Tento týden se vyvedl a počasí je jako vymalované. Počasí dělané na venkovní letní sportování všeho druhu. Jsem rád, že jsem si naplánoval běh 15.4.2007 v Bezručově údolí Chomutov, v délce 15 km. Nadupaný běžec Tudy mě již očekává v 9:30h u pošty v Kadani a vyrážíme v jeho autě směr Chomutov.
V autě se Tudymu svěřuji, že jsem předešlé dny hřešil se svou životosprávou, zdravou stravou a pitným režimem a moc jsem toho nenaspal. Měli jsme totiž návštěvu, které jsem se musel věnovat.
Přijíždíme do Chomutova na místo srazu. Start je naplánován na 11h. Po zaplacení startovného se jdeme rozběhat. Já 2km volnějším tempem a Tudy 5km ostřejším tempem. Při rozběhu se zakecávám s běžkyní a běžcem a krátce prohodíme pár slov o běhu. Na rozběh jsem si sebou vzal pás s lahvičkami s ionťákem. Při rozběhu si všímám, že žádný běžec nemá pás se zásobami tekutin. Říkám si, že budu vypadat trapně na startu, proto před startem odkládám lahvičky do úschovny k organizátorům.
Startuji v 11hodin, snažím se od začátku držet svižnější tempo. Ze začátku se držím Tudyho pak se rozhodnu, že se ho pokusím předběhnout. Povedlo se a nasazuji ostřejší tempo. Přede mnou vidím záda běžce se stejným trikotem s Hervis ½ Maratonu Praha 2007. Předbíhám ho, on mě však v zápětí dobíhá. Chvilku běžíme vedle sebe a jelikož je trapné ticho, tak se odvážím oslovit ho a zeptat se na dojem z Hervisu. Kecáme spolu asi tak do 4 kilometru. Zde usuzuji, že musím zvolnit a přeji mu hodně štěstí. Běžím sám a neohlížím se, na 5 km mne svižně předbíhají Tudy a starší účastníci tohoto závodu a mají slušné tempo. Tudy mne povzbudil slovem „ dobrý“!! Chvilku se vyburcuji , dostávám ukrutnou žízeň, vedle nás teče potok a to žízeň umocňuje. Konečně dobíhám na 7,5km , kde je otočka. Zde začínám litovat, že jsem si sundal pás s lahvičkami, zjišťuji, že nikde není občerstvovačka. Na točně mi hlásí čas 38minut. Tento stoupák mne hodně vyšťavil. V duchu mi v hlavě tepe jediné slovo a touha „VODU“!!! Prodlužuji krok a snažím se nabrat větší rychlost, dýchám nosem, protože pusu mám úplně vyschlou a slinné žlázy odmítají dávat sliny. Rty mi začínají vysychat a připadám si jako kdybych byl na poušti. Předjíždí mne několik cyklistů s plnými lahvemi vody a jeden z nich si slastně lije obsah láhve do pusy. Teď už chápu člověka, který zabije kvůli doušku vody :-). Přidávám do kroku a žízeň mne žene vpřed. Předbíhají mne však nečekaně opět páni v úctyhodném věku. Již jsem se s tím smířil, prostě super lidi. Pomyslel jsem si, jak budu vypadat já v jejich věku. Na 12 km již vidím v dáli jejich záda. Na 13 km slyším za mnou úpět ženský hlas, neobtěžuji se ani ohlídnout, protože by to byl zbytečný pohyb. Věděl jsem už, že určitě uvidím její záda.
Do poslední chvíle se snažím situaci zvrátit. U značky Chomutov stojí chlápek na kolečkových bruslích a povzbuzuje nás oba slovy: „ výborně, už jste doma“! V tom mě předbíhá nabušená žena něco kolem 40 let. Klobouk dolu!! V této chvíli už myslím jen na jedno, mou poháněcí jednotkou je ukrutná žízeň.
V cílové rovince si všímám fotícího M.Thumse, který dnes neběží /tímto děkuji za vyfocení mého žíznivého výrazu :-)/. Později se dozvídám od Tudyho, že M.T. má zraněné koleno a dělá zde doprovod jeho drahé polovičce, která premierově zaběhla parádní čas 01:21:50. Doufám, že jim nevadí, že o nich píši ;-).
Já jsem doběhl do cíle s časem 01:16:30 . Tudy 01:10:08.
Jak vidno nedopadl jsem zrovna nejlépe. Když to však srovnávám s časem mého půlmaratonu, docela to jde. Příště to snad bude lepší. Po doběhu jsem se vrhl okamžitě jako neandrtálec na hrnec s ionťákem a sprchu v umývárce jsem si opravdu užil.
Mám cennou zkušenost , že jde na chvilku vyhrát psychicky i nad žízní. Při vyhlašování vítězů jsem nešetřil potleskem. Starší ročníky jsem obdivoval nejvíce.
Něco málo jsem také vyhrál, takovou cenu útěchy :-) , v tombole 100 Kč. Tyto peníze mi poslouží v těchto teplých dnech na zahnání žízně a věřte, že si to pořádně vychutnám.....
