, než na běh, hudba v uších mi napomáhá vyčistit myšlenky. Poslední občerstvení 2km před cílem. Hlavu si polévám vodou a vyplachuji pusu. Už jen takový kousíček, to už nemohu vzdát…. Poslední km je nekonečný už se mi pletou nohy, ale moje tvrdohlavost je silnější. Konečně slyším pískání a jásání , vidím nápis „CÍL“ a u něho stojí moje manželka /přijela později autobusem/ a Milan. V cíli zvedám ruce a plný emocí lehám na zem a odpočívám. Časomíra ukazuje 4:51:29,99h. Nevnímám příliš okolí, jsem mimo realitu. Opakuji si v hlavě „ já to dokázal“ !!!!! Na čase mi ani tak moc nezáleželo zvítězil jsem sám nad sebou .

Dnes když píši tento článeček, tak chodím jako kosmonaut na měsíci, nohy mě bolí, ale ta spokojenost na duši a vnitřní klid… Jeden z důvodů proč běhám…

PS:Fotky jsou v mém foto albumu.

Běhání na Úhošť a cyklistika v okolí Kadaně.

2007-05-23T07:56:00.000+02:00

Dle ohlasů mých známých jsem se rozhodl, že mi básničky /dětské/ o sportu asi moc nejdou a budu se raději držet psaní článků. Ještě se omlouvám, všem kdo mé články čte, za dlouhou nečinnost na těchto stránkách, mám toho nějak moc...

V poslední době jsem si oblíbil trasu na běhání na horu Úhošť, kde je přírodní rezervace. Běhám sám, protože nemám parťáka na náročnou trasu 15 km v horském terénu. Buďto jsou běžci z Kadaně nabušenější než já, nebo nechtějí běhat takovéto vzdálenosti. Je opravdu náročné najít sobě rovného parťáka na běh, ach jooo škoda, že 3COP je neustále v Praze.
Tuto trasu běhám tak jedenkrát týdně, ostatní dny v týdnu věnuji úsekům 3x2+0,5km /díky Tudymu za inspiraci/ a běh do Zásady 5,5 km.
Trénuji na Crossmaraton Jirkov, proto běhám takovéto drasťárny. Běhání o samotě má ale pro mě i velký přínos, ten pocit když běžím krásnou přírodou, kde zpívá ptactvo a voní vegetace v rozpuku je k nezaplacení. Toto vše umocňuje krásný výhled na panoramata Doupovska a Krušnohorska. Nemusím zde psát o blahodárných účincích na nervovou soustavu a čistotě myšlenek po doběhu, které zná snad každý běžec.

Co se týče cyklistiky, děkuji mému parťákovi Jirkovi Sojkovi. Jezdíme spolu tak 2x týdně opravdu náročné trasy po horských silnicích, okruhy vedoucí převážně pod Klínovec, každá trasa měří něco kolem 60 km.
Vzájemná soutěživost nám pomáhá překonat naše rekordy v čase jednotlivých okruhů.
Při tom všem se ještě stihneme kochat krásnou přírodou a vůní lesa a horského vzduchu.
Jirkovi držím palce v sobotu při závodu horských kol KRÁL ŠUMAVY. Musím říci, že je opět ve skvělé formě.
Tak sportu zdar a pište lidičky ať vím jestli to někdo čte........ předem dík.

Kadaň – Klínovec na kole.

2007-04-17T21:37:00.000+02:00

Dnes jsem se po noční službě probudil v 11 hodin. Kamarád Sojče, mi telefonem nabízí vyjížďku na kole někam do hor. Plánuje asi 50 km. To ještě neví, že se to zvrtne do něčeho úplně jiného, že jeho i moje nohy prožijí extrémně bolestivé a výkonné dobrodružství.

Dáváme si sraz v 13 hodin a vyrážíme směr Klášterec n/Ohří -Ciboušov – Petlery- Měděnec. Potom si dáme další cíle a projíždíme Horní Halži- Kovářskou a Háje. Když vidím před sebou tyčící se vysílač Klínovce, dostanu bláznivý nápad zdolat vrchol. To se Jirkovi moc nelíbí, ale moje přesvědčovací metody jsou neodolatelné :-). Po pár kilometrech a sebezapření jsme nakonec vrchol zdolali. Když sesedám z kola na Klínovci, zrovna mi volá Jirvla a ptá se co dělám, když mu řeknu co jsme podstoupili, překvapeně kladně komentuje náš výkon.

Je tu krásný výhled, vzpomenu si na Homolkovic rodinu a křičím na Jirku : „ mámo to jsou panorámata“. Společnost nám dělá jen pár tučných koček zdejších domorodců. Po nabažení se výhledu vyrážíme krásným a svižným sjezdem směr Kadaň. Po pár výživných kopečcích a příjemných delších sjezdech se dostáváme zpět domu. Tento den jsme ujeli 73 km s převýšením 947m.

Žíznivý Bezručák.

2007-04-17T06:19:00.000+02:00

Tento týden se vyvedl a počasí je jako vymalované. Počasí dělané na venkovní letní sportování všeho druhu. Jsem rád, že jsem si naplánoval běh 15.4.2007 v Bezručově údolí Chomutov, v délce 15 km. Nadupaný běžec Tudy mě již očekává v 9:30h u pošty v Kadani a vyrážíme v jeho autě směr Chomutov.

V autě se Tudymu svěřuji, že jsem předešlé dny hřešil se svou životosprávou, zdravou stravou a pitným režimem a moc jsem toho nenaspal. Měli jsme totiž návštěvu, které jsem se musel věnovat.

Přijíždíme do Chomutova na místo srazu. Start je naplánován na 11h. Po zaplacení startovného se jdeme rozběhat. Já 2km volnějším tempem a Tudy 5km ostřejším tempem. Při rozběhu se zakecávám s běžkyní a běžcem a krátce prohodíme pár slov o běhu. Na rozběh jsem si sebou vzal pás s lahvičkami s ionťákem. Při rozběhu si všímám, že žádný běžec nemá pás se zásobami tekutin. Říkám si, že budu vypadat trapně na startu, proto před startem odkládám lahvičky do úschovny k organizátorům.

Startuji v 11hodin, snažím se od začátku držet svižnější tempo. Ze začátku se držím Tudyho pak se rozhodnu, že se ho pokusím předběhnout. Povedlo se a nasazuji ostřejší tempo. Přede mnou vidím záda běžce se stejným trikotem s Hervis ½ Maratonu Praha 2007. Předbíhám ho, on mě však v zápětí dobíhá. Chvilku běžíme vedle sebe a jelikož je trapné ticho, tak se odvážím oslovit ho a zeptat se na dojem z Hervisu. Kecáme spolu asi tak do 4 kilometru. Zde usuzuji, že musím zvolnit a přeji mu hodně štěstí. Běžím sám a neohlížím se, na 5 km mne svižně předbíhají Tudy a starší účastníci tohoto závodu a mají slušné tempo. Tudy mne povzbudil slovem „ dobrý“!! Chvilku se vyburcuji , dostávám ukrutnou žízeň, vedle nás teče potok a to žízeň umocňuje. Konečně dobíhám na 7,5km , kde je otočka. Zde začínám litovat, že jsem si sundal pás s lahvičkami, zjišťuji, že nikde není občerstvovačka. Na točně mi hlásí čas 38minut. Tento stoupák mne hodně vyšťavil. V duchu mi v hlavě tepe jediné slovo a touha „VODU“!!! Prodlužuji krok a snažím se nabrat větší rychlost, dýchám nosem, protože pusu mám úplně vyschlou a slinné žlázy odmítají dávat sliny. Rty mi začínají vysychat a připadám si jako kdybych byl na poušti. Předjíždí mne několik cyklistů s plnými lahvemi vody a jeden z nich si slastně lije obsah láhve do pusy. Teď už chápu člověka, který zabije kvůli doušku vody :-). Přidávám do kroku a žízeň mne žene vpřed. Předbíhají mne však nečekaně opět páni v úctyhodném věku. Již jsem se s tím smířil, prostě super lidi. Pomyslel jsem si, jak budu vypadat já v jejich věku. Na 12 km již vidím v dáli jejich záda. Na 13 km slyším za mnou úpět ženský hlas, neobtěžuji se ani ohlídnout, protože by to byl zbytečný pohyb. Věděl jsem už, že určitě uvidím její záda.

Do poslední chvíle se snažím situaci zvrátit. U značky Chomutov stojí chlápek na kolečkových bruslích a povzbuzuje nás oba slovy: „ výborně, už jste doma“! V tom mě předbíhá nabušená žena něco kolem 40 let. Klobouk dolu!! V této chvíli už myslím jen na jedno, mou poháněcí jednotkou je ukrutná žízeň.

V cílové rovince si všímám fotícího M.Thumse, který dnes neběží /tímto děkuji za vyfocení mého žíznivého výrazu :-)/. Později se dozvídám od Tudyho, že M.T. má zraněné koleno a dělá zde doprovod jeho drahé polovičce, která premierově zaběhla parádní čas 01:21:50. Doufám, že jim nevadí, že o nich píši ;-).

Já jsem doběhl do cíle s časem 01:16:30 . Tudy 01:10:08.

Jak vidno nedopadl jsem zrovna nejlépe. Když to však srovnávám s časem mého půlmaratonu, docela to jde. Příště to snad bude lepší. Po doběhu jsem se vrhl okamžitě jako neandrtálec na hrnec s ionťákem a sprchu v umývárce jsem si opravdu užil.

Mám cennou zkušenost , že jde na chvilku vyhrát psychicky i nad žízní. Při vyhlašování vítězů jsem nešetřil potleskem. Starší ročníky jsem obdivoval nejvíce.

Něco málo jsem také vyhrál, takovou cenu útěchy :-) , v tombole 100 Kč. Tyto peníze mi poslouží v těchto teplých dnech na zahnání žízně a věřte, že si to pořádně vychutnám.....

Jarní nabuzení.

2007-04-08T15:20:00.000+02:00

Začátek tohoto měsíce mě zlákal nádherným počasím. Má sportovní nadrženost musela být ukojena.

V neděli vytahuji šváru na volnější projížďku na kole 20km- pár kopečků.

Trasa: Strážiště- po turistické stezce- skoro do Klášterce n/Ohří, odbočujeme zpět do Kadaně kolem elektrárenské čerpačky po vrstevnici kopce Špičák. Míjíme pár rybářů, kteří se kochají prázdnými udicemi. Objíždíme Františkánský klášter a cestou potkáváme hodně rodinných výletníků, kteří jdou po obědě vytrávit. Přejíždíme Kadaňský vodní stupeň a napojujeme se na nově vzniklou cyklostezku do Zásady sypanou jemnými kaménky. Potkáváme další rybáře kolem řeky Ohře, kteří tráví mnoho času pohledem na své prázdné udice. Pro mě promrhaný čas, ale jak se říká: „někdo peče vdolky, někdo má rád holky ….. „

V obci Zásada míjíme rozestavěný mostek k napojující se nově vznikající supr cyklostezce do Klášterce n/Ohří, která má být do budoucna propojena až do Karlovarského kraje. http://www.cyklotoulky.com/cyklostezky/cyklostezka-podel-ohre.php

Milan náhle zjistí, že už vypil celou flašku vody a má ukrutnou žízeň. Spoléháme na pohostinnost lidí venkova a zeptáme se místních domorodců, kteří něco nimrodí na své zahrádce, kde je tu nejbližší možnost napít se. Oni nám pohotově odpoví, že nejbližší hospoda je až v druhé sousední vesnici Rašovice. Asi nás měli za alkoholiky jedoucí na výlet, kterým nemá cenu nabízet vodu. Kde jsou ty časy vítat hosty chlebem, solí a vodou :-) .

Přijíždíme do obce Rašovice, kde konečně nálézáme restauraci. Zde si dávám malé pivko a Milan džus s vodou. Chvilku posedíme na zdejší předzahrádce. Společnost nám dělá velká černá stará doga, která na nás tupě zírá a olizuje se. Neděláme žádné prudké pohyby. Asi za 15 minutek využíváme její nepozornosti a ujíždíme směr Kadaň. Cestou předjíždíme ženu s mužem jedoucími na kole stejným směrem.

Po příjezdu domu zjišťuji, že jsem akorát tak rozehřátý na běh। Nasazuji proto běžecké boty a ihned vybíhám svižnějším tempem směr Zásada asi 6km. Zde potkávám kolegu z práce na romantické vyjížďce na kole se svou drahou polovičkou. Asi v polovině cyklostezky se míjím s mužem a ženou, které jsme předjížděli na kole u Rašovic. Žena mi říká s úsměvem, že se na to může vyprdnout, a drmolí udýchaným hlasem cosi o její fyzičce. Tento den jsem si zase užil a ukojil touhu po sportu.

V pondělí jsem si zaběhl sám asi 7 km okolo Zásady.
Večer na chatě pomáhám Milanovi tahat těžké kameny na zítku, kterou stavíme tak aby přesně zapadaly styčné plochy, jako Máyové.

Milan je perfekcionista, tak několikrát přestavujeme šutry až do úplného vyčerpání. V 20 hodin padáme na hubu a jdeme domu :-). Stavbu dokončujeme během týdne.

Protože také někdy musím do práce, další sportovní zážitek jsem si přichystal na středu a čtvrtek.

Využívám nabídky nadupaného běžce Tudyho.

Domlouváme se http://forum.behej.com/tema-1068-kadansky-koutek na běhu úseků 3x2km s meziklusem 0,5km. Druhý den na regen. běhu 9km.
Musím říci, že mě Tudy opravdu dal co proto, úseky jsem v životě neběhal a premiéra byla krutá. Ještě musím dodati, že jsem šel večer opět skládat mayskou stavbu na chatu.
Druhý den jsme si regenerační běh opravdu užili a prokecali. Začalo mě pobolívat trochu koleno asi z úseků. Při běhu jsme mluvili bez ustání o všemožných cvicích a tréninkových metodách, v závěru jsme probrali doplňky stravy, zdravou i nezdravou stravu, které klobásy nám nejvíce chutnají. Jelikož jsem nesnídal a slinné žlázy pracují rychle, doběhl jsem domu jako bych měl slintavku, červinku a kulhavku k tomu......

První vyjížďka na kole.

2007-03-29T18:09:00.000+02:00

Dnes jsem byl poprvé v tomto roce na kole. Vytáhl mě Jirka Sojka /Sojče/. Jelikož trénuje na akci Král Šumavy, budeme pravděpodobně jezdit častěji. Dnes jsme si dali slabých 15km jen na rozjezd. Byli však dosti výživné, jelikož jsme jeli na stolovou horu nad Kadaní Úhošť. Bylo nádherně. Napadla mě jedna věta, kterou jsem řekl Jirkovi při šlapání do kopce : "příroda se probouzí k životu" , na to mi Jirka pohotově odpověděl: " příroda ožívá, já chcípám" :-). Je pravda, že jsem tentokrát měl až moc lehké nohy při šlapání o proti minulému roku. Asi je znát to běhání přes zimu. I na sportesteru mám o dost nižší tep. Asi jsem Jirku trochu protáhl. Omlouvám se jestli to bude číst :-). Byly časy kdy jsem mu absolutně nestíhal. Věřím, že se dostane brzy do té jeho nadupané vyhlášené fyzičky. Na Úhošti bylo nádherně, kvetla tu koniklec, větévky stromů jsou v rozpuku a ptáci vítají jaro krásným zpěvem.Pro ochranáře přírody musím zdůraznit, že zákaz vjezdu na naučnou stezku jsem respektoval a kolo jsem tam jednoduše tlačil.
Po dojetí domu jsem pořád neměl dost. Šel jsem si proto zaběhat 6 km do Zásady a zpět po cyklostezce. Až teď jsem se pořádně rozehřál a dostal jsem do žil trochu edorfinu :-). To bylo moje přivítání se s jarní přírodou.

Hervis ½ Maraton Praha.

2007-03-25T21:04:00.000+02:00

Do Prahy jsem přijel asi v 9:30h. Nechávám auto na Zličíně. Mám sebou početný doprovod –moje duševní podpora. Manželka, švára a jeho drahá polovička. V 10 hodin nasedáme do metra a jedeme do stanice Malostranská. Zde už mě čeká spoluběžec Jirka Vlasák - http://jirvla.blogspot.com/ s jeho drahou polovičkou. Mám trochu zpoždění, nervy pracují. Jdeme se s Jirkou převléci do šatny, kde je tisíce lidí. Jelikož již mám málo místa v mém batohu, dávám si rifle k Jirkovi do jeho většího zavazadla. Uklidním se trochu až jsem převlečen a mám věci v úschovně zavazadel. Nasazuji si svůj sportester a zjišťuji, že mám tep 100 za min. Manželka mi pomáhá s nasazováním mého startovního čísla 3126. Je ukrutná zima a fouká. V parčíku u malostranského metra se scházíme s vodiči. Dávám si cíl doběhnout pod 2 hodinky. Je to přeci jen můj první takto dlouhý běh. Nejvíce jsem běžel 19 km.
Po společné fotce s vodiči jdeme směr start. Při přecházení silnice zastavuje strážnice auto a nechce ho pustit přes uzávěru. V tom si Jirka všiml, že je to Šebrle. Přistupuje k němu další strážník a pouští ho.
Je mi zima a konečně vidím, v jedné z uliček muže rozdávajícího zahřívací PVC pytle. S Jirkou si je navlékáme a je nám konečně teplo.

Z rukou Šebrleho se ozývá startovní výstřel, nad hlavami nám krouží vrtulník. Když přebíháme Karlův most z reprobeden hraje Smetanova Vltava. Při přeběhu Vltavy nás rozproudí efektivní bubnování bubeníků z prvního hudebního stánků. Masy lidí nám fandí a tleskají. Běžím se zkušeným běžcem Jirkou a ten mě nabádá, abych se nenechal strhnout davem a šetřil si síly. Běžíme proto prvních 5 km volnějším tempem. Asi na 7km cítím, že Jirka zrychluje a mě jeho tempo vyčerpává. Nechci ho zdržovat, proto jsem řekl, že zpomaluji a hodně štěstí. Nasazuji si na uši sluchátka a pouštím si hudbu, která mě drží a motivuje. Na 10 Km v davu lidí nacházím mou fandící manželku s Jirkovo manželkou. V duchu si říkám, že tu nejsem sám a mám zde podporu, hodně mě to nakopává a stimuluje. Zatím se pohybuji mezi vodiči 1:40h a 1:50h. Na 15tém Km začínám trochu zpomalovat, předbíhá mě vodič s bílým balónkem s doběhem za 1:50h. Chvilku se ho držím, ale tempo má na mě příliš zběsilé. Po 19tém Km vidím někde v dálce malý bílý balonek. Dostávám trochu krizi a nejsem sám. Několik závodníků dostává křeče a protahuje se. Soustředím se na hudbu a pozoruji běžce okolo sebe, předbíhám Itala s pomalovanou tváří a vlajkou vlající za jeho zády. Předbíhám menšího černocha a mám dětskou radost, že jsem předběhl jednoho z černochů, kteří mají pověst nadupaných běžců. Na 20tém Km zrychluji předbíhám několik běžců. Nějaký běžec přede mnou si odsmrkává a jeho obsah nosu mě těsně míjí. Poslední km je nekonečný pálí mě svaly jako čert. Konečně závěrečná zatáčka v davu rozpoznávám fandící duševní podporu mého teamu . Za cílovou čárou si uvědomuji, že jsem uběhl svou nejdelší trať a doběhl jsem s časem 1:55:50h . Dostávám na krk medajli. Jsem spokojen a v endorfínovém opojení se jdu občerstvit banánem a ionťákem. Hodně fouká a jsem rád, že jsem dostal od organizátorů termofolii na tělo. Odevzdávám čip na časomíru a vyzvedávám si věci ze šatny. Po setkání na domluveném místě s Jirkou, jeho drahou polovičkou a mým teamem nastupujeme do metra. Jirka s manželko jedou směr Háje, my Zličín /teď jsem si měl uvědomit, že je to s mým pozdějším převlíkáním doslova v háji/. V Metropoli na toaletě při převlékání a hygieně zjišťuji, že jsem si nechal rifle u Jirky.
V elastických kalhotách se proto pohybuji po obchůdcích Metropole jako labuťák z Labutího jezera। Harapes by byl spokojen . Lidé se otáčejí, tak nějak je mi to už vše jedno. S úsměvem na rtech usedám do auta a jedeme domu. Kalhoty dostanu od kolegy, po návštěvě Kadaně.
Musím říci, že mám velký respekt z celého maratonu a nevím, jestli 13.5.2007 budu v Praze schopen Pražský Maratón uběhnout. Musím hooodně trénovat, abych moje plány mohl uskutečnit. Přinejhorším si zaběhnu další půlmaratón. Sportu zdar….

Příprava na Hervis 1/2 Maraton Praha.

2007-03-21T07:29:00.000+01:00

Již minulý rok jsem se rozhodl, že poběžím 1/2 Maraton a později i Maraton. Vybral jsem si běh 24.3.2007 v Praze www.pim.cz . Intenzivně se připravuji snad to uběhnu. Podrobnosti napíšu po závodu. Běžím to ještě s jedním nabušeným borcem "Laskym" http://jirvla.blogspot.com/ , který běhá i ultramaratony a zdárně ukončil několik triatlonů. I když se mu nemohu rovnat, tak se ho budu snažit držet do posledního dechu.

Jak jsem přežil můj první triatlon.

2007-03-20T20:25:00.000+01:00

Dne 2.9.2006 start Prunéřov koupaliště u Kadaně.

Plavání /bylo zkráceno z důvodu teploty vody/ 200m, cyklistická trasa 15km, běh 5,3km.

V 10h jsem přijel do kempu u koupaliště Prunéřov, zde již bylo plno sportovně naladěných triatlonistů, kteří vypadali, že mají hooodně natrénováno. V 10:10h , zjišťuji že jsem nechal doma přilbu na kolo . Nasedám do auta a jedu domu pro přilbu. V 10:30h jsem již zpět. Od pořadatelů se dozvídám, že již je čas dávat věci /kolo,oděv a běžeckou obuv/ do depa. Je v tom, ale háček, depo je od vody vzdáleno asi 200m musel bych bos doběhnout od vody do depa. Beru si proto k bazénu i běžecké boty bez ponožek. Nervozita stoupá žaludek mám jak na vodě. Zjišťuji, že voda je hoodně studená, pořadatelé sice naměřili údajně 18st, ale po promíchání teplé vody se spodní studenou vodou měla dle zkušených závodníků tak 15 st. Někteří závodníci si navlékají neoprenový oblek, já a mnoho závodníků jsme jen v plavkách.

Start ve 12:00h. Start naštěstí není hromadný, ale dle čísel s odstupem 15 sekund. Já mám číslo 49 startuji ve 12:12 h.

V 12:10 se osvěžuji ledovou vodou v bazénu-12:12h start :shock: vrhám se do ledové vody a sevřel se mi zimou hrudník, nemohu dýchat plavu tedy prsa, na chvilku jsem zkusil kraula, ale veškerá energie těla se soustředila na zahřívání organizmu. Plavu tedy střídavě kraula-prsa. Předplaval jsem 2 závodníky, mne předplavali nabušení borci startující 2 místa za mnou. Z vody vylézám totalně prochladlý, nazouvám si běžecké boty a běžím do depa.

Zde se převlékám na kolo a vyjíždím. Trvá mi hodně dlouho, něž se rozehřeji. Konečně je mi po 2 km teplo a mohu nasadit své tempo do kopce předjíždím 5 závodníků. Brutální a táhlý stoupák dá opravdu zabrat po 8 km v obci Třebíška odbočuji na lesní cestu směr Volyně. Na lesních cestě je plno záludných a překvapujících strmých stoupáků v terénu. Konečně se dostávám k vysněné jízdě z kopce :D . Předjíždím dalších asi 5 závodníků, kteří asi po neblahé zkušenosti stále brzdí. Klesání je místy opravdu strmé a kamenité, na těchto úsecích také brzdím, moje trekové kolo je přeci jen křehčí

Překvapuje mne kláda přes cestu, která se dá objet jen úzkým rozbahněným pruhem vpravo, nebo přeskočit vlevo, závodník přede mnou zvolil jízdu vpravo a následuje jeho pád, pod ním leží další "padlý" závodník později zjišťuji, že je to kolega, s kterým jsem se do závodu registroval, naštěstí se mu nic nestalo a já jsem z radostí v očích konstatoval „ tak jsem tě předjel „. Rychle volím skok vlevo přes kládu, vyšlo to nespadl jsem a jedu dál rychlým tempem dolu až do depa. Po přezutí bot vybíhám silnici směr Hasištejn z počátku jsem zvolil mírnější tempo, je to přeci jen rozdílný pohyb- kolo- běh, po 300m zrychluji a prodlužuji krok předbíhám 2 závodníky. Na silnici se objevuje asi po 1 km směrovka běhu do lesa. Do této chvíle jsem si myslel, že se bude běžet po druhé méně strmé stezce na Hasištejn. Bylo to však ta první. Chvíli jsem se snažil o běh, ale když jsem viděl, že skoro nikdo neběží a každý jde a já už nemohu, tak jsem se rád přizpůsobil, předbíhá mne kolega, kterého jsem předjel „padlého“ na kole. Tento běho-chůzový výstup trval asi tak 500 m. Potom se terén trochu narovnává. Konečně se běžci rozbíhají a já také. Běžím až k bráně Hasištejna, zde dostávám ukrutnou křeč do stehna . Zastavuji se asi na 2 minuty a protahuji "strečuji". Předbíhá mě asi 9 závodníků. Po chvíli křeč ustupuje, běžím na nádvoří Hasištejna, zde dostávám napít . Nikdy před tím jsem nepil takto s chutí čistou vodu. Běžím dál směr Místo, v Místě odbočuji do lesa. Běží se mi dobře trochu jsem přidal. Předbíhám 3 závodníky asi v polovině běžecké tratě je konečně klesání já prodlužuji krok a nebrzdím, předbíhám 3 závodníky, mne však předbíhají 2 funící lokomotivy /Pendolina/. Přichází táhlá rovinka v lese, ale na prudkém slunci. Dostávám znovu mírnou křeč do pravého stehna, zatínám zuby a ignoruji to, mírně zpomaluji. Po 300m křeč ustupuje. Běží se mi dobře až k elektrárenskému přivaděči vody, zde je prudké klesání předbíhá mne dalších 5 funících Pendolín. To mne vyhecovalo a snažím se to z kopce rozpálit na plno. To je mi však osudné, následuje dlouhá rovinka přes louku na prudkém slunci. Dostávám hroznou krizi, která mne pronásleduje až k odbočce do kempu. Hodně jsem zpomalil předbíhájí mne asi 3 závodníci s mírnějším tempem. Asi 500m před cílem mne vyhecovala asi místní babička na kole, která mi řekla "vydrž už jen 500m hochu". Přidal jsem tedy a se zaťatými zuby s křečí v pravé noze dobíhám do cíle. Zde mne uspokojila toužebně očekávaná věta z reproduktoru " Václav Fišer s číslem 49, právě doběhl do cíle". Slyším potlesk a jelikož jsem nebyl schopen promluvit ani jedno slovo děkuji lidem jen gesty :roll: Zvítězil jsem sám nad sebou a to je důležité. Z 135 závodníků jsem byl 63. Ve své věkové kategorii do 40 let jsem byl 27. Padlý kolega, s kterým běhám, skončil přede mnou na úctihodném 53 místě. Mám co zlepšovat.

Příští ročník jdu určitě zase.

Sportu zdar.

Sport - můj životní styl.

2007-03-20T19:52:00.000+01:00

Přemýšlím jak bych vlastně začal první článeček mého prvního blogu. Každý z nás má svůj životní styl, každý něco kritizuje a něco má rád. Já zbožňuji pohyb a to zejména kolo, běh, plavání, posilovnu. Něco už mám za sebou a něco před sebou, proto jsem založil tento blog. Je to taková motivační jednotka mojeho sportování. Snad si to někdo přečte a přidá se ke mě.