Na tento triatlonek jsem se docela dost připravoval a moc jsem se těšil.
V 6:30 hodin, vyjíždíme s manželkou Janou a Jirkou Vlasákem /3COP/ směr KV.
Cesta byla v pohodě. Karlovy Vary se probouzely k životu. Po objíždění placených parkovišť jsme konečně našli jedno místo blízko centra bez nutnosti placení drahého parkovného.
Sundáváme ze střešního nosiče kola / moje kolo je krosové, na triatlon nic moc/, na záda si nakládáme batožinu s nutnou výstrojí triatlonisty.
U Thermalu si vystojíme frontu na startovní tašku, která obsahuje čip, číslo, plaveckou čepičku, tričko s nápisem tohoto závodu, matonku.
Ve frontě se setkáváme s Koyamou a konečně se vidíme poprvé naživo.
Mám trochu obavy z rozmístění dvou dep, které jsou od sebe vzdáleny cca 2,5 km.
Necháváme v depu B u Thermálu běžecké boty a čepičku. Jelikož nemáme ani ponětí jakým směrem se nachází druhé depo A začínáme být s Laskym dost nervózní. Naštěstí je tu Koyama a jeho rodinka, kteří se nám nabídli, že nám ukáží cestu. Nakládáme tedy kola na naše auto a Koyama si sedá k nám a velmi ochotně nám ukazuje cestu. Tímto ještě jednou děkuji.
Dorazili jsme na koupaliště Rolava. Jsem tu poprvé v životě a docela se mi to tu líbí.
Procházíme kontrolou před depem. Jsme kontrolováni, jestli máme přilbu atd. Následuje uložení kola a věcí do depa A. Zjišťuji, že v depu mezi závodníky panuje nervozita, protože prostory na kolo a převlékání jsou poněkud stísněné. Nicméně sportovní duch je silnější.
Poprvé si otestuji svůj nový dres. Když jsem oblečen a nepotřebné věci jsou již v autě, dávám si na hlavu gumovou čepičku, při nasazování mi však čepička vystřeluje z hlavy a pobavím tím nejenom Jirku. Druhý pokus už je úspěšný. Vidím, že se již chodí závodníci osvěžovat, jdu tedy na schůdky a chci se osvěžit, když v tom mě oslovuje neznámý závodník v plavkách, ta voda je ledová, ale vy profíci jste na to asi zvyklý. V tu chvíli jsem si pomyslel, „jóo hochu kdybys věděl, že celé co na mě je profesionální, je snad jen ten dres“. Odpovídám mu tedy : „no uvidíme“. Vlézám do vody a ona je opravdu studená, ale nedávám to na sobě znát. Pomalu se rozplavávám. V tom slyším pískání píšťalky a pokyn : „všichni z vody“ . Máme 10 minut do startu. Po vylezení z vody zjišťuji, že 5minut před námi startují junioři /profíci/. 5minut po nich startujeme my. Startuji z vody, aby se mi neztratili plavecké brýle.
Startovní výstřel- začínám plavat kraulem, plave se mi docela dobře. Dostávám pár kopanců a škrábanců do celého těla, chci plavat rychleji, ale nejde to, protože přede mnou jsou závodníci, kteří mě prostě nepustí. Plavu střídavě prsa – kraul. Po prvním kole vybíháme z vody a plaveme druhé. U první bóje mě dohání hejno juniorů profíků, je to jako když jede kombajn a já jsem klas. Dostal jsem hodně ran, ale přežil jsem. Plavu dál a konečně vidím molo , vystupuji z vody a frčím si to do depa. Zde /jak jsem se později dozvěděl od Koyamy/ dělám zásadní triatlonovou chybu, sedám si na zem a dávám si ponožky a boty. Naštěstí mi nezdřevěněly nohy. Nasazuji si přilbu a na čáře za depem sedám na kolo a makám co můžu.Zapomněl jsem si moje dioptrické brýle, tak trochu mžourám. Za sebou nechávám zatím hodně závodníků, plavání mi docela vyšlo. Jede se mi báječně, první kopec nedaleko koupaliště jsem vyšlápl, ale předjel mě nějaký nabušenec na silničním kole. Asi po 3 km se dostáváme do centra KV na kolonádu. Nádherný okruh, už ten pocit jet na kole ulicemi KV bez aut je báječný. Najednou se přede mnou objevuje neskutečné stoupání u zámečku. Se zaťatými zuby ho vyjíždím za povzbuzování všudy přítomných fanoušků.
Sjíždím dlouhý sjezd a držím se cyklistů přede mnou najednou sjezd končí prudkou zatáčkou, doleva. Kdybych jel rovně byl bych dorazil do běžeckého depa. Jeden z organizátorů na mě řve: „ ještě jedno kolečko to by jsi měl málo“. Naštěstí jsem včas zabrzdil a jel jsem další okruh. Po druhém okruhu jsem udělal zásadní chybu jel jsem do depa. Zjišťuji, že zde nemají závodníci kola. Proto jsem propadl panice a uvědomil jsem si, že kola měla být 3 a né 2. Ten chlápek mě pěkně zmátl. No nic je to moje blbost. Ptám se proto hlavního organizátora, jestli se mohu vrátit zpět na cyklistickou trať a jestli jsem už diskvalifikovaný? On mi odvětil:
„ no zkus to a uvidíme jak to dopadne“ .
Makám tedy zpět na cyklotrasu . Vnitřně jsem zažíval muka z mojí blbosti a odjel
jsem kolo s tím, že už jsem asi diskvalifikovaný , navíc jsem ztratil v depu při zajížďce minimálně 5 minut. Konečně se podruhé vracím do depa a vybíhám. Běželo se mi nádherně ještě nikdy jsem neběžel promenádou a nikdy se na mě nedívalo tolik lidí z různých zemí. Prostě jsem si připadal jako lázeňský švihák . Při druhém kole se mi do cesty připletl asi Ital. Kterého jsem ve stísněném prostoru musel atakovat loktem. Jeden organizátor to odpískal píšťalkou, tedy přesněji řečeno odpískal toho Itala, který tam neměl co dělat. Do cíle jsem přiběhl docela v pořádku,
jen jsem byl zklamaný z té zajížďky. Moje umístění mě vůbec neuspokojilo, ale sportovní zážitek ano.
Na závěr se fotíme s Koyamou a 3COPem.
Tímto děkuji i mé manželce fotografce, která udělala pár foteček a videa. Později zveřejním v fotogalerii.
Teď jsem zjistil, že více fotek najdete na koyamanovic blogu
