Na startu se nás sešlo opravdu hodně. Spousta mých známých rivalů, mezi nimi i Hagy.
Na startu čeká i kadaňský novinář a skvělý fotograf V. Vlasák. Který celou akci sledoval odborným okem fotografa. Až budou fotky a jestli se k nim dostanu, dám je sem později.
Trasa byla opravdu náročná.
Startujeme z kadaňského stupně směrem nahoru po asfaltové cestě, dále přeběhneme silnici a pouštíme se do hustého bahnitého kopce pořád rovně, klouže to a místy jsem po kotníky v bahně. Nicméně jsem silově v pohodě. Předbíhá mě nabušený fotbalista Hagy . Držím se chvilku Míry Šimána, ale za chvilku už nestíhám jeho tempu. Po vyběhnutí k bývalému muničáku se dostáváme po staré asfaltce zase na polní cestu. Místy to připomínalo tankodrom a opět se brodíme v bahně po kotníky, hrozně to klouže a mám problémy udržet balanc. Asi tak v polovině mého balancování mě předbíhá sportující podnikatel a hlavně nadřený cyklista v jedné osobě Pavel Hnízdil. Sotva se ho držím. A další kopec při doběhu k vysílači na Uhosti už mu nevidím ani záda. Asi tak 100 metrů přede mnou vidím Hagyho. Dávám si cíl „zničit krtka“. Trochu se mu přibližuji, on se však ohlíží a když mě vidí, zrychluje. Myslím na mou výhodu dlouhých nohou při sběhu a jsem odhodlán pustit to dolu naplno. Trochu se však obávám bahna a kamenů na prvním úseku sběhu, po značené červené turistické trase do Pokutic. Moje obavy se naplnily. Měl jsem co dělat, abych se udržel na nohou. Prvních 300m jsem prostě brzdil a sledoval kamenito bahnitý terén. Skoro jsem lyžoval i když to neumím :-). Na travnatých částech jsem to pouštěl naplno. To už jsem v Pokuticích a stále vidím Hagiho 100m přede mnou, za cedulí „konec obce“ uhýbáme doleva na pole. Natahuji krok a jako laň těžkého kalibru běžím nekonečnou asi 1km dlouhou strání až k asfaltce. Posledních 200m jsem zafinišoval. Vidím, že Hagyho už nemám šanci dostat.
Cílová fotografie mého vyčerpaného výrazu bude asi hustá. Mám slíbenou tuto fotku a později se s Vámi podělím….
V cíli se dozvídám, kdo je všechno za mnou a mám radost, že jsem předběhl Rolanda Perutha /Rolande promiň/, kterého jsem nikdy před tím nepředběhl. Jak málo stačí k radosti…..
Další běh bude "kamzíkovský". Dne 9.12.2007 - Horský kros na středním vrchu.
4 komentáře:
Jen tak dál.
Jestli se teď o víkendu rozběhám a přijedu na Vánoční běh Brodcemi, tak si přijedu pro nářez. Protože pokud si dobře pamatuju, tak Brodce jsou náročné a část mimo cyklostezku byla loni hodně blátivá. Prostě pro tebe jako dělané.
Díky, snad mi to bude běhat pořád lépe. Vánoční běh Brodcemi je nářez, to máš pravdu. Kdyby napadl sníh, tak je to lepší, protože je tam hodně bahna, to máš pravdu. Minulý rok jsi mi to nandal o 6 minut. Pokusím se to stáhnout :-).
I to se někdy stává , před Čertovským během jsem si dal asi 5ti kilometrový lehký běh a liboval jsem si jak se mi hezky a lehce běží. Počasí bylo skvělé, pří startu z místa bydliště svítilo sluníčko, prostě nádhera. Jenže …. . Po startu závodu mi nějak ztuhly nohy a asi sto metrů od startu jsem věděl, že to nebude žádná sranda. Cestou jsem ještě využil šanci a využil koupel v bahenní lázni . Prostě jsi byl lepší . Roland as Skyppi
To Roland:
Já vím, že je to vyjímka, kdy jsem tě předběhl. V příštích závodech už mi zase zavřeš tipec :-). Jen jsem napsal své současné pocity trochu více upřimně než je zdrávo :-). Ale soutěživost je zdravá ne?
Na příštích závodech budu mít co dělat. Ty prudké horolezecké běhy jako je ten příští mi nedělají dobře.
Tak ať ti to běhá čoveče.
Okomentovat