Po dojetí domu jsem pořád neměl dost. Šel jsem si proto zaběhat 6 km do Zásady a zpět po cyklostezce. Až teď jsem se pořádně rozehřál a dostal jsem do žil trochu edorfinu :-). To bylo moje přivítání se s jarní přírodou.
čtvrtek 29. března 2007
První vyjížďka na kole.
Po dojetí domu jsem pořád neměl dost. Šel jsem si proto zaběhat 6 km do Zásady a zpět po cyklostezce. Až teď jsem se pořádně rozehřál a dostal jsem do žil trochu edorfinu :-). To bylo moje přivítání se s jarní přírodou.
neděle 25. března 2007
Hervis ½ Maraton Praha.
Po společné fotce s vodiči jdeme směr start. Při přecházení silnice zastavuje strážnice auto a nechce ho pustit přes uzávěru. V tom si Jirka všiml, že je to Šebrle. Přistupuje k němu další strážník a pouští ho.
Je mi zima a konečně vidím, v jedné z uliček muže rozdávajícího zahřívací PVC pytle. S Jirkou si je navlékáme a je nám konečně teplo.
Z rukou Šebrleho se ozývá startovní výstřel, nad hlavami nám krouží vrtulník. Když přebíháme Karlův most z reprobeden hraje Smetanova Vltava. Při přeběhu Vltavy nás rozproudí efektivní bubnování bubeníků z prvního hudebního stánků. Masy lidí nám fandí a tleskají. Běžím se zkušeným běžcem Jirkou a ten mě nabádá, abych se nenechal strhnout davem a šetřil si síly. Běžíme proto prvních 5 km volnějším tempem. Asi na 7km cítím, že Jirka zrychluje a mě jeho tempo vyčerpává. Nechci ho zdržovat, proto jsem řekl, že zpomaluji a hodně štěstí. Nasazuji si na uši sluchátka a pouštím si hudbu, která mě drží a motivuje. Na 10 Km v davu lidí nacházím mou fandící manželku s Jirkovo manželkou. V duchu si říkám, že tu nejsem sám a mám zde podporu, hodně mě to nakopává a stimuluje. Zatím se pohybuji mezi vodiči 1:40h a 1:50h. Na 15tém Km začínám trochu zpomalovat, předbíhá mě vodič s bílým balónkem s doběhem za 1:50h. Chvilku se ho držím, ale tempo má na mě příliš zběsilé. Po 19tém Km vidím někde v dálce malý bílý balonek. Dostávám trochu krizi a nejsem sám. Několik závodníků dostává křeče a protahuje se. Soustředím se na hudbu a pozoruji běžce okolo sebe, předbíhám Itala s pomalovanou tváří a vlajkou vlající za jeho zády. Předbíhám menšího černocha a mám dětskou radost, že jsem předběhl jednoho z černochů, kteří mají pověst nadupaných běžců. Na 20tém Km zrychluji předbíhám několik běžců. Nějaký běžec přede mnou si odsmrkává a jeho obsah nosu mě těsně míjí. Poslední km je nekonečný pálí mě svaly jako čert. Konečně závěrečná zatáčka v davu rozpoznávám fandící duševní podporu mého teamu . Za cílovou čárou si uvědomuji, že jsem uběhl svou nejdelší trať a doběhl jsem s časem 1:55:50h . Dostávám na krk medajli. Jsem spokojen a v endorfínovém opojení se jdu občerstvit banánem a ionťákem. Hodně fouká a jsem rád, že jsem dostal od organizátorů termofolii na tělo. Odevzdávám čip na časomíru a vyzvedávám si věci ze šatny. Po setkání na domluveném místě s Jirkou, jeho drahou polovičkou a mým teamem nastupujeme do metra. Jirka s manželko jedou směr Háje, my Zličín /teď jsem si měl uvědomit, že je to s mým pozdějším převlíkáním doslova v háji/. V Metropoli na toaletě při převlékání a hygieně zjišťuji, že jsem si nechal rifle u Jirky.
V elastických kalhotách se proto pohybuji po obchůdcích Metropole jako labuťák z Labutího jezera। Harapes by byl spokojen . Lidé se otáčejí, tak nějak je mi to už vše jedno. S úsměvem na rtech usedám do auta a jedeme domu. Kalhoty dostanu od kolegy, po návštěvě Kadaně.
Musím říci, že mám velký respekt z celého maratonu a nevím, jestli 13.5.2007 budu v Praze schopen Pražský Maratón uběhnout. Musím hooodně trénovat, abych moje plány mohl uskutečnit. Přinejhorším si zaběhnu další půlmaratón. Sportu zdar….
středa 21. března 2007
Příprava na Hervis 1/2 Maraton Praha.
úterý 20. března 2007
Jak jsem přežil můj první triatlon.
Plavání /bylo zkráceno z důvodu teploty vody/ 200m, cyklistická trasa 15km, běh 5,3km.
V 10h jsem přijel do kempu u koupaliště Prunéřov, zde již bylo plno sportovně naladěných triatlonistů, kteří vypadali, že mají hooodně natrénováno. V 10:10h , zjišťuji že jsem nechal doma přilbu na kolo . Nasedám do auta a jedu domu pro přilbu. V 10:30h jsem již zpět. Od pořadatelů se dozvídám, že již je čas dávat věci /kolo,oděv a běžeckou obuv/ do depa. Je v tom, ale háček, depo je od vody vzdáleno asi 200m musel bych bos doběhnout od vody do depa. Beru si proto k bazénu i běžecké boty bez ponožek. Nervozita stoupá žaludek mám jak na vodě. Zjišťuji, že voda je hoodně studená, pořadatelé sice naměřili údajně 18st, ale po promíchání teplé vody se spodní studenou vodou měla dle zkušených závodníků tak 15 st. Někteří závodníci si navlékají neoprenový oblek, já a mnoho závodníků jsme jen v plavkách.
Start ve 12:00h. Start naštěstí není hromadný, ale dle čísel s odstupem 15 sekund. Já mám číslo 49 startuji ve 12:12 h.
V 12:10 se osvěžuji ledovou vodou v bazénu-12:12h start :shock: vrhám se do ledové vody a sevřel se mi zimou hrudník, nemohu dýchat plavu tedy prsa, na chvilku jsem zkusil kraula, ale veškerá energie těla se soustředila na zahřívání organizmu. Plavu tedy střídavě kraula-prsa. Předplaval jsem 2 závodníky, mne předplavali nabušení borci startující 2 místa za mnou. Z vody vylézám totalně prochladlý, nazouvám si běžecké boty a běžím do depa.
Zde se převlékám na kolo a vyjíždím. Trvá mi hodně dlouho, něž se rozehřeji. Konečně je mi po 2 km teplo a mohu nasadit své tempo do kopce předjíždím 5 závodníků. Brutální a táhlý stoupák dá opravdu zabrat po 8 km v obci Třebíška odbočuji na lesní cestu směr Volyně. Na lesních cestě je plno záludných a překvapujících strmých stoupáků v terénu. Konečně se dostávám k vysněné jízdě z kopce :D . Předjíždím dalších asi 5 závodníků, kteří asi po neblahé zkušenosti stále brzdí. Klesání je místy opravdu strmé a kamenité, na těchto úsecích také brzdím, moje trekové kolo je přeci jen křehčí
Překvapuje mne kláda přes cestu, která se dá objet jen úzkým rozbahněným pruhem vpravo, nebo přeskočit vlevo, závodník přede mnou zvolil jízdu vpravo a následuje jeho pád, pod ním leží další "padlý" závodník později zjišťuji, že je to kolega, s kterým jsem se do závodu registroval, naštěstí se mu nic nestalo a já jsem z radostí v očích konstatoval „ tak jsem tě předjel „. Rychle volím skok vlevo přes kládu, vyšlo to nespadl jsem a jedu dál rychlým tempem dolu až do depa. Po přezutí bot vybíhám silnici směr Hasištejn z počátku jsem zvolil mírnější tempo, je to přeci jen rozdílný pohyb- kolo- běh, po 300m zrychluji a prodlužuji krok předbíhám 2 závodníky. Na silnici se objevuje asi po 1 km směrovka běhu do lesa. Do této chvíle jsem si myslel, že se bude běžet po druhé méně strmé stezce na Hasištejn. Bylo to však ta první. Chvíli jsem se snažil o běh, ale když jsem viděl, že skoro nikdo neběží a každý jde a já už nemohu, tak jsem se rád přizpůsobil, předbíhá mne kolega, kterého jsem předjel „padlého“ na kole. Tento běho-chůzový výstup trval asi tak 500 m. Potom se terén trochu narovnává. Konečně se běžci rozbíhají a já také. Běžím až k bráně Hasištejna, zde dostávám ukrutnou křeč do stehna . Zastavuji se asi na 2 minuty a protahuji "strečuji". Předbíhá mě asi 9 závodníků. Po chvíli křeč ustupuje, běžím na nádvoří Hasištejna, zde dostávám napít . Nikdy před tím jsem nepil takto s chutí čistou vodu. Běžím dál směr Místo, v Místě odbočuji do lesa. Běží se mi dobře trochu jsem přidal. Předbíhám 3 závodníky asi v polovině běžecké tratě je konečně klesání já prodlužuji krok a nebrzdím, předbíhám 3 závodníky, mne však předbíhají 2 funící lokomotivy /Pendolina/. Přichází táhlá rovinka v lese, ale na prudkém slunci. Dostávám znovu mírnou křeč do pravého stehna, zatínám zuby a ignoruji to, mírně zpomaluji. Po 300m křeč ustupuje. Běží se mi dobře až k elektrárenskému přivaděči vody, zde je prudké klesání předbíhá mne dalších 5 funících Pendolín. To mne vyhecovalo a snažím se to z kopce rozpálit na plno. To je mi však osudné, následuje dlouhá rovinka přes louku na prudkém slunci. Dostávám hroznou krizi, která mne pronásleduje až k odbočce do kempu. Hodně jsem zpomalil předbíhájí mne asi 3 závodníci s mírnějším tempem. Asi 500m před cílem mne vyhecovala asi místní babička na kole, která mi řekla "vydrž už jen 500m hochu". Přidal jsem tedy a se zaťatými zuby s křečí v pravé noze dobíhám do cíle. Zde mne uspokojila toužebně očekávaná věta z reproduktoru " Václav Fišer s číslem 49, právě doběhl do cíle". Slyším potlesk a jelikož jsem nebyl schopen promluvit ani jedno slovo děkuji lidem jen gesty :roll: Zvítězil jsem sám nad sebou a to je důležité. Z 135 závodníků jsem byl 63. Ve své věkové kategorii do 40 let jsem byl 27. Padlý kolega, s kterým běhám, skončil přede mnou na úctihodném 53 místě. Mám co zlepšovat.
Příští ročník jdu určitě zase.
Sportu zdar.
Sport - můj životní styl.
Přemýšlím jak bych vlastně začal první článeček mého prvního blogu. Každý z nás má svůj životní styl, každý něco kritizuje a něco má rád. Já zbožňuji pohyb a to zejména kolo, běh, plavání, posilovnu. Něco už mám za sebou a něco před sebou, proto jsem založil tento blog. Je to taková motivační jednotka mojeho sportování. Snad si to někdo přečte a přidá se ke mě.