neděle 10. června 2007

Můj první maraton.


To bych nebyl já, abych si nevymyslel zdolat zase něco extra náročného.

Dne 9.6.2007 jsem se zúčastnil velmi náročného crossmaratonu v Jirkově. Bylo šílené horko něco přes 30 stupňů a to ještě dusno před bouřkou.

V 06:45hodin vyrážíme já a Milan (švagr), autem směr Jirkov. Na místo dorazíme mezi prvními. Milan se rozhodl, že zdolá maratónskou trať jako cyklista, při prezentaci dostává číslo 1. Na to, že závod pojal rekreačním stylem a neměl moc natrénováno, se umístil celkem slušně a ještě při tom stačil natáčet při jízdě video.

Já dostávám číslo 51. Nervy začínají působit a jako většina běžců si jdu odskočit na WC před startem. Vcházím do budovy a zjišťuji, že je tu jediný společný záchod pro všechny závodníky, stoupám si do fronty a nezbývá mi nic jiného než počkat. Naštěstí hlavní organizátor rozhoduje, že se počká se startem až na posledního běžce, který vykoná svou potřebu. Takto čekáme asi 10minutek. To je jediné co bych asi vytknul organizátorům, jinak precizně a obětavě připravenému závodu.

Konečně startujeme. Do sluchátek si pouštím AC-DC . V pase se mi pohupuje pás s lahvičkami, gely a tabletami proti křečím. Nic nechci nechat náhodě. Cítím se v pohodě. Nic mě nebolí i navzdory tomu, že jsem den před maratonem absolvoval opravdu náročné fyzické testy, které musím absolvovat každoročně v zaměstnání.

Běžíme po pěšině podél Podkrušnohorského přivaděče až k Vysoké Peci. Zde odbočujeme na asfaltku. Od startu nás pronásleduje ostré slunce, ještě že jsem si vzal bílou kšiltovku s patřičným odvětráváním. U Žeberské lípy konečně odbočujeme do chládku do lesa. Začíná však sada brutálních stoupání, snažím se držet si své tempo. Některé stoupání bylo tak náročné, že řada běžců přešla z běhu do chůze. Na 7km je první občerstvovačka (K1), konečně si namáčím hlavu /tuto činnost si opakuji snad 10x za běh/. Mám před sebou snad nejnáročnější úsek stoupání, z toho polovina na ostrém slunci. Asfalt teče a boří se mi do něj boty běžím tedy po krajnici a drhnu si přilepený asfalt o prach. A máme tu další občerstvovačku (PO1), kde předbíhám některé opozdilce závodu na kole. Využívám bohatého menu a dávám si hrst hrozinek , čokoládu, sušené meruňky a banán, rozdělávám první gel a cpu ho do sebe. Vodou si vlažím hrdlo a běžím dál do brutálního stoupání. Asi po 500 metrech trasa odbočuje na krásnou táhlou pěšinu, která se konečně narovnává. Kochám se nádherným výhledem a zjišťuji, že už konečně běžím po hřebeni. Krása přírody mi dodává sil a trochu zrychluji. Vpravo pozoruji dvě rotující vrtule od větrné elektrárny. Panoramata to je moje. Předbíhám jednoho běžce a nadále zrychluji. Slunce je pořád mocnější a pere mi do zad a do hlavy. Navzdory všemu se mi běží parádně. U občerstvovačky (PO2) se chvilku zakecávám s organizátorem a strečuji. V dálce vidím, jak se přibližuje běžec, kterého jsem předbíhal. Asi po 1 minutě vybíhám a je tu konečně klesání po asfaltce. A zase se zakecávám u K3 zjišťuji, že jeden z organizátorů pracoval kdysi v Kadani v pivovaře. Dobíhá mě kolega běžec, s kterým prohodím pár slov, běžíme spolu a chvilku kecáme. Chvíli předběhnu já jeho a chvilku on mě. Klesání je čím dál tím více agresivnější, musím zpomalit. Ve svalech mě pálí, ale žádná nepřirozená bolest. Na křižovatce u Mezihoří dobíhám běžce, kterému není evidentně dobře a chvilku ho povzbuzuji a tlačím před sebou. Najednou se mu podlamují kolena a v křečích přechází do chůze. Naštěstí je tu doprovodný vůz s tekutinami a mě zbývá ještě mnoho tablet proti křečím. Daruji mu jednu a on to zapíjí vodou. Já běžím dál. V Blatně jsem si prodloužil chvilku na občerstvovačce , zbývá mi 7 km do cíle, říkám si, že to už snad doběhnu. Předbíhá mě kolega, s kterým jsem před tím chvilku zápolil. Už jsem ho bohužel nepředběhl. Asi na 37 km dostávám ukrutnou krizi, musím proto zkrátit krok. Pokouším se myslet na něco jiného, než na běh, hudba v uších mi napomáhá vyčistit myšlenky. Poslední občerstvení 2km před cílem. Hlavu si polévám vodou a vyplachuji pusu. Už jen takový kousíček, to už nemohu vzdát…. Poslední km je nekonečný už se mi pletou nohy, ale moje tvrdohlavost je silnější. Konečně slyším pískání a jásání , vidím nápis „CÍL“ a u něho stojí moje manželka /přijela později autobusem/ a Milan. V cíli zvedám ruce a plný emocí lehám na zem a odpočívám. Časomíra ukazuje 4:51:29,99h. Nevnímám příliš okolí, jsem mimo realitu. Opakuji si v hlavě „ já to dokázal“ !!!!! Na čase mi ani tak moc nezáleželo zvítězil jsem sám nad sebou .

Dnes když píši tento článeček, tak chodím jako kosmonaut na měsíci, nohy mě bolí, ale ta spokojenost na duši a vnitřní klid… Jeden z důvodů proč běhám…

PS:Fotky jsou v mém foto albumu.



11 komentářů:

Blog Běžícího Tučňáka řekl(a)...

Ahoj maratonče!!

Dokázal jsi to a máš můj veliký obdiv. Hned napoprvé si dát crossmaraton nahoru-dolů to chce fakt odvahu! Zvlášť v tom počasí, které naovalo v soboti a kdy my jsme se smažili na Czechmannovi u Přelouče.

Bravo a gratuluju, jsi machr!!

T.

forest řekl(a)...

Šikula, gratuluju! Jak psal Tučnák - na premiéru v Jirkově je potřeba mít kuráž.

milan řekl(a)...

Premiéra jak víno...Gratuluji.

Lasky řekl(a)...

Kamaráde, kolego, zabijáčku, já jsem říkal, že ty to dáš a to jsi cestou ještě pár minut prokecal na občerstvení, ty jsi zkrátka ohromnej. Holt máš natrénováno, takže tímto ti moc blahopřeji a jen tak dál. A těším se na nějakém "klasickém" maratonu na shledanou. Snad ho neprospím !! Jo v pondělí jedu do K. tak se doufám uvidíme.

vefis řekl(a)...

Děkuji vám všem za podporu. Já sám tomu nechtěl uvěřit, že jsem to uběhl. Už teď se těším na další maraton /normální/. Doufám, že se někde na závodech uvidíme a chvilku vám budu dýchat na záda :-). Nicméně na Jirkovský crossmaraton bych příští rok šel zase. Kdo jde se mnou?

Lasky v pondělí se doufám uvidíme, brnknu ti. Jdu si počíst na vaše blogy jak jste dopadli na Czechmannovi u Přelouče.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Venco,
připojuji se k ostatním gratulantům. Chtělo to opravdu SILNOU vůli. Příští rok chci jirkovák běžet také.

Anonymní řekl(a)...

Ehm, zapomněl jsem se podepsat. :) Tudy

Rosťa řekl(a)...

Kdyby letos neposunuli termín šestihodinovky ve Stromovce, v Jirkově bychom se potkali. Byl jsem tam už dvakrát a je to krásný maraton. Tak třeba za rok..

vefis řekl(a)...

Tudy díky !!! Někdy to probereme na tréninkovém běhu.

Rosťo snad se tam příště potkáme. Budu pracovat na lepším čase.

Lasky řekl(a)...

Nazdar Vefisi. Co se děje, ty snad netrénuješ? Napiš jak ti to jde ať víme, že protivník nikdy nespí. Jinak ti děkuji za běh, který jsi se mnou absolvoval, byla to čistá pohoda.

vefis řekl(a)...

Ahoj všem.
Teď jsem byl plně vytížen na služební cestě na Slovensku. Tábor dětí je hodně vyčerpávající věc. Trénoval jsem hlavně turistiku atd. Běhu jsem si také trochu užil. Snad se dostanu opět do formy :-).

Lasky taky jsem se cítil dobře při 8km výklusu s tebou :-).