Žhavé XC okruhy Kadaň 2008

Úvodem bych vás chtěl odkázat na krásný a vystihující článeček o tomto závodě.

A jak jsem to viděl já? Je sobota a já jsem na noční, kde jsem se rozhodl, že si i přes nevyspalost "trochu zajedu" mé nové horské kolo na závodech XC okruhy 2008 . Moc jsem toho doma nenaspal . V 9:30h jsem již na místě konání celé akce. Musím podotknout, že bylo úmorné vedro 32 stupňů a nebylo se kam schovat před spalujícím a devastujícím sluncem. Navíc jsem se dozvěděl, že moje kategorie do 40let startuje společně s kategorií do 30let až po 13té hodině. Předstartovní náladu si zpříjemňuji masáží zdarma od opravdové profesionální masérky a uvolňuji tím psychické i fyzické napětí. Doporučuji zajděte si na masáž do Zeleného stromu. Setkávám se zde mimo jiné i se svým sportujícím parťákem Laskym a jeho drahou polovičkou Vlastou. Dnes jsou zde jen jako fanoušci, snad se příště polepší :-). Úmorné horko neustává. Dozvídám se, že start dvou kategorií do 40 a do 30 bude z běhu ke kolům, protože je nás hodně. Konečně start, zvedají se oblaka prachu a jako bizoni se ženeme ke svým strojům. Favoriti závodu již sedí a šlapou do pedálů, zatím co já vytahuji kolo z boxu. Rozjíždím se, vdechuji prach a vysychá mi v hrdle, prachu jsem polykal opravdu hodně. Prokládám to vodou. Blížím se k vysílači , kde uhýbáme doprava do stoupáníčka. Dlouhý sjezd s klopenkou a skokánkem byl opravdu příjemný. Za sjezdem brutální stoupání na prudkém slunci dalo zabrat . Blížím se k cíli prvního kola. Ještě 9x, to je brutální! Favoriti mne předjeli o 2 kola. Neustále jsem se otáčel abych uhnul a nikoho nebrzdil. Slyším docela často:
" zprava, zleva" . Suchý vzduch s prachem umocňuje únavu. Nevzdat to, to je mým cílem !!! Konečně cíl!!!! Dávám si 2 pivka a klobásu je mi fajn. Skončil jsem 13tý ve své kategorii, to není zase tak špatné. V tombole jsem vyhrál cyklistické návleky na nohy. Popis tratě, fotky a výsledky naleznete zde. Zbytek fotek od Laskyho přidám později. Co dodat závěrem? Tisíceré díky organizátorům, bylo to fajn....
(Není moc času, proto jsem byl asi docela stručný , omlouvám se)

Zde dodávám foto od Laskyho

JCM byl náročný.

JCM - Kdo by si dokázal pomyslet co tato 3 písmenka znamenají pro lidi, kteří tento závod absolvují. Nevím proč, ale jsem závislý na překonávání sama sebe. Již mnohokrát jsem si dával otázku - proč? Můj mozek však nemá přesnou odpověď. Napadlo mne, že si to tělo žádá a tím testuje mou vůli. Jsem tvrdohlavý jako mezek, asi proto nemám problém zvládnout cokoliv co mi svalstvo našeptává. Musím však podotknout, že kdyby nebylo v mém okolí a na internetu více takových zarputilých beranů, bylo by to velmi obtížné. Jak se říká vrána k vráně sedá.

Dost bylo úvodních žvástů. Nyní k samotnému závodu JCM 2008 (42,165km). Je ráno 7.6.2008 07:00 hodin, nabírám mého sportovního parťáka do auta a vyjíždíme směr Jirkov. Cestou si všímám, že má Lasky nezvykle tragický výraz (že by Lasky vzal doslovně reprezentaci Tragédů?) a náladu nemá zrovna Laskyjovskou. Vše mi bylo ihned vysvětleno. Jirka má totiž velký respekt z dnešního závodu i navzdory tomu, že mě naučil heslo : " kopec je můj kamarád". Nemá ke kamarádům kopcům zrovna vřelý vztah. V Jirkově dojíždíme na místo konání. Organizátoři se jako vždy vytáhli, nemusíme na nic dlouho čekat, vše je jednoduše vysvětleno a zázemí pro účastníky je perfektní. Potkáváme se zde s Kadaňáky - Rolandem a jeho drahou polovičkou, Tudym. Na startu je i IM M.Thums, kterého jsem rád poznal osobně, přijíždí Koyama s jeho manželkou ultramaratonkyní, lady Koyama, která také startuje tento pro ni krátký tréninkový výklus. Koyama jede na jiný závod nedaleko.
V 9:00hodin startují cyklisté, kterých je pořádný chumel. V 9:10 odstartováno. Prvních 5 km běžíme podél vodního přivaděče, kde ještě vidím Rolandovo v dálce se mihotající tělo. Na 7 Km odbočujeme do lesa, kde začíná první stoupáníčko. Běžíme společně s Laskym. Tudy je někde za námi, ale jak ho znám, tak určitě se jen rozklusává a šetří síly. Po pár kopečcích na lesní cestě s kameny nás dobíhá. Zastavujeme se u první občerstvovačky, kde do sebe cpu první energetický gel a zapíjím vodou. Tudy jediný nemá nic, ne celý závod prý mu vystačí jedna Deli , je to prostě ďábel. Nyní běžíme 3 Kadaňáci do velkého stoupání, které snad nemá konce. Ohlížím se a vidím funícího pána v letech (odhadem asi něco přes 60let) v červených trenýrkách a bílém nátělníku. Krev mi tuhne v žilách, když nás předbíhá a ještě nezapomene prohodit pár slovních narážek: " makejte, to my z Brd jsme na takové kopce zvyklý". Otáčím se na spolubojovníky a gestikulací si sdělujeme naše dojmy. Stoupání na sluníčku však udělá své, děda z Brd zvolňuje a ptá se nás, kdy že to stoupání končí. Lasky mu odvětil, že stoupání je až do 21km. Z jeho úst se ozval zvuk , jako když vypouštíte papiňák a děda zůstává za námi. Pod nohami teče asfalt, takové je vedro. Tudy se s námi loučí a zrychluje. Před vrcholem dávám zbohem i Laskymu. Zvolňuji, tep mám moc vysoký, to bych nezvládl. Nyní si hlídám tep na 165. Ani už mi nějak nevadí, že mě předbíhá pár lidí, mezi nimiž se mihly i červené trenky. Z hřebene Jedlové hory je nádherný výhled krásná příroda a svěží větřík mi dává zapomenout na náročný a bolestivý výběh. Další občerstvovací stanice asi na 22 km. Teď začíná pekelné přemlouvání mozku aby to nevzdal. Cpu do sebe další gel, jsem sám a pod nohami asfaltka, občas mě míjí nějaké vozidlo. Předběhl jsem pár běžců, kteří to evidentně přepálili, nebo mají nějaké zdravotní komplikace. Odbočuji na lesní cestu, která docela povzbuzuje mou mysl, protože silnice byla dost úmorná. Na další občerstvovačce se dozvídám, že je to ještě 16km do cíle. Doháním M.Thumse . Dáváme se do řeči a běžíme spolu asi 8 km. Dozvídám se, že mu je velmi nevolno od žaludku a dnes nemá svůj den. Mluvíme skoro celou cestu a jsem rád, že jsem si poslechl jak to chodí na IM, jak se trénuje atd. Je pravda, že jsme občas přecházeli do chůze, ale já už opravdu nemohl a Mírovi bylo zle. Potkáváme svatební kolonu aut, zdravíme je a děláme divadýlko, že běžíme stále svěže :-). Oni nám to oplácejí klaksonem. Jak už to tak bývá musel jsem parťáka opustit, bylo mu stále moc zle a navíc mu jela naproti na kole jeho drahá polovička, tak jsem s čistým svědomím zrychlil. Později jsem se dozvěděl, že se cestou ještě zastavil na jedno orosený v hospůdce, které mu srovnalo žaludek a pak doběhl závod. Mimochodem byl jen kousíček za mnou. Je vidět, že je to IRON MAN. Nyní už jsem u další občerstvovačky. 7km do cíle. Předbíhá mne pár běžců, zvolňuji. Nyní začíná opravdu psychika pracovat. Už to není jen o tělu, ale o hlavě. MP3 mi čistí hlavu pěknou hudbou, snažím se povznést nad to, že mám velké bolesti svalů a puchýře na malíčkách. Snažím se zapomenout, že mám nohy na zemi. Endorfiny pracují znamenitě představuji si, že letím. Začíná bouřka, kapky mi vlhčí cestu, příjemně se dýchá. Občerstvovačka hurá už jen 2km do cíle. Nekonečné 2 km. Koukám na hodinky a zjišťuji, že se určitě zlepším a možná to stihnu do 4:30h. Přidávám. Pod mostíkem však nohy na chvilku vypovídají službu, přecházím do chůze. U přivaděče se zase rozbíhám. Konečně cíl!!!!! 4:31:00,25 h V cíli mne čeká Roland s jeho drahou polovičkou a fotí mě mobilem. Roland doběhl daleko přede mnou. Já jsem se zlepšil o 20 minut. Lasky a Tudy také přede mnou, jak jinak. Zde je výsledková listina. Po závodě jsme si s Laskym dopřáli pořádný oběd. Byl to pěkný závod!!!
Pár fotek na závěr:
Já, Tudy, Lasky, M.Thums:

V popředí Roland:
Tudy:

Zítra crossmaraton.

Zítra v 9:10h běžím JCM . Počasí slibují dobré, nebude horko jako minule. Navíc běžím se svým běhajícím parťákem Laskym, vypadá to slibně. Mohl bych se i zlepšit. Připravuji si MP3 (Joe Satriani, Disturbed, Fear Factory, Rammstein ), připínací špendlíky, lahvičky, ionťák, náplasti na paty, protikřečové tablety, gely.
Ani nemám před závodem nervozitu, naučil jsem se ji zvládat. Týden se snažím zásobit játra glykogenem superkompenzační dietou. Už slyším některé známé, že na to jdu moc vědecky :-) . Dozvěděl jsem se, že nás tam bude více Kadaňáků tak jim to tam snad ukážeme !!!! Tímto zdravím Laskyho, Tudyho, Rolanda. Bude to boj Podkrušnohorců na krušnohorském území.

Zaujalo mne.

Včera jsem si přečetl článeček mého kamaráda 3COPa .
Narazil jsem zde na odkaz a tréninkové metody jednoho muže, který prošel přijímačem vojenské jednotky SAS. Zde mne zaujalo pár motivujících myšlenek na zdolání vytyčeného cíle. Jako bych se v jeho myšlenkách nacházel. Trochu jsem to poupravil pro potřebu běžce, snad autor promine:

• Pozitivní samomluva - Pořád si říkám věci jako: Trénoval jsem dost tvrdě, tak vydržím běžet, já to nevzdám. Obecně řečeno se tímto vaše tělo dostane přes těžkou dobu a budete pokračovat alespoň v chůzi.
  

• Jasná mysl – vypněte různé rozhovory ve vaší hlavě. Zaměřte se na každý krok. Nic by vás nemělo obtěžovat, jste to jen vy proti kopcům a vzdálenosti.

• Stanovení cílů – pokud musím běžet znovu do kopce, vyberu si místo v půli kopce jako je hranice nebo praskliny. Jakmile se tam dostanu, budu si říkat: “Mám už jen půl kopce před sebou.” Jakmile jsem nahoře dám si slovní poplácání: “Dobrá práce starouši. – Teď se dáme do druhého!”

…Mějte důvěru ve své schopnosti…

Čerpáno ze stránek SAS