Kadaň – Klínovec na kole.

Dnes jsem se po noční službě probudil v 11 hodin. Kamarád Sojče, mi telefonem nabízí vyjížďku na kole někam do hor. Plánuje asi 50 km. To ještě neví, že se to zvrtne do něčeho úplně jiného, že jeho i moje nohy prožijí extrémně bolestivé a výkonné dobrodružství.

Dáváme si sraz v 13 hodin a vyrážíme směr Klášterec n/Ohří -Ciboušov – Petlery- Měděnec. Potom si dáme další cíle a projíždíme Horní Halži- Kovářskou a Háje. Když vidím před sebou tyčící se vysílač Klínovce, dostanu bláznivý nápad zdolat vrchol. To se Jirkovi moc nelíbí, ale moje přesvědčovací metody jsou neodolatelné :-). Po pár kilometrech a sebezapření jsme nakonec vrchol zdolali. Když sesedám z kola na Klínovci, zrovna mi volá Jirvla a ptá se co dělám, když mu řeknu co jsme podstoupili, překvapeně kladně komentuje náš výkon.

Je tu krásný výhled, vzpomenu si na Homolkovic rodinu a křičím na Jirku : „ mámo to jsou panorámata“. Společnost nám dělá jen pár tučných koček zdejších domorodců. Po nabažení se výhledu vyrážíme krásným a svižným sjezdem směr Kadaň. Po pár výživných kopečcích a příjemných delších sjezdech se dostáváme zpět domu. Tento den jsme ujeli 73 km s převýšením 947m.

Žíznivý Bezručák.

Tento týden se vyvedl a počasí je jako vymalované. Počasí dělané na venkovní letní sportování všeho druhu. Jsem rád, že jsem si naplánoval běh 15.4.2007 v Bezručově údolí Chomutov, v délce 15 km. Nadupaný běžec Tudy mě již očekává v 9:30h u pošty v Kadani a vyrážíme v jeho autě směr Chomutov.

V autě se Tudymu svěřuji, že jsem předešlé dny hřešil se svou životosprávou, zdravou stravou a pitným režimem a moc jsem toho nenaspal. Měli jsme totiž návštěvu, které jsem se musel věnovat.

Přijíždíme do Chomutova na místo srazu. Start je naplánován na 11h. Po zaplacení startovného se jdeme rozběhat. Já 2km volnějším tempem a Tudy 5km ostřejším tempem. Při rozběhu se zakecávám s běžkyní a běžcem a krátce prohodíme pár slov o běhu. Na rozběh jsem si sebou vzal pás s lahvičkami s ionťákem. Při rozběhu si všímám, že žádný běžec nemá pás se zásobami tekutin. Říkám si, že budu vypadat trapně na startu, proto před startem odkládám lahvičky do úschovny k organizátorům.

Startuji v 11hodin, snažím se od začátku držet svižnější tempo. Ze začátku se držím Tudyho pak se rozhodnu, že se ho pokusím předběhnout. Povedlo se a nasazuji ostřejší tempo. Přede mnou vidím záda běžce se stejným trikotem s Hervis ½ Maratonu Praha 2007. Předbíhám ho, on mě však v zápětí dobíhá. Chvilku běžíme vedle sebe a jelikož je trapné ticho, tak se odvážím oslovit ho a zeptat se na dojem z Hervisu. Kecáme spolu asi tak do 4 kilometru. Zde usuzuji, že musím zvolnit a přeji mu hodně štěstí. Běžím sám a neohlížím se, na 5 km mne svižně předbíhají Tudy a starší účastníci tohoto závodu a mají slušné tempo. Tudy mne povzbudil slovem „ dobrý“!! Chvilku se vyburcuji , dostávám ukrutnou žízeň, vedle nás teče potok a to žízeň umocňuje. Konečně dobíhám na 7,5km , kde je otočka. Zde začínám litovat, že jsem si sundal pás s lahvičkami, zjišťuji, že nikde není občerstvovačka. Na točně mi hlásí čas 38minut. Tento stoupák mne hodně vyšťavil. V duchu mi v hlavě tepe jediné slovo a touha „VODU“!!! Prodlužuji krok a snažím se nabrat větší rychlost, dýchám nosem, protože pusu mám úplně vyschlou a slinné žlázy odmítají dávat sliny. Rty mi začínají vysychat a připadám si jako kdybych byl na poušti. Předjíždí mne několik cyklistů s plnými lahvemi vody a jeden z nich si slastně lije obsah láhve do pusy. Teď už chápu člověka, který zabije kvůli doušku vody :-). Přidávám do kroku a žízeň mne žene vpřed. Předbíhají mne však nečekaně opět páni v úctyhodném věku. Již jsem se s tím smířil, prostě super lidi. Pomyslel jsem si, jak budu vypadat já v jejich věku. Na 12 km již vidím v dáli jejich záda. Na 13 km slyším za mnou úpět ženský hlas, neobtěžuji se ani ohlídnout, protože by to byl zbytečný pohyb. Věděl jsem už, že určitě uvidím její záda.

Do poslední chvíle se snažím situaci zvrátit. U značky Chomutov stojí chlápek na kolečkových bruslích a povzbuzuje nás oba slovy: „ výborně, už jste doma“! V tom mě předbíhá nabušená žena něco kolem 40 let. Klobouk dolu!! V této chvíli už myslím jen na jedno, mou poháněcí jednotkou je ukrutná žízeň.

V cílové rovince si všímám fotícího M.Thumse, který dnes neběží /tímto děkuji za vyfocení mého žíznivého výrazu :-)/. Později se dozvídám od Tudyho, že M.T. má zraněné koleno a dělá zde doprovod jeho drahé polovičce, která premierově zaběhla parádní čas 01:21:50. Doufám, že jim nevadí, že o nich píši ;-).

Já jsem doběhl do cíle s časem 01:16:30 . Tudy 01:10:08.

Jak vidno nedopadl jsem zrovna nejlépe. Když to však srovnávám s časem mého půlmaratonu, docela to jde. Příště to snad bude lepší. Po doběhu jsem se vrhl okamžitě jako neandrtálec na hrnec s ionťákem a sprchu v umývárce jsem si opravdu užil.

Mám cennou zkušenost , že jde na chvilku vyhrát psychicky i nad žízní. Při vyhlašování vítězů jsem nešetřil potleskem. Starší ročníky jsem obdivoval nejvíce.

Něco málo jsem také vyhrál, takovou cenu útěchy :-) , v tombole 100 Kč. Tyto peníze mi poslouží v těchto teplých dnech na zahnání žízně a věřte, že si to pořádně vychutnám.....

Jarní nabuzení.

Začátek tohoto měsíce mě zlákal nádherným počasím. Má sportovní nadrženost musela být ukojena.

V neděli vytahuji šváru na volnější projížďku na kole 20km- pár kopečků.

Trasa: Strážiště- po turistické stezce- skoro do Klášterce n/Ohří, odbočujeme zpět do Kadaně kolem elektrárenské čerpačky po vrstevnici kopce Špičák. Míjíme pár rybářů, kteří se kochají prázdnými udicemi. Objíždíme Františkánský klášter a cestou potkáváme hodně rodinných výletníků, kteří jdou po obědě vytrávit. Přejíždíme Kadaňský vodní stupeň a napojujeme se na nově vzniklou cyklostezku do Zásady sypanou jemnými kaménky. Potkáváme další rybáře kolem řeky Ohře, kteří tráví mnoho času pohledem na své prázdné udice. Pro mě promrhaný čas, ale jak se říká: „někdo peče vdolky, někdo má rád holky ….. „

V obci Zásada míjíme rozestavěný mostek k napojující se nově vznikající supr cyklostezce do Klášterce n/Ohří, která má být do budoucna propojena až do Karlovarského kraje. http://www.cyklotoulky.com/cyklostezky/cyklostezka-podel-ohre.php

Milan náhle zjistí, že už vypil celou flašku vody a má ukrutnou žízeň. Spoléháme na pohostinnost lidí venkova a zeptáme se místních domorodců, kteří něco nimrodí na své zahrádce, kde je tu nejbližší možnost napít se. Oni nám pohotově odpoví, že nejbližší hospoda je až v druhé sousední vesnici Rašovice. Asi nás měli za alkoholiky jedoucí na výlet, kterým nemá cenu nabízet vodu. Kde jsou ty časy vítat hosty chlebem, solí a vodou :-) .

Přijíždíme do obce Rašovice, kde konečně nálézáme restauraci. Zde si dávám malé pivko a Milan džus s vodou. Chvilku posedíme na zdejší předzahrádce. Společnost nám dělá velká černá stará doga, která na nás tupě zírá a olizuje se. Neděláme žádné prudké pohyby. Asi za 15 minutek využíváme její nepozornosti a ujíždíme směr Kadaň. Cestou předjíždíme ženu s mužem jedoucími na kole stejným směrem.

Po příjezdu domu zjišťuji, že jsem akorát tak rozehřátý na běh। Nasazuji proto běžecké boty a ihned vybíhám svižnějším tempem směr Zásada asi 6km. Zde potkávám kolegu z práce na romantické vyjížďce na kole se svou drahou polovičkou. Asi v polovině cyklostezky se míjím s mužem a ženou, které jsme předjížděli na kole u Rašovic. Žena mi říká s úsměvem, že se na to může vyprdnout, a drmolí udýchaným hlasem cosi o její fyzičce. Tento den jsem si zase užil a ukojil touhu po sportu.

V pondělí jsem si zaběhl sám asi 7 km okolo Zásady.
Večer na chatě pomáhám Milanovi tahat těžké kameny na zítku, kterou stavíme tak aby přesně zapadaly styčné plochy, jako Máyové.

Milan je perfekcionista, tak několikrát přestavujeme šutry až do úplného vyčerpání. V 20 hodin padáme na hubu a jdeme domu :-). Stavbu dokončujeme během týdne.

Protože také někdy musím do práce, další sportovní zážitek jsem si přichystal na středu a čtvrtek.

Využívám nabídky nadupaného běžce Tudyho.

Domlouváme se http://forum.behej.com/tema-1068-kadansky-koutek na běhu úseků 3x2km s meziklusem 0,5km. Druhý den na regen. běhu 9km.
Musím říci, že mě Tudy opravdu dal co proto, úseky jsem v životě neběhal a premiéra byla krutá. Ještě musím dodati, že jsem šel večer opět skládat mayskou stavbu na chatu.
Druhý den jsme si regenerační běh opravdu užili a prokecali. Začalo mě pobolívat trochu koleno asi z úseků. Při běhu jsme mluvili bez ustání o všemožných cvicích a tréninkových metodách, v závěru jsme probrali doplňky stravy, zdravou i nezdravou stravu, které klobásy nám nejvíce chutnají. Jelikož jsem nesnídal a slinné žlázy pracují rychle, doběhl jsem domu jako bych měl slintavku, červinku a kulhavku k tomu......

První vyjížďka na kole.

Dnes jsem byl poprvé v tomto roce na kole. Vytáhl mě Jirka Sojka /Sojče/. Jelikož trénuje na akci Král Šumavy, budeme pravděpodobně jezdit častěji. Dnes jsme si dali slabých 15km jen na rozjezd. Byli však dosti výživné, jelikož jsme jeli na stolovou horu nad Kadaní Úhošť. Bylo nádherně. Napadla mě jedna věta, kterou jsem řekl Jirkovi při šlapání do kopce : "příroda se probouzí k životu" , na to mi Jirka pohotově odpověděl: " příroda ožívá, já chcípám" :-). Je pravda, že jsem tentokrát měl až moc lehké nohy při šlapání o proti minulému roku. Asi je znát to běhání přes zimu. I na sportesteru mám o dost nižší tep. Asi jsem Jirku trochu protáhl. Omlouvám se jestli to bude číst :-). Byly časy kdy jsem mu absolutně nestíhal. Věřím, že se dostane brzy do té jeho nadupané vyhlášené fyzičky. Na Úhošti bylo nádherně, kvetla tu koniklec, větévky stromů jsou v rozpuku a ptáci vítají jaro krásným zpěvem.Pro ochranáře přírody musím zdůraznit, že zákaz vjezdu na naučnou stezku jsem respektoval a kolo jsem tam jednoduše tlačil.
Po dojetí domu jsem pořád neměl dost. Šel jsem si proto zaběhat 6 km do Zásady a zpět po cyklostezce. Až teď jsem se pořádně rozehřál a dostal jsem do žil trochu edorfinu :-). To bylo moje přivítání se s jarní přírodou.

Hervis ½ Maraton Praha.

Do Prahy jsem přijel asi v 9:30h. Nechávám auto na Zličíně. Mám sebou početný doprovod –moje duševní podpora. Manželka, švára a jeho drahá polovička. V 10 hodin nasedáme do metra a jedeme do stanice Malostranská. Zde už mě čeká spoluběžec Jirka Vlasák - http://jirvla.blogspot.com/ s jeho drahou polovičkou. Mám trochu zpoždění, nervy pracují. Jdeme se s Jirkou převléci do šatny, kde je tisíce lidí. Jelikož již mám málo místa v mém batohu, dávám si rifle k Jirkovi do jeho většího zavazadla. Uklidním se trochu až jsem převlečen a mám věci v úschovně zavazadel. Nasazuji si svůj sportester a zjišťuji, že mám tep 100 za min. Manželka mi pomáhá s nasazováním mého startovního čísla 3126. Je ukrutná zima a fouká. V parčíku u malostranského metra se scházíme s vodiči. Dávám si cíl doběhnout pod 2 hodinky. Je to přeci jen můj první takto dlouhý běh. Nejvíce jsem běžel 19 km.
Po společné fotce s vodiči jdeme směr start. Při přecházení silnice zastavuje strážnice auto a nechce ho pustit přes uzávěru. V tom si Jirka všiml, že je to Šebrle. Přistupuje k němu další strážník a pouští ho.
Je mi zima a konečně vidím, v jedné z uliček muže rozdávajícího zahřívací PVC pytle. S Jirkou si je navlékáme a je nám konečně teplo.

Z rukou Šebrleho se ozývá startovní výstřel, nad hlavami nám krouží vrtulník. Když přebíháme Karlův most z reprobeden hraje Smetanova Vltava. Při přeběhu Vltavy nás rozproudí efektivní bubnování bubeníků z prvního hudebního stánků. Masy lidí nám fandí a tleskají. Běžím se zkušeným běžcem Jirkou a ten mě nabádá, abych se nenechal strhnout davem a šetřil si síly. Běžíme proto prvních 5 km volnějším tempem. Asi na 7km cítím, že Jirka zrychluje a mě jeho tempo vyčerpává. Nechci ho zdržovat, proto jsem řekl, že zpomaluji a hodně štěstí. Nasazuji si na uši sluchátka a pouštím si hudbu, která mě drží a motivuje. Na 10 Km v davu lidí nacházím mou fandící manželku s Jirkovo manželkou. V duchu si říkám, že tu nejsem sám a mám zde podporu, hodně mě to nakopává a stimuluje. Zatím se pohybuji mezi vodiči 1:40h a 1:50h. Na 15tém Km začínám trochu zpomalovat, předbíhá mě vodič s bílým balónkem s doběhem za 1:50h. Chvilku se ho držím, ale tempo má na mě příliš zběsilé. Po 19tém Km vidím někde v dálce malý bílý balonek. Dostávám trochu krizi a nejsem sám. Několik závodníků dostává křeče a protahuje se. Soustředím se na hudbu a pozoruji běžce okolo sebe, předbíhám Itala s pomalovanou tváří a vlajkou vlající za jeho zády. Předbíhám menšího černocha a mám dětskou radost, že jsem předběhl jednoho z černochů, kteří mají pověst nadupaných běžců. Na 20tém Km zrychluji předbíhám několik běžců. Nějaký běžec přede mnou si odsmrkává a jeho obsah nosu mě těsně míjí. Poslední km je nekonečný pálí mě svaly jako čert. Konečně závěrečná zatáčka v davu rozpoznávám fandící duševní podporu mého teamu . Za cílovou čárou si uvědomuji, že jsem uběhl svou nejdelší trať a doběhl jsem s časem 1:55:50h . Dostávám na krk medajli. Jsem spokojen a v endorfínovém opojení se jdu občerstvit banánem a ionťákem. Hodně fouká a jsem rád, že jsem dostal od organizátorů termofolii na tělo. Odevzdávám čip na časomíru a vyzvedávám si věci ze šatny. Po setkání na domluveném místě s Jirkou, jeho drahou polovičkou a mým teamem nastupujeme do metra. Jirka s manželko jedou směr Háje, my Zličín /teď jsem si měl uvědomit, že je to s mým pozdějším převlíkáním doslova v háji/. V Metropoli na toaletě při převlékání a hygieně zjišťuji, že jsem si nechal rifle u Jirky.
V elastických kalhotách se proto pohybuji po obchůdcích Metropole jako labuťák z Labutího jezera। Harapes by byl spokojen . Lidé se otáčejí, tak nějak je mi to už vše jedno. S úsměvem na rtech usedám do auta a jedeme domu. Kalhoty dostanu od kolegy, po návštěvě Kadaně.
Musím říci, že mám velký respekt z celého maratonu a nevím, jestli 13.5.2007 budu v Praze schopen Pražský Maratón uběhnout. Musím hooodně trénovat, abych moje plány mohl uskutečnit. Přinejhorším si zaběhnu další půlmaratón. Sportu zdar….

Příprava na Hervis 1/2 Maraton Praha.

Již minulý rok jsem se rozhodl, že poběžím 1/2 Maraton a později i Maraton. Vybral jsem si běh 24.3.2007 v Praze www.pim.cz . Intenzivně se připravuji snad to uběhnu. Podrobnosti napíšu po závodu. Běžím to ještě s jedním nabušeným borcem "Laskym" http://jirvla.blogspot.com/ , který běhá i ultramaratony a zdárně ukončil několik triatlonů. I když se mu nemohu rovnat, tak se ho budu snažit držet do posledního dechu.

Jak jsem přežil můj první triatlon.

Dne 2.9.2006 start Prunéřov koupaliště u Kadaně.

Plavání /bylo zkráceno z důvodu teploty vody/ 200m, cyklistická trasa 15km, běh 5,3km.

V 10h jsem přijel do kempu u koupaliště Prunéřov, zde již bylo plno sportovně naladěných triatlonistů, kteří vypadali, že mají hooodně natrénováno. V 10:10h , zjišťuji že jsem nechal doma přilbu na kolo . Nasedám do auta a jedu domu pro přilbu. V 10:30h jsem již zpět. Od pořadatelů se dozvídám, že již je čas dávat věci /kolo,oděv a běžeckou obuv/ do depa. Je v tom, ale háček, depo je od vody vzdáleno asi 200m musel bych bos doběhnout od vody do depa. Beru si proto k bazénu i běžecké boty bez ponožek. Nervozita stoupá žaludek mám jak na vodě. Zjišťuji, že voda je hoodně studená, pořadatelé sice naměřili údajně 18st, ale po promíchání teplé vody se spodní studenou vodou měla dle zkušených závodníků tak 15 st. Někteří závodníci si navlékají neoprenový oblek, já a mnoho závodníků jsme jen v plavkách.

Start ve 12:00h. Start naštěstí není hromadný, ale dle čísel s odstupem 15 sekund. Já mám číslo 49 startuji ve 12:12 h.

V 12:10 se osvěžuji ledovou vodou v bazénu-12:12h start :shock: vrhám se do ledové vody a sevřel se mi zimou hrudník, nemohu dýchat plavu tedy prsa, na chvilku jsem zkusil kraula, ale veškerá energie těla se soustředila na zahřívání organizmu. Plavu tedy střídavě kraula-prsa. Předplaval jsem 2 závodníky, mne předplavali nabušení borci startující 2 místa za mnou. Z vody vylézám totalně prochladlý, nazouvám si běžecké boty a běžím do depa.

Zde se převlékám na kolo a vyjíždím. Trvá mi hodně dlouho, něž se rozehřeji. Konečně je mi po 2 km teplo a mohu nasadit své tempo do kopce předjíždím 5 závodníků. Brutální a táhlý stoupák dá opravdu zabrat po 8 km v obci Třebíška odbočuji na lesní cestu směr Volyně. Na lesních cestě je plno záludných a překvapujících strmých stoupáků v terénu. Konečně se dostávám k vysněné jízdě z kopce :D . Předjíždím dalších asi 5 závodníků, kteří asi po neblahé zkušenosti stále brzdí. Klesání je místy opravdu strmé a kamenité, na těchto úsecích také brzdím, moje trekové kolo je přeci jen křehčí

Překvapuje mne kláda přes cestu, která se dá objet jen úzkým rozbahněným pruhem vpravo, nebo přeskočit vlevo, závodník přede mnou zvolil jízdu vpravo a následuje jeho pád, pod ním leží další "padlý" závodník později zjišťuji, že je to kolega, s kterým jsem se do závodu registroval, naštěstí se mu nic nestalo a já jsem z radostí v očích konstatoval „ tak jsem tě předjel „. Rychle volím skok vlevo přes kládu, vyšlo to nespadl jsem a jedu dál rychlým tempem dolu až do depa. Po přezutí bot vybíhám silnici směr Hasištejn z počátku jsem zvolil mírnější tempo, je to přeci jen rozdílný pohyb- kolo- běh, po 300m zrychluji a prodlužuji krok předbíhám 2 závodníky. Na silnici se objevuje asi po 1 km směrovka běhu do lesa. Do této chvíle jsem si myslel, že se bude běžet po druhé méně strmé stezce na Hasištejn. Bylo to však ta první. Chvíli jsem se snažil o běh, ale když jsem viděl, že skoro nikdo neběží a každý jde a já už nemohu, tak jsem se rád přizpůsobil, předbíhá mne kolega, kterého jsem předjel „padlého“ na kole. Tento běho-chůzový výstup trval asi tak 500 m. Potom se terén trochu narovnává. Konečně se běžci rozbíhají a já také. Běžím až k bráně Hasištejna, zde dostávám ukrutnou křeč do stehna . Zastavuji se asi na 2 minuty a protahuji "strečuji". Předbíhá mě asi 9 závodníků. Po chvíli křeč ustupuje, běžím na nádvoří Hasištejna, zde dostávám napít . Nikdy před tím jsem nepil takto s chutí čistou vodu. Běžím dál směr Místo, v Místě odbočuji do lesa. Běží se mi dobře trochu jsem přidal. Předbíhám 3 závodníky asi v polovině běžecké tratě je konečně klesání já prodlužuji krok a nebrzdím, předbíhám 3 závodníky, mne však předbíhají 2 funící lokomotivy /Pendolina/. Přichází táhlá rovinka v lese, ale na prudkém slunci. Dostávám znovu mírnou křeč do pravého stehna, zatínám zuby a ignoruji to, mírně zpomaluji. Po 300m křeč ustupuje. Běží se mi dobře až k elektrárenskému přivaděči vody, zde je prudké klesání předbíhá mne dalších 5 funících Pendolín. To mne vyhecovalo a snažím se to z kopce rozpálit na plno. To je mi však osudné, následuje dlouhá rovinka přes louku na prudkém slunci. Dostávám hroznou krizi, která mne pronásleduje až k odbočce do kempu. Hodně jsem zpomalil předbíhájí mne asi 3 závodníci s mírnějším tempem. Asi 500m před cílem mne vyhecovala asi místní babička na kole, která mi řekla "vydrž už jen 500m hochu". Přidal jsem tedy a se zaťatými zuby s křečí v pravé noze dobíhám do cíle. Zde mne uspokojila toužebně očekávaná věta z reproduktoru " Václav Fišer s číslem 49, právě doběhl do cíle". Slyším potlesk a jelikož jsem nebyl schopen promluvit ani jedno slovo děkuji lidem jen gesty :roll: Zvítězil jsem sám nad sebou a to je důležité. Z 135 závodníků jsem byl 63. Ve své věkové kategorii do 40 let jsem byl 27. Padlý kolega, s kterým běhám, skončil přede mnou na úctihodném 53 místě. Mám co zlepšovat.

Příští ročník jdu určitě zase.

Sportu zdar.