Sádra sundána.

Dnes jsem konečně přišel o sádru. Zatím to vypadá nadějně minimálně 2 až 3 týdny ještě rehabko a jdu do práce. S během to však nevidím nijak růžově zatím. To si ještě minimálně 2 měsíce raději počkám. Zatím se budu věnovat plavču, posilovně a jestli to noha dovolí i kolu. Hlavní je, že mám alespoň vycházky. Už bylo na čase, musím ještě vyřídit pár věcí na úřadech a musím tam osobně.

Ze vzpomínek.

V televizi jsem shlédl prvního díl seriálu "Proč bychom se netopili".
Zavzpomínal jsem na mé vodácké časy.

Jak bych to měl vlastně začít…..
Bylo nebylo….
Asi před 13 lety jsem byl na vodě s oddílem vodáků slalomářů z Kadaně. Tábořili jsme i s dětmi na poloostrůvku, který je součástí náhonu Bílý mlýn ve Vyšším Brodě – Jihočeský kraj. Bydlení u mlýna pod splavem bylo romantické. Navíc jsme se dost dobře znali s majitelem a celou jeho rodinou Ouředníkovic.
Pravidelně jsme sjížděli řeku Vltavu od Vyššího Brodu k Rožmberku n/Vltavou. Zážitků je plno. Vybral jsem však takový zážitek, který je opravdu nezapomenutelný.

Jednoho dne našeho 14tidenního pobytu, jsme měli za úkol jakožto mladší vedoucí vymyslet „radě starších“ nějakou hru a poté zase na oplátku měli vymyslet hru oni nám. S tím, že po dobu nepřítomnosti jedné skupiny vedoucích, každý zastane práci za oddílového vedoucího, který zrovna hraje hru. Pořád jsme vymýšleli hry hlavně pro děti tak jsme si chtěli alespoň jeden den udělat pro sebe.
Vymysleli jsme starším hru na pevnost Boyard. Normální hra v okolí tábora s normálními úkoly. Například nalezení nějakého předmětu dle předešlých indicií, třeba v náhonu se studenou vodou, atd. Tuto hru asi nemusím představovat.

Rada starších však byla daleko daleko zákeřnější. Odpoledne nám řekli ať jdeme normálně vykonávat běžnou činnost a až zakřičí poplach, musíme okamžitě tak jak jsme, přiběhnout k táborové kuchyni. Zde nám bude upřesněno co musíme udělat. V domnění, že bude hra probíhat v okolí tábora, někteří z nás začali na lodích (pro jízdu na divoké vodě) blbnout ve válečku šlajsny u jezu. Nevzpomínám si přesně kolik nás bylo, ale počítám tak kolem 10 lidí. Najednou se to stalo, všichni jsme nastoupili ihned u táborové kuchyně. Vedoucí nám upřesnili, že máme ihned tak jak jsme vstoupit do našeho autobusu, ten nás údajně odveze na místo konání bojové hry. Řidič nám měl v autobusu vše vysvětlit.
Pořád ještě s důvěrou, plni očekávání jsme poslušně nastoupili do autobusu. Vzpomínám si, že bylo docela velký horko, kluci a holky v černých neoprenech byli ještě mokrý z vody , přilby měli pořád nasazené na hlavách a mokré boty na vodu na nohách. Vesty měl skoro každý. Prostě jsme byli vybaveni jak se na vodáka extremáka sluší a patří. Navíc nám bylo naznačeno, že bude hra extremní, tak jsme chtěli být plně vybaveni!!
Když řidič autobusu zavřel dveře a rozjel se, řekl nám: " Nyní vás odvezu do Lipna nad/Vltavou do velkého stanu (místní diskotéka) a tam budete mít první indicii u baru, postupujte dle indicie, buďte neoblomní". Řidič ještě suše dodal: " a samozřejmostí je, že si nesmíte vysvléci ani kousek vašeho oblečení. Máme tam domluveno s personálem, že nám ihned oznámí každé porušení pravidel a budete diskvalifikováni"!
Po cestě v autobuse (asi 10.5km) ve strašném horku jsme smrděli jako spařený cirkusový stan.
Na parkovišti u diskotékového stanu jsme v podvečer vystoupili. Autobus se zavřel a odjel.
Převážně zahraniční turisté se na nás dívali jako na mentálně postiženou skupinku na výletě.
V tu chvíli jsme si připadali opravdu docela trapně a to jsme ještě nevěděli co nás čeká.

Asi po 5 minutovém rozjímání jsme vyrazili na diskotéku. Jaké překvápko museli jsme zaplatit vstupné. Naštěstí si někdo z nás vzal dost peněz a půjčil tak i ostatním. Uvnitř skoro nikdo nebyl. Jen barmanka za pultem a pár lidí. Ihned jsme se neoblomně vrhli na barmanku aby nám řekla o první indicii. Ta se však začala neúměrně popadat za břicho a strašně od srdce smát. Mysleli jsme si, že je to součást hry, řekli nám přeci: "buďte neoblomní"! Vymysleli jsme proto plán, že každých 5 minut půjde za barmankou jeden z nás a bude neoblomný.
Asi po pátém neoblomném naléhání se o nás začali zajímat né příliš vlídným způsobem vyhazovači. V té chvíli už v každém z nás začalo klíčit semínko pochybnosti.
"Je to ještě součást hry"? Z diskotéky nás naštěstí nevyhodili, ale byli jsme důrazně varováni. Některým z nás bylo ihned jasné, že jsme byli vysazeni na pospas svému osudu. Bylo zde však ještě pár jedinců, kteří to nevzdali a věřili, že hra pokračuje. Začali jsme tancovat a blbnout na tanečním parketu, Tančili jsme takovým způsobem, že jsme na sebe upoutali pozornost. Nebo, že by to nebylo tím tancem !? Orosení jsme však začali po chvíli odpadat. Někdy kolem 22 hodiny, kdy jsme se již koupali ve vlastním potu, napadlo někoho, že překecá pár cizích lidí aby naléhali na barmanky za nás. Povedlo se! Pár lidiček opravdu šlo vznést požadavky a zastalo se nás se slovy: " už by jste jim konečně mohli dát tu indicii podívejte jak vypadají"!
Světe div se bylo nám vyhověno. Vyhazovači se slovy : "tady to je ta indicie" nás všechny vyhodili z diskotéky. To už se rozsvítilo i těm nejzarputilejším. Konečně jsme si sundali přilby a vesty. Byla tma a venku krásný srpnový večer. Před námi 10,5km po silnici. Při cestě domu nám samozřejmě žádné auto nezastavilo. Cestu jsme si zpříjemňovali zpěvem a smáli jsme se sami sobě. Myslím že jsme si koupili i lahev něčeho tvrdšího, ale nejsem si jist. Pomsta nám však kolovala v žilách. Do tábora jsme dorazili asi někdy k půlnoci. Děti i rada starších už spali. Byli jsme dost unaveni a pomstychtivá nálada se nám tak nějak vytratila. I navzdory velkému trapasu jsme si na diskotéce zatancovali ( v plné vodácké). Řekli jsme si, že to byl docela fajn sportovní výkon….. Druhý den nás čekalo další tentokrát romantické vodácké dobrodružství…

Domácí vězení.

Berle ze slitiny kovu a kůže,

člověk se pajdá jak může.

Každé ráno probouzím se do hrozného snu.

Protože mám trochu hlad,

já plazím se k berlím jak had.

Do kuchyně cválá divný poník,

tváří se jako by měl zlomený kotník.

V koupelně ve sprše v igelitu nohu,

na jedné noze jako čáp na lovu.

Byt je krutá překážková dráha,

to mně pořádně psychicky zmáhá.

Doktoři předepsali- hnát ať trčí pořád vzhůru,

já nemohu ani na vycházkovou minitůru.

Sportovní přestávka bude asi dlouhá,

snad uhasí se někdy po sportu touha.

Kde jsou ty příjemné chvíle,

kdy zdolával jsem svěže nádherné míle.

Odříznut od civilizace,

to není žádná legrace.

Snad můj zlomený hnát ,

sroste mi dobře napořád.

Je vidět, že mi hrabe,

když píši básně rozumově chabé…. :-)

SK MP Kadaň již má své stránky.

Tak již jsem založil blog SK Městská policie Kadaň. Budu ho průběžně aktualizovat. Teď na to mám času dost.

Fraktura.

Jsem namydlenej. Včera jsem si zlomil nohu. Oboustranná fraktura pravého kotníku. To budu mít hodně dlouho po sportu. Snad se to nehne, jinak operace. Držte mi palce. :-(

Spánkový deficit a běh

Snažím se skloubit nedostatek spánku s během, jednou to nejde a jednou zase ano. I když to asi není moc zdravé, ale jsem si sám sobě pokusným králíkem. Noční šichty dělají své. Jeden ze závodů ZBP (Čertovský běh na Úhošť) jsem z tohoto důvodu vzdal. Nyní jsem po závodě - Běh kolem Špičáku.

Pokus o malou minireportážičku:

V 06:15hodin jsem přišel opravdu unaven domu a zalehám ihned po hygieně do pelechu. Natočil jsem se budíka na 09:30h , ještě že má opakované buzení. Vstávám až v 10:10h Oči nemohu rozlepit. Rychle se převlékám do běžeckého, ani si neberu sportester, hodím do sebe pár rozinek a trochu zapíjím vodou. Mažu!!! Start je už v 10:30h to nestíhám!!! Ufuněn dobíhám na místo prezentace u 2.ZŠ, stihl jsem to do 10:20h. Již mne zde vyhlíží pár lidiček a klepou si na hodinky, když mne uviděli. Kruhy pod očima a červené oči mne omlouvají. Můj team z SK MP Kadaň (Lasky,Roland,Milan) mne podporuje, již nevěřili, že budu startovat. Potkávám zde opět sportovní rodinku Koyamovic. Koyama se rozcvičuje, silový trénink je na něm znát :-). Od 2.ZŠ jdeme do místa startu, které se nachází nad 2. ZŠ na vrstevnici pod Strážištěm.

Start- Koyama vystřeluje a nebýt tajícího sněhu a bahna trhá podrážkou kameny. Tento nerovný soupeř se mi rychle vzdaluje. Já se držím svého tempa. Za sebou nechávám zatím všechny z SK MP. Pod Strážištěm mne předbíhá Roland. Držím se ho až po
mikulovický památný strom. Zde se mi vzdaluje. Po silnici běží jako srnec. Chvilku zápolím se dvěma mlaďochy. Při jejich předbíhání slyším poznámku " policie, musíme zpomalit". Před nimi jsem vydržel až po krkolomný horolezecký výstup na Špičák. Zde jsem jim dal šanci :-). No nejsem žádný robocop. Po výběhu se utvořila skupinka 2 mlaďoši, já a Lasky. Držím se jich zuby nehty. Seběh po silnici ze Špičáku je uvolňující. Kopec k Františkánskému klášteru prověřuje naše síly. Pořád běží naše formace. Konečně cílová rovinka ul. Pionýrů. Ždímu ze sebe poslední rozinkové síly. Mlaďoši mne předbíhají, Lasky v těsném závěsu. V cíli mu oplácím těsným vítězstvím 7sekund (původně jsem si myslel, že jsou to 2sek.), mou těsnou 2 sekundovou prohru v předminulém závodě. Tentokrát jsem můj boj se spánkem vyhrál. Snad to zase neodmarodím selháním imunitního systému. Snažím se to dohnat větší konzumací probiotik, vláknin, vitamínů a minerálů. Jaký máte recept vy? Jak vyhráváte nad spánkem, když chcete sportovat?

Moje zimní běžecké trápení.

Již dlouho jsem nenapsal ani řádeček. Asi proto, že jsem nechtěl komentovat mé umírání při běžeckých závodech, kterého si povšimli i ostatní běžci, kteří se účastní ZBP. Moje netrénovanost mne vytrestala. Již 3x jsem se o tom mohl přesvědčit na trasách ZBP. Ostuda, ale přežil jsem to. Uvědomuji si, že musím více trénovat. Snažím se, ale nějak je znát to letní „flákání“ na zahradě.

Co jsem na jednotlivých závodech zažil?

Čendův lomcovák 5200m :

Jsem jakž takž uběhl a na to, že nemám natrénováno jsem byl spokojen. Naštěstí byla bahnitá zem pokryta napadaným listím, jinak by asi bylo zraněných závodníků daleko více. V tomto závodě se zranili asi 3 závodníci. Seběhy byly opravdu drsné a to nemluvím o horolezeckém výstupu, kterému se nedá říkat běh.

Cyklostezkou podél Ohře 6800m :

Od rána mi nebylo dobře od žaludku a to jsem ještě chtěl vyzkoušet nové BCAA aminokyseliny, které se mi pravděpodobně přilepily na žaludeční stěnu a vyvolávaly zvedání žaludku. No prostě katastrofa zhoršení o 20 sekund od minulých závodů.

Rašovická lávka 14000m :

Tuto trasu jsem běžel poprvé a představoval jsem si běh po cyklostezce podél Ohře do Rašovic a zpět. Na místě srazu jsem však dostal studenou sprchu, když jsem se dozvěděl, že moje představy o trase jsou moc růžové. Běželo se od Splitu ul. Říční, k silničnímu mostu pořád po silnici –Pokutice – Zásada -Suchý důl- Rašovice. V Rašovicích jsme přeběhli lávku. Přeběhli jsme dokonale pod sněhem ukrytý bahnitý příkop, kam jsem zahučel až nad kotníky. Po chvilkovém rejdění v bahně, jsme stoupáním proběhli chatařskou oblastí na silnici okolo Mikulovic do Kadaně. Seběh kolem Františkánu po zmrzlých schodech byl docela o hubu. Po nově vzniklé cyklistické lávce s kovovými rošty se běželo dobře a neklouzalo to. Nicméně jsem opět poznal, že nemám nic natrénováno a předbíhali mne běžci, které jinak o kousek předběhnu. Musím začít trénovat, hooodně trénovat. Tento měsíc mám naběháno i se závody jen 60km. Stydím se :-(. Fotky ze závodů můžete najít zde u Koyamů.
Koyamovic rodince tímto moc děkuji za fotky.

Dobrá zpráva.

Sportovní klub ještě není oficiálně založen, ale už pod jeho jménem sportuje pár lidiček. Jako je Jindra, Lasky, Tudy, Roland, Milan, moje maličkost. Budeme se snažit rozvinout neprofesionální sportování v Kadani. Od ledna už by to mělo být oficiální. Budu průběžně informovat.