Hervis ½ Maraton Praha.

Do Prahy jsem přijel asi v 9:30h. Nechávám auto na Zličíně. Mám sebou početný doprovod –moje duševní podpora. Manželka, švára a jeho drahá polovička. V 10 hodin nasedáme do metra a jedeme do stanice Malostranská. Zde už mě čeká spoluběžec Jirka Vlasák - http://jirvla.blogspot.com/ s jeho drahou polovičkou. Mám trochu zpoždění, nervy pracují. Jdeme se s Jirkou převléci do šatny, kde je tisíce lidí. Jelikož již mám málo místa v mém batohu, dávám si rifle k Jirkovi do jeho většího zavazadla. Uklidním se trochu až jsem převlečen a mám věci v úschovně zavazadel. Nasazuji si svůj sportester a zjišťuji, že mám tep 100 za min. Manželka mi pomáhá s nasazováním mého startovního čísla 3126. Je ukrutná zima a fouká. V parčíku u malostranského metra se scházíme s vodiči. Dávám si cíl doběhnout pod 2 hodinky. Je to přeci jen můj první takto dlouhý běh. Nejvíce jsem běžel 19 km.
Po společné fotce s vodiči jdeme směr start. Při přecházení silnice zastavuje strážnice auto a nechce ho pustit přes uzávěru. V tom si Jirka všiml, že je to Šebrle. Přistupuje k němu další strážník a pouští ho.
Je mi zima a konečně vidím, v jedné z uliček muže rozdávajícího zahřívací PVC pytle. S Jirkou si je navlékáme a je nám konečně teplo.

Z rukou Šebrleho se ozývá startovní výstřel, nad hlavami nám krouží vrtulník. Když přebíháme Karlův most z reprobeden hraje Smetanova Vltava. Při přeběhu Vltavy nás rozproudí efektivní bubnování bubeníků z prvního hudebního stánků. Masy lidí nám fandí a tleskají. Běžím se zkušeným běžcem Jirkou a ten mě nabádá, abych se nenechal strhnout davem a šetřil si síly. Běžíme proto prvních 5 km volnějším tempem. Asi na 7km cítím, že Jirka zrychluje a mě jeho tempo vyčerpává. Nechci ho zdržovat, proto jsem řekl, že zpomaluji a hodně štěstí. Nasazuji si na uši sluchátka a pouštím si hudbu, která mě drží a motivuje. Na 10 Km v davu lidí nacházím mou fandící manželku s Jirkovo manželkou. V duchu si říkám, že tu nejsem sám a mám zde podporu, hodně mě to nakopává a stimuluje. Zatím se pohybuji mezi vodiči 1:40h a 1:50h. Na 15tém Km začínám trochu zpomalovat, předbíhá mě vodič s bílým balónkem s doběhem za 1:50h. Chvilku se ho držím, ale tempo má na mě příliš zběsilé. Po 19tém Km vidím někde v dálce malý bílý balonek. Dostávám trochu krizi a nejsem sám. Několik závodníků dostává křeče a protahuje se. Soustředím se na hudbu a pozoruji běžce okolo sebe, předbíhám Itala s pomalovanou tváří a vlajkou vlající za jeho zády. Předbíhám menšího černocha a mám dětskou radost, že jsem předběhl jednoho z černochů, kteří mají pověst nadupaných běžců. Na 20tém Km zrychluji předbíhám několik běžců. Nějaký běžec přede mnou si odsmrkává a jeho obsah nosu mě těsně míjí. Poslední km je nekonečný pálí mě svaly jako čert. Konečně závěrečná zatáčka v davu rozpoznávám fandící duševní podporu mého teamu . Za cílovou čárou si uvědomuji, že jsem uběhl svou nejdelší trať a doběhl jsem s časem 1:55:50h . Dostávám na krk medajli. Jsem spokojen a v endorfínovém opojení se jdu občerstvit banánem a ionťákem. Hodně fouká a jsem rád, že jsem dostal od organizátorů termofolii na tělo. Odevzdávám čip na časomíru a vyzvedávám si věci ze šatny. Po setkání na domluveném místě s Jirkou, jeho drahou polovičkou a mým teamem nastupujeme do metra. Jirka s manželko jedou směr Háje, my Zličín /teď jsem si měl uvědomit, že je to s mým pozdějším převlíkáním doslova v háji/. V Metropoli na toaletě při převlékání a hygieně zjišťuji, že jsem si nechal rifle u Jirky.
V elastických kalhotách se proto pohybuji po obchůdcích Metropole jako labuťák z Labutího jezera। Harapes by byl spokojen . Lidé se otáčejí, tak nějak je mi to už vše jedno. S úsměvem na rtech usedám do auta a jedeme domu. Kalhoty dostanu od kolegy, po návštěvě Kadaně.
Musím říci, že mám velký respekt z celého maratonu a nevím, jestli 13.5.2007 budu v Praze schopen Pražský Maratón uběhnout. Musím hooodně trénovat, abych moje plány mohl uskutečnit. Přinejhorším si zaběhnu další půlmaratón. Sportu zdar….