Lenošení na Krétě. Hřích?

Založil jsem si sice sportovní blog, takže je očekáváno, že zde budu psát jen o sportu a budu se zde chlubit svými sportovními výkony.

Musím říci, že jsem dovolenou opravdu prolenošil a moc se za to stydím. Na Krétě jsem sice uplaval asi 4 km plavča v moři, ale neběhal jsem skoro vůbec, jen jednou a to jen 6 km, docela náročného kopcovitého běhu v horku a prachu. Lidé v tomto středisku Agia Pelagia nejsou moc nakloněni běžcům, neustálé troubení a velká prašnost a horko v neposlední řadě nepřivázaní psi, kteří si dost tvrdě hájí své území mi moc nepomohli v psychologickém boji s lenošením.

Příště si dosti rozmyslím, jestli budu vybírat dovolenou s all inklusiv, v hornatém terénu. Jsem od přírody žravý typ a taky na mou žravost jsem doplatil. Přibral jsem jako vepřík 5 kg za 12 dní.

No odolali by jste???

Po příjezdu z dovolené 12.9. jsem se snažil druhý den pomoci rodině na zahradě, kde bylo hodně práce. Ujal jsem se tedy sekačky a posekal jsem trávník, pak jsem si vzal motorové nůžky na plot a snažil jsem se s hudbou /Metalica/ na uších posekat dosti z živého plotu. Asi jsem se poddal moc rytmu metalu. Večer jsem zjistil, že se mi nějak skřípl nerv pod lopatkou a nemohu se ani hnout, bolest vystřelovala až do přední části hrudníku. Chtěl jsem jít druhý den běhat a trochu uspokojit mé výčitky svědomí z dosažení medvědí váhy 100 Kg, ale opravdu jsem se nemohl ani hnout. Dnes když píši tyto řádky, tak pomalu bolest ustupuje. Zítra už mě nic nezadrží a konečně snad uspokojím mé svědomí a zdokonalím mou fyzickou zdatnost.

Dovolenou jsem trávil válením se a lenošením u moře a obžerstvím. Musím však říci, že takto jsem si už opravdu dlouho neodpočinul i když jsem zastáncem spíše aktivní dovolené. Všechno špatné k něčemu dobré ??

Sportu zdar, nadváze nazdar!!! ;-)

Triatlon v KV 2007

Na tento triatlonek jsem se docela dost připravoval a moc jsem se těšil.

V 6:30 hodin, vyjíždíme s manželkou Janou a Jirkou Vlasákem /3COP/ směr KV.

Cesta byla v pohodě. Karlovy Vary se probouzely k životu. Po objíždění placených parkovišť jsme konečně našli jedno místo blízko centra bez nutnosti placení drahého parkovného.
Sundáváme ze střešního nosiče kola / moje kolo je krosové, na triatlon nic moc/, na záda si nakládáme batožinu s nutnou výstrojí triatlonisty.
U Thermalu si vystojíme frontu na startovní tašku, která obsahuje čip, číslo, plaveckou čepičku, tričko s nápisem tohoto závodu, matonku.
Ve frontě se setkáváme s Koyamou a konečně se vidíme poprvé naživo.
Mám trochu obavy z rozmístění dvou dep, které jsou od sebe vzdáleny cca 2,5 km.
Necháváme v depu B u Thermálu běžecké boty a čepičku. Jelikož nemáme ani ponětí jakým směrem se nachází druhé depo A začínáme být s Laskym dost nervózní. Naštěstí je tu Koyama a jeho rodinka, kteří se nám nabídli, že nám ukáží cestu. Nakládáme tedy kola na naše auto a Koyama si sedá k nám a velmi ochotně nám ukazuje cestu. Tímto ještě jednou děkuji.
Dorazili jsme na koupaliště Rolava. Jsem tu poprvé v životě a docela se mi to tu líbí.
Procházíme kontrolou před depem. Jsme kontrolováni, jestli máme přilbu atd. Následuje uložení kola a věcí do depa A. Zjišťuji, že v depu mezi závodníky panuje nervozita, protože prostory na kolo a převlékání jsou poněkud stísněné. Nicméně sportovní duch je silnější.

Poprvé si otestuji svůj nový dres. Když jsem oblečen a nepotřebné věci jsou již v autě, dávám si na hlavu gumovou čepičku, při nasazování mi však čepička vystřeluje z hlavy a pobavím tím nejenom Jirku. Druhý pokus už je úspěšný. Vidím, že se již chodí závodníci osvěžovat, jdu tedy na schůdky a chci se osvěžit, když v tom mě oslovuje neznámý závodník v plavkách, ta voda je ledová, ale vy profíci jste na to asi zvyklý. V tu chvíli jsem si pomyslel, „jóo hochu kdybys věděl, že celé co na mě je profesionální, je snad jen ten dres“. Odpovídám mu tedy : „no uvidíme“. Vlézám do vody a ona je opravdu studená, ale nedávám to na sobě znát. Pomalu se rozplavávám. V tom slyším pískání píšťalky a pokyn : „všichni z vody“ . Máme 10 minut do startu. Po vylezení z vody zjišťuji, že 5minut před námi startují junioři /profíci/. 5minut po nich startujeme my. Startuji z vody, aby se mi neztratili plavecké brýle.

Startovní výstřel- začínám plavat kraulem, plave se mi docela dobře. Dostávám pár kopanců a škrábanců do celého těla, chci plavat rychleji, ale nejde to, protože přede mnou jsou závodníci, kteří mě prostě nepustí. Plavu střídavě prsa – kraul. Po prvním kole vybíháme z vody a plaveme druhé. U první bóje mě dohání hejno juniorů profíků, je to jako když jede kombajn a já jsem klas. Dostal jsem hodně ran, ale přežil jsem. Plavu dál a konečně vidím molo , vystupuji z vody a frčím si to do depa. Zde /jak jsem se později dozvěděl od Koyamy/ dělám zásadní triatlonovou chybu, sedám si na zem a dávám si ponožky a boty. Naštěstí mi nezdřevěněly nohy. Nasazuji si přilbu a na čáře za depem sedám na kolo a makám co můžu.Zapomněl jsem si moje dioptrické brýle, tak trochu mžourám. Za sebou nechávám zatím hodně závodníků, plavání mi docela vyšlo. Jede se mi báječně, první kopec nedaleko koupaliště jsem vyšlápl, ale předjel mě nějaký nabušenec na silničním kole. Asi po 3 km se dostáváme do centra KV na kolonádu. Nádherný okruh, už ten pocit jet na kole ulicemi KV bez aut je báječný. Najednou se přede mnou objevuje neskutečné stoupání u zámečku. Se zaťatými zuby ho vyjíždím za povzbuzování všudy přítomných fanoušků.

Sjíždím dlouhý sjezd a držím se cyklistů přede mnou najednou sjezd končí prudkou zatáčkou, doleva. Kdybych jel rovně byl bych dorazil do běžeckého depa. Jeden z organizátorů na mě řve: „ ještě jedno kolečko to by jsi měl málo“. Naštěstí jsem včas zabrzdil a jel jsem další okruh. Po druhém okruhu jsem udělal zásadní chybu jel jsem do depa. Zjišťuji, že zde nemají závodníci kola. Proto jsem propadl panice a uvědomil jsem si, že kola měla být 3 a né 2. Ten chlápek mě pěkně zmátl. No nic je to moje blbost. Ptám se proto hlavního organizátora, jestli se mohu vrátit zpět na cyklistickou trať a jestli jsem už diskvalifikovaný? On mi odvětil:
„ no zkus to a uvidíme jak to dopadne“ .
Makám tedy zpět na cyklotrasu . Vnitřně jsem zažíval muka z mojí blbosti a odjel
jsem kolo s tím, že už jsem asi diskvalifikovaný , navíc jsem ztratil v depu při zajížďce minimálně 5 minut. Konečně se podruhé vracím do depa a vybíhám. Běželo se mi nádherně ještě nikdy jsem neběžel promenádou a nikdy se na mě nedívalo tolik lidí z různých zemí. Prostě jsem si připadal jako lázeňský švihák . Při druhém kole se mi do cesty připletl asi Ital. Kterého jsem ve stísněném prostoru musel atakovat loktem. Jeden organizátor to odpískal píšťalkou, tedy přesněji řečeno odpískal toho Itala, který tam neměl co dělat. Do cíle jsem přiběhl docela v pořádku,

jen jsem byl zklamaný z té zajížďky. Moje umístění mě vůbec neuspokojilo, ale sportovní zážitek ano.

Na závěr se fotíme s Koyamou a 3COPem.

Tímto děkuji i mé manželce fotografce, která udělala pár foteček a videa. Později zveřejním v fotogalerii.

Teď jsem zjistil, že více fotek najdete na koyamanovic blogu

Motivující video. /Pro Koyamu/

Nová hračka.

Tak jsem si koupil novou hračku. Už dlouho mám Polar RS 200. Jelikož mi neustále vadilo, že musím na internetu měřit kudy jsem běžel, rozhodl jsem se pro nožní snímač S1. Takže mám teď vlastně Polar RS 200 SD Tentýž den jsem naběhal 9km a jsem velmi spokojen. Jen ještě musím vymyslet lepší ukládání mého výkonu do počítače. Aplikace přes internet mi nějak moc nevyhovuje.

Mám radost i z nového dresu na triatlon od Atexu. Člověk si musí udělat radost. Tak doufám, že mi už konečně moje nové sportovní vybavení přispěje k tomu, abych se polepšil. 3COPe těš se !!!

Jeden z mých tréninkových dnů.

Nemám bohužel čas na psaní článků o zápisu tréninkových týdnů. Aby však můj blog nebyl tak prázdný, tak se s vámi podělím o jeden z mých tréninkových dnů a prožívaných pocitů.

Ráno po hygieně lehká snídaně- jedna houska s marmeládou a káva, cpu do sebe vitamíny a minerály /zinkosel, pangamin, magnesium/ zapíjím vše džusem s vodou. Jelikož je venku zima, rozhoduji se nahradit plavání kraula simulací podobného pohybu na mém posilovacím stroji TOTAL TRAINER 8156. Vydržím to bez přestávky z malou zátěží 15 minut. Tak jsem se rozehřál, že neváhám ani chvilku a jdu se věnovat mé nejoblíbenější činnosti „běhu“.

Venku je nádherný dýchatelný vlhký vzduch po dešti.

Běžím jen tak volněji a dostávám náladu prozkoumávat nová území na běh. Běžím po nově vytvořené cyklostezce do Zásady. Zde se napojuji na nový letos postavený úsek pod obec Suchý Důl. Cestou si všímám každodenních detailů kolem sebe. Rybáři nahazují své pruty, děti s rodiči chodí na procházku, páníček okřikuje svého psa, když mi chňape po noze, přeskakuji přemnožené slimáky, kteří kolonizují naši přírodu. Milenci se choulí u řeky ve stanu šeptajíc si něco intimního.
Starší pán, kterého potkávám na této trase častokrát na procházce, mžourá s vrásky moudrosti v dál a snad vzpomíná na své blízké, nebo se kochá klidem a vysmívá se mému pachtění?

Vbíhám do kouzelné zatáčky v malém háječku, kde zurčí potůček. Náhle končí rozestavěná cyklostezka a já se rozhoduji pro průzkum terénu. Vyšlapaná pěšinka od zvěře mi napovídá, běžím přes louku k maringotce starého včelína. Tiše doufám, že je včelín bez početného roje jeho obyvatelstva.
Moje doufání bylo vyslyšeno, s pocitem viny, že vstupuji na cizí pozemek přebíhám území dvou chatrčí u včelína.

Překvapení!! Objevuji zpevněnou cestu vedoucí do chatařské oblasti, vedoucí okolo malebné scenérie okolo Ohře.

Kochám se klidem a pocitem objevitele. Lehkost mého běhu mě překvapuje a opravdu si to užívám.

Probíhám územím chatařské oblasti v Rašovicích. Chataři se věnují stříhání živého plotu, velké štěně bernardýna mi olizuje nohu, majitelé středního věku okřikují psa „fujj je to“ , měli pravdu to slizké na noze bylo fuj. Omlouvají se mi, já jen s úsměvem prohodím, „to je dobrý“ a běžím dál. Terén se mění z ušlapané cesty na asfaltovou silničku, dobíhám na křižovatku k restauraci Vyhlídka /Rašovice/. Nechce se mi běžet po frekventované silnici, proto se vracím stejnou cestou zpět. Doma házím sprchu a zasedám k obědu. Po obědě si jdu změřit na internet, kolik jsem toho vlastně uběhl. Zjišťuji, že je to pěkných 13.5km . Už teď se těším na další průzkum.

Trochu toho humoru ze sportovního života- 1.díl

Sport je spojen s dobrou náladou, proto jsem se rozhodl, že se s vámi podělím o některé zážitky a dobré "hlášky" z mého sportování, které mě docela pobavily. Ti kdož mají jiný styl humoru určitě prominou... Kdysi jsem závodil ve vodní kanoistice na divoké vodě. Na jednom ze soustředění napadlo jednoho závodníka z Kadaně, že si přivydělá nějaký ten peníz v neuvěřitelné sázce. Sázka zněla takto: kdo si dá do pusy obyčejnou žárovku a zase jí dá nerozbitou ven, ten vyhrává. Jeden ze závodníků se přihlásil a řekl:" to je prkotina, to se dá". Strčil si do pusy žárovku a už jí nedal ven. Hodně závodníků se pokoušelo pomoci žárovku vytáhnout, ale marně. Asi po dvou hodinovém dolování žárovky se rozhodl někdo zavolat taxi a chudák s vyčnívajícím koncem vynálezu století, mumlající nesrozumitelná vulgární slova byl převezen na pohotovost. Zde mu byla žárovka odborně vyjmuta. Konečně vozidlo taxi přijíždí do tábora, všichni se nedočkavě hrnou k autu TAXI, z něj vystupuje "sázkař" se spadlou bradou, slintající a nemluvící ( později nám bylo řečeno, že mu byla dána injekce uvolňující svalstvo do čelisti). Jaké překvapení, když chtěl kdosi zaplatit taxikáři, který seděl ve vozidle. Ten jen otevřel okénko a tupě zírající s vyčnívajícím koncem žárovky z pusy nastartuje vozidlo a mizí ve tmě. Taxikář byl asi nevěřící...... :-).

Prosím nezkoušejte to....... je to kruté.

Můj trénink na sprinttriatlon v KV.

Jsou parné dny, teplotní rekordy padají, běžní normální lidé vyhledávají stín, nebo pobývají u vody a minimalizují své pohybové aktivity.

I přes to se najde pár „nenormálních“ osob, které se postaví navzdory lenosti a počasí a jdou si zasportovat.
Vzhledem k tomu, že je triatlonová sezona, pojal jsem každý můj trénink jako takový malý triatlon.
Ve svém týdenním tréninku si najdu místo na 2 malé soukromé sprinttriatlony s minimálními přestávkami mezi disciplínami. Je to taková příprava vymykající se běžným triatlonovým tréninkům. Mě to však takto vyhovuje. Již jsem k tomuto tréninku strhl i dalšího kolegu z práce, který se mnou pravděpodobně jede do KV na triatlon.

Moje trasa: Kadaň- Prunéřov koupaliště-Kadaň- Zásada.

Kolo: 8,1km

Plavání: 0,750km

Kolo: 8,1km

Běh: 5km

Samozřejmě ještě naběhám týdně minimálně 20 km. Někdy se dostanu i na kolo trasy 50 km a více.

Tento týden jsem ale tak pracovně vytížen /přesčasy/, že budu rád, když zvládnu ještě nějaký běh. Po nočních nic moc.

Když si čtu blogy ostatních sportovců, tak je mi docela trapně psát o tom, že jsem sportovec.
Můj kamarád 3COP je opravdu ďábel. Je totiž 1/2 IM. Gratuluji !!! Snad tě jednou doženu :-).