úterý 25. prosince 2007

Vyřazující puchýř při 12km.

Nejdříve přeji všem návštěvníkům mého blogu příjemné prožití svátků a šťastný Nový rok 2008. Hlavně zdravíčko a ať se vám všem splní vaše plány a přání. I sny se dají realizovat, jen chce chtít...

Vánoční shon a nákupy to je více únavné než maraton.
"Vánoční běh Brodcemi" 12km byl opravdu náročný, ale byla to příjemná změna a odreagování. Na startu jsem mohl konečně v Kadani p
o delší době přivítat kolegy runbloggery manželé Koyamovi . O mých spolupracovnících z mého zaměstnání nebudu sáhodlouze psát. Trochu mě asi u všech v cíli zdrbali, ale to je jejich vizitka a ne má. Nicméně jim děkuji, že mi přišli fandit. Příští rok jsem jim nadhodil, aby se účastnili závodů se mnou, tak uvidíme :-).
Nyní k samotnému závodu s vysvětlení, proč jsem se od minulého roku o 1,5 minuty zhoršil v čase na této trase.
Startuji docela bouřlivě, do kopce jsem vystartoval jako nikdy. Začátek jsem docela hustě přepálil a to z jednoduchého důvodu, chtěl jsem soutěžit s Koyamou. To se mi docela dařilo až na konec Zásady, kde jsem se držel převážně před ním, nebo jsme chvilkami běželi vedle sebe. Před Zásadou se okolo nás mihne jako divá zvěř Tudy. Neodpustím si udýchanou poznámku: "no jooo Tudyho tempo". V Zásadě mě opět vyburcovali moji "fanoušci" dřu do kopce jak divý. Vše bylo v pořádku nohy mi šlapaly jak stroj, nebyl jsem unaven, docela mi běh vyhovoval. Držel jsem se před Koyamou až k lesní cestě do Brodců. Terénní stoupání v některých úsecích mi však začalo nějak ubírat energii, to už byl Koyama daleko přede mnou. V každém z běhů mám problémy s tvorbou puchýře na levé patě. Každý závod jsem si preventivně toto problémové místo lepil polštářkovou náplastí. Před tímto závodem jsem na to jaksi zapomněl a ještě k tomu jsem si vzal bavlněné teplé ponožky /to jsem si dal/. Ponožky se začaly na patě shrnovat a při stoupání do kopců, kdy je toto místo nejvíce třeno botou se mi začal dělat pořádný puchýř. Byl jsem tedy nucen kulhavým během zdolat zhruba polovinu tratě. Klesání bylo vysvobozující. Tento typ běhu mě docela vysiloval a nemohl jsem zapojit maximum i kdybych chtěl. Předběhlo mě několik běžců, které jinak porážím. Běh však nikdy nevzdávám a vždy alespoň doběhnu. V cíli jsem byl již totálně znavený bolestí, ale nikomu jsem o tom neříkal, aby si nikdo nemyslel, že se zase na něco vymlouvám :-). Byl jsem také dosti vysílen, protože jsem opravdu začátek přepálil. Mé nachlazení tomu také moc nepřidalo. Nicméně jsem do cíle doběhl a to je to hlavní... V cíli již mě fotí Koyama, kterému tímto moc děkuji. Jen co jsem doběhl, už mě lákají běžci /TUDY a ROLAND, kteří doběhli přede mnou/ abych s nimi již běžel domu. Já jsem chtěl ještě chvilku prohodit pár slov se vzácnou návštěvou ze Sokolova, tak jsem se vymluvil na to, že se potřebuji vydýchat. :-) /sory/.. Čekám s Koyamou na jeho drahou polovičku a prohodíme pár slov. Dovídám se, že měl Koyama na trase dvě nepříjemné nehody, ale naštěstí asi nic vážného /doufám/. Ukazuji Koamovi na cyklostezce nově vybudovaný informační sloup na kličku /dynamo/ s povídáním o Kadani. Na konci závodu jsme si všichni popřáli a já jsem se vydal směr domov. Doma zjišťuji, že sundat botu z levé nohy nebude jen tak. Obrovský puchýř nalitý krví operuji ve vaně. Ještě dnes nemohu normálně chodit, proto bude asi rozumnější když běh 26.12. vynechám. Strašně mě to mrzí, ale je to lepší než podávat mizerné výkony za každou cenu. Další závodní běh 1.1.2008, budu určitě ve formě. Tak se těšte rivalové :-).

úterý 18. prosince 2007

Běh kolem Špičáku.


Předchozí 2 běhy ZBP byly opravdu náročné. Nastal čas na delší, ale méně náročnější trať.




Dne 16.12.2007 v 10:30h sraz u 2.ZŠ .

Proč vymýšlet nový popis tratě, když už byl napsán? Začnu tedy opět popisem tratě jednoho z běžců –Macutáka (Jakub Machuta):



Takže, chystá se šestý závod ZBP a ten řadím do kategorie lehčích závodů. Většina trati je po silnici, takže opět to není na tretry - ale nebojte - na tretry už za chvíli dojde. Co se týče startu, tak si teď nejsem úplně jistý, jestli start jako byl u 1.závodu, čili na Svaťáku za policajtama, a nebo se vybíhá rovnou u 2.ZŠ. Ale mám takovej pocit, že to bude na Svaťáku - už kvůli bezpečnosti by to bylo lepší ...

Vzhledem k tomu, že předpokládám start na Svaťáku, budu také popisovat trať jakoby

se vybíhalo ze Svaťáku. Takže začátek je stejný, jako v prvním závodě a to po silnici na Strážiště, pak z toho kopečka dolů, no a pak se neuhýba doprava do kopce směrem k SHELLce,ale běží se doleva jakoby do polí a směr na Klášterec. zde se vbíhá do terénu a běží se cca 2 km v terénu, kde je vyšlapaná cestička a je velká pravděpodobnost, že místy bude nějaké to bahínko :-) Takže se připravte, jestli bude před tím pršet, že to budou perný dva kilometry. Takže seběh dolů od Strážiště, pak se vydáme doleva a pak stále rovně (je tam totiž ještě jedna odbočka za malým mostem do zahrádkářské oblasti podél potoku Bobřáku, ale tam tudy cesta nevede ;-) ). Na konci té cesty se dostáváme na silnici, po které se vydáme směrem na Klášterec. Zde nás čeká vyběhnutí cca 300 metrového kopečku, který není zase tolik zákeřný, ale může potrápit. Po kopečku nás čeká dlouhý mírný seběh. Je zde dlouhá rovinka (nakloněná, naštěstí na tu správnou stranu), po cca 700m je takové esíčko a po tom esíčku pozor ... zde se zatáčí docela prudce doleva a už nabíráme opět směr Kadaň. Zde se pokračuje po silnici a opět dlouhá rovinka, samozřejmě nakloněná na tu správnou stranu :-) a běží se kolem zahrádkářské oblasti (jeden domeček je tam fakt suprovej - to stojí se na něj podív

at a určitě cestou poznáte, který myslím - né každý má nakreslený vtip na baráku :-D ) ... no, tou cestou se pomalu dostáváme k řece a zde je velmi důležité správně odbočit.Běží se stále mírně z kopce, dokud nepřeběhnete mostík, kde vpravo je řeka a vlevo je rybník. za mostem je taková cestička, která vede do prudkého kopce a začíná běh v terénu. Jiná cesta tam není, ale dá se lehce přehlédnout, pokud nevíte, kde to přesně je, takže zde pozor - ale je velmi pravděpodobné, že při závodě uvidíte nějakého závodníka před Vámi, který Vás navede ;-) ... ještě pro znalé Kadaně - na druhé straně řeky je myslím Zásada ... A od této chvíle se závod začíná hezky dramatizovat :-) Je tu opravdu velký "prďák" do kopce - není zase tak dlouhý - cca 200m, ale za to je výživný :-D ...

No, tak to se ocitáme v lese, kde se běží po ... nečekaně .... lesních cestách ... zde je důležité nikde špatně neodbočit, takže když poběžíte do toho kopce, tak ten se pak stáčí doleva, ale my poběžíme stále rovně a stále směr Kadaň :-) ... pak už se snad zabloudit moc nedá ... Pokračuje se stále mírně do kopce a po rovince ... na konci lesa se sbíhá kopec a zde pozor na nohy - co já si pamatuju, tak vždycky přes cestu jsou popadané stromy, takže zde opra

vdu opatrně ... no, po seběhu je opět malý výběh a to už se dostáváme na polní cestu a vedle nás by se měl objevit statek po levé straně (zde je pár cest, kam by se dalo uhnout, ale je to nepřirozené někde tam zatáčet, takže pořád směr Kadaň ;-) ) ... po vyběhnutí malého kopečka se hned zase sbíhá, stále po polní cestě .. zde také pozor - cesta je docela dobrá, ale někdy bývá natáhnutý drát, nebo provaz přes cestu v úrovni 1m a je tam kvůli nahánění dobytka na pole ... počítám, že na ten závod bude odstraněn a dobytek zahnán :-D ... ale pokud by jste si chtěli tu trať probíhat někdy v týdnu, tak raději zde opatrně ;-) ... no, po seběhnutí je rovinka a směr né Kadaň, ale silnice by se měla pomalu objevovat před Vámi ... po levé straně uvidíte statek, po pravé je pole a v dáli je už vidět klášter, dole řeka, také po pravici uvidíte silnici, po které za chvíli poběžíte :-) ... No, takže až narazíte na silnici, tak se přirozeně dáte směr na Kadaň, čili doprava a budeme sebíhat cca 350m z kopce ... pro Kadaňáky .. už jsme v Kadani a je to dole u rybářů a nebo také u vodáků pod klášterem ... po seběhu nás čeká cca 400 m kopec, který je do zatáčky a je docela vysilující - na druhou stranu, který není že :-D ... no, po vyběhnutí kopečka už budeme u kláštera a zde pokračujeme chvíli po silnici, přeběhneme retardér a budeme uhýbat doleva směrem k 2.ZŠ ... zde možná stojí za připomenutí, že na

vrcholu kopce jsme od cíle cca 500m, takže se už není na co šetřit ;-) ... No a když se vrátím k té odbočce doleva za těma retardérama, tak pak už se běží jen po silnici až k základce - zde už není žádná zákeřnost, pokud na Vás nevyskočí nějaký pes zákeřně od baráků, nebo z městského parku :-D ... Tak to je asi vše, co by se dalo říci k trati ...



Popis trati je tedy už i pro vás znám. Jak to tedy probíhalo?

Na startu se nás sešlo 32 + 5 dětí. Děti měly samozřejmě kratší trať. Byl jsem si vědom, že u této trati budou mít velkou výhodu běžci, kteří mají naběhané hlavně rovinky a silnice. Jedním z těchto běžců byl i Roland Peruth . To bych nebyl já, abych si do něj nerýpl před startem :-) .

Bylo odstartováno, snažím se držet první skupinky do poslední chvíle. U Strážiště ještě vidím záda prvního běžce. Při sběhu u zahrádek mě předbíhá Roland a stále se mi vzdaluje. Nasadil zběsilé tempo, přímo pekelné. Už mi bylo jasné, že tentokrát mi dá pěkně na frak. Na polní cestičce do mírnějšího kopce už ho vidím tak 100m přede mnou. Při napojování na asfaltovou silnici na Klášterec už je daleko asi tak 200m. Začínám odfrkovat jako vysílený kůň. Nevzdávám to, do kopce trochu natahuji krok ( i když se to nemá) a snažím se běžet přes špičky
a používat hlavně lýtkové svaly. Vyplácí se mi to a předbíhám jednoho z mladších běžců, který mě však u chatové oblasti zase předběhl. U chatové oblasti vidím přede mnou 2 běžce, jeden z nich se náhle zastavuje a čeká s nakloněnou postavou u křoví až ho předběhnu. Asi si šel „odplivnout ". Snažím se ze všech sil běžet co nejdelším krokem a dohnat pár lidí, ale nikoho jsem už nepředběhl, spíše naopak. Do brutálního stoupáku v lese mě předběhne i běžec, který si před tím vyřizoval účty se svým žaludkem. Skupinka mladých se mi stále vzdaluje. Aspoň se snažím zkrátit vzdálenost. Při napojení na silnici už je vidím 150m přede mnou. V dáli se tyčí nádherný Františkánský klášter. Ohlédnu se a vidím, že 200m za mnou si to šine Michal Frlaus. Snažím se ze všech sil prodloužit vzdálenost mezi ním a mnou. Do kopce už opravdu nemohu, ale nevzdávám to.

Konečně cílová rovinka, zde jsem se snažil naplno zafinišovat. Možná to vypadalo hrozně pomalu (cválající hladová kobyla), ale já už jsem opravdu vyždímal maximum.

V cíli se dozvídám, že jsem zaběhl čas 39:13 minut. Oproti minulému roku (40:37) jsem se zase o trošičku zlepšil a vyhrál jsem sám nad sebou.
Obdivuji borce Rolanda, který měl čas 36:39 min.

Na startu chyběl můj parťák i rival Hagy, asi byl v práci. Škoda pro něho, štěstí pro mě. Toto byla trasa, kde by si mě určitě

vychutnal……

Tentokrát jsem nezískal žádné fotky. Škoda...

čtvrtek 13. prosince 2007

Horský kros - heslo „přežít“.

Dne 9.12.2007 jsem opět neodolal a účastnil jsem se horského krosu v Kadani.
Zde popis Macutáka:



















Trať je vedena na druhé straně od benzínky SHELL, čili naproti Svaťáku. Zahrádkářská kolonie.

Tuto trať klasifikuji jako velice náročnou, běží se několik kol (myslím 5), takže náhradní plíce sebou :-) Bohužel přesný popis trati zde nebude, protože tuto trať neběhám a opravdu běžíme tam jednou, dvakrát do roka. Pokusím se zde alespoň nastínit terén a profil tratě. Start je na rovince. Po stech metrech se zatáčí doprava začíná mírný kopec, který se po několika desítkách metrech mění v docela zákeřný kopec a odbočuje se doleva. Vybíhá se opravdu ošklivý kopec a je na této cestě jen pro jednoho běžce, tzn. pokud na startu zaspíte, v kopečku toho moc nedoženete a spíše ještě více ztratíte (vyplatí se si trochu na startu máknout). Délku toho kopce Vám neřeknu, ale odhaduji tak 200 m - 250 m a je opravdu výživný. Málokdo se za celý závod zde nezastaví ... Takže po kopečku přichází úzká cestička, kde si spíše odpočiňte a hlavně ... hlavně dávejte pozor na nohy, protože zde není úplně nejlepší cesta (skála, sráz na jedné straně, může být i křoví přes cestu, ... aktuální a přesný stav cesty Vám nemůžu nyní říci) ... takže zde se běží tak 200, možná 300 metrů a musíte si dávat pozor na správné odbočení. Zatáčí se doprava a běží se do lesa a po polní cestě je to v celku rovina a mírně z kopce. Zde je nejlepší úsek na přebíhání a závodění. Loni byl strom přes cestu, takže zde také trochu opatrněji, ale nemělo by to být tak hrozné. Tento úsek odhaduji tak na cca 400, 500 metrů a pak se zatáčí opět doprava a běží se z prudkého kopce dolů - cesta dobrá, ale hodně zatáček, takže zde také pozor na správné odbočení a hlavně na nohy, aby se nikomu nic nestalo z neopatrnosti. No, pak se sbíhá do cíle, kde je prudká zatáčka opět doprava a náběh na další kolečko a zde si tu rovinku oddáchněte, protože Vás čeká opět další nechutný kopeček :-) Toť asi vše k trati :-).


Příkaz zněl jasně: „start v 10:30h"

Hlavní úkol: „Co nejrychleji odběhnout 5 koleček a přežít 5.300km ".

Prvních 100m po rovince jsme běželi v houfu a nikdo se nesnažil moc předbíhat. Najednou prudká zatáčka vpravo, mírnější kopeček pak ostře doleva do ultra brutálního stoupání.


Místy schodovitý a skalnatý terén. To už byla opravdu úzká pěšinka a zezadu nás povzbuzuje běžkyně Dagmar Březinová:

„Chlapi trochu běžíme, tohle je pomalé“ .





















Nic naplat tato pěšinka byla jen pro jednoho člověka, kdo chtěl předběhnout, musel se prodírat křovím a využít každé skulinky. Já jsem se snažil a hned při prvních příležitostech jsem

předbíhal. Na konci tohoto brutálního stoupání nás čekal s pohotovým prstem na spoušti fotoaparátu Lasky, který po operaci slepáku nemohl běžet. Na hřebeni tohoto kopce předbíhám mimo jiné i Rolanda, náskok jsem si udržel až do cíle. Ve 3 kole předbíhám na chvilku Hagyho, on mi to v kopci vrací.



















Po 4 kole sotva popadám dech, ale muskulatura svalů na nohou mě opět nezklamala. Představuji si, že jsem dobře
namazaný stroj a musím proto fungovat.
V kopci chvilkově přecházím do chůze, ale jak vidím nejsem sám. Doháním Tudyho a Hagyho. To mě bičuje dopředu, začíná sněžit. Na hřebeni se k nim přibližuji, při sběhu už jim funím na záda. Sotva vnímám v 5 kole Laskyho, který mě hodně povzbuzuje v tom nejhorším úseku /tímto mu moc děkuji/. Poslední výběh a začínám finišovat až do cíle, opět jsem Hagyho nedohnal. Dobíhám do cíle o 6 sekund déle než můj soupeř Hagy. Můj čas 29:36h. Opět jsem se zlepšil od minulého roku. Moc mě potěšilo, když mě pochválili i organizátoři tohoto běhu.



A ještě pár foteček na závěr: Tudy /skoro poslepu -zamlžené brýle to je něco/...>>>>

Foto v cíli s Rolandem...>>>



Další fotky naleznete zde: ZBP

Tímto moc děkuji Laskymu za fotky !!!!!!


Výsledky závodů najdete zde

úterý 4. prosince 2007

Čertovsky dobrý běh…

Další z mých zdolaných závodů z běhů ZBP mám za sebou. Vyždímal jsem ze sebe opravdu vše a docela jsem i sám sebe překvapil.

2.12.2007 jsem se účastnil běhu s příznačným názvem „ Čertovský běh na Úhošť“.

Na startu se nás sešlo opravdu hodně. Spousta mých známých rivalů, mezi nimi i Hagy.

Na startu čeká i kadaňský novinář a skvělý fotograf V. Vlasák. Který celou akci sledoval odborným okem fotografa. Až budou fotky a jestli se k nim dostanu, dám je sem později.

Před startem se z nebe usmálo slunce a krásně rozehřálo duši i tělo. S rivaly jsme nezapomněli prohodit pár popichujících poznámek, které nás nastartovali :-)

Trasa byla opravdu náročná.
Startujeme z kadaňského stupně směrem nahoru po asfaltové cestě, dále přeběhneme silnici a pouštíme se do hustého bahnitého kopce pořád rovně, klouže to a místy jsem po kotníky v bahně. Nicméně jsem silově v pohodě. Předbíhá mě nabušený fotbalista Hagy . Držím se chvilku Míry Šimána, ale za chvilku už nestíhám jeho tempu. Po vyběhnutí k bývalému muničáku se dostáváme po staré asfaltce zase na polní cestu. Místy to připomínalo tankodrom a opět se brodíme v bahně po kotníky, hrozně to klouže a mám problémy udržet balanc. Asi tak v polovině mého balancování mě předbíhá sportující podnikatel a hlavně nadřený cyklista v jedné osobě Pavel Hnízdil. Sotva se ho držím. A další kopec při doběhu k vysílači na Uhosti už mu nevidím ani záda. Asi tak 100 metrů přede mnou vidím Hagyho. Dávám si cíl „zničit krtka“. Trochu se mu přibližuji, on se však ohlíží a když mě vidí, zrychluje. Myslím na mou výhodu dlouhých nohou při sběhu a jsem odhodlán pustit to dolu naplno. Trochu se však obávám bahna a kamenů na prvním úseku sběhu, po značené červené turistické trase do Pokutic. Moje obavy se naplnily. Měl jsem co dělat, abych se udržel na nohou. Prvních 300m jsem prostě brzdil a sledoval kamenito bahnitý terén. Skoro jsem lyžoval i když to neumím :-). Na travnatých částech jsem to pouštěl naplno. To už jsem v Pokuticích a stále vidím Hagiho 100m přede mnou, za cedulí „konec obce“ uhýbáme doleva na pole. Natahuji krok a jako laň těžkého kalibru běžím nekonečnou asi 1km dlouhou strání až k asfaltce. Posledních 200m jsem zafinišoval. Vidím, že Hagyho už nemám šanci dostat.

Cílová fotografie mého vyčerpaného výrazu bude asi hustá. Mám slíbenou tuto fotku a později se s Vámi podělím….

V cíli se dozvídám, kdo je všechno za mnou a mám radost, že jsem předběhl Rolanda Perutha /Rolande promiň/, kterého jsem nikdy před tím nepředběhl. Jak málo stačí k radosti…..

Další běh bude "kamzíkovský". Dne 9.12.2007 - Horský kros na středním vrchu.

sobota 1. prosince 2007

Zimní běžecký seriál 2007 začal


Zimní období je většinou pro mnohé běžce koncem soutěžní sezony. Vzhledem k tomu, že u nás v Kadani se koná každý týden soutěžní běh, bylo by škoda toho nevyužít. Navzdory počasí a mému stavu po noční službě jsem se už zúčastnil 2x závodu. Jak jsem dopadl? Asi jste si již přečetli na www.beh.cz

Dne 11.11.2007 kdy byl první z běhů jsem se snažil přijet společně s Laskynátorem do Klášterce n/Ohří v stanovený čas 09:00h, ale bohužel jsem se nezúčastnil, protože byl start posunut na 12:10h. To už můj organismus nevydržel a po příjezdu domu jsem tzv. vytuhl. Laskynátor již také nejel podruhé do Klášterce.
Jak jsem ale četl, tak si to borci např. Koyamovic rodinka a Tudy náležitě užili.

Druhý závod 18.11.2007 v čase 10:30h již jsem startoval. Trasa měřila 5,600 km. Čekal nás jeden z opravdu náročných zážitků s dosti brutálním převýšením. Na startu se sešlo docela dost lidí. Na startu jsem viděl hvězdné běžce typu Míra Šimána, Laskynátor, Hagy, Jakub Král atd… :-)

Zima nám připravila listím a bahnem pokrytou trasu, místy bylo kluzké kamení, které bylo docela nebezpečné v prudkých zatáčkách.

Běžely se dva okruhy. Startovní rovinka a mírný seběh na zámkovou dlažbu sídliště Strážiště, mírný kopeček a pak dlouhý seběh kolem zahrádkářské kolonie. Asi tak na 1,5 kilometru počalo brutální asi 1km stoupání, které uhýbalo doprava na „ Svaťák“. Po tomto sebezapřením protkaném stoupání čekala srdce i dech uklidňující rovinka na barevném listí. Zde předbíhám Hagyho, který evidentně není ve své kůži po prodělané a nedoléčené angíně. Po chvíli se cesta začala rozdvojovat, fáborky neúnavně a neúprosně vedou funící běžce do nebezpečné zatáčky, kde se pod listím schovávají navlhlé čedičové skaliska. Za levotočivou zatáčkou po úzké cestičce zase neúprosné stoupání a za ním druhé !!! Před prvním stoupáním předbíhám velkého Laskynátora. Tepovka vylétá někam ke 200 úderům za minutu. Konečně seběh a jsem v cíli prvního kola. Ještě jednou jsem zdolal to samé a jsem v cíli. Nevedl jsem si špatně, zlepšil jsem svůj čas cca o 1,30 minuty od minulého roku. Po vyfunění klusáme plni adrenalinu domu.

Třetí závod 25.11.2007 v čase 10:30h. Čekala nás nově zařazená trasa po nedokončené cyklostezce, po které běhám velmi často. Trasa měřila 6,800 Km, nebyla tak náročná, byla velmi rychlá. Povrch byl převážně jemný štěrkovitý. Na cyklostezce mě předběhlo mnoho nadřenců, mezi nimi i Roland Peruth. Na konci cyklostezky nás vlevo polní cesta stoupáním zavedla do obce Suchý Důl. Zde jsme seběhli po silnici do obce Zásada a opět se napojili na cyklostezku. Na závěrečném stoupáčku mě předběhla dvojice vytrvalých nadřených běžců /Frlaus Michal, Březina Vlastimil/. Moje soutěživost mi však nedala a jelikož mám dlouhé nohy vyždímal jsem ze sebe co se dá a při seběhu jsem do toho dal opravdu vše. Do cíle dobíhám a šklebím se bolestí a vyčerpáním. Jestli mě někdo fotil, tak to bude ksicht roku :-) . V závodě mě předběhli mimo jiné i Hagy a samozřejmě nabušenec Tudy.

Tuhle trasu jsem si oblíbil a budu jí běhat častěji.

Další závod mě čeká opět v neděli 2.12.2007. Tentokrát to bude opravdu čertovský zážitek….

čtvrtek 15. listopadu 2007

Zimní poezie nočního běžce.




Slunce brzy dává sbohem,

už dosvítilo za obzorem.


Je umění rozhýbat své údy,

tma a počasí mrazivé,

tiše dupou boty do zmrzlé půdy,

to je to krásné i bláznivé.


Sníh ten pod nohami boří se,

sněhové vločky poletují v rychlém dechu,

v kapkách k zemi hroutí se,

nohy šinou si to po bílém sněhovém mechu.




Vůle ta hory přenáší,

s leností se nesnáší....

čtvrtek 8. listopadu 2007

Nové běhací boty.



Bohužel již jsem plně zdevastoval tlumící vrstvu mých nově vypadajících starých bot.
Loučení je plné vzpomínek a ohlédnutím za splněním mých sportovní přání. Plně si zaslouží takový zasloužený důchod a šetrnější zacházení :-). Z běžeckých bot se ode dneška stanou vycházkové.

Od včerejška již je budou plně zastupovat nové botky na běh do terénu Asics Gel Trail Sensor.
Výrobce o nich píše jen chválu, samá funkce až mi z toho jde hlava kolem. Běžci které znám, si je také chválí. A co vy? Jaké máte názory a zkušenosti s běžeckou obuví do terénu a používání bot se zdevastovanou tlumící vrstvou?

středa 17. října 2007

Podzimní a zimní běhání.




Tak tu máme podzim. Pod nohama šelestí listí a tlumí nárazy při běhu. Vzduch voní a vlhkost vzduchu je příjemná. Oko se také kochá rozmanitostí barev pomalu usínající přírody. Každé období má svá kouzla jak již jsem četl mnohokrát, běhat se dá pořád a není špatného počasí pro běžce, je jen špatné oblečení.
Už jsem konečně zhubl 4 Kg a musím hubnout dále.
Proto už se velice těším na ZBP v Kadani. Samozřejmě nepočítám s dobrým umístěním, ale ta atmosféra a lidi se stejným názorem na život mi za to vždy stojí.
Zde jsou propozice závodů:


Z I M N Í B Ě Ž E C K Ý P O H Á R – 6. R .

2 0 0 7 - 2 0 0 8

1) Seriál obsahuje následujících 16 běžeckých závodů pořádaných Běžeckým klubem F-C Kadaň

a TJ Klášterec nad Ohří :

11.11. neděle BĚH ZÁMECKÝM PARKEM 6.000m 09,00 Park Klášterec n/O

18.11. neděle BĚH PŘES STRÁŽIŠTĚ 5.600m 10,30 2.ZŠ

25.11. neděle CYKLOSTEZKOU PODÉL OHŘE 7.000m 10,30 Kadaňský stupeň

02.12. neděle ČERTOVSKÝ BĚH NA ÚHOŠŤ 6.300m 10,30 Kadaňský stupeň

09.12. neděle HORSKÝ KROS NA STŘEDNÍM VRCHU 5.300m 10,30 ČS SHELL

16.12. neděle BĚH KOLEM ŠPIČÁKU 8.500m 10,30 2.ZŠ

23.12. neděle VÁNOČNÍ BĚH BRODCEMI 12.000m 10,30 Kadaňský stupeň

26.12. středa ŠTĚPÁNSKÝ BĚH NA ZADNÍM VRCHU 5.000m 10,30 Zadní vrch

01.01. úterý NOVOROČNÍ KONDIČNÍ BĚH 8.100m 14,00 Autoservis Rokelská

06.01. neděle TŘÍKRÁLOVÝ BĚH 8.200m 10,30 Kadaňský stupeň

20.01. neděle LOMAZICKÁ STEZKA 8.700m 10,30 Restaurace SPLIT

27.01. neděle BĚH LESOPARKEM 5.000m 10,30 Lesopark

03.02. neděle BĚH KOLEM KLÁŠTERA 5.200m 10,30 Restaurace SPLIT

10.02. neděle ČENDŮV LOMCOVÁK NA SVAŤÁKU 4.800m 10,30 2.ZŠ

17.02. neděle BĚH KOLEM ÚHOŠTĚ 9.500m 10,30 Autoservis Rokelská

24.02. neděle ZÁVĚREČNÁ KONTROLKA 3.000m 10,30 Stadion

2) Bodování : závody jsou rozděleny do dvou kategorií podle obtížnosti.

Do kategorie „A“ je zařazeno 8 závodů s dvojnásobným bodováním a to:

- Běh přes Strážiště

- Čertovský běh na Úhošť

- Horský kros na Středním vrchu

- Vánoční běh Brodcemi

- Tříkrálový běh

- Běh kolem kláštera

- Čendův lomcovák na Svaťáku

- Běh kolem Úhoště

Do kategorie „B“ je zařazeno zbylých 8 závodů se základním bodováním.

Ve všech závodech boduje prvních 40 závodníků v absolutním pořadí systémem

80-72-65-59-54-50-47-44-42-40-38-36-34-32-30-29 a dále sestupně po jednom bodu.

Závody kategorie „A“ mají dvojnásobné bodování,to znamená 160-144 atd.

Závodníci si body přenášejí do svých kategorií.

3) Za překonání traťového rekordu se připočítá 10 bodů.

4) Výsledky z jednotlivých závodů včetně průběžného pořadí „Poháru“ budou zájemcům zasílány elektronickou poštou a dále budou zveřejňovány na internetové adrese www.beh.cz

5) Startovné 10,- Kč v každém závodě.

Za Běžecký klub F-C Kadaň : Čeněk Filingr,předseda oddílu

Případné dotazy na tel.: 777 040284 nebo mail : bezec.cf@centrum.cz

středa 19. září 2007

Lenošení na Krétě. Hřích?


Založil jsem si sice sportovní blog, takže je očekáváno, že zde budu psát jen o sportu a budu se zde chlubit svými sportovními výkony.


Musím říci, že jsem dovolenou opravdu prolenošil a moc se za to stydím. Na Krétě jsem sice uplaval asi 4 km plavča v moři, ale neběhal jsem skoro vůbec, jen jednou a to jen 6 km, docela náročného kopcovitého běhu v horku a prachu. Lidé v tomto středisku Agia Pelagia nejsou moc nakloněni běžcům, neustálé troubení a velká prašnost a horko v neposlední řadě nepřivázaní psi, kteří si dost tvrdě hájí své území mi moc nepomohli v psychologickém boji s lenošením.


Příště si dosti rozmyslím, jestli budu vybírat dovolenou s all inklusiv, v hornatém terénu. Jsem od přírody žravý typ a taky na mou žravost jsem doplatil. Přibral jsem jako vepřík 5 kg za 12 dní.

No odolali by jste???


Po příjezdu z dovolené 12.9. jsem se snažil druhý den pomoci rodině na zahradě, kde bylo hodně práce. Ujal jsem se tedy sekačky a posekal jsem trávník, pak jsem si vzal motorové nůžky na plot a snažil jsem se s hudbou /Metalica/ na uších posekat dosti z živého plotu. Asi jsem se poddal moc rytmu metalu. Večer jsem zjistil, že se mi nějak skřípl nerv pod lopatkou a nemohu se ani hnout, bolest vystřelovala až do přední části hrudníku. Chtěl jsem jít druhý den běhat a trochu uspokojit mé výčitky svědomí z dosažení medvědí váhy 100 Kg, ale opravdu jsem se nemohl ani hnout. Dnes když píši tyto řádky, tak pomalu bolest ustupuje. Zítra už mě nic nezadrží a konečně snad uspokojím mé svědomí a zdokonalím mou fyzickou zdatnost.

Dovolenou jsem trávil válením se a lenošením u moře a obžerstvím. Musím však říci, že takto jsem si už opravdu dlouho neodpočinul i když jsem zastáncem spíše aktivní dovolené. Všechno špatné k něčemu dobré ??

Sportu zdar, nadváze nazdar!!! ;-)

pondělí 20. srpna 2007

Triatlon v KV 2007


Na tento triatlonek jsem se docela dost připravoval a moc jsem se těšil.

V 6:30 hodin, vyjíždíme s manželkou Janou a Jirkou Vlasákem /3COP/ směr KV.

Cesta byla v pohodě. Karlovy Vary se probouzely k životu. Po objíždění placených parkovišť jsme konečně našli jedno místo blízko centra bez nutnosti placení drahého parkovného.
Sundáváme ze střešního nosiče kola / moje kolo je krosové, na triatlon nic moc/, na záda si nakládáme batožinu s nutnou výstrojí triatlonisty.
U Thermalu si vystojíme frontu na startovní tašku, která obsahuje čip, číslo, plaveckou čepičku, tričko s nápisem tohoto závodu, matonku.
Ve frontě se setkáváme s Koyamou a konečně se vidíme poprvé naživo.
Mám trochu obavy z rozmístění dvou dep, které jsou od sebe vzdáleny cca 2,5 km.
Necháváme v depu B u Thermálu běžecké boty a čepičku. Jelikož nemáme ani ponětí jakým směrem se nachází druhé depo A začínáme být s Laskym dost nervózní. Naštěstí je tu Koyama a jeho rodinka, kteří se nám nabídli, že nám ukáží cestu. Nakládáme tedy kola na naše auto a Koyama si sedá k nám a velmi ochotně nám ukazuje cestu. Tímto ještě jednou děkuji.
Dorazili jsme na koupaliště Rolava. Jsem tu poprvé v životě a docela se mi to tu líbí.
Procházíme kontrolou před depem. Jsme kontrolováni, jestli máme přilbu atd. Následuje uložení kola a věcí do depa A. Zjišťuji, že v depu mezi závodníky panuje nervozita, protože prostory na kolo a převlékání jsou poněkud stísněné. Nicméně sportovní duch je silnější.

Poprvé si otestuji svůj nový dres. Když jsem oblečen a nepotřebné věci jsou již v autě, dávám si na hlavu gumovou čepičku, při nasazování mi však čepička vystřeluje z hlavy a pobavím tím nejenom Jirku. Druhý pokus už je úspěšný. Vidím, že se již chodí závodníci osvěžovat, jdu tedy na schůdky a chci se osvěžit, když v tom mě oslovuje neznámý závodník v plavkách, ta voda je ledová, ale vy profíci jste na to asi zvyklý. V tu chvíli jsem si pomyslel, „jóo hochu kdybys věděl, že celé co na mě je profesionální, je snad jen ten dres“. Odpovídám mu tedy : „no uvidíme“. Vlézám do vody a ona je opravdu studená, ale nedávám to na sobě znát. Pomalu se rozplavávám. V tom slyším pískání píšťalky a pokyn : „všichni z vody“ . Máme 10 minut do startu. Po vylezení z vody zjišťuji, že 5minut před námi startují junioři /profíci/. 5minut po nich startujeme my. Startuji z vody, aby se mi neztratili plavecké brýle.

Startovní výstřel- začínám plavat kraulem, plave se mi docela dobře. Dostávám pár kopanců a škrábanců do celého těla, chci plavat rychleji, ale nejde to, protože přede mnou jsou závodníci, kteří mě prostě nepustí. Plavu střídavě prsa – kraul. Po prvním kole vybíháme z vody a plaveme druhé. U první bóje mě dohání hejno juniorů profíků, je to jako když jede kombajn a já jsem klas. Dostal jsem hodně ran, ale přežil jsem. Plavu dál a konečně vidím molo , vystupuji z vody a frčím si to do depa. Zde /jak jsem se později dozvěděl od Koyamy/ dělám zásadní triatlonovou chybu, sedám si na zem a dávám si ponožky a boty. Naštěstí mi nezdřevěněly nohy. Nasazuji si přilbu a na čáře za depem sedám na kolo a makám co můžu.Zapomněl jsem si moje dioptrické brýle, tak trochu mžourám. Za sebou nechávám zatím hodně závodníků, plavání mi docela vyšlo. Jede se mi báječně, první kopec nedaleko koupaliště jsem vyšlápl, ale předjel mě nějaký nabušenec na silničním kole. Asi po 3 km se dostáváme do centra KV na kolonádu. Nádherný okruh, už ten pocit jet na kole ulicemi KV bez aut je báječný. Najednou se přede mnou objevuje neskutečné stoupání u zámečku. Se zaťatými zuby ho vyjíždím za povzbuzování všudy přítomných fanoušků.

Sjíždím dlouhý sjezd a držím se cyklistů přede mnou najednou sjezd končí prudkou zatáčkou, doleva. Kdybych jel rovně byl bych dorazil do běžeckého depa. Jeden z organizátorů na mě řve: „ ještě jedno kolečko to by jsi měl málo“. Naštěstí jsem včas zabrzdil a jel jsem další okruh. Po druhém okruhu jsem udělal zásadní chybu jel jsem do depa. Zjišťuji, že zde nemají závodníci kola. Proto jsem propadl panice a uvědomil jsem si, že kola měla být 3 a né 2. Ten chlápek mě pěkně zmátl. No nic je to moje blbost. Ptám se proto hlavního organizátora, jestli se mohu vrátit zpět na cyklistickou trať a jestli jsem už diskvalifikovaný? On mi odvětil:
„ no zkus to a uvidíme jak to dopadne“ .
Makám tedy zpět na cyklotrasu . Vnitřně jsem zažíval muka z mojí blbosti a odjel
jsem kolo s tím, že už jsem asi diskvalifikovaný , navíc jsem ztratil v depu při zajížďce minimálně 5 minut. Konečně se podruhé vracím do depa a vybíhám. Běželo se mi nádherně ještě nikdy jsem neběžel promenádou a nikdy se na mě nedívalo tolik lidí z různých zemí. Prostě jsem si připadal jako lázeňský švihák . Při druhém kole se mi do cesty připletl asi Ital. Kterého jsem ve stísněném prostoru musel atakovat loktem. Jeden organizátor to odpískal píšťalkou, tedy přesněji řečeno odpískal toho Itala, který tam neměl co dělat. Do cíle jsem přiběhl docela v pořádku,

jen jsem byl zklamaný z té zajížďky. Moje umístění mě vůbec neuspokojilo, ale sportovní zážitek ano.

Na závěr se fotíme s Koyamou a 3COPem.



Tímto děkuji i mé manželce fotografce, která udělala pár foteček a videa. Později zveřejním v fotogalerii.


Teď jsem zjistil, že více fotek najdete na koyamanovic blogu

pátek 17. srpna 2007

Nová hračka.


Tak jsem si koupil novou hračku. Už dlouho mám Polar RS 200. Jelikož mi neustále vadilo, že musím na internetu měřit kudy jsem běžel, rozhodl jsem se pro nožní snímač S1. Takže mám teď vlastně Polar RS 200 SD Tentýž den jsem naběhal 9km a jsem velmi spokojen. Jen ještě musím vymyslet lepší ukládání mého výkonu do počítače. Aplikace přes internet mi nějak moc nevyhovuje.

Mám radost i z nového dresu na triatlon od Atexu. Člověk si musí udělat radost. Tak doufám, že mi už konečně moje nové sportovní vybavení přispěje k tomu, abych se polepšil. 3COPe těš se !!!

pondělí 13. srpna 2007

Jeden z mých tréninkových dnů.




Nemám bohužel čas na psaní článků o zápisu tréninkových týdnů. Aby však můj blog nebyl tak prázdný, tak se s vámi podělím o jeden z mých tréninkových dnů a prožívaných pocitů.

Ráno po hygieně lehká snídaně- jedna houska s marmeládou a káva, cpu do sebe vitamíny a minerály /zinkosel, pangamin, magnesium/ zapíjím vše džusem s vodou. Jelikož je venku zima, rozhoduji se nahradit plavání kraula simulací podobného pohybu na mém posilovacím stroji TOTAL TRAINER 8156. Vydržím to bez přestávky z malou zátěží 15 minut. Tak jsem se rozehřál, že neváhám ani chvilku a jdu se věnovat mé nejoblíbenější činnosti „běhu“.

Venku je nádherný dýchatelný vlhký vzduch po dešti.

Běžím jen tak volněji a dostávám náladu prozkoumávat nová území na běh. Běžím po nově vytvořené cyklostezce do Zásady. Zde se napojuji na nový letos postavený úsek pod obec Suchý Důl. Cestou si všímám každodenních detailů kolem sebe. Rybáři nahazují své pruty, děti s rodiči chodí na procházku, páníček okřikuje svého psa, když mi chňape po noze, přeskakuji přemnožené slimáky, kteří kolonizují naši přírodu. Milenci se choulí u řeky ve stanu šeptajíc si něco intimního.
Starší pán, kterého potkávám na této trase častokrát na procházce, mžourá s vrásky moudrosti v dál a snad vzpomíná na své blízké, nebo se kochá klidem a vysmívá se mému pachtění?

Vbíhám do kouzelné zatáčky v malém háječku, kde zurčí potůček. Náhle končí rozestavěná cyklostezka a já se rozhoduji pro průzkum terénu. Vyšlapaná pěšinka od zvěře mi napovídá, běžím přes louku k maringotce starého včelína. Tiše doufám, že je včelín bez početného roje jeho obyvatelstva.
Moje doufání bylo vyslyšeno, s pocitem viny, že vstupuji na cizí pozemek přebíhám území dvou chatrčí u včelína.

Překvapení!! Objevuji zpevněnou cestu vedoucí do chatařské oblasti, vedoucí okolo malebné scenérie okolo Ohře.

Kochám se klidem a pocitem objevitele. Lehkost mého běhu mě překvapuje a opravdu si to užívám.

Probíhám územím chatařské oblasti v Rašovicích. Chataři se věnují stříhání živého plotu, velké štěně bernardýna mi olizuje nohu, majitelé středního věku okřikují psa „fujj je to“ , měli pravdu to slizké na noze bylo fuj. Omlouvají se mi, já jen s úsměvem prohodím, „to je dobrý“ a běžím dál. Terén se mění z ušlapané cesty na asfaltovou silničku, dobíhám na křižovatku k restauraci Vyhlídka /Rašovice/. Nechce se mi běžet po frekventované silnici, proto se vracím stejnou cestou zpět. Doma házím sprchu a zasedám k obědu. Po obědě si jdu změřit na internet, kolik jsem toho vlastně uběhl. Zjišťuji, že je to pěkných 13.5km . Už teď se těším na další průzkum.

středa 25. července 2007

Trochu toho humoru ze sportovního života- 1.díl




Sport je spojen s dobrou náladou, proto jsem se rozhodl, že se s vámi podělím o některé zážitky a dobré "hlášky" z mého sportování, které mě docela pobavily.
Ti kdož mají jiný styl humoru určitě prominou... Kdysi jsem závodil ve vodní kanoistice na divoké vodě. Na jednom ze soustředění napadlo jednoho závodníka z Kadaně, že si přivydělá nějaký ten peníz v neuvěřitelné sázce. Sázka zněla takto: kdo si dá do pusy obyčejnou žárovku a zase jí dá nerozbitou ven, ten vyhrává. Jeden ze závodníků se přihlásil a řekl:" to je prkotina, to se dá". Strčil si do pusy žárovku a už jí nedal ven. Hodně závodníků se pokoušelo pomoci žárovku vytáhnout, ale marně. Asi po dvou hodinovém dolování žárovky se rozhodl někdo zavolat taxi a chudák s vyčnívajícím koncem vynálezu století, mumlající nesrozumitelná vulgární slova byl převezen na pohotovost. Zde mu byla žárovka odborně vyjmuta. Konečně vozidlo taxi přijíždí do tábora, všichni se nedočkavě hrnou k autu TAXI, z něj vystupuje "sázkař" se spadlou bradou, slintající a nemluvící ( později nám bylo řečeno, že mu byla dána injekce uvolňující svalstvo do čelisti). Jaké překvapení, když chtěl kdosi zaplatit taxikáři, který seděl ve vozidle. Ten jen otevřel okénko a tupě zírající s vyčnívajícím koncem žárovky z pusy nastartuje vozidlo a mizí ve tmě. Taxikář byl asi nevěřící...... :-).

Prosím nezkoušejte to....... je to kruté.

čtvrtek 19. července 2007

Můj trénink na sprinttriatlon v KV.


Jsou parné dny, teplotní rekordy padají, běžní normální lidé vyhledávají stín, nebo pobývají u vody a minimalizují své pohybové aktivity.

I přes to se najde pár „nenormálních“ osob, které se postaví navzdory lenosti a počasí a jdou si zasportovat.
Vzhledem k tomu, že je triatlonová sezona, pojal jsem každý můj trénink jako takový malý triatlon.
Ve svém týdenním tréninku si najdu místo na 2 malé soukromé sprinttriatlony s minimálními přestávkami mezi disciplínami. Je to taková příprava vymykající se běžným triatlonovým tréninkům. Mě to však takto vyhovuje. Již jsem k tomuto tréninku strhl i dalšího kolegu z práce, který se mnou pravděpodobně jede do KV na triatlon.

Moje trasa: Kadaň- Prunéřov koupaliště-Kadaň- Zásada.

Kolo: 8,1km

Plavání: 0,750km

Kolo: 8,1km

Běh: 5km

Samozřejmě ještě naběhám týdně minimálně 20 km. Někdy se dostanu i na kolo trasy 50 km a více.


Tento týden jsem ale tak pracovně vytížen /přesčasy/, že budu rád, když zvládnu ještě nějaký běh. Po nočních nic moc.

Když si čtu blogy ostatních sportovců, tak je mi docela trapně psát o tom, že jsem sportovec.
Můj kamarád 3COP je opravdu ďábel. Je totiž 1/2 IM. Gratuluji !!! Snad tě jednou doženu :-).

středa 11. července 2007

Tak je tu zase triatlon.

Minulý rok jsem absolvoval můj první zmenšený sprinttriatlon . Letos vzhledem k dovolené mi bohužel nevychází datově termín toho samého triatlonu. Proto jsem se rozhodl pro triatlonek konaný dne 19.8.2007 v Karlových Varech. Přípravy určitě nepodceňuji. Budu rád, když se umístím někde v poslední desítce.
Osazenstvo závodu bude opravdu profesionální a to nejsem vybaven silničním kolem.
Budu působit asi trochu exoticky s krosovým kolem zn.
Author stratos .
Nicméně za tu srandu to opravdu stojí. Už se těším na tu krásnou atmosféru. Tak sportu zdar !!!!

neděle 10. června 2007

Můj první maraton.


To bych nebyl já, abych si nevymyslel zdolat zase něco extra náročného.

Dne 9.6.2007 jsem se zúčastnil velmi náročného crossmaratonu v Jirkově. Bylo šílené horko něco přes 30 stupňů a to ještě dusno před bouřkou.

V 06:45hodin vyrážíme já a Milan (švagr), autem směr Jirkov. Na místo dorazíme mezi prvními. Milan se rozhodl, že zdolá maratónskou trať jako cyklista, při prezentaci dostává číslo 1. Na to, že závod pojal rekreačním stylem a neměl moc natrénováno, se umístil celkem slušně a ještě při tom stačil natáčet při jízdě video.

Já dostávám číslo 51. Nervy začínají působit a jako většina běžců si jdu odskočit na WC před startem. Vcházím do budovy a zjišťuji, že je tu jediný společný záchod pro všechny závodníky, stoupám si do fronty a nezbývá mi nic jiného než počkat. Naštěstí hlavní organizátor rozhoduje, že se počká se startem až na posledního běžce, který vykoná svou potřebu. Takto čekáme asi 10minutek. To je jediné co bych asi vytknul organizátorům, jinak precizně a obětavě připravenému závodu.

Konečně startujeme. Do sluchátek si pouštím AC-DC . V pase se mi pohupuje pás s lahvičkami, gely a tabletami proti křečím. Nic nechci nechat náhodě. Cítím se v pohodě. Nic mě nebolí i navzdory tomu, že jsem den před maratonem absolvoval opravdu náročné fyzické testy, které musím absolvovat každoročně v zaměstnání.

Běžíme po pěšině podél Podkrušnohorského přivaděče až k Vysoké Peci. Zde odbočujeme na asfaltku. Od startu nás pronásleduje ostré slunce, ještě že jsem si vzal bílou kšiltovku s patřičným odvětráváním. U Žeberské lípy konečně odbočujeme do chládku do lesa. Začíná však sada brutálních stoupání, snažím se držet si své tempo. Některé stoupání bylo tak náročné, že řada běžců přešla z běhu do chůze. Na 7km je první občerstvovačka (K1), konečně si namáčím hlavu /tuto činnost si opakuji snad 10x za běh/. Mám před sebou snad nejnáročnější úsek stoupání, z toho polovina na ostrém slunci. Asfalt teče a boří se mi do něj boty běžím tedy po krajnici a drhnu si přilepený asfalt o prach. A máme tu další občerstvovačku (PO1), kde předbíhám některé opozdilce závodu na kole. Využívám bohatého menu a dávám si hrst hrozinek , čokoládu, sušené meruňky a banán, rozdělávám první gel a cpu ho do sebe. Vodou si vlažím hrdlo a běžím dál do brutálního stoupání. Asi po 500 metrech trasa odbočuje na krásnou táhlou pěšinu, která se konečně narovnává. Kochám se nádherným výhledem a zjišťuji, že už konečně běžím po hřebeni. Krása přírody mi dodává sil a trochu zrychluji. Vpravo pozoruji dvě rotující vrtule od větrné elektrárny. Panoramata to je moje. Předbíhám jednoho běžce a nadále zrychluji. Slunce je pořád mocnější a pere mi do zad a do hlavy. Navzdory všemu se mi běží parádně. U občerstvovačky (PO2) se chvilku zakecávám s organizátorem a strečuji. V dálce vidím, jak se přibližuje běžec, kterého jsem předbíhal. Asi po 1 minutě vybíhám a je tu konečně klesání po asfaltce. A zase se zakecávám u K3 zjišťuji, že jeden z organizátorů pracoval kdysi v Kadani v pivovaře. Dobíhá mě kolega běžec, s kterým prohodím pár slov, běžíme spolu a chvilku kecáme. Chvíli předběhnu já jeho a chvilku on mě. Klesání je čím dál tím více agresivnější, musím zpomalit. Ve svalech mě pálí, ale žádná nepřirozená bolest. Na křižovatce u Mezihoří dobíhám běžce, kterému není evidentně dobře a chvilku ho povzbuzuji a tlačím před sebou. Najednou se mu podlamují kolena a v křečích přechází do chůze. Naštěstí je tu doprovodný vůz s tekutinami a mě zbývá ještě mnoho tablet proti křečím. Daruji mu jednu a on to zapíjí vodou. Já běžím dál. V Blatně jsem si prodloužil chvilku na občerstvovačce , zbývá mi 7 km do cíle, říkám si, že to už snad doběhnu. Předbíhá mě kolega, s kterým jsem před tím chvilku zápolil. Už jsem ho bohužel nepředběhl. Asi na 37 km dostávám ukrutnou krizi, musím proto zkrátit krok. Pokouším se myslet na něco jiného, než na běh, hudba v uších mi napomáhá vyčistit myšlenky. Poslední občerstvení 2km před cílem. Hlavu si polévám vodou a vyplachuji pusu. Už jen takový kousíček, to už nemohu vzdát…. Poslední km je nekonečný už se mi pletou nohy, ale moje tvrdohlavost je silnější. Konečně slyším pískání a jásání , vidím nápis „CÍL“ a u něho stojí moje manželka /přijela později autobusem/ a Milan. V cíli zvedám ruce a plný emocí lehám na zem a odpočívám. Časomíra ukazuje 4:51:29,99h. Nevnímám příliš okolí, jsem mimo realitu. Opakuji si v hlavě „ já to dokázal“ !!!!! Na čase mi ani tak moc nezáleželo zvítězil jsem sám nad sebou .

Dnes když píši tento článeček, tak chodím jako kosmonaut na měsíci, nohy mě bolí, ale ta spokojenost na duši a vnitřní klid… Jeden z důvodů proč běhám…

PS:Fotky jsou v mém foto albumu.



středa 23. května 2007

Běhání na Úhošť a cyklistika v okolí Kadaně.



Dle ohlasů mých známých jsem se rozhodl, že mi básničky /dětské/ o sportu asi moc nejdou a budu se raději držet psaní článků. Ještě se omlouvám, všem kdo mé články čte, za dlouhou nečinnost na těchto stránkách, mám toho nějak moc...


V poslední době jsem si oblíbil trasu na běhání na horu Úhošť, kde je přírodní rezervace. Běhám sám, protože nemám parťáka na náročnou trasu 15 km v horském terénu. Buďto jsou běžci z Kadaně nabušenější než já, nebo nechtějí běhat takovéto vzdálenosti. Je opravdu náročné najít sobě rovného parťáka na běh, ach jooo škoda, že 3COP je neustále v Praze.
Tuto trasu běhám tak jedenkrát týdně, ostatní dny v týdnu věnuji úsekům 3x2+0,5km /díky Tudymu za inspiraci/ a běh do Zásady 5,5 km.
Trénuji na Crossmaraton Jirkov, proto běhám takovéto drasťárny. Běhání o samotě má ale pro mě i velký přínos, ten pocit když běžím krásnou přírodou, kde zpívá ptactvo a voní vegetace v rozpuku je k nezaplacení. Toto vše umocňuje krásný výhled na panoramata Doupovska a Krušnohorska. Nemusím zde psát o blahodárných účincích na nervovou soustavu a čistotě myšlenek po doběhu, které zná snad každý běžec.


Co se týče cyklistiky, děkuji mému parťákovi Jirkovi Sojkovi. Jezdíme spolu tak 2x týdně opravdu náročné trasy po horských silnicích, okruhy vedoucí převážně pod Klínovec, každá trasa měří něco kolem 60 km.
Vzájemná soutěživost nám pomáhá překonat naše rekordy v čase jednotlivých okruhů.
Při tom všem se ještě stihneme kochat krásnou přírodou a vůní lesa a horského vzduchu.
Jirkovi držím palce v sobotu při závodu horských kol KRÁL ŠUMAVY. Musím říci, že je opět ve skvělé formě.
Tak sportu zdar a pište lidičky ať vím jestli to někdo čte........ předem dík.

úterý 17. dubna 2007

Kadaň – Klínovec na kole.


Dnes jsem se po noční službě probudil v 11 hodin. Kamarád Sojče, mi telefonem nabízí vyjížďku na kole někam do hor. Plánuje asi 50 km. To ještě neví, že se to zvrtne do něčeho úplně jiného, že jeho i moje nohy prožijí extrémně bolestivé a výkonné dobrodružství.

Dáváme si sraz v 13 hodin a vyrážíme směr Klášterec n/Ohří -Ciboušov – Petlery- Měděnec. Potom si dáme další cíle a projíždíme Horní Halži- Kovářskou a Háje. Když vidím před sebou tyčící se vysílač Klínovce, dostanu bláznivý nápad zdolat vrchol. To se Jirkovi moc nelíbí, ale moje přesvědčovací metody jsou neodolatelné :-). Po pár kilometrech a sebezapření jsme nakonec vrchol zdolali. Když sesedám z kola na Klínovci, zrovna mi volá Jirvla a ptá se co dělám, když mu řeknu co jsme podstoupili, překvapeně kladně komentuje náš výkon.

Je tu krásný výhled, vzpomenu si na Homolkovic rodinu a křičím na Jirku : „ mámo to jsou panorámata“. Společnost nám dělá jen pár tučných koček zdejších domorodců. Po nabažení se výhledu vyrážíme krásným a svižným sjezdem směr Kadaň. Po pár výživných kopečcích a příjemných delších sjezdech se dostáváme zpět domu. Tento den jsme ujeli 73 km s převýšením 947m.

Žíznivý Bezručák.





Tento týden se vyvedl a počasí je jako vymalované. Počasí dělané na venkovní letní sportování všeho druhu. Jsem rád, že jsem si naplánoval běh 15.4.2007 v Bezručově údolí Chomutov, v délce 15 km. Nadupaný běžec Tudy mě již očekává v 9:30h u pošty v Kadani a vyrážíme v jeho autě směr Chomutov.

V autě se Tudymu svěřuji, že jsem předešlé dny hřešil se svou životosprávou, zdravou stravou a pitným režimem a moc jsem toho nenaspal. Měli jsme totiž návštěvu, které jsem se musel věnovat.

Přijíždíme do Chomutova na místo srazu. Start je naplánován na 11h. Po zaplacení startovného se jdeme rozběhat. Já 2km volnějším tempem a Tudy 5km ostřejším tempem. Při rozběhu se zakecávám s běžkyní a běžcem a krátce prohodíme pár slov o běhu. Na rozběh jsem si sebou vzal pás s lahvičkami s ionťákem. Při rozběhu si všímám, že žádný běžec nemá pás se zásobami tekutin. Říkám si, že budu vypadat trapně na startu, proto před startem odkládám lahvičky do úschovny k organizátorům.

Startuji v 11hodin, snažím se od začátku držet svižnější tempo. Ze začátku se držím Tudyho pak se rozhodnu, že se ho pokusím předběhnout. Povedlo se a nasazuji ostřejší tempo. Přede mnou vidím záda běžce se stejným trikotem s Hervis ½ Maratonu Praha 2007. Předbíhám ho, on mě však v zápětí dobíhá. Chvilku běžíme vedle sebe a jelikož je trapné ticho, tak se odvážím oslovit ho a zeptat se na dojem z Hervisu. Kecáme spolu asi tak do 4 kilometru. Zde usuzuji, že musím zvolnit a přeji mu hodně štěstí. Běžím sám a neohlížím se, na 5 km mne svižně předbíhají Tudy a starší účastníci tohoto závodu a mají slušné tempo. Tudy mne povzbudil slovem „ dobrý“!! Chvilku se vyburcuji , dostávám ukrutnou žízeň, vedle nás teče potok a to žízeň umocňuje. Konečně dobíhám na 7,5km , kde je otočka. Zde začínám litovat, že jsem si sundal pás s lahvičkami, zjišťuji, že nikde není občerstvovačka. Na točně mi hlásí čas 38minut. Tento stoupák mne hodně vyšťavil. V duchu mi v hlavě tepe jediné slovo a touha „VODU“!!! Prodlužuji krok a snažím se nabrat větší rychlost, dýchám nosem, protože pusu mám úplně vyschlou a slinné žlázy odmítají dávat sliny. Rty mi začínají vysychat a připadám si jako kdybych byl na poušti. Předjíždí mne několik cyklistů s plnými lahvemi vody a jeden z nich si slastně lije obsah láhve do pusy. Teď už chápu člověka, který zabije kvůli doušku vody :-). Přidávám do kroku a žízeň mne žene vpřed. Předbíhají mne však nečekaně opět páni v úctyhodném věku. Již jsem se s tím smířil, prostě super lidi. Pomyslel jsem si, jak budu vypadat já v jejich věku. Na 12 km již vidím v dáli jejich záda. Na 13 km slyším za mnou úpět ženský hlas, neobtěžuji se ani ohlídnout, protože by to byl zbytečný pohyb. Věděl jsem už, že určitě uvidím její záda.

Do poslední chvíle se snažím situaci zvrátit. U značky Chomutov stojí chlápek na kolečkových bruslích a povzbuzuje nás oba slovy: „ výborně, už jste doma“! V tom mě předbíhá nabušená žena něco kolem 40 let. Klobouk dolu!! V této chvíli už myslím jen na jedno, mou poháněcí jednotkou je ukrutná žízeň.

V cílové rovince si všímám fotícího M.Thumse, který dnes neběží /tímto děkuji za vyfocení mého žíznivého výrazu :-)/. Později se dozvídám od Tudyho, že M.T. má zraněné koleno a dělá zde doprovod jeho drahé polovičce, která premierově zaběhla parádní čas 01:21:50. Doufám, že jim nevadí, že o nich píši ;-).


Já jsem doběhl do cíle s časem 01:16:30 . Tudy 01:10:08.

Jak vidno nedopadl jsem zrovna nejlépe. Když to však srovnávám s časem mého půlmaratonu, docela to jde. Příště to snad bude lepší. Po doběhu jsem se vrhl okamžitě jako neandrtálec na hrnec s ionťákem a sprchu v umývárce jsem si opravdu užil.

Mám cennou zkušenost , že jde na chvilku vyhrát psychicky i nad žízní. Při vyhlašování vítězů jsem nešetřil potleskem. Starší ročníky jsem obdivoval nejvíce.

Něco málo jsem také vyhrál, takovou cenu útěchy :-) , v tombole 100 Kč. Tyto peníze mi poslouží v těchto teplých dnech na zahnání žízně a věřte, že si to pořádně vychutnám.....

neděle 8. dubna 2007

Jarní nabuzení.


Začátek tohoto měsíce mě zlákal nádherným počasím. Má sportovní nadrženost musela být ukojena.

V neděli vytahuji šváru na volnější projížďku na kole 20km- pár kopečků.

Trasa: Strážiště- po turistické stezce- skoro do Klášterce n/Ohří, odbočujeme zpět do Kadaně kolem elektrárenské čerpačky po vrstevnici kopce Špičák. Míjíme pár rybářů, kteří se kochají prázdnými udicemi. Objíždíme Františkánský klášter a cestou potkáváme hodně rodinných výletníků, kteří jdou po obědě vytrávit. Přejíždíme Kadaňský vodní stupeň a napojujeme se na nově vzniklou cyklostezku do Zásady sypanou jemnými kaménky. Potkáváme další rybáře kolem řeky Ohře, kteří tráví mnoho času pohledem na své prázdné udice. Pro mě promrhaný čas, ale jak se říká: „někdo peče vdolky, někdo má rád holky ….. „

V obci Zásada míjíme rozestavěný mostek k napojující se nově vznikající supr cyklostezce do Klášterce n/Ohří, která má být do budoucna propojena až do Karlovarského kraje. http://www.cyklotoulky.com/cyklostezky/cyklostezka-podel-ohre.php

Milan náhle zjistí, že už vypil celou flašku vody a má ukrutnou žízeň. Spoléháme na pohostinnost lidí venkova a zeptáme se místních domorodců, kteří něco nimrodí na své zahrádce, kde je tu nejbližší možnost napít se. Oni nám pohotově odpoví, že nejbližší hospoda je až v druhé sousední vesnici Rašovice. Asi nás měli za alkoholiky jedoucí na výlet, kterým nemá cenu nabízet vodu. Kde jsou ty časy vítat hosty chlebem, solí a vodou :-) .

Přijíždíme do obce Rašovice, kde konečně nálézáme restauraci. Zde si dávám malé pivko a Milan džus s vodou. Chvilku posedíme na zdejší předzahrádce. Společnost nám dělá velká černá stará doga, která na nás tupě zírá a olizuje se. Neděláme žádné prudké pohyby. Asi za 15 minutek využíváme její nepozornosti a ujíždíme směr Kadaň. Cestou předjíždíme ženu s mužem jedoucími na kole stejným směrem.

Po příjezdu domu zjišťuji, že jsem akorát tak rozehřátý na běh। Nasazuji proto běžecké boty a ihned vybíhám svižnějším tempem směr Zásada asi 6km. Zde potkávám kolegu z práce na romantické vyjížďce na kole se svou drahou polovičkou. Asi v polovině cyklostezky se míjím s mužem a ženou, které jsme předjížděli na kole u Rašovic. Žena mi říká s úsměvem, že se na to může vyprdnout, a drmolí udýchaným hlasem cosi o její fyzičce. Tento den jsem si zase užil a ukojil touhu po sportu.

V pondělí jsem si zaběhl sám asi 7 km okolo Zásady.
Večer na chatě pomáhám Milanovi tahat těžké kameny na zítku, kterou stavíme tak aby přesně zapadaly styčné plochy, jako Máyové.

Milan je perfekcionista, tak několikrát přestavujeme šutry až do úplného vyčerpání. V 20 hodin padáme na hubu a jdeme domu :-). Stavbu dokončujeme během týdne.

Protože také někdy musím do práce, další sportovní zážitek jsem si přichystal na středu a čtvrtek.

Využívám nabídky nadupaného běžce Tudyho.

Domlouváme se http://forum.behej.com/tema-1068-kadansky-koutek na běhu úseků 3x2km s meziklusem 0,5km. Druhý den na regen. běhu 9km.
Musím říci, že mě Tudy opravdu dal co proto, úseky jsem v životě neběhal a premiéra byla krutá. Ještě musím dodati, že jsem šel večer opět skládat mayskou stavbu na chatu.
Druhý den jsme si regenerační běh opravdu užili a prokecali. Začalo mě pobolívat trochu koleno asi z úseků. Při běhu jsme mluvili bez ustání o všemožných cvicích a tréninkových metodách, v závěru jsme probrali doplňky stravy, zdravou i nezdravou stravu, které klobásy nám nejvíce chutnají. Jelikož jsem nesnídal a slinné žlázy pracují rychle, doběhl jsem domu jako bych měl slintavku, červinku a kulhavku k tomu......


čtvrtek 29. března 2007

První vyjížďka na kole.


Dnes jsem byl poprvé v tomto roce na kole. Vytáhl mě Jirka Sojka /Sojče/. Jelikož trénuje na akci Král Šumavy, budeme pravděpodobně jezdit častěji. Dnes jsme si dali slabých 15km jen na rozjezd. Byli však dosti výživné, jelikož jsme jeli na stolovou horu nad Kadaní Úhošť. Bylo nádherně. Napadla mě jedna věta, kterou jsem řekl Jirkovi při šlapání do kopce : "příroda se probouzí k životu" , na to mi Jirka pohotově odpověděl: " příroda ožívá, já chcípám" :-). Je pravda, že jsem tentokrát měl až moc lehké nohy při šlapání o proti minulému roku. Asi je znát to běhání přes zimu. I na sportesteru mám o dost nižší tep. Asi jsem Jirku trochu protáhl. Omlouvám se jestli to bude číst :-). Byly časy kdy jsem mu absolutně nestíhal. Věřím, že se dostane brzy do té jeho nadupané vyhlášené fyzičky. Na Úhošti bylo nádherně, kvetla tu koniklec, větévky stromů jsou v rozpuku a ptáci vítají jaro krásným zpěvem.Pro ochranáře přírody musím zdůraznit, že zákaz vjezdu na naučnou stezku jsem respektoval a kolo jsem tam jednoduše tlačil.
Po dojetí domu jsem pořád neměl dost. Šel jsem si proto zaběhat 6 km do Zásady a zpět po cyklostezce. Až teď jsem se pořádně rozehřál a dostal jsem do žil trochu edorfinu :-). To bylo moje přivítání se s jarní přírodou.