pátek 29. února 2008

Jen tak do noci....


Noční obloha přikryla kraj,

hvězdy nádherně jasné.

Tma neskrývá svůj taj,

běžet je opravdu krásné.




Jak tři králové běžíme,

s hvězdami na nebi a na čele.

Z fyzičky maximum těžíme,

je nám opravdu skvěle.




V nohách koluje nám horká krev,

dravě vrháme se vpřed i když to bolí.

Z houští ozývá se občas nočního života řev,

endorfín nám dává křídla sokolí.



Kopců vyběhli jsme dost,

kdo 20 kilometrů jen tak zdolá?

Běháme pro radost,

nebo je to pošetilost holá?

úterý 26. února 2008

Co jsem zažil v posledních dnech:

18.2.2008 - noční běh 8.5km s Laskym.

19.2.2008- posilovna – kruhový trénink 1h + 3 km běh na pásu.

20.2.2008- noční běh 8.5km s Laskym.

22.2.2008- posilovna- kruhový trénink 1h.

24.2.2008- 3km- Konec ZIMNÍHO BĚŽECKÉHO POHÁRU v Kadani. Zažil jsem neočekávané, překonal jsem zdánlivě nepřekonatelné, sáhl jsem si na dno svých sil, zjistil jsem, že se dá běhat v každém počasí. Poznal jsem spousty nových lidí (běžců). Poznal jsem spoustu pěkných tras v okolí Kadaně. Běhá mi to čím dál tím lépe.
Co více dodat? Vřele doporučuji každému. Moje umístění není zase tak tragické, nebo ano?

25.2.2008- Krásný noční 12,5km běh s kamarády, který skvěle popsal kamarád 3COP. Na snímku Lasky (3cop), Jakub Král a moje maličkost.


27.2.2008- Chystám se ráno do posilky a večer si dáme s kamarády na snímku volnějších 20km do Klášterce nad/Ohří.

Musím přitvrdit, běh v horách nebude žádná procházka růžovým sadem. Nerad bych něco zanedbal. Budu přidávat kopcovité běhy v terénu.

úterý 19. února 2008

Pořád do vrchu...

Foto Úhoště je z mého archivu z podzimu..

Po 14ti denním závodním odpočinku jsem se rozhodl pro další závod ZBP, který se konal 17.2.2008 v 10:30h.
Ráno bylo docela mrazivo -10 stupňů. Do závodu se naštěstí oteplilo na -1 stupeň.
V propozicích je uvedeno, že se bude jednat o poslední běh v přírodě 9,500Km. Okolí Úhoště je nádherné, tak jsem usoudil, že oběhnout stolovou horu Úhošť bude fajn závod.
Jaký šok však přišel, když jsem se těsně před startem dozvěděl, že byla trasa trochu pozměněna na 12 Km a běží se přes Úhošť. Na startovní pole se dostavil i 3COP, kterému také spadl úsměv, když slyšel o změnách.
Do sluchátek si pouštím tvrdší rock abych se nabudil na opravdu tvrdý, mohu říci nejtvrdší závod co jsem kdy běžel.
Startujeme do kopce a běžíme po asfaltovém chodníčku do Kadaňské Jeseně. Zde uhýbáme doprava a běžíme až nakonec vesnice, kde zabíháme na polní cestu lemovanou křovisky, která mě sem tam šlehla do tváře. Běžíme sem tam po zamrzlém bahně a mám co dělat abych si nezvrknul kotník. Běžíme stále 1 km po vrstevnici, na louce sada stoupáků někteří běžci přecházejí do chůze, já volím do kopců pomalejší, ale stálé tempo a rozvážně si v hlavě rozděluji síly, jelikož vím co mě ještě čeká...
Konečně na polích před obcí Zásada běžíme seběh, přeskakuji ohradníky pro dobytek. Ocitám se na pastvinách, které jsou posety (naštěstí zmrzlými) kravskými "minami". Místy běžím slalom a jsem rád, že jsem do toho nešlápl :-) . Cesta nenápadně mizí v křoviskách. Za křovisky již začíná krásná lesní cesta, která nás vede do údolí na polní cestu pod Úhoštěm. Zde začíná slunce vydatně hřát do tváře, jsem nucen rozepnout bundu a sundat rukavice. Zase brutální 1,5km stoupání do lesa. Jeden z běžců mě předbíhá a najednou přechází do chůze. Moje stálé tempo se mi opravdu vyplácí, na vrcholu tohoto stoupání ho předbíhám a udýchaný ho varuji, že hlavní stoupák ještě přijde. Asi mi nevěřil. Běží za mnou a celkem se mě drží. Najednou běžíme po červené turistické stezce směrem od obce Brodce přímo na vrchol Úhoště. Kopec odhadem 2km je fyzicky i psychicky deprimující a devastující. Získávám si náskok před některými běžci. Dobíhám borce Aichingera, kterého jinak nepředběhnu. Evidentně přepálil začátek a kopec mu neudělal dobře. Držím se jeho zad při obíhání vrcholu Úhoště. Seběh rozhodl, předběhl jsem ho. A tempo šíleného Vefiše si držím až do cíle. Cítil jsem se kupodivu skvěle a myslím si, že lépe jsem to už s mou fyzičkou zaběhnout nemohl. 3COP nebyl asi ve své kůži, ale den ode dne se zlepšuje. Věřím, že to příště bude lepší ;-) . Zde jsou výsledky závodu.

Druhý den večer se jdeme s 3Copem a přítelkyněmi Tikkami na hlavách vyklusat 7km po cyklostezce.
Bylo to supr..

pátek 15. února 2008

Společnice do tmy



Začal jsem běhat s mou novou kamarádkou. Je to skvělá společnice do tmy. Na doporučení Koyamovic rodinky jsem jí vyzkoušel a nemohu si stěžovat. Dělá mi dobře když jsem s ní. Jak příznačné, přišla na návštěvu právě na Valentýna a už teď musím říci, že jsem se bezhlavě zamiloval, už nikdy jí neopustím :-) . Tak malá a výkonná, krásné křivky a silné paprsky, které mi ukazují cestu. Už nejsem osamocen v temnotě. Začali jsme si "tikat" říkám jí důvěrně TIKKA. :-)

pátek 8. února 2008

Plánovaná trasa 36,54km v Krušných horách.






Ještě nemám termín, ale toto je zhruba trasa, kterou bych chtěl běžet.

pondělí 4. února 2008

Noční běh.


V sobotu jsme se šli s Laskym trochu proběhnout 7 Km volnějším tempem, cestou nás dohnal PAN běžec Ríša Pleticha, který měl zrovna rege běh (mimochodem je to účastník závodu Dolomitenmann 2007). Parádně jsme si pokecali a zaběhali.

V neděli jsem vynechal jeden ze závodů ZBP, protože jsem k tomu měl hned několik důvodů.
Noc před závodem jsem se byl tak trochu bavit (nejen sportem živ je člověk). Ráno jsem nebyl moc vyspaný a pobolívalo mě tak trochu koleno, které však odpoledne přestalo bolet. Byla zima a věděl jsem, že trasa vede po schodech, které bývají namrzlé. V neposledním případě jsem měl opravdu psychický blok z této trasy, kterou jsem absolvoval jen jednou a vůbec mě nebavila. 5x kolečko kolem Františkánu po schodech, jsem tedy vynechal. Jelikož jsem spal na zahradě a ráno (v 10:30h) nebylo nic jiného co posnídat, nepohrdl jsem masem z konzervy s chlebem (někteří se asi zhrozí :-) ). Oběd jsem tak nějak skoro vynechal, měl jsem jen banán. V 14:00h jsem pomáhal odstěhovat mého kamaráda 3COP (Laskynátora).
Schodů jsme si opravdu užili a to nemluvím o zátěži.
Po stěhování ve mně hlodala myšlenka dát noční běh. Lasky se nenechal dlouho přemlouvat. Doma na rychlo konzumuji tatranku a banán.

V 16:45h vybíháme směr cyklostezka – Klášterec n/Ohří vybaveni diodovými baterkami v ruce a blikajícími pásy na noze. Toho večera jsme měli v plánu zdolat 20 Km. Jelikož se již pomalu dokončuje i poslední část cyklostezky pod obcí Suchý Důl do Rašovic, a bahno bylo zamrzlé, rozhodli jsme se pro běh v nedokončeném korytu cyklostezky. Uprostřed cyklostezky míjíme bagr, který nás svou šířkou donutil vyběhnout jeden břeh v terénu. Místy jsou kaluže a velké kameny. Říkáme si, že po tmě cestou zpět to bude o hubu. V Rašovicích přebíháme můstek přes řeku Ohře. Ocitáme se pod chatařskou oblastí vedle čističky. Lasky najednou dostane průzkumáckou horečku a chce objevovat v šeru nové cesty, mylně si myslel, že si asi zkrátíme cestu, po chvíli bloudění, kdy jsme si zaběhali asi 3km, protože každá „nově objevená“ cesta byla slepá, se vydáváme konečně do Klášterce. Běžíme už ve tmě a blikačky na nohou upozorňují na dva blázny červeným světlem. V ruce máme baterky. Konečně osvětlená ulice, která vede až k zadní brance zámeckého parku. Zde je opět tma jak v pytli, diody splnily svůj účel a dovedly nás přes park až na konec lázeňské zóny . Začíná mrznout a na čepici a oblečení se mi tvoří jinovatka, funkční prádlo však funguje znamenitě, je mi teplo a jsem v suchu. Na 13km se obracíme zpět směr Kadaň. Trochu zrychlujeme, protože nemáme mobila a konstatujeme, že asi už naši blízcí mají o nás starost. Lahvičky s ionťákem na mém pasu již už jsou vypité. Běžíme až moc ostře. Lasky mě nutí k docela zběsilému tempu (možná se mi to zdálo). Za Rašovicemi začínám cítit, že mi dochází „šťáva“. Vbíháme do obávaného terénu nedokončené cyklostezky, musíme zpomalit, protože je zde samý kořen a kámen, sem tam namrzlá kaluž s tenkou vrstvou ledu a slušnou hloubkou (několikrát jsem se osvěžil po kotníky). Přestáváme žertovat a pořádně se díváme jde nám o život. V tom Lasky konečně zlehčuje dramatickou situaci a vykřikne: „ To je AAAADDDREENAAALIIIINNN , to bude článeček, to je HUUUSSSTTTÝ.“
Utrousíme pár vtipných vět a hned se běží lépe. Ještě, že mám parťáka na kterého se dá spolehnout. Konečně vidíme začátek upravené cyklostezky a radostně kvílíme. Myslím, že po téhle noci si obyvatelstvo Zásady bude myslet, že zde proběhli dva statní vlci s kulhavkou, slintavkou a nemocí BSE. „Konečně Františkán“ prohlásil Lasky. Na kadaňském stupni to vzdávám a schody musím vyjít. Lasky mě duševně podporuje. Motá se mi šiška. Až teď si uvědomuji, že jsem toho moc přes den nesnědl, energie dochází. Nad Františkánem už to definitivně vzdávám a říkám Laskymu, že už to domu nějak dobelhám. V dálce vidím mihotavé červené diody a jsem osamocen. V hlavě mi však zní : „jseš měkej“ . Asi po 300 metrech se znovu rozbíhám a doběhl jsem až domu. S pocitem uspokojení se omlouvám manželce, která už málem vyhlásila pátrání. Cpu do sebe hltavě hrst hrozinek a tatranku. Jdu se vysprchovat a znovu do sebe cpu pohankovojáhlovou kaši s hrozinkami a medem. Ten večer jsme uběhli 23km. Je mi fajn…..