Sportovní deníček

Můj sportovní deníček : http://runkeeper.com/user/vefis/activity/64170337?channel=web.activity.shared.facebook.auto&utm_campaign=SharedActivity&utm_medium=facebook&utm_source=Ref

Fotr

Měl jsem dlouhou "sportovnězdravotněfotrovskou" pauzu. Je tedy pravda, že jsem se sportem zaobíral ( a zaobírat se budu) co se týče organizace, ale je čas se vrátit.

Jelikož tento blog, je můj motivační prostředek a vy mne určitě nenecháte dále lenivět, slibuji zde, že se vracím na sportovní pole jako sportovec. 103 kg musím zredukovat na původních 97 a méně, chci vás zase doběhnout.... Jdu do toho...... Držte mi palce a prosím o podporu, moc to pomáhá !

Nový život

Narodila jsem se na tento svět 9.6.2010 v 15:55 hodin. Vážila jsem 3,635 Kg, měřila 52cm. Dávala jsem si hodně na čas, není kam spěchat. Možná jsem předurčena k vytrvalosti. Moji rodiče mne nedočkavě vyhlíželi v cíli, měla jsem tak trochu 9 dní zpoždění. Ale ted se budu snažit a rodičům dělat jen radost.

Možná se za pár let potkáme na trati .


S pozdravem Kačenka Fišerová.

Mini reportáž z běhu parkem 10.4.2010.

Počasí bylo nad očekávání příznivé, nepršelo a to je hlavní. Jsme spokojeni s hojnou účastí dětí. Jejich úsměv a zdravý duch je nám odměnou. Všechno klaplo dle našich představ. Zranění bylo asi 2x pohmožděnina kotníku u mužů. I přes to byla trasa pro závodníky velmi zajímavá s velkým převýšením a krásnými výhledy (ale samozřejmě bylo i hoodně trápení). Součástí tohoto závodu bylo i vyhlášení zimního běžeckého poháru, který se konal v Kadani. Tento pohár pořádal Čeněk Filingr. Pro závodníky byla přichystána i tombola pro všechny startující.
V 10 hodin vystoupila taneční skupina Berušky .
V 11 hodin vystoupil František Bůcha z HISTORICKÉHO SPOLKU Města Bílina . Jednalo se o ukázku vojenského umění seveřanského kavaleristy. Bylo to zpestření pro děti, které čekaly na své rodiče až doběhnou. Podle všeho se líbilo . Celou akci podtrhla hudební kulisa a nadšení účastníci. Myslím si, že akce takového druhu budou veřejností podporována. Cílem našeho klubu je rozpohybovat Kadaň. Zatím se nám to docela daří a jsem tomu rád. Už se těšíme na další akci. Zde výsledky. A více na www.skmpkadan.cz

Chtěl bych poděkovat sponzorům, bez nichž by se tato akce neobešla:
ESB.a.s. ; Severočeské doly a.s.; Město Kadaň ; Jízdní kola Hnízdil
Občerstvení Hamir; František Bůcha (jezdec na koni). Hasiči Kadaň, Šuplík Kadaň, DJ Mlaďas.

Kdo má fotky tak prosím pošlete. Předem díky.

Zatracený sníh.

Dnes jsem si byl zaběhat a kde nic tu verše :-). No vím, že nic moc příspěvek na můj blog. Berte to jako takovou modlitbu :-).

Kraj pod sněhem.

Počasí nám určuje životní směr,
bílá barva patří na sever.

Už volám -"já chci půdu bez sněhu",
vadí to dost při běhu.

Prokluzuje mi podrážka,
to není běh to je urážka.

Modlím se ať už přijde obleva,
pro můj kotník úleva.

Bílá barva už mne nebaví,
má duše a tělo churaví.

Snad to jaro napraví!!!!

Běh 17. listopadu

Sportovní klub Městské Policie Kadaň
Chomutovská 1254
43201, KADAŇ

pořádá

Běh 17. listopadu

Pro všechny, kteří chtějí strávit volný den sportem nebo se jen proběhnout, připravil SKMP Kadaň krátký závod, který se uskuteční dne 17.11.2009 v Roosveltových sadech (lesopark) v Kadani. Hlavní závod pro účastníky ve věku od 18 let se uskuteční na trati dlouhé 4,8 km, pro mladší účastníky od 13 -17 let je připravena poloviční trať, tedy 2,4 km. Bude připraven i závod pro nejmenší, který mohou absolvovat i maminky s kočárky.

Každý účastník obdrží malý dárek a pro nejmenší závodníky je připravena sladká odměna. Ti, kteří zvítězí v jednotlivých kategoriích dostanou věcné ceny a medaile.

Na závěr závodu je připravena velice hodnotná tombola, které se může účastnit každý bez ohledu na umístění v závodě, takže vyhrát může každý.

Kdy: 17. listopadu 2009
Kde: lesopark v Kadani, za Kauflandem
Čas: prezentace do 09.45 h v již 10.00 startujeme

Přijďte se proběhnout, závod je určen pro širokou veřejnost bez ohledu na dosažený čas, rádi uvidíme každého, kdo se rozhodne hýbat, nebo aspoň fandit závodníkům.

- chceš se proběhnout
- chceš si zazávodit
- nevíš jak začít běhat
- nudíš se

Tak se ukaž 17. listopadu 2009 v Kadani a zasportuj si s kadaňskou Městskou Policií.

Další informace na tel. 604 826 193

Stále tu jsem, ale...

Připadám si jako starej kozel :-)
Celosvětová krize zasáhla v jistém smyslu i mne.
V tomto roce jsem toho moc sportovního neukázal.
Občas se ukážu na nějakém tom závodě seriálu Peruna , ale můj trénink je v troskách. Nemohu se nějak dostat do té pravidelnosti a lenost mnou lomcuje. Navíc se tento rok událo hodně věcí , které převrátily můj život naruby. Tento rok prostě nebylo o čem psát, nebo nebyla chuť ani čas. Možná se ještě ukážu na pár závodech zimního běžeckého seriálu, ale nebude to žádná sláva :-(.
Člověk se musí sakra snažit, aby zůstal na úrovni sportovní závislosti. Poslední dobou se musím hodně přemlouvat. Od té zlomeniny kotníku jsem prostě lemra nad lemry. Kotník naštěstí srostl na výbornou, vůbec o něm nevím (nesmím to zakřiknout).
Musím v sobě opět najít, toho podřimujícího sportujícího Vefise. Přibírající kila (4Kg) mne k tomu nutí, endorfíny mne určitě dostanou.

Zásada 17.5.2009

Již dlouhou dobu to tu zelo prázdnotou. V mé duši prahne žízeň po běhu. Prokletý kotník mne stále nepustí a nemohu dělat co mám rád !!! BĚH !!! . Snad je to osud. V touze uhasit to prázdno jsem udělal zásadový zlom ve svém životě a počínal jsem si hrát s myšlenkou uspořádání nějakého běžeckého závodu. Kdo nepořádal závod neví, že samotný pořadatel musí být duchem pořádný vytrvalec. Vše začalo založením klubu SK Městská policie Kadaň. Najednou jsem byl obklopen lidmi, na které se mohu spolehnout a kteří mají stejné koníčky.
Dalším bodem bylo sehnat sponzory. Poté dal realizační tým hlavy dohromady a vzešel první nápad "Běh do Zásady" 4,6Km. Myšlenka na běh, který by se mohl stát tradicí se ujmula.

V den "D" jsme všichni plni očekávání. Budíček v 5 ráno, žaludek mám jako na vodě, ještě nikdy jsem nebyl ředitelem závodu. Myšlenky v hlavě mne kamenují a neustále si opakuji, jestli jsem něco nezapomněl: " Bude dost cen? Přijedou hasiči s nafukovacím stanem a motorovým člunem? Bude fungovat elektřina? Jak proběhne registrace čísel? Budeme ten nápor zvládat? Bude dost vody? Bude dobré počasí? Bude stíhat náš vrchní písmomalíř Pavel psát diplomy? Bude se lidem líbit tombola? ............... Myšlenky.... stres se hromadí. Musím se hodit do klidu, jinak mi vybouchne hlava.
V 06h vyzvedávám Laskyho a jedeme nakládat do mé Feldy vše potřebné. Auto je narvané k prasknutí. Kam dáme chladič pití? Nic naplat Lasky se uskromňuje a objímá nohama toto monstrum. Dveře sotva zavřeme. Vyrážíme směr Kadaňský stupeň. Zde již nás čeká Amsty. V mžiku máme vyloženo. Napojujeme elektřinu, ze zdejší truhlárny. Už je 7h. V 8 je prezentačka dětí ze škol. Ještě jednou přeměřujeme s Rolandem GPSkou vzdálenosti pro jednotlivé kategorie. Křídovým sprejem čmářu jednotlivé točny. Půjčuji si kolo a ještě s kolegou jedeme projet celou trasu závodu 4,6Km. V 7:45 hotovo. Vše klaplo a závod je připraven. Nyní jsme plni očekávání. Počasí je nádherné, svítí slunce, bezvětří.
Mezi tím se na místo dostavil velmi ochotný, zkušený a spolehlivý člověk Antonín Pulec, který byl hlavním rozhodčím tohoto závodu.
Na závod škol se dostavilo pouze 11 dětí, to pro nás byla studená sprcha a trpká zkušenost. Asi naše školy o sport nemají zájem. Propagace byla dostatečná, ale nic naplat. Byla naše chyba, že jsme nedali termín do všedního dne? Nebo to bylo moc brzy?
Navzdory malé účasti v závodu pro školy, jsme se nevzdávali naděje v lepší účast na hlavním závodu od 11h.
Byla to škoda, protože jsme měli pro děti nachystáno mnoho cen a medailí. Mimo jiné zde byla i projížďka na motorovém hasičském člunu s velmi ochotným velitelem kadaňských hasičů Martinem Apolenem.

Desátá hodina rozhodla. Začali se rojit závodníci. Dost se nám ulevilo, když se přihlásilo alespoň 30 závodníků. I když jsme byli připraveni i na 200 a více. I přes to jsem stále nervozní. Snažím se to zmáknout a nedat to na sobě znát. V 10:55 svolávám megafonem závodníky na start. Připravuji si startovní pistoli. Ouha zapomněl jsem vyznačit start a cíl (je totiž o 200m dále než byl start pro děti ze škol). Ve snaze rychle vyřešit trapnou situaci pádím pro křídový sprej. To už mám proti sobě 30 závodníků. Mezi tím píši na silnici. Start a cíl. Stalo se něco, co bych opravdu neočekával. Při psaní "S" jsem napsal "?" Výbuch smíchu všech účastníků mne rozhodil (trapas). Pohotově vtipkuji " to je pro ty, kteří ještě neví jestli doběhnou ". Při této větě pokračuji v čárání na zem a dívám se při tom na závodníky. Co čert nechtěl. Druhý trapas , který rozcházím ještě dnes. Jedna bota se ocitá trochu více dopředu a špičku mám najednou bílou. No alespoň jsem někomu zvedl náladu :-) Taková kulturní vložka tu chyběla.

V jedenáct startuji závod výstřelem ze startovací pistole.
Vysílačkou oznamuji na točnu do Zásady, počet startujících a že již je odstartováno.
Hlavní rozhodčí již sleduje ubíhající čas. Doprovodný cyklista jede za posledním závodníkem a ještě stihne natáčet film. Všichni doběhli, nikomu se nic nestalo. Dle všeho byli lidé spokojeni. Celý tým pracoval jak dobře namazaný stroj. Vše proběhlo tak jak má, jen tiskárna netiskla. Později byly výsledky dány na internet. Pochmurné myšlenky odplavaly. Skoro vše parádní a dle mých představ.

Děkuji ještě jednou všem, účastníkům a organizátorům závodu. Naplnilo mne to skvělou atmosférou. Video zde.
Foto zde (ještě dodám další) Foto: Kadaňské noviny

Není čas.

Jak vidno zanedbávám svůj blog. Tento rok je trochu hektický a snažím se to zvládat jak nejlépe umím. Teď se naplno věnuji rozjezdu SK Městská policie Kadaň. Začátky jsou opravdu těžké. Nejhorší je zabředávání do daňových a účetních věcí. Jakožto samouk se v tom pěkně koupu. Ale určitě to zvládnu. Den ode dne se učím stále nové věci . Jestli někdo z vás má zkušenosti ohledně vedení SK a byl by mi ochoten do začátku trochu poradit, budu vděčen.
Učený z nebe nespadl......

Pouhé mini úvahy.

Co nás dělá člověkem?
Poznáš mnohé s věkem.

Spěchání ve stresu je lidská vlastnost,
sport je spěchání bez stresu a v duši rozzáří jasnost.

Tělo se ozve, když má špatností dost,
měli bychom ho umlčet ať má radost.

Hlava a tělo jsou si vzájemně rádcem,
někdy jsou navzájem největším zrádcem.

Se sportem srdce se rozbuší.
S čistou duší, která netuší,
že dýcháme špinavé ovzduší.


Je lepší být zdravě závislý?
Pupek není tak převislý.

Závislosti se těžko zbavit,
je na každém jak volný čas trávit…..!!

Foto běhu v parku.

Byl jsem se dnes jakožto fanoušek podívat na jeden z běhů ZBP. Potřeboval jsem trochu té běžecké atmosféry. Trasa byla trochu namrzlá, ale sešlo se zde hodně běžců a běžkyň. Pár fotek naleznete zde. Já si na běh ještě bohužel počkám, ale už chodím bez berle a konečně jsem se nechal uschopnit. Tak ať vám to běhá....

Sádra sundána.

Dnes jsem konečně přišel o sádru. Zatím to vypadá nadějně minimálně 2 až 3 týdny ještě rehabko a jdu do práce. S během to však nevidím nijak růžově zatím. To si ještě minimálně 2 měsíce raději počkám. Zatím se budu věnovat plavču, posilovně a jestli to noha dovolí i kolu. Hlavní je, že mám alespoň vycházky. Už bylo na čase, musím ještě vyřídit pár věcí na úřadech a musím tam osobně.

Ze vzpomínek.

V televizi jsem shlédl prvního díl seriálu "Proč bychom se netopili".
Zavzpomínal jsem na mé vodácké časy.

Jak bych to měl vlastně začít…..
Bylo nebylo….
Asi před 13 lety jsem byl na vodě s oddílem vodáků slalomářů z Kadaně. Tábořili jsme i s dětmi na poloostrůvku, který je součástí náhonu Bílý mlýn ve Vyšším Brodě – Jihočeský kraj. Bydlení u mlýna pod splavem bylo romantické. Navíc jsme se dost dobře znali s majitelem a celou jeho rodinou Ouředníkovic.
Pravidelně jsme sjížděli řeku Vltavu od Vyššího Brodu k Rožmberku n/Vltavou. Zážitků je plno. Vybral jsem však takový zážitek, který je opravdu nezapomenutelný.

Jednoho dne našeho 14tidenního pobytu, jsme měli za úkol jakožto mladší vedoucí vymyslet „radě starších“ nějakou hru a poté zase na oplátku měli vymyslet hru oni nám. S tím, že po dobu nepřítomnosti jedné skupiny vedoucích, každý zastane práci za oddílového vedoucího, který zrovna hraje hru. Pořád jsme vymýšleli hry hlavně pro děti tak jsme si chtěli alespoň jeden den udělat pro sebe.
Vymysleli jsme starším hru na pevnost Boyard. Normální hra v okolí tábora s normálními úkoly. Například nalezení nějakého předmětu dle předešlých indicií, třeba v náhonu se studenou vodou, atd. Tuto hru asi nemusím představovat.

Rada starších však byla daleko daleko zákeřnější. Odpoledne nám řekli ať jdeme normálně vykonávat běžnou činnost a až zakřičí poplach, musíme okamžitě tak jak jsme, přiběhnout k táborové kuchyni. Zde nám bude upřesněno co musíme udělat. V domnění, že bude hra probíhat v okolí tábora, někteří z nás začali na lodích (pro jízdu na divoké vodě) blbnout ve válečku šlajsny u jezu. Nevzpomínám si přesně kolik nás bylo, ale počítám tak kolem 10 lidí. Najednou se to stalo, všichni jsme nastoupili ihned u táborové kuchyně. Vedoucí nám upřesnili, že máme ihned tak jak jsme vstoupit do našeho autobusu, ten nás údajně odveze na místo konání bojové hry. Řidič nám měl v autobusu vše vysvětlit.
Pořád ještě s důvěrou, plni očekávání jsme poslušně nastoupili do autobusu. Vzpomínám si, že bylo docela velký horko, kluci a holky v černých neoprenech byli ještě mokrý z vody , přilby měli pořád nasazené na hlavách a mokré boty na vodu na nohách. Vesty měl skoro každý. Prostě jsme byli vybaveni jak se na vodáka extremáka sluší a patří. Navíc nám bylo naznačeno, že bude hra extremní, tak jsme chtěli být plně vybaveni!!
Když řidič autobusu zavřel dveře a rozjel se, řekl nám: " Nyní vás odvezu do Lipna nad/Vltavou do velkého stanu (místní diskotéka) a tam budete mít první indicii u baru, postupujte dle indicie, buďte neoblomní". Řidič ještě suše dodal: " a samozřejmostí je, že si nesmíte vysvléci ani kousek vašeho oblečení. Máme tam domluveno s personálem, že nám ihned oznámí každé porušení pravidel a budete diskvalifikováni"!
Po cestě v autobuse (asi 10.5km) ve strašném horku jsme smrděli jako spařený cirkusový stan.
Na parkovišti u diskotékového stanu jsme v podvečer vystoupili. Autobus se zavřel a odjel.
Převážně zahraniční turisté se na nás dívali jako na mentálně postiženou skupinku na výletě.
V tu chvíli jsme si připadali opravdu docela trapně a to jsme ještě nevěděli co nás čeká.

Asi po 5 minutovém rozjímání jsme vyrazili na diskotéku. Jaké překvápko museli jsme zaplatit vstupné. Naštěstí si někdo z nás vzal dost peněz a půjčil tak i ostatním. Uvnitř skoro nikdo nebyl. Jen barmanka za pultem a pár lidí. Ihned jsme se neoblomně vrhli na barmanku aby nám řekla o první indicii. Ta se však začala neúměrně popadat za břicho a strašně od srdce smát. Mysleli jsme si, že je to součást hry, řekli nám přeci: "buďte neoblomní"! Vymysleli jsme proto plán, že každých 5 minut půjde za barmankou jeden z nás a bude neoblomný.
Asi po pátém neoblomném naléhání se o nás začali zajímat né příliš vlídným způsobem vyhazovači. V té chvíli už v každém z nás začalo klíčit semínko pochybnosti.
"Je to ještě součást hry"? Z diskotéky nás naštěstí nevyhodili, ale byli jsme důrazně varováni. Některým z nás bylo ihned jasné, že jsme byli vysazeni na pospas svému osudu. Bylo zde však ještě pár jedinců, kteří to nevzdali a věřili, že hra pokračuje. Začali jsme tancovat a blbnout na tanečním parketu, Tančili jsme takovým způsobem, že jsme na sebe upoutali pozornost. Nebo, že by to nebylo tím tancem !? Orosení jsme však začali po chvíli odpadat. Někdy kolem 22 hodiny, kdy jsme se již koupali ve vlastním potu, napadlo někoho, že překecá pár cizích lidí aby naléhali na barmanky za nás. Povedlo se! Pár lidiček opravdu šlo vznést požadavky a zastalo se nás se slovy: " už by jste jim konečně mohli dát tu indicii podívejte jak vypadají"!
Světe div se bylo nám vyhověno. Vyhazovači se slovy : "tady to je ta indicie" nás všechny vyhodili z diskotéky. To už se rozsvítilo i těm nejzarputilejším. Konečně jsme si sundali přilby a vesty. Byla tma a venku krásný srpnový večer. Před námi 10,5km po silnici. Při cestě domu nám samozřejmě žádné auto nezastavilo. Cestu jsme si zpříjemňovali zpěvem a smáli jsme se sami sobě. Myslím že jsme si koupili i lahev něčeho tvrdšího, ale nejsem si jist. Pomsta nám však kolovala v žilách. Do tábora jsme dorazili asi někdy k půlnoci. Děti i rada starších už spali. Byli jsme dost unaveni a pomstychtivá nálada se nám tak nějak vytratila. I navzdory velkému trapasu jsme si na diskotéce zatancovali ( v plné vodácké). Řekli jsme si, že to byl docela fajn sportovní výkon….. Druhý den nás čekalo další tentokrát romantické vodácké dobrodružství…

Domácí vězení.

Berle ze slitiny kovu a kůže,

člověk se pajdá jak může.

Každé ráno probouzím se do hrozného snu.

Protože mám trochu hlad,

já plazím se k berlím jak had.

Do kuchyně cválá divný poník,

tváří se jako by měl zlomený kotník.

V koupelně ve sprše v igelitu nohu,

na jedné noze jako čáp na lovu.

Byt je krutá překážková dráha,

to mně pořádně psychicky zmáhá.

Doktoři předepsali- hnát ať trčí pořád vzhůru,

já nemohu ani na vycházkovou minitůru.

Sportovní přestávka bude asi dlouhá,

snad uhasí se někdy po sportu touha.

Kde jsou ty příjemné chvíle,

kdy zdolával jsem svěže nádherné míle.

Odříznut od civilizace,

to není žádná legrace.

Snad můj zlomený hnát ,

sroste mi dobře napořád.

Je vidět, že mi hrabe,

když píši básně rozumově chabé…. :-)

SK MP Kadaň již má své stránky.

Tak již jsem založil blog SK Městská policie Kadaň. Budu ho průběžně aktualizovat. Teď na to mám času dost.

Fraktura.

Jsem namydlenej. Včera jsem si zlomil nohu. Oboustranná fraktura pravého kotníku. To budu mít hodně dlouho po sportu. Snad se to nehne, jinak operace. Držte mi palce. :-(

Spánkový deficit a běh

Snažím se skloubit nedostatek spánku s během, jednou to nejde a jednou zase ano. I když to asi není moc zdravé, ale jsem si sám sobě pokusným králíkem. Noční šichty dělají své. Jeden ze závodů ZBP (Čertovský běh na Úhošť) jsem z tohoto důvodu vzdal. Nyní jsem po závodě - Běh kolem Špičáku.

Pokus o malou minireportážičku:

V 06:15hodin jsem přišel opravdu unaven domu a zalehám ihned po hygieně do pelechu. Natočil jsem se budíka na 09:30h , ještě že má opakované buzení. Vstávám až v 10:10h Oči nemohu rozlepit. Rychle se převlékám do běžeckého, ani si neberu sportester, hodím do sebe pár rozinek a trochu zapíjím vodou. Mažu!!! Start je už v 10:30h to nestíhám!!! Ufuněn dobíhám na místo prezentace u 2.ZŠ, stihl jsem to do 10:20h. Již mne zde vyhlíží pár lidiček a klepou si na hodinky, když mne uviděli. Kruhy pod očima a červené oči mne omlouvají. Můj team z SK MP Kadaň (Lasky,Roland,Milan) mne podporuje, již nevěřili, že budu startovat. Potkávám zde opět sportovní rodinku Koyamovic. Koyama se rozcvičuje, silový trénink je na něm znát :-). Od 2.ZŠ jdeme do místa startu, které se nachází nad 2. ZŠ na vrstevnici pod Strážištěm.

Start- Koyama vystřeluje a nebýt tajícího sněhu a bahna trhá podrážkou kameny. Tento nerovný soupeř se mi rychle vzdaluje. Já se držím svého tempa. Za sebou nechávám zatím všechny z SK MP. Pod Strážištěm mne předbíhá Roland. Držím se ho až po
mikulovický památný strom. Zde se mi vzdaluje. Po silnici běží jako srnec. Chvilku zápolím se dvěma mlaďochy. Při jejich předbíhání slyším poznámku " policie, musíme zpomalit". Před nimi jsem vydržel až po krkolomný horolezecký výstup na Špičák. Zde jsem jim dal šanci :-). No nejsem žádný robocop. Po výběhu se utvořila skupinka 2 mlaďoši, já a Lasky. Držím se jich zuby nehty. Seběh po silnici ze Špičáku je uvolňující. Kopec k Františkánskému klášteru prověřuje naše síly. Pořád běží naše formace. Konečně cílová rovinka ul. Pionýrů. Ždímu ze sebe poslední rozinkové síly. Mlaďoši mne předbíhají, Lasky v těsném závěsu. V cíli mu oplácím těsným vítězstvím 7sekund (původně jsem si myslel, že jsou to 2sek.), mou těsnou 2 sekundovou prohru v předminulém závodě. Tentokrát jsem můj boj se spánkem vyhrál. Snad to zase neodmarodím selháním imunitního systému. Snažím se to dohnat větší konzumací probiotik, vláknin, vitamínů a minerálů. Jaký máte recept vy? Jak vyhráváte nad spánkem, když chcete sportovat?

Moje zimní běžecké trápení.

Již dlouho jsem nenapsal ani řádeček. Asi proto, že jsem nechtěl komentovat mé umírání při běžeckých závodech, kterého si povšimli i ostatní běžci, kteří se účastní ZBP. Moje netrénovanost mne vytrestala. Již 3x jsem se o tom mohl přesvědčit na trasách ZBP. Ostuda, ale přežil jsem to. Uvědomuji si, že musím více trénovat. Snažím se, ale nějak je znát to letní „flákání“ na zahradě.

Co jsem na jednotlivých závodech zažil?

Čendův lomcovák 5200m :

Jsem jakž takž uběhl a na to, že nemám natrénováno jsem byl spokojen. Naštěstí byla bahnitá zem pokryta napadaným listím, jinak by asi bylo zraněných závodníků daleko více. V tomto závodě se zranili asi 3 závodníci. Seběhy byly opravdu drsné a to nemluvím o horolezeckém výstupu, kterému se nedá říkat běh.

Cyklostezkou podél Ohře 6800m :

Od rána mi nebylo dobře od žaludku a to jsem ještě chtěl vyzkoušet nové BCAA aminokyseliny, které se mi pravděpodobně přilepily na žaludeční stěnu a vyvolávaly zvedání žaludku. No prostě katastrofa zhoršení o 20 sekund od minulých závodů.

Rašovická lávka 14000m :

Tuto trasu jsem běžel poprvé a představoval jsem si běh po cyklostezce podél Ohře do Rašovic a zpět. Na místě srazu jsem však dostal studenou sprchu, když jsem se dozvěděl, že moje představy o trase jsou moc růžové. Běželo se od Splitu ul. Říční, k silničnímu mostu pořád po silnici –Pokutice – Zásada -Suchý důl- Rašovice. V Rašovicích jsme přeběhli lávku. Přeběhli jsme dokonale pod sněhem ukrytý bahnitý příkop, kam jsem zahučel až nad kotníky. Po chvilkovém rejdění v bahně, jsme stoupáním proběhli chatařskou oblastí na silnici okolo Mikulovic do Kadaně. Seběh kolem Františkánu po zmrzlých schodech byl docela o hubu. Po nově vzniklé cyklistické lávce s kovovými rošty se běželo dobře a neklouzalo to. Nicméně jsem opět poznal, že nemám nic natrénováno a předbíhali mne běžci, které jinak o kousek předběhnu. Musím začít trénovat, hooodně trénovat. Tento měsíc mám naběháno i se závody jen 60km. Stydím se :-(. Fotky ze závodů můžete najít zde u Koyamů.
Koyamovic rodince tímto moc děkuji za fotky.

Dobrá zpráva.

Sportovní klub ještě není oficiálně založen, ale už pod jeho jménem sportuje pár lidiček. Jako je Jindra, Lasky, Tudy, Roland, Milan, moje maličkost. Budeme se snažit rozvinout neprofesionální sportování v Kadani. Od ledna už by to mělo být oficiální. Budu průběžně informovat.

Založení SK MP Kadaň.

Tak jsem si udělal tak trochu blogerského volna. Studoval jsem mezi tím jak založit sportovní klub.
Budu zakládat oficiálně sportovní klub se zaměřením hlavně na neprofesionální sportovce, kterých je opravdu hodně. Budu to chtít směřovat trochu do preventivních akcí, jako například sportem proti návykovým látkám atd.
Zákonné informace mám nastudované vím, že se musí vypracovat stanovy a poslat ve dvojím provedení na MVČR. Přípravný výbor již mám také. Vím, že prozatím postačí do 3 milionu za rok "jednoduché účetnictví".

Jak to však všechno probíhá v praxi se ptám právě vás. Máte nějaké zkušenosti? Jak je to s účetnictvím a placením daní? V zákoně je napsáno, že toto občanské sdružení (sportovní klub) - dále jen SK nemůže provádět výdělečnou činnost. Jak je to však s pořádáním akcí a placení startovného nebo placení případného trenéra atd?
Jak je vedení SK časově náročné?
Jak je to s kontrolami na co se peníze z dotací, sponzorských darů, atd. SK vynaložily?
Budu vám moc vděčen za jakoukoliv reakci.
Jestli máte nějaké dokumenty, které by stály za to, posílejte je na:

skmpkadan(zavináč)seznam.cz (Email je napsán v antispamové podobě).

Síla myšlenky.

Myšlenky když jen tak si plavou,

je moc věcí co honí se mi hlavou,

Ploužením někdy i v běhu,

v terénu vždy ve střehu.

Každý něco hledá,

kdo to najde ten to má.

Jak na myšlenkách plout,

raději shořet než vyhasnout.

Stromy a keře - zelený obraz,

poskytují moji duši odraz.

Pod svěží zelení objevuji nápis:

"NEMARNI, ZA TÍM CO CHCEŠ SI JDI".

Za cestou za vidinou,

snad dobrý lidi nezahynou.

Nečekat na znamení,

podlehnout pohybu mámení.

Žít či přežívat?

Život v běhu a bez chvatu doby vdechovat a užívat.

Starosti výdech můj odplaví,

pestrost myšlenek jak perutě paví.

Starosti když začínají duši rvát?

Zas bude lépe stačí jen vytrvat.