Motivující video. /Pro Koyamu/

Nová hračka.

Tak jsem si koupil novou hračku. Už dlouho mám Polar RS 200. Jelikož mi neustále vadilo, že musím na internetu měřit kudy jsem běžel, rozhodl jsem se pro nožní snímač S1. Takže mám teď vlastně Polar RS 200 SD Tentýž den jsem naběhal 9km a jsem velmi spokojen. Jen ještě musím vymyslet lepší ukládání mého výkonu do počítače. Aplikace přes internet mi nějak moc nevyhovuje.

Mám radost i z nového dresu na triatlon od Atexu. Člověk si musí udělat radost. Tak doufám, že mi už konečně moje nové sportovní vybavení přispěje k tomu, abych se polepšil. 3COPe těš se !!!

Jeden z mých tréninkových dnů.

Nemám bohužel čas na psaní článků o zápisu tréninkových týdnů. Aby však můj blog nebyl tak prázdný, tak se s vámi podělím o jeden z mých tréninkových dnů a prožívaných pocitů.

Ráno po hygieně lehká snídaně- jedna houska s marmeládou a káva, cpu do sebe vitamíny a minerály /zinkosel, pangamin, magnesium/ zapíjím vše džusem s vodou. Jelikož je venku zima, rozhoduji se nahradit plavání kraula simulací podobného pohybu na mém posilovacím stroji TOTAL TRAINER 8156. Vydržím to bez přestávky z malou zátěží 15 minut. Tak jsem se rozehřál, že neváhám ani chvilku a jdu se věnovat mé nejoblíbenější činnosti „běhu“.

Venku je nádherný dýchatelný vlhký vzduch po dešti.

Běžím jen tak volněji a dostávám náladu prozkoumávat nová území na běh. Běžím po nově vytvořené cyklostezce do Zásady. Zde se napojuji na nový letos postavený úsek pod obec Suchý Důl. Cestou si všímám každodenních detailů kolem sebe. Rybáři nahazují své pruty, děti s rodiči chodí na procházku, páníček okřikuje svého psa, když mi chňape po noze, přeskakuji přemnožené slimáky, kteří kolonizují naši přírodu. Milenci se choulí u řeky ve stanu šeptajíc si něco intimního.
Starší pán, kterého potkávám na této trase častokrát na procházce, mžourá s vrásky moudrosti v dál a snad vzpomíná na své blízké, nebo se kochá klidem a vysmívá se mému pachtění?

Vbíhám do kouzelné zatáčky v malém háječku, kde zurčí potůček. Náhle končí rozestavěná cyklostezka a já se rozhoduji pro průzkum terénu. Vyšlapaná pěšinka od zvěře mi napovídá, běžím přes louku k maringotce starého včelína. Tiše doufám, že je včelín bez početného roje jeho obyvatelstva.
Moje doufání bylo vyslyšeno, s pocitem viny, že vstupuji na cizí pozemek přebíhám území dvou chatrčí u včelína.

Překvapení!! Objevuji zpevněnou cestu vedoucí do chatařské oblasti, vedoucí okolo malebné scenérie okolo Ohře.

Kochám se klidem a pocitem objevitele. Lehkost mého běhu mě překvapuje a opravdu si to užívám.

Probíhám územím chatařské oblasti v Rašovicích. Chataři se věnují stříhání živého plotu, velké štěně bernardýna mi olizuje nohu, majitelé středního věku okřikují psa „fujj je to“ , měli pravdu to slizké na noze bylo fuj. Omlouvají se mi, já jen s úsměvem prohodím, „to je dobrý“ a běžím dál. Terén se mění z ušlapané cesty na asfaltovou silničku, dobíhám na křižovatku k restauraci Vyhlídka /Rašovice/. Nechce se mi běžet po frekventované silnici, proto se vracím stejnou cestou zpět. Doma házím sprchu a zasedám k obědu. Po obědě si jdu změřit na internet, kolik jsem toho vlastně uběhl. Zjišťuji, že je to pěkných 13.5km . Už teď se těším na další průzkum.

Trochu toho humoru ze sportovního života- 1.díl

Sport je spojen s dobrou náladou, proto jsem se rozhodl, že se s vámi podělím o některé zážitky a dobré "hlášky" z mého sportování, které mě docela pobavily. Ti kdož mají jiný styl humoru určitě prominou... Kdysi jsem závodil ve vodní kanoistice na divoké vodě. Na jednom ze soustředění napadlo jednoho závodníka z Kadaně, že si přivydělá nějaký ten peníz v neuvěřitelné sázce. Sázka zněla takto: kdo si dá do pusy obyčejnou žárovku a zase jí dá nerozbitou ven, ten vyhrává. Jeden ze závodníků se přihlásil a řekl:" to je prkotina, to se dá". Strčil si do pusy žárovku a už jí nedal ven. Hodně závodníků se pokoušelo pomoci žárovku vytáhnout, ale marně. Asi po dvou hodinovém dolování žárovky se rozhodl někdo zavolat taxi a chudák s vyčnívajícím koncem vynálezu století, mumlající nesrozumitelná vulgární slova byl převezen na pohotovost. Zde mu byla žárovka odborně vyjmuta. Konečně vozidlo taxi přijíždí do tábora, všichni se nedočkavě hrnou k autu TAXI, z něj vystupuje "sázkař" se spadlou bradou, slintající a nemluvící ( později nám bylo řečeno, že mu byla dána injekce uvolňující svalstvo do čelisti). Jaké překvapení, když chtěl kdosi zaplatit taxikáři, který seděl ve vozidle. Ten jen otevřel okénko a tupě zírající s vyčnívajícím koncem žárovky z pusy nastartuje vozidlo a mizí ve tmě. Taxikář byl asi nevěřící...... :-).

Prosím nezkoušejte to....... je to kruté.

Můj trénink na sprinttriatlon v KV.

Jsou parné dny, teplotní rekordy padají, běžní normální lidé vyhledávají stín, nebo pobývají u vody a minimalizují své pohybové aktivity.

I přes to se najde pár „nenormálních“ osob, které se postaví navzdory lenosti a počasí a jdou si zasportovat.
Vzhledem k tomu, že je triatlonová sezona, pojal jsem každý můj trénink jako takový malý triatlon.
Ve svém týdenním tréninku si najdu místo na 2 malé soukromé sprinttriatlony s minimálními přestávkami mezi disciplínami. Je to taková příprava vymykající se běžným triatlonovým tréninkům. Mě to však takto vyhovuje. Již jsem k tomuto tréninku strhl i dalšího kolegu z práce, který se mnou pravděpodobně jede do KV na triatlon.

Moje trasa: Kadaň- Prunéřov koupaliště-Kadaň- Zásada.

Kolo: 8,1km

Plavání: 0,750km

Kolo: 8,1km

Běh: 5km

Samozřejmě ještě naběhám týdně minimálně 20 km. Někdy se dostanu i na kolo trasy 50 km a více.

Tento týden jsem ale tak pracovně vytížen /přesčasy/, že budu rád, když zvládnu ještě nějaký běh. Po nočních nic moc.

Když si čtu blogy ostatních sportovců, tak je mi docela trapně psát o tom, že jsem sportovec.
Můj kamarád 3COP je opravdu ďábel. Je totiž 1/2 IM. Gratuluji !!! Snad tě jednou doženu :-).

Tak je tu zase triatlon.

Minulý rok jsem absolvoval můj první zmenšený sprinttriatlon . Letos vzhledem k dovolené mi bohužel nevychází datově termín toho samého triatlonu. Proto jsem se rozhodl pro triatlonek konaný dne 19.8.2007 v Karlových Varech. Přípravy určitě nepodceňuji. Budu rád, když se umístím někde v poslední desítce.
Osazenstvo závodu bude opravdu profesionální a to nejsem vybaven silničním kolem.
Budu působit asi trochu exoticky s krosovým kolem zn. Author stratos .
Nicméně za tu srandu to opravdu stojí. Už se těším na tu krásnou atmosféru. Tak sportu zdar !!!!

Můj první maraton.

To bych nebyl já, abych si nevymyslel zdolat zase něco extra náročného.

Dne 9.6.2007 jsem se zúčastnil velmi náročného crossmaratonu v Jirkově. Bylo šílené horko něco přes 30 stupňů a to ještě dusno před bouřkou.

V 06:45hodin vyrážíme já a Milan (švagr), autem směr Jirkov. Na místo dorazíme mezi prvními. Milan se rozhodl, že zdolá maratónskou trať jako cyklista, při prezentaci dostává číslo 1. Na to, že závod pojal rekreačním stylem a neměl moc natrénováno, se umístil celkem slušně a ještě při tom stačil natáčet při jízdě video.

Já dostávám číslo 51. Nervy začínají působit a jako většina běžců si jdu odskočit na WC před startem. Vcházím do budovy a zjišťuji, že je tu jediný společný záchod pro všechny závodníky, stoupám si do fronty a nezbývá mi nic jiného než počkat. Naštěstí hlavní organizátor rozhoduje, že se počká se startem až na posledního běžce, který vykoná svou potřebu. Takto čekáme asi 10minutek. To je jediné co bych asi vytknul organizátorům, jinak precizně a obětavě připravenému závodu.

Konečně startujeme. Do sluchátek si pouštím AC-DC . V pase se mi pohupuje pás s lahvičkami, gely a tabletami proti křečím. Nic nechci nechat náhodě. Cítím se v pohodě. Nic mě nebolí i navzdory tomu, že jsem den před maratonem absolvoval opravdu náročné fyzické testy, které musím absolvovat každoročně v zaměstnání.

Běžíme po pěšině podél Podkrušnohorského přivaděče až k Vysoké Peci. Zde odbočujeme na asfaltku. Od startu nás pronásleduje ostré slunce, ještě že jsem si vzal bílou kšiltovku s patřičným odvětráváním. U Žeberské lípy konečně odbočujeme do chládku do lesa. Začíná však sada brutálních stoupání, snažím se držet si své tempo. Některé stoupání bylo tak náročné, že řada běžců přešla z běhu do chůze. Na 7km je první občerstvovačka (K1), konečně si namáčím hlavu /tuto činnost si opakuji snad 10x za běh/. Mám před sebou snad nejnáročnější úsek stoupání, z toho polovina na ostrém slunci. Asfalt teče a boří se mi do něj boty běžím tedy po krajnici a drhnu si přilepený asfalt o prach. A máme tu další občerstvovačku (PO1), kde předbíhám některé opozdilce závodu na kole. Využívám bohatého menu a dávám si hrst hrozinek , čokoládu, sušené meruňky a banán, rozdělávám první gel a cpu ho do sebe. Vodou si vlažím hrdlo a běžím dál do brutálního stoupání. Asi po 500 metrech trasa odbočuje na krásnou táhlou pěšinu, která se konečně narovnává. Kochám se nádherným výhledem a zjišťuji, že už konečně běžím po hřebeni. Krása přírody mi dodává sil a trochu zrychluji. Vpravo pozoruji dvě rotující vrtule od větrné elektrárny. Panoramata to je moje. Předbíhám jednoho běžce a nadále zrychluji. Slunce je pořád mocnější a pere mi do zad a do hlavy. Navzdory všemu se mi běží parádně. U občerstvovačky (PO2) se chvilku zakecávám s organizátorem a strečuji. V dálce vidím, jak se přibližuje běžec, kterého jsem předbíhal. Asi po 1 minutě vybíhám a je tu konečně klesání po asfaltce. A zase se zakecávám u K3 zjišťuji, že jeden z organizátorů pracoval kdysi v Kadani v pivovaře. Dobíhá mě kolega běžec, s kterým prohodím pár slov, běžíme spolu a chvilku kecáme. Chvíli předběhnu já jeho a chvilku on mě. Klesání je čím dál tím více agresivnější, musím zpomalit. Ve svalech mě pálí, ale žádná nepřirozená bolest. Na křižovatce u Mezihoří dobíhám běžce, kterému není evidentně dobře a chvilku ho povzbuzuji a tlačím před sebou. Najednou se mu podlamují kolena a v křečích přechází do chůze. Naštěstí je tu doprovodný vůz s tekutinami a mě zbývá ještě mnoho tablet proti křečím. Daruji mu jednu a on to zapíjí vodou. Já běžím dál. V Blatně jsem si prodloužil chvilku na občerstvovačce , zbývá mi 7 km do cíle, říkám si, že to už snad doběhnu. Předbíhá mě kolega, s kterým jsem před tím chvilku zápolil. Už jsem ho bohužel nepředběhl. Asi na 37 km dostávám ukrutnou krizi, musím proto zkrátit krok. Pokouším se myslet na něco jiného, než na běh, hudba v uších mi napomáhá vyčistit myšlenky. Poslední občerstvení 2km před cílem. Hlavu si polévám vodou a vyplachuji pusu. Už jen takový kousíček, to už nemohu vzdát…. Poslední km je nekonečný už se mi pletou nohy, ale moje tvrdohlavost je silnější. Konečně slyším pískání a jásání , vidím nápis „CÍL“ a u něho stojí moje manželka /přijela později autobusem/ a Milan. V cíli zvedám ruce a plný emocí lehám na zem a odpočívám. Časomíra ukazuje 4:51:29,99h. Nevnímám příliš okolí, jsem mimo realitu. Opakuji si v hlavě „ já to dokázal“ !!!!! Na čase mi ani tak moc nezáleželo zvítězil jsem sám nad sebou .

Dnes když píši tento článeček, tak chodím jako kosmonaut na měsíci, nohy mě bolí, ale ta spokojenost na duši a vnitřní klid… Jeden z důvodů proč běhám…

PS:Fotky jsou v mém foto albumu.