Síla myšlenky.

Myšlenky když jen tak si plavou,

je moc věcí co honí se mi hlavou,

Ploužením někdy i v běhu,

v terénu vždy ve střehu.

Každý něco hledá,

kdo to najde ten to má.

Jak na myšlenkách plout,

raději shořet než vyhasnout.

Stromy a keře - zelený obraz,

poskytují moji duši odraz.

Pod svěží zelení objevuji nápis:

"NEMARNI, ZA TÍM CO CHCEŠ SI JDI".

Za cestou za vidinou,

snad dobrý lidi nezahynou.

Nečekat na znamení,

podlehnout pohybu mámení.

Žít či přežívat?

Život v běhu a bez chvatu doby vdechovat a užívat.

Starosti výdech můj odplaví,

pestrost myšlenek jak perutě paví.

Starosti když začínají duši rvát?

Zas bude lépe stačí jen vytrvat.

Jeden z mnoha běhů.

Ráno oči sotva rozlepím. Člověku dá hodně práce se přemluvit a jít si zaběhat v 5 ráno. Opláchnout zmačkaný ksicht a udělat z něj obličej, lehce posnídat banán, pořádně se napít a vyběhnout.

Pouštím si ZZ TOP, nechávám plynout myšlenky a všímám si okolí.

Asi jsem zpestřením pro lidi, kteří stojí na zastávkách a čekají na autobus nebo jiný dopravní prostředek, který je odveze do práce. Všímám si, že spousta lidí (chvála bohu) jezdí do zaměstnání na kole, nebo běhá.

Když se tak soustředím na jednotlivé lidi rozjíždím svou fantazii a představuji si život některých jednotlivců. Neverbální komunikace, oblečení a zlozvyky mnohdy na člověka prozradí vše aniž by řekl slovo. Probíhám okolo honosně se nesoucí ženy asi 40 let se zrakem upřeným vpřed s jistou chůzí hezky oblečená a atraktivní a navzdory brzkému vstávání s náznakem neumělého úsměvu. V duchu si ji představuji na některé z vedoucích pozic v některém velkém podniku, kde je pravděpodobně i oblíbenkyní kolektivu.

O kousek dále vidím hubeného mladíka sklopený zrak ramena shrbená dopředu krčí se sám v koutu zastávky. Na rameni brašnu s notebookem Je mi jasné, že se jedná o introvertní typ uzavřený a nesmělý špatně si hledající partnerku. Nejspíše by mohl být počítačový expert, který je uzavřen do svého světa, ale ve svém zaměstnání je opravdový specialista.

Mladá dívka běží proti mně, ale není zrovna sportovně oblečena, vysoké podpatky jí značně komplikují snahu doběhnout čas, kterého si honosně dopřávala v posteli. Kdyby každý člověk alespoň 2x týdně zaspal, byl by svět plný ranních běžců.

Dva roztěkaní mladící urousaně oblečeni, evidentně nabušení energií z drogy, rychlochůzí procházejí celou Kadaň. Kéž by jednou pochopili a našli si něco jiného a užitečnějšího.

Opuštěná důchodkyně se svým pejskem, který je asi jedinou živou duší, která ji vyslechne, se vzdaluje za mými zády v parku.

Jsem v přírodě a vypínám hudbu abych si vychutnal ranní paletu kouzelné probouzející se přírody.

Slizké cestičky prozrazují, že ranní rosa dopřála plžům pohybu. Vůně rostlin se mísí s raním zpěvem ptactva.

Kachny v jezírku volají své „gaga - blíží se přítel i nepřítel člověk, měj se na pozoru“. Žáby, již dávno dopěly svou kvakofonii. Teď vylézají nabrat energii na vylézající paprsky slunce, ruším je při tom - já vetřelec. Vyplašeně skáčou do vody, ze které se jako celý život na zemi zrodili a kde se cítí bezpečně.

Ranní poryv větříku zašumí v rákosí.

Na Bystřickém kopci se kochám krásou pohledu na zdánlivě spící Kadaň. Cestou zpět domu se opravdu duševně uvolňuji a nechávám hlavu prázdnou od pochmurných myšlenek. Uvědomuji si, že běh je pro mne úprkem od starostí a vždy vyčistí hlavu. Člověk si začne více všímat zdánlivých maličkostí. Jak se říká zdravé tělo zdravý duch. Plný drogy štěstí (endorfinu) dobíhám domu. Den je hned o něco hezčí.

Je hodně lidí, kteří to asi nikdy nezažijí a při pohledu na ranního běžce si (po vzoru seriálu Návštěvníci) místo pozdravu klepou na čelo. Asi jim začnu odpovídat :-).

Mnoho běžců zažívá podobné zážitky, jen o nich nepíše. Ne každému bude tento pokus o článek něco říkat. Hlavně pro neběžce je to asi nepochopitelné. Zkuste si obout běžecké boty, vydržte alespoň 2 měsíce minimálně 3-4x týdně běhat a pak uvidíte. Přestane to bolet, lépe se dýchá. Stane se z vás závislák a bláznivé myšlenky přijdou....

Přestávka

Tak nějak ztrácím inspiraci a fantazii. Nevím zatím co psát, abych se neopakoval. Rozhodl jsem se, že si dám chvilku blogerského volna. Ty kterým přišlo mé psaní trapné určitě potěším. Možná jsou i lidé, které občas mé vyprávění o sportu trochu inspiruje. Návštěvnost mám docela velikou, ale nevím vaše názory, tak pište do komentářů, ať vím na čem jsem. Jinak si užívejte dovolenek a prázdnin. Mějte se fajn. A hlavně sportujte......

Foto triatlon.

Zde jsou slíbené fotky. Nebudu komentovat :-)

Jaký byl lékařský triatlon?

V Prunéřově 28.6.2008 jsem se opět po roční přestávce účastnil parádní akce v krásném prostředí a se skvělou organizací.

Na startu se nás sešlo požehnaně, konkurence byla opravdu přehnaně profesionální. Pohled na nabušená a vyrýsovaná těla profíků, nebyl pro nás hobýky nic potěšujícího. Já to ale nehodlám zabalit a vytyčuji si jiný cíl, než stát na bedně. Chci prostě soutěžit s pár klukama, kteří do toho se mnou šli. Dnes tu navíc reprezentuji společně se dvěma kolegy z práce (Jindra Drozd, Milan Armstark) nově založený SK MP Kadaň, za který už jsem závodil sám 2x (JCM a XC okruhy). Tento den moji soukmenovci ještě stihli odehrát 3 fotbalové zápasy a pak si odmáknout triatlon. Blázni!!! Lasky dorazil i s manželkou Vlastou. Lasky opět jako fanoušek a fotograf. Omlouvá ho nachlazení, chce být totiž fit před dovolenou. Další závodníci, se kterými jsem se vyhecoval, startují ve skupině M20 (Král Jakub; Pešík Karel) , je to jejich první triatlon. Jakub jakožto profesionální jezdec na divoké vodě (rodeo), jde do všeho s velkým nadšením. Uzavíráme sázky, že porazím všechny výše jmenované. Vždyť soutěživost je zdravá.
Startovní listina byla opravdu našlapaná, přihlásilo se skoro 160 závodníků.

Na startu se tradičně objevuje i vyhlášená doktorská kapacita kardiochirurg

Jan Pirk (1948) startující v kategorii M60. Musím podotknout, že obdivuji jeho vitalitu.

Bližší informace o tomto závodě brané z profesionálnějšího hlediska najdete zde.

A nyní moje hobýkovské vyprávění z průběhu trasy:

Věci už mám v depu, které je vzdálené asi 100 metrů od bazénu. Rozhoduji se, že tento kus přeběhnu v cyklistických tretrách a cestou si nasadím rukavice a navlíknu trikot. Ušetřím tak drahocenný čas a nebudu mít rozpíchané nohy od kaménků.

Nasazuji si plaveckou čepici a brýle. Vypadám komicky, ale co.

Voda je docela teplá.

Start …. Vrhám se do vody a plavu moje oblíbená prsa. Předplaval jsem asi 8 závodníků. Mne předplavalo asi 6 závodníků v neoprenech, žraločím tempem mastí ukázkového kraula.

Vylézám z vody nejsem ani moc unaven, 300 metrů bylo docela málo. Na břehu stojí Lasky a se slovy : „ perfektní Venco“ - mne podporuje. Převlékám se, nervozita stoupá utírám si pravou nohu, ale ponožku dávám na levou neutřenou. Odhazuji ručník a oblékám se bez utírání a běžím. Konečně se ocitám oblečen v depu nasazuji brýle a přilbu. Kolo tlačím k východu z areálu koupaliště, kde mohu konečně nasednout. Fandí mi Dáda Mazurová a osádka sanity : „policie do toho“. To mne příjemně překvapuje. Nasazuji tempo. Jedeme po asfaltce až k výjezdu na Hasištějn . Vyjíždíme asi 2km prudkého brutálního stoupání bahnité a kamínkovité cesty. Funím a odfukuji, několik lidiček předjíždím a zároveň uhýbám profíkům, kteří si to zde štrádují jako po rovince. Vidím docela často vysekaná lýtka, která kolem mne prosviští a majitelé tohoto svalstva jen hlásí : „ pravá, levá“ !!!

Utěšuji se poklidnou krajinou a voňavým vzduchem. Hasištejn!! Prosvištíme parkovištěm a po 30 metrovém úseku mírného klesání zase odbočujeme doleva na šotolinovou cestu. Zase stoupáníčko, ale jen mírné. Šotolinu střídá uježděná hlinitokamenná cesta. Na konci této cesty nás čeká odbočka vlevo a parádní sjezd, který je však místy dost nebezpečný, hlavně v zatáčkách. Hrozilo zde, že někdo sjede z prudkého srázu do lesa. Já to však pouštím a spoléhám na dobré brzdy a znalost terénu. Vyplatilo se to, dojíždím pár závodníků a jednoho i předjíždím. Konečně si mohu zařvat : „zleva“ !! Sjezd vyúsťuje opět na asfaltovou silnici kde stoupáme až do obce Třebíška. Byl to pekelný stoupák. Předjíždím pár bicyklů a radostně hýkám: „zprava, zleva“ . Silnice je zde ale dost široká, možná na mne koukali jako na blázna. Bral jsem to s humorem, doufám, že i oni. O profících, kteří mne předjížděli neustále po celé trase už raději nebudu psát. V obci Třebíška odbočujeme opět vlevo na lesní cestu. Po menším stoupání jsem konečně na vrcholu. Jedeme po luční cestě a naskýtá se nám krásný pohled, který stojí za tu dřinu. Psychicky jsem naprosto uvolněn. Sjíždíme klesání, přes potok rovinka a zase klesání, no nádhera. Další potok a musím prudce přeřadit, neboť nás čeká hustý kopec. Jedu krokem a ostatní na tom jsou obdobně. Rozhoduji se, že slezu z kola a budu šetřit sílu rychlejší chůzí. Vyplácí se mi to. Po 30 metrech opět nasedám. Jedeme krásný sjezd po louce do Volyně . Sjezd po asfaltu ukončuje prudké odbočení vpravo. Kamenitá cesta, malé stoupání a zase krásný a divoký sjezd. Pouštím to na plno, předjíždím pár závodníků. Při cestě v lese do sebe cpu antikřečovou tabletu. Málem jsem se vyflákal. Ustál jsem to. Prudký překvapující, ale poslední stoupání na lesní cestě je vysilující. Teď už jen sjezd, moje doména. V jednom úzkém úseku velmi kamenitém musíme všichni velice brzdit, jedeme totiž skoro po 80 stupňovém klesání. Za mnou však slyším, že mne někdo chce předjed. Blázen se řítí do hromady šutrů a padá. Má trochu podřená kolena, ale pro jistotu se ho ptám, jestli je vše ok. Kladná odpověď mne uklidňuje. Sjezd pokračuje na poli, prověřuji své přední vidlice, ještě, že je mám. Prudké zatáčky v hlubokém štěrku respektuji bržděním. Blížíme se do Prunéřova. Vidím asfaltku, kde na křižovatce vjíždím předním kolem do štěrku. A jééé padám na rameno a brzdím to rukama. Zadní chumel cyklistů se mi naštěstí vyhýbá. Zvedám se a kontroluji jestli mi nic není, jen pár oděrků a jsem ok. Na kole kromě spadlého řetězu také vše ok. Nasazuji řetěz a jedu dál (zde jsem ztratil asi 1 minutu). V depu mne podporuje opět Lasky a burcuje mne: „ Makej běhat umíš“. Já jsem však měl co dělat abych se rozeběhl. Trvalo mi jedno kolo běhu abych se vůbec dostal do tempa. Pořád jsem měl v nohách zafixovaný pohyb jízdy na kole. Běh byl naštěstí skoro celý po rovině až na 100 metrový stoupáček. Běželo se krásně a užíval jsem si to. Fanoušci fandili. Od organizátorů bylo moudré dát běh kolem kempu. Po třetím kole cíl. Docela jsem doběhl v pohodě, žádná křeč, žádný výpadek a náhlé klesnutí k zemi. Později zjišťuji, že jsem vyhrál skoro nad všemi, které jsem chtěl porazit, až na Karla. Do příštích závodů to napravím „ zničit krtka“.!! ;-)

Můj výsledný čas 1:49:29h obsadil jsem v celkovém pořadí 70té místo.

Byl to krásný závod s příjemnou atmosférou a ještě jsem vyhrál v tombole krásný svetr.

Organizátorům celého závodu patří moje velké díky!!

Pár fotek ze závodu naleznete zde. Zbytek dodám později ve fotoreportáži.
Výsledky jsou zde.

Žhavé XC okruhy Kadaň 2008

Úvodem bych vás chtěl odkázat na krásný a vystihující článeček o tomto závodě.

A jak jsem to viděl já? Je sobota a já jsem na noční, kde jsem se rozhodl, že si i přes nevyspalost "trochu zajedu" mé nové horské kolo na závodech XC okruhy 2008 . Moc jsem toho doma nenaspal . V 9:30h jsem již na místě konání celé akce. Musím podotknout, že bylo úmorné vedro 32 stupňů a nebylo se kam schovat před spalujícím a devastujícím sluncem. Navíc jsem se dozvěděl, že moje kategorie do 40let startuje společně s kategorií do 30let až po 13té hodině. Předstartovní náladu si zpříjemňuji masáží zdarma od opravdové profesionální masérky a uvolňuji tím psychické i fyzické napětí. Doporučuji zajděte si na masáž do Zeleného stromu. Setkávám se zde mimo jiné i se svým sportujícím parťákem Laskym a jeho drahou polovičkou Vlastou. Dnes jsou zde jen jako fanoušci, snad se příště polepší :-). Úmorné horko neustává. Dozvídám se, že start dvou kategorií do 40 a do 30 bude z běhu ke kolům, protože je nás hodně. Konečně start, zvedají se oblaka prachu a jako bizoni se ženeme ke svým strojům. Favoriti závodu již sedí a šlapou do pedálů, zatím co já vytahuji kolo z boxu. Rozjíždím se, vdechuji prach a vysychá mi v hrdle, prachu jsem polykal opravdu hodně. Prokládám to vodou. Blížím se k vysílači , kde uhýbáme doprava do stoupáníčka. Dlouhý sjezd s klopenkou a skokánkem byl opravdu příjemný. Za sjezdem brutální stoupání na prudkém slunci dalo zabrat . Blížím se k cíli prvního kola. Ještě 9x, to je brutální! Favoriti mne předjeli o 2 kola. Neustále jsem se otáčel abych uhnul a nikoho nebrzdil. Slyším docela často:
" zprava, zleva" . Suchý vzduch s prachem umocňuje únavu. Nevzdat to, to je mým cílem !!! Konečně cíl!!!! Dávám si 2 pivka a klobásu je mi fajn. Skončil jsem 13tý ve své kategorii, to není zase tak špatné. V tombole jsem vyhrál cyklistické návleky na nohy. Popis tratě, fotky a výsledky naleznete zde. Zbytek fotek od Laskyho přidám později. Co dodat závěrem? Tisíceré díky organizátorům, bylo to fajn....
(Není moc času, proto jsem byl asi docela stručný , omlouvám se)

Zde dodávám foto od Laskyho

JCM byl náročný.

JCM - Kdo by si dokázal pomyslet co tato 3 písmenka znamenají pro lidi, kteří tento závod absolvují. Nevím proč, ale jsem závislý na překonávání sama sebe. Již mnohokrát jsem si dával otázku - proč? Můj mozek však nemá přesnou odpověď. Napadlo mne, že si to tělo žádá a tím testuje mou vůli. Jsem tvrdohlavý jako mezek, asi proto nemám problém zvládnout cokoliv co mi svalstvo našeptává. Musím však podotknout, že kdyby nebylo v mém okolí a na internetu více takových zarputilých beranů, bylo by to velmi obtížné. Jak se říká vrána k vráně sedá.

Dost bylo úvodních žvástů. Nyní k samotnému závodu JCM 2008 (42,165km). Je ráno 7.6.2008 07:00 hodin, nabírám mého sportovního parťáka do auta a vyjíždíme směr Jirkov. Cestou si všímám, že má Lasky nezvykle tragický výraz (že by Lasky vzal doslovně reprezentaci Tragédů?) a náladu nemá zrovna Laskyjovskou. Vše mi bylo ihned vysvětleno. Jirka má totiž velký respekt z dnešního závodu i navzdory tomu, že mě naučil heslo : " kopec je můj kamarád". Nemá ke kamarádům kopcům zrovna vřelý vztah. V Jirkově dojíždíme na místo konání. Organizátoři se jako vždy vytáhli, nemusíme na nic dlouho čekat, vše je jednoduše vysvětleno a zázemí pro účastníky je perfektní. Potkáváme se zde s Kadaňáky - Rolandem a jeho drahou polovičkou, Tudym. Na startu je i IM M.Thums, kterého jsem rád poznal osobně, přijíždí Koyama s jeho manželkou ultramaratonkyní, lady Koyama, která také startuje tento pro ni krátký tréninkový výklus. Koyama jede na jiný závod nedaleko.
V 9:00hodin startují cyklisté, kterých je pořádný chumel. V 9:10 odstartováno. Prvních 5 km běžíme podél vodního přivaděče, kde ještě vidím Rolandovo v dálce se mihotající tělo. Na 7 Km odbočujeme do lesa, kde začíná první stoupáníčko. Běžíme společně s Laskym. Tudy je někde za námi, ale jak ho znám, tak určitě se jen rozklusává a šetří síly. Po pár kopečcích na lesní cestě s kameny nás dobíhá. Zastavujeme se u první občerstvovačky, kde do sebe cpu první energetický gel a zapíjím vodou. Tudy jediný nemá nic, ne celý závod prý mu vystačí jedna Deli , je to prostě ďábel. Nyní běžíme 3 Kadaňáci do velkého stoupání, které snad nemá konce. Ohlížím se a vidím funícího pána v letech (odhadem asi něco přes 60let) v červených trenýrkách a bílém nátělníku. Krev mi tuhne v žilách, když nás předbíhá a ještě nezapomene prohodit pár slovních narážek: " makejte, to my z Brd jsme na takové kopce zvyklý". Otáčím se na spolubojovníky a gestikulací si sdělujeme naše dojmy. Stoupání na sluníčku však udělá své, děda z Brd zvolňuje a ptá se nás, kdy že to stoupání končí. Lasky mu odvětil, že stoupání je až do 21km. Z jeho úst se ozval zvuk , jako když vypouštíte papiňák a děda zůstává za námi. Pod nohami teče asfalt, takové je vedro. Tudy se s námi loučí a zrychluje. Před vrcholem dávám zbohem i Laskymu. Zvolňuji, tep mám moc vysoký, to bych nezvládl. Nyní si hlídám tep na 165. Ani už mi nějak nevadí, že mě předbíhá pár lidí, mezi nimiž se mihly i červené trenky. Z hřebene Jedlové hory je nádherný výhled krásná příroda a svěží větřík mi dává zapomenout na náročný a bolestivý výběh. Další občerstvovací stanice asi na 22 km. Teď začíná pekelné přemlouvání mozku aby to nevzdal. Cpu do sebe další gel, jsem sám a pod nohami asfaltka, občas mě míjí nějaké vozidlo. Předběhl jsem pár běžců, kteří to evidentně přepálili, nebo mají nějaké zdravotní komplikace. Odbočuji na lesní cestu, která docela povzbuzuje mou mysl, protože silnice byla dost úmorná. Na další občerstvovačce se dozvídám, že je to ještě 16km do cíle. Doháním M.Thumse . Dáváme se do řeči a běžíme spolu asi 8 km. Dozvídám se, že mu je velmi nevolno od žaludku a dnes nemá svůj den. Mluvíme skoro celou cestu a jsem rád, že jsem si poslechl jak to chodí na IM, jak se trénuje atd. Je pravda, že jsme občas přecházeli do chůze, ale já už opravdu nemohl a Mírovi bylo zle. Potkáváme svatební kolonu aut, zdravíme je a děláme divadýlko, že běžíme stále svěže :-). Oni nám to oplácejí klaksonem. Jak už to tak bývá musel jsem parťáka opustit, bylo mu stále moc zle a navíc mu jela naproti na kole jeho drahá polovička, tak jsem s čistým svědomím zrychlil. Později jsem se dozvěděl, že se cestou ještě zastavil na jedno orosený v hospůdce, které mu srovnalo žaludek a pak doběhl závod. Mimochodem byl jen kousíček za mnou. Je vidět, že je to IRON MAN. Nyní už jsem u další občerstvovačky. 7km do cíle. Předbíhá mne pár běžců, zvolňuji. Nyní začíná opravdu psychika pracovat. Už to není jen o tělu, ale o hlavě. MP3 mi čistí hlavu pěknou hudbou, snažím se povznést nad to, že mám velké bolesti svalů a puchýře na malíčkách. Snažím se zapomenout, že mám nohy na zemi. Endorfiny pracují znamenitě představuji si, že letím. Začíná bouřka, kapky mi vlhčí cestu, příjemně se dýchá. Občerstvovačka hurá už jen 2km do cíle. Nekonečné 2 km. Koukám na hodinky a zjišťuji, že se určitě zlepším a možná to stihnu do 4:30h. Přidávám. Pod mostíkem však nohy na chvilku vypovídají službu, přecházím do chůze. U přivaděče se zase rozbíhám. Konečně cíl!!!!! 4:31:00,25 h V cíli mne čeká Roland s jeho drahou polovičkou a fotí mě mobilem. Roland doběhl daleko přede mnou. Já jsem se zlepšil o 20 minut. Lasky a Tudy také přede mnou, jak jinak. Zde je výsledková listina. Po závodě jsme si s Laskym dopřáli pořádný oběd. Byl to pěkný závod!!!
Pár fotek na závěr:
Já, Tudy, Lasky, M.Thums:

V popředí Roland:
Tudy: