Jeden z mých tréninkových dnů.

Nemám bohužel čas na psaní článků o zápisu tréninkových týdnů. Aby však můj blog nebyl tak prázdný, tak se s vámi podělím o jeden z mých tréninkových dnů a prožívaných pocitů.

Ráno po hygieně lehká snídaně- jedna houska s marmeládou a káva, cpu do sebe vitamíny a minerály /zinkosel, pangamin, magnesium/ zapíjím vše džusem s vodou. Jelikož je venku zima, rozhoduji se nahradit plavání kraula simulací podobného pohybu na mém posilovacím stroji TOTAL TRAINER 8156. Vydržím to bez přestávky z malou zátěží 15 minut. Tak jsem se rozehřál, že neváhám ani chvilku a jdu se věnovat mé nejoblíbenější činnosti „běhu“.

Venku je nádherný dýchatelný vlhký vzduch po dešti.

Běžím jen tak volněji a dostávám náladu prozkoumávat nová území na běh. Běžím po nově vytvořené cyklostezce do Zásady. Zde se napojuji na nový letos postavený úsek pod obec Suchý Důl. Cestou si všímám každodenních detailů kolem sebe. Rybáři nahazují své pruty, děti s rodiči chodí na procházku, páníček okřikuje svého psa, když mi chňape po noze, přeskakuji přemnožené slimáky, kteří kolonizují naši přírodu. Milenci se choulí u řeky ve stanu šeptajíc si něco intimního.
Starší pán, kterého potkávám na této trase častokrát na procházce, mžourá s vrásky moudrosti v dál a snad vzpomíná na své blízké, nebo se kochá klidem a vysmívá se mému pachtění?

Vbíhám do kouzelné zatáčky v malém háječku, kde zurčí potůček. Náhle končí rozestavěná cyklostezka a já se rozhoduji pro průzkum terénu. Vyšlapaná pěšinka od zvěře mi napovídá, běžím přes louku k maringotce starého včelína. Tiše doufám, že je včelín bez početného roje jeho obyvatelstva.
Moje doufání bylo vyslyšeno, s pocitem viny, že vstupuji na cizí pozemek přebíhám území dvou chatrčí u včelína.

Překvapení!! Objevuji zpevněnou cestu vedoucí do chatařské oblasti, vedoucí okolo malebné scenérie okolo Ohře.

Kochám se klidem a pocitem objevitele. Lehkost mého běhu mě překvapuje a opravdu si to užívám.

Probíhám územím chatařské oblasti v Rašovicích. Chataři se věnují stříhání živého plotu, velké štěně bernardýna mi olizuje nohu, majitelé středního věku okřikují psa „fujj je to“ , měli pravdu to slizké na noze bylo fuj. Omlouvají se mi, já jen s úsměvem prohodím, „to je dobrý“ a běžím dál. Terén se mění z ušlapané cesty na asfaltovou silničku, dobíhám na křižovatku k restauraci Vyhlídka /Rašovice/. Nechce se mi běžet po frekventované silnici, proto se vracím stejnou cestou zpět. Doma házím sprchu a zasedám k obědu. Po obědě si jdu změřit na internet, kolik jsem toho vlastně uběhl. Zjišťuji, že je to pěkných 13.5km . Už teď se těším na další průzkum.