Kadaň – Klínovec na kole.

Dnes jsem se po noční službě probudil v 11 hodin. Kamarád Sojče, mi telefonem nabízí vyjížďku na kole někam do hor. Plánuje asi 50 km. To ještě neví, že se to zvrtne do něčeho úplně jiného, že jeho i moje nohy prožijí extrémně bolestivé a výkonné dobrodružství.

Dáváme si sraz v 13 hodin a vyrážíme směr Klášterec n/Ohří -Ciboušov – Petlery- Měděnec. Potom si dáme další cíle a projíždíme Horní Halži- Kovářskou a Háje. Když vidím před sebou tyčící se vysílač Klínovce, dostanu bláznivý nápad zdolat vrchol. To se Jirkovi moc nelíbí, ale moje přesvědčovací metody jsou neodolatelné :-). Po pár kilometrech a sebezapření jsme nakonec vrchol zdolali. Když sesedám z kola na Klínovci, zrovna mi volá Jirvla a ptá se co dělám, když mu řeknu co jsme podstoupili, překvapeně kladně komentuje náš výkon.

Je tu krásný výhled, vzpomenu si na Homolkovic rodinu a křičím na Jirku : „ mámo to jsou panorámata“. Společnost nám dělá jen pár tučných koček zdejších domorodců. Po nabažení se výhledu vyrážíme krásným a svižným sjezdem směr Kadaň. Po pár výživných kopečcích a příjemných delších sjezdech se dostáváme zpět domu. Tento den jsme ujeli 73 km s převýšením 947m.

Žíznivý Bezručák.

Tento týden se vyvedl a počasí je jako vymalované. Počasí dělané na venkovní letní sportování všeho druhu. Jsem rád, že jsem si naplánoval běh 15.4.2007 v Bezručově údolí Chomutov, v délce 15 km. Nadupaný běžec Tudy mě již očekává v 9:30h u pošty v Kadani a vyrážíme v jeho autě směr Chomutov.

V autě se Tudymu svěřuji, že jsem předešlé dny hřešil se svou životosprávou, zdravou stravou a pitným režimem a moc jsem toho nenaspal. Měli jsme totiž návštěvu, které jsem se musel věnovat.

Přijíždíme do Chomutova na místo srazu. Start je naplánován na 11h. Po zaplacení startovného se jdeme rozběhat. Já 2km volnějším tempem a Tudy 5km ostřejším tempem. Při rozběhu se zakecávám s běžkyní a běžcem a krátce prohodíme pár slov o běhu. Na rozběh jsem si sebou vzal pás s lahvičkami s ionťákem. Při rozběhu si všímám, že žádný běžec nemá pás se zásobami tekutin. Říkám si, že budu vypadat trapně na startu, proto před startem odkládám lahvičky do úschovny k organizátorům.

Startuji v 11hodin, snažím se od začátku držet svižnější tempo. Ze začátku se držím Tudyho pak se rozhodnu, že se ho pokusím předběhnout. Povedlo se a nasazuji ostřejší tempo. Přede mnou vidím záda běžce se stejným trikotem s Hervis ½ Maratonu Praha 2007. Předbíhám ho, on mě však v zápětí dobíhá. Chvilku běžíme vedle sebe a jelikož je trapné ticho, tak se odvážím oslovit ho a zeptat se na dojem z Hervisu. Kecáme spolu asi tak do 4 kilometru. Zde usuzuji, že musím zvolnit a přeji mu hodně štěstí. Běžím sám a neohlížím se, na 5 km mne svižně předbíhají Tudy a starší účastníci tohoto závodu a mají slušné tempo. Tudy mne povzbudil slovem „ dobrý“!! Chvilku se vyburcuji , dostávám ukrutnou žízeň, vedle nás teče potok a to žízeň umocňuje. Konečně dobíhám na 7,5km , kde je otočka. Zde začínám litovat, že jsem si sundal pás s lahvičkami, zjišťuji, že nikde není občerstvovačka. Na točně mi hlásí čas 38minut. Tento stoupák mne hodně vyšťavil. V duchu mi v hlavě tepe jediné slovo a touha „VODU“!!! Prodlužuji krok a snažím se nabrat větší rychlost, dýchám nosem, protože pusu mám úplně vyschlou a slinné žlázy odmítají dávat sliny. Rty mi začínají vysychat a připadám si jako kdybych byl na poušti. Předjíždí mne několik cyklistů s plnými lahvemi vody a jeden z nich si slastně lije obsah láhve do pusy. Teď už chápu člověka, který zabije kvůli doušku vody :-). Přidávám do kroku a žízeň mne žene vpřed. Předbíhají mne však nečekaně opět páni v úctyhodném věku. Již jsem se s tím smířil, prostě super lidi. Pomyslel jsem si, jak budu vypadat já v jejich věku. Na 12 km již vidím v dáli jejich záda. Na 13 km slyším za mnou úpět ženský hlas, neobtěžuji se ani ohlídnout, protože by to byl zbytečný pohyb. Věděl jsem už, že určitě uvidím její záda.

Do poslední chvíle se snažím situaci zvrátit. U značky Chomutov stojí chlápek na kolečkových bruslích a povzbuzuje nás oba slovy: „ výborně, už jste doma“! V tom mě předbíhá nabušená žena něco kolem 40 let. Klobouk dolu!! V této chvíli už myslím jen na jedno, mou poháněcí jednotkou je ukrutná žízeň.

V cílové rovince si všímám fotícího M.Thumse, který dnes neběží /tímto děkuji za vyfocení mého žíznivého výrazu :-)/. Později se dozvídám od Tudyho, že M.T. má zraněné koleno a dělá zde doprovod jeho drahé polovičce, která premierově zaběhla parádní čas 01:21:50. Doufám, že jim nevadí, že o nich píši ;-).

Já jsem doběhl do cíle s časem 01:16:30 . Tudy 01:10:08.

Jak vidno nedopadl jsem zrovna nejlépe. Když to však srovnávám s časem mého půlmaratonu, docela to jde. Příště to snad bude lepší. Po doběhu jsem se vrhl okamžitě jako neandrtálec na hrnec s ionťákem a sprchu v umývárce jsem si opravdu užil.

Mám cennou zkušenost , že jde na chvilku vyhrát psychicky i nad žízní. Při vyhlašování vítězů jsem nešetřil potleskem. Starší ročníky jsem obdivoval nejvíce.

Něco málo jsem také vyhrál, takovou cenu útěchy :-) , v tombole 100 Kč. Tyto peníze mi poslouží v těchto teplých dnech na zahnání žízně a věřte, že si to pořádně vychutnám.....

Jarní nabuzení.

Začátek tohoto měsíce mě zlákal nádherným počasím. Má sportovní nadrženost musela být ukojena.

V neděli vytahuji šváru na volnější projížďku na kole 20km- pár kopečků.

Trasa: Strážiště- po turistické stezce- skoro do Klášterce n/Ohří, odbočujeme zpět do Kadaně kolem elektrárenské čerpačky po vrstevnici kopce Špičák. Míjíme pár rybářů, kteří se kochají prázdnými udicemi. Objíždíme Františkánský klášter a cestou potkáváme hodně rodinných výletníků, kteří jdou po obědě vytrávit. Přejíždíme Kadaňský vodní stupeň a napojujeme se na nově vzniklou cyklostezku do Zásady sypanou jemnými kaménky. Potkáváme další rybáře kolem řeky Ohře, kteří tráví mnoho času pohledem na své prázdné udice. Pro mě promrhaný čas, ale jak se říká: „někdo peče vdolky, někdo má rád holky ….. „

V obci Zásada míjíme rozestavěný mostek k napojující se nově vznikající supr cyklostezce do Klášterce n/Ohří, která má být do budoucna propojena až do Karlovarského kraje. http://www.cyklotoulky.com/cyklostezky/cyklostezka-podel-ohre.php

Milan náhle zjistí, že už vypil celou flašku vody a má ukrutnou žízeň. Spoléháme na pohostinnost lidí venkova a zeptáme se místních domorodců, kteří něco nimrodí na své zahrádce, kde je tu nejbližší možnost napít se. Oni nám pohotově odpoví, že nejbližší hospoda je až v druhé sousední vesnici Rašovice. Asi nás měli za alkoholiky jedoucí na výlet, kterým nemá cenu nabízet vodu. Kde jsou ty časy vítat hosty chlebem, solí a vodou :-) .

Přijíždíme do obce Rašovice, kde konečně nálézáme restauraci. Zde si dávám malé pivko a Milan džus s vodou. Chvilku posedíme na zdejší předzahrádce. Společnost nám dělá velká černá stará doga, která na nás tupě zírá a olizuje se. Neděláme žádné prudké pohyby. Asi za 15 minutek využíváme její nepozornosti a ujíždíme směr Kadaň. Cestou předjíždíme ženu s mužem jedoucími na kole stejným směrem.

Po příjezdu domu zjišťuji, že jsem akorát tak rozehřátý na běh। Nasazuji proto běžecké boty a ihned vybíhám svižnějším tempem směr Zásada asi 6km. Zde potkávám kolegu z práce na romantické vyjížďce na kole se svou drahou polovičkou. Asi v polovině cyklostezky se míjím s mužem a ženou, které jsme předjížděli na kole u Rašovic. Žena mi říká s úsměvem, že se na to může vyprdnout, a drmolí udýchaným hlasem cosi o její fyzičce. Tento den jsem si zase užil a ukojil touhu po sportu.

V pondělí jsem si zaběhl sám asi 7 km okolo Zásady.
Večer na chatě pomáhám Milanovi tahat těžké kameny na zítku, kterou stavíme tak aby přesně zapadaly styčné plochy, jako Máyové.

Milan je perfekcionista, tak několikrát přestavujeme šutry až do úplného vyčerpání. V 20 hodin padáme na hubu a jdeme domu :-). Stavbu dokončujeme během týdne.

Protože také někdy musím do práce, další sportovní zážitek jsem si přichystal na středu a čtvrtek.

Využívám nabídky nadupaného běžce Tudyho.

Domlouváme se http://forum.behej.com/tema-1068-kadansky-koutek na běhu úseků 3x2km s meziklusem 0,5km. Druhý den na regen. běhu 9km.
Musím říci, že mě Tudy opravdu dal co proto, úseky jsem v životě neběhal a premiéra byla krutá. Ještě musím dodati, že jsem šel večer opět skládat mayskou stavbu na chatu.
Druhý den jsme si regenerační běh opravdu užili a prokecali. Začalo mě pobolívat trochu koleno asi z úseků. Při běhu jsme mluvili bez ustání o všemožných cvicích a tréninkových metodách, v závěru jsme probrali doplňky stravy, zdravou i nezdravou stravu, které klobásy nám nejvíce chutnají. Jelikož jsem nesnídal a slinné žlázy pracují rychle, doběhl jsem domu jako bych měl slintavku, červinku a kulhavku k tomu......