Ještě nemám termín, ale toto je zhruba trasa, kterou bych chtěl běžet.
Noc před závodem jsem se byl tak trochu bavit (nejen sportem živ je člověk). Ráno jsem nebyl moc vyspaný a pobolívalo mě tak trochu koleno, které však odpoledne přestalo bolet. Byla zima a věděl jsem, že trasa vede po schodech, které bývají namrzlé. V neposledním případě jsem měl opravdu psychický blok z této trasy, kterou jsem absolvoval jen jednou a vůbec mě nebavila. 5x kolečko kolem Františkánu po schodech, jsem tedy vynechal. Jelikož jsem spal na zahradě a ráno (v 10:30h) nebylo nic jiného co posnídat, nepohrdl jsem masem z konzervy s chlebem (někteří se asi zhrozí :-) ). Oběd jsem tak nějak skoro vynechal, měl jsem jen banán. V 14:00h jsem pomáhal odstěhovat mého kamaráda 3COP (Laskynátora).
Schodů jsme si opravdu užili a to nemluvím o zátěži.
Po stěhování ve mně hlodala myšlenka dát noční běh. Lasky se nenechal dlouho přemlouvat. Doma na rychlo konzumuji tatranku a banán.
V 16:45h vybíháme směr cyklostezka – Klášterec n/Ohří vybaveni diodovými baterkami v ruce a blikajícími pásy na noze. Toho večera jsme měli v plánu zdolat 20 Km. Jelikož se již pomalu dokončuje i poslední část cyklostezky pod obcí Suchý Důl do Rašovic, a bahno bylo zamrzlé, rozhodli jsme se pro běh v nedokončeném korytu cyklostezky. Uprostřed cyklostezky míjíme bagr, který nás svou šířkou donutil vyběhnout jeden břeh v terénu. Místy jsou kaluže a velké kameny. Říkáme si, že po tmě cestou zpět to bude o hubu. V Rašovicích přebíháme můstek přes řeku Ohře. Ocitáme se pod chatařskou oblastí vedle čističky. Lasky najednou dostane průzkumáckou horečku a chce objevovat v šeru nové cesty, mylně si myslel, že si asi zkrátíme cestu, po chvíli bloudění, kdy jsme si zaběhali asi 3km, protože každá „nově objevená“ cesta byla slepá, se vydáváme konečně do Klášterce. Běžíme už ve tmě a blikačky na nohou upozorňují na dva blázny červeným světlem. V ruce máme baterky. Konečně osvětlená ulice, která vede až k zadní brance zámeckého parku. Zde je opět tma jak v pytli, diody splnily svůj účel a dovedly nás přes park až na konec lázeňské zóny . Začíná mrznout a na čepici a oblečení se mi tvoří jinovatka, funkční prádlo však funguje znamenitě, je mi teplo a jsem v suchu. Na 13km se obracíme zpět směr Kadaň. Trochu zrychlujeme, protože nemáme mobila a konstatujeme, že asi už naši blízcí mají o nás starost. Lahvičky s ionťákem na mém pasu již už jsou vypité. Běžíme až moc ostře. Lasky mě nutí k docela zběsilému tempu (možná se mi to zdálo). Za Rašovicemi začínám cítit, že mi dochází „šťáva“. Vbíháme do obávaného terénu nedokončené cyklostezky, musíme zpomalit, protože je zde samý kořen a kámen, sem tam namrzlá kaluž s tenkou vrstvou ledu a slušnou hloubkou (několikrát jsem se osvěžil po kotníky). Přestáváme žertovat a pořádně se díváme jde nám o život. V tom Lasky konečně zlehčuje dramatickou situaci a vykřikne: „ To je AAAADDDREENAAALIIIINNN , to bude článeček, to je HUUUSSSTTTÝ.“
Utrousíme pár vtipných vět a hned se běží lépe. Ještě, že mám parťáka na kterého se dá spolehnout. Konečně vidíme začátek upravené cyklostezky a radostně kvílíme. Myslím, že po téhle noci si obyvatelstvo Zásady bude myslet, že zde proběhli dva statní vlci s kulhavkou, slintavkou a nemocí BSE. „Konečně Františkán“ prohlásil Lasky. Na kadaňském stupni to vzdávám a schody musím vyjít. Lasky mě duševně podporuje. Motá se mi šiška. Až teď si uvědomuji, že jsem toho moc přes den nesnědl, energie dochází. Nad Františkánem už to definitivně vzdávám a říkám Laskymu, že už to domu nějak dobelhám. V dálce vidím mihotavé červené diody a jsem osamocen. V hlavě mi však zní : „jseš měkej“ . Asi po 300 metrech se znovu rozbíhám a doběhl jsem až domu. S pocitem uspokojení se omlouvám manželce, která už málem vyhlásila pátrání. Cpu do sebe hltavě hrst hrozinek a tatranku. Jdu se vysprchovat a znovu do sebe cpu pohankovojáhlovou kaši s hrozinkami a medem. Ten večer jsme uběhli 23km. Je mi fajn…..
Jsem po nemoci (viróza) a hodně dlouho jsem se dokopával do závodu. I když jsem se ještě necítil na plný výkon, šel jsem do toho. Přiznám se, že jsem přeci jen trochu trénoval i když jsem byl nachlazen, ale vše bylo jen hodně volné tempo na vypocení.
Volnější tempo mých tréninkových běhů jsem měl i proto, že jsem konečně vytáhl kolegy z práce na 7km běh. Obstáli znamenitě (přežili).
V sobotu kdy jsem se domluvil opět na volnějším běhu s kolegy z práce, jsem cestou potkal Pavla Hnízdila se, kterým jsem nakonec trochu tempo zvýšil a nechal jsem právě začínající běžce trochu za sebou (omlouvám se), ale když ono bylo tak nádherně a rychlejší tempo mi vyhovovalo. Bylo to prostě fajn sobotní slunné dopoledne.
Neděle 27.1.2008 v 10:30hodin pokračuje ZBP svým rychlejším a méně náročným během 5 km v Rooseveltových sadech.
Den před tím se dozvídám, že se na startu potkám s kolegou runbloggerem Koyamou.
Příroda byla čerstvě vyfoukaná 2 dny trvajícími vichry, mrholí. Teplota vzduchu je na zimu opravdu teplá 7,5 stupňů.
Na startu jsem hned přivítán pokáráním, kde že jsem to byl, že mám absenci, nejen od hlavního organizátora Čendy. Vše jsem se snažil omluvit mou nemocí, ale moc jsem nepochodil :-) . Dávám se do řeči s Koyamou. Jdu se rozklusat s rivalem Rolandem a sděluji mu, že dnes je jeho den a vím, že mi dá nejméně 3 minuty. Tím samozřejmě alibisticky omlouvám svůj případný mizerný výkon.
Startuje se na opačnou stranu 2x okruh 2,5km. Což mě docela překvapilo, jsem zvyklý běhat opačné okruhy. Start byl divoký a rychlý jako celé tempo závodu (nic pro běžícího mastodonta jako jsem já). Už v prvním kole mi bylo jasné, že Koyama a Roland budou daleko přede mnou. V druhém kole jsem to chtěl zabalit, na plicích jsem cítil ještě prodělanou nemoc a nebylo to úplně ono. Sebezapření však u mě funguje znamenitě, doběhl jsem s časem 22:55min. Po závodě jsem se šel vyklusat s Koyamou 2,5km . Kecací tempo bylo příjemné a konečně jsem si v klídku mohl zaběhat s runbloggerskou hvězdou ;-) . Bylo mi potěšením.
Fotky z tohoto běhu dodám později….
Tentokrát se běžely 2 okruhy 4,1km v čerstvě napadaném sněhu. Běžců i diváků se sešlo požehnaně.
Já jsem byl opět po dvou nočních nevyspaný, spal jsem asi 2 hodinky, takže se to na mě dosti podepsalo. Nicméně jsem tvrdohlavý jako mezek a říkám si, že závod alespoň odběhnu a nějak to dopadne.
Startujeme u kadaňského stupně v 10:30hodin.
Při startu už cítím značnou únavu a chce se mi spát ( nebýt sněhu, tak si snad ustelu podobně jako 3 COP v Praze :oD ) .
Mozek však někde v hlubokém podvědomí nedá mému tělu šanci zastavit.
Vybíháme táhlý brutální stoupák v kluzském sněhu.
Na fotce to vypadá jako když se směji, ale to je jen zastírající manévr pro diváky a fotografy (tímto děkuji za všechny fotky Pavlovi Hnízdilovi) , jinak trpím a trápím se. Nevnímám moc okolí, takže ani nevím kde mě předběhl Roland a Michal Frlaus.
Myslím, že to bylo asi na rovince, protože do kopce nemají šanci :-). Prodíráme se houštím a běžíme dál po vrstevnici k ohradníku, který musíme přelézt. Připadám si jako pan farář z filmové trilogie – Slunce seno … Naštěstí ze mě nelítaly ty blesky a nemělo to následky na mých hlasivkách. Po přeskoku druhé části plotu se ocitáme na nebezpečném seběhu, který vyúsťuje kamennou průrvou na zpevněnou cestu v Zásadě vedoucí na cyklostezku. Na cyklostezce už při první kole lapu po dechu a fakt se mi chce spát. Zvolňuji tempo. V druhém kole už mě předbíhají i rivalové, které jinak předbíhám. 
Běžec Březina se mě pokouší vyhecovat, abych se ho držel, ale nejde to. Předbíhají mě 2 mlaďoši.
Vyšlápnu poslední kopeček na cyklostezce a konečně z kopečka a rovinka. Zde mám však co dělat, aby se mi nezapletly nohy. Vydávám se z posledních sil a konečně cíl.
Další fotky s komentářem, které ještě nejsou všechny můžete vidět zde
Vyřazující puchýř jsem úspěšně vyléčil a pauza mi udělala evidentně dobře. Vánoční strava byla opravdu náročná a nějaké to nepříjemné kilíčko mi zase přibylo, doufám že se u mě nezdrží dlouho.
Jak jste na tom vy?
Jak dodržujete životosprávu v tomto období ?
Trasa ZBP "Novoroční kondiční běh" byla velmi rychlá a převážně se běželo po silnici a po panelové cestě. Byla to jedna z nejlehčích tras. Trasa vedla od autoservisu za mostem, pod železniční most, okolo zahrádkářské kolonie. Po chvilkovém terénním stoupání ke kostelíku v obci Želina, již se ženeme jen po silnici. Na konci silničky odbočujeme doprava podbíháme viadukt, poté přebíháme silnici II. třídy a šineme si to do prudkého stoupání směrem na obec Krásný Dvoreček. Po sběhu uhýbáme prudce doprava na panelku do Úhošťan. Zde jsem již slyšel jak mi můj úhlavní rival Roland dýchá na záda. Najednou mě na rovince předběhl a s radostným povykem mě zdraví "čau tak se měj"!!!. Nedovedete si představit, jak to ve mě začalo pulzovat, dal jsem si do hlavy, že mi nesmí za žádnou cenu utéci. Osamocen uprostřed zasněžené krajiny se burcuji hlasitým kvílením dosud neobjeveného zvířete. Jestli mě někdo slyšel, myslel si asi, že závodí mentálně postižený chovanec. Já jsem však byl jen momentálně postižený :-). Udržuji pořád zhruba 150 metrovou vzdálenost mezi mnou a Rolandem. V Úhošťanech mi začíná fandit každý pes, naštěstí za plotem. Hlasitě odfukuji jako přetlakovaný papiňák . Jsem v rauši a jako blázen se burcuji hlasitým projevem "makej". V obci Kadaňská Jeseň při sběhu kolem čističky potkávám hodně lidí, proto se raději přestávám hlasitě projevovat a jen odfrkuji jako splašený mustang. Má to svůj efekt, všichni mi uhýbají na úzké cestě. Skupinka turistů mi začíná fandit a jedna žena prohodí: " to máš z toho, že jsi pil na Silvestra" ,(kdyby tak věděla, že jsem byl nucen pít jen nealko, protože jsem šel ráno do zaměstnání, kdyby tak věděla, že místo oběda se zde trápím, nevyspaný a hladový). Míjím páreček psů, kteří jsou naštěstí evidentně přežraní a nemají dnes chuť pohrát si s mým lýtkem. Konečně cíl !!!! Dobíhám 40 sec za Rolandem s časem 36:20 min. Když jsem se dnes díval na výsledky závodů, které jsem zde běžel v mých začátcích před 2 roky s časem 48:48 min, docela mě těší, že jsem se tak zlepšil.
Doufám, že se moje fyzička bude nadále zvyšovat. Děkuji všem, kdo sleduje tento blog a fandí mi, bez tohoto motivačního prostředku si to již neumím představit. Mějte se krásně a užívejte fyzična co hrdlo ráčí.
