Fraktura.

Jsem namydlenej. Včera jsem si zlomil nohu. Oboustranná fraktura pravého kotníku. To budu mít hodně dlouho po sportu. Snad se to nehne, jinak operace. Držte mi palce. :-(

Spánkový deficit a běh

Snažím se skloubit nedostatek spánku s během, jednou to nejde a jednou zase ano. I když to asi není moc zdravé, ale jsem si sám sobě pokusným králíkem. Noční šichty dělají své. Jeden ze závodů ZBP (Čertovský běh na Úhošť) jsem z tohoto důvodu vzdal. Nyní jsem po závodě - Běh kolem Špičáku.

Pokus o malou minireportážičku:

V 06:15hodin jsem přišel opravdu unaven domu a zalehám ihned po hygieně do pelechu. Natočil jsem se budíka na 09:30h , ještě že má opakované buzení. Vstávám až v 10:10h Oči nemohu rozlepit. Rychle se převlékám do běžeckého, ani si neberu sportester, hodím do sebe pár rozinek a trochu zapíjím vodou. Mažu!!! Start je už v 10:30h to nestíhám!!! Ufuněn dobíhám na místo prezentace u 2.ZŠ, stihl jsem to do 10:20h. Již mne zde vyhlíží pár lidiček a klepou si na hodinky, když mne uviděli. Kruhy pod očima a červené oči mne omlouvají. Můj team z SK MP Kadaň (Lasky,Roland,Milan) mne podporuje, již nevěřili, že budu startovat. Potkávám zde opět sportovní rodinku Koyamovic. Koyama se rozcvičuje, silový trénink je na něm znát :-). Od 2.ZŠ jdeme do místa startu, které se nachází nad 2. ZŠ na vrstevnici pod Strážištěm.

Start- Koyama vystřeluje a nebýt tajícího sněhu a bahna trhá podrážkou kameny. Tento nerovný soupeř se mi rychle vzdaluje. Já se držím svého tempa. Za sebou nechávám zatím všechny z SK MP. Pod Strážištěm mne předbíhá Roland. Držím se ho až po
mikulovický památný strom. Zde se mi vzdaluje. Po silnici běží jako srnec. Chvilku zápolím se dvěma mlaďochy. Při jejich předbíhání slyším poznámku " policie, musíme zpomalit". Před nimi jsem vydržel až po krkolomný horolezecký výstup na Špičák. Zde jsem jim dal šanci :-). No nejsem žádný robocop. Po výběhu se utvořila skupinka 2 mlaďoši, já a Lasky. Držím se jich zuby nehty. Seběh po silnici ze Špičáku je uvolňující. Kopec k Františkánskému klášteru prověřuje naše síly. Pořád běží naše formace. Konečně cílová rovinka ul. Pionýrů. Ždímu ze sebe poslední rozinkové síly. Mlaďoši mne předbíhají, Lasky v těsném závěsu. V cíli mu oplácím těsným vítězstvím 7sekund (původně jsem si myslel, že jsou to 2sek.), mou těsnou 2 sekundovou prohru v předminulém závodě. Tentokrát jsem můj boj se spánkem vyhrál. Snad to zase neodmarodím selháním imunitního systému. Snažím se to dohnat větší konzumací probiotik, vláknin, vitamínů a minerálů. Jaký máte recept vy? Jak vyhráváte nad spánkem, když chcete sportovat?

Moje zimní běžecké trápení.

Již dlouho jsem nenapsal ani řádeček. Asi proto, že jsem nechtěl komentovat mé umírání při běžeckých závodech, kterého si povšimli i ostatní běžci, kteří se účastní ZBP. Moje netrénovanost mne vytrestala. Již 3x jsem se o tom mohl přesvědčit na trasách ZBP. Ostuda, ale přežil jsem to. Uvědomuji si, že musím více trénovat. Snažím se, ale nějak je znát to letní „flákání“ na zahradě.

Co jsem na jednotlivých závodech zažil?

Čendův lomcovák 5200m :

Jsem jakž takž uběhl a na to, že nemám natrénováno jsem byl spokojen. Naštěstí byla bahnitá zem pokryta napadaným listím, jinak by asi bylo zraněných závodníků daleko více. V tomto závodě se zranili asi 3 závodníci. Seběhy byly opravdu drsné a to nemluvím o horolezeckém výstupu, kterému se nedá říkat běh.

Cyklostezkou podél Ohře 6800m :

Od rána mi nebylo dobře od žaludku a to jsem ještě chtěl vyzkoušet nové BCAA aminokyseliny, které se mi pravděpodobně přilepily na žaludeční stěnu a vyvolávaly zvedání žaludku. No prostě katastrofa zhoršení o 20 sekund od minulých závodů.

Rašovická lávka 14000m :

Tuto trasu jsem běžel poprvé a představoval jsem si běh po cyklostezce podél Ohře do Rašovic a zpět. Na místě srazu jsem však dostal studenou sprchu, když jsem se dozvěděl, že moje představy o trase jsou moc růžové. Běželo se od Splitu ul. Říční, k silničnímu mostu pořád po silnici –Pokutice – Zásada -Suchý důl- Rašovice. V Rašovicích jsme přeběhli lávku. Přeběhli jsme dokonale pod sněhem ukrytý bahnitý příkop, kam jsem zahučel až nad kotníky. Po chvilkovém rejdění v bahně, jsme stoupáním proběhli chatařskou oblastí na silnici okolo Mikulovic do Kadaně. Seběh kolem Františkánu po zmrzlých schodech byl docela o hubu. Po nově vzniklé cyklistické lávce s kovovými rošty se běželo dobře a neklouzalo to. Nicméně jsem opět poznal, že nemám nic natrénováno a předbíhali mne běžci, které jinak o kousek předběhnu. Musím začít trénovat, hooodně trénovat. Tento měsíc mám naběháno i se závody jen 60km. Stydím se :-(. Fotky ze závodů můžete najít zde u Koyamů.
Koyamovic rodince tímto moc děkuji za fotky.

Dobrá zpráva.

Sportovní klub ještě není oficiálně založen, ale už pod jeho jménem sportuje pár lidiček. Jako je Jindra, Lasky, Tudy, Roland, Milan, moje maličkost. Budeme se snažit rozvinout neprofesionální sportování v Kadani. Od ledna už by to mělo být oficiální. Budu průběžně informovat.

Založení SK MP Kadaň.

Tak jsem si udělal tak trochu blogerského volna. Studoval jsem mezi tím jak založit sportovní klub.
Budu zakládat oficiálně sportovní klub se zaměřením hlavně na neprofesionální sportovce, kterých je opravdu hodně. Budu to chtít směřovat trochu do preventivních akcí, jako například sportem proti návykovým látkám atd.
Zákonné informace mám nastudované vím, že se musí vypracovat stanovy a poslat ve dvojím provedení na MVČR. Přípravný výbor již mám také. Vím, že prozatím postačí do 3 milionu za rok "jednoduché účetnictví".

Jak to však všechno probíhá v praxi se ptám právě vás. Máte nějaké zkušenosti? Jak je to s účetnictvím a placením daní? V zákoně je napsáno, že toto občanské sdružení (sportovní klub) - dále jen SK nemůže provádět výdělečnou činnost. Jak je to však s pořádáním akcí a placení startovného nebo placení případného trenéra atd?
Jak je vedení SK časově náročné?
Jak je to s kontrolami na co se peníze z dotací, sponzorských darů, atd. SK vynaložily?
Budu vám moc vděčen za jakoukoliv reakci.
Jestli máte nějaké dokumenty, které by stály za to, posílejte je na:

skmpkadan(zavináč)seznam.cz (Email je napsán v antispamové podobě).

Síla myšlenky.

Myšlenky když jen tak si plavou,

je moc věcí co honí se mi hlavou,

Ploužením někdy i v běhu,

v terénu vždy ve střehu.

Každý něco hledá,

kdo to najde ten to má.

Jak na myšlenkách plout,

raději shořet než vyhasnout.

Stromy a keře - zelený obraz,

poskytují moji duši odraz.

Pod svěží zelení objevuji nápis:

"NEMARNI, ZA TÍM CO CHCEŠ SI JDI".

Za cestou za vidinou,

snad dobrý lidi nezahynou.

Nečekat na znamení,

podlehnout pohybu mámení.

Žít či přežívat?

Život v běhu a bez chvatu doby vdechovat a užívat.

Starosti výdech můj odplaví,

pestrost myšlenek jak perutě paví.

Starosti když začínají duši rvát?

Zas bude lépe stačí jen vytrvat.

Jeden z mnoha běhů.

Ráno oči sotva rozlepím. Člověku dá hodně práce se přemluvit a jít si zaběhat v 5 ráno. Opláchnout zmačkaný ksicht a udělat z něj obličej, lehce posnídat banán, pořádně se napít a vyběhnout.

Pouštím si ZZ TOP, nechávám plynout myšlenky a všímám si okolí.

Asi jsem zpestřením pro lidi, kteří stojí na zastávkách a čekají na autobus nebo jiný dopravní prostředek, který je odveze do práce. Všímám si, že spousta lidí (chvála bohu) jezdí do zaměstnání na kole, nebo běhá.

Když se tak soustředím na jednotlivé lidi rozjíždím svou fantazii a představuji si život některých jednotlivců. Neverbální komunikace, oblečení a zlozvyky mnohdy na člověka prozradí vše aniž by řekl slovo. Probíhám okolo honosně se nesoucí ženy asi 40 let se zrakem upřeným vpřed s jistou chůzí hezky oblečená a atraktivní a navzdory brzkému vstávání s náznakem neumělého úsměvu. V duchu si ji představuji na některé z vedoucích pozic v některém velkém podniku, kde je pravděpodobně i oblíbenkyní kolektivu.

O kousek dále vidím hubeného mladíka sklopený zrak ramena shrbená dopředu krčí se sám v koutu zastávky. Na rameni brašnu s notebookem Je mi jasné, že se jedná o introvertní typ uzavřený a nesmělý špatně si hledající partnerku. Nejspíše by mohl být počítačový expert, který je uzavřen do svého světa, ale ve svém zaměstnání je opravdový specialista.

Mladá dívka běží proti mně, ale není zrovna sportovně oblečena, vysoké podpatky jí značně komplikují snahu doběhnout čas, kterého si honosně dopřávala v posteli. Kdyby každý člověk alespoň 2x týdně zaspal, byl by svět plný ranních běžců.

Dva roztěkaní mladící urousaně oblečeni, evidentně nabušení energií z drogy, rychlochůzí procházejí celou Kadaň. Kéž by jednou pochopili a našli si něco jiného a užitečnějšího.

Opuštěná důchodkyně se svým pejskem, který je asi jedinou živou duší, která ji vyslechne, se vzdaluje za mými zády v parku.

Jsem v přírodě a vypínám hudbu abych si vychutnal ranní paletu kouzelné probouzející se přírody.

Slizké cestičky prozrazují, že ranní rosa dopřála plžům pohybu. Vůně rostlin se mísí s raním zpěvem ptactva.

Kachny v jezírku volají své „gaga - blíží se přítel i nepřítel člověk, měj se na pozoru“. Žáby, již dávno dopěly svou kvakofonii. Teď vylézají nabrat energii na vylézající paprsky slunce, ruším je při tom - já vetřelec. Vyplašeně skáčou do vody, ze které se jako celý život na zemi zrodili a kde se cítí bezpečně.

Ranní poryv větříku zašumí v rákosí.

Na Bystřickém kopci se kochám krásou pohledu na zdánlivě spící Kadaň. Cestou zpět domu se opravdu duševně uvolňuji a nechávám hlavu prázdnou od pochmurných myšlenek. Uvědomuji si, že běh je pro mne úprkem od starostí a vždy vyčistí hlavu. Člověk si začne více všímat zdánlivých maličkostí. Jak se říká zdravé tělo zdravý duch. Plný drogy štěstí (endorfinu) dobíhám domu. Den je hned o něco hezčí.

Je hodně lidí, kteří to asi nikdy nezažijí a při pohledu na ranního běžce si (po vzoru seriálu Návštěvníci) místo pozdravu klepou na čelo. Asi jim začnu odpovídat :-).

Mnoho běžců zažívá podobné zážitky, jen o nich nepíše. Ne každému bude tento pokus o článek něco říkat. Hlavně pro neběžce je to asi nepochopitelné. Zkuste si obout běžecké boty, vydržte alespoň 2 měsíce minimálně 3-4x týdně běhat a pak uvidíte. Přestane to bolet, lépe se dýchá. Stane se z vás závislák a bláznivé myšlenky přijdou....

Přestávka

Tak nějak ztrácím inspiraci a fantazii. Nevím zatím co psát, abych se neopakoval. Rozhodl jsem se, že si dám chvilku blogerského volna. Ty kterým přišlo mé psaní trapné určitě potěším. Možná jsou i lidé, které občas mé vyprávění o sportu trochu inspiruje. Návštěvnost mám docela velikou, ale nevím vaše názory, tak pište do komentářů, ať vím na čem jsem. Jinak si užívejte dovolenek a prázdnin. Mějte se fajn. A hlavně sportujte......

Foto triatlon.

Zde jsou slíbené fotky. Nebudu komentovat :-)

Jaký byl lékařský triatlon?

V Prunéřově 28.6.2008 jsem se opět po roční přestávce účastnil parádní akce v krásném prostředí a se skvělou organizací.

Na startu se nás sešlo požehnaně, konkurence byla opravdu přehnaně profesionální. Pohled na nabušená a vyrýsovaná těla profíků, nebyl pro nás hobýky nic potěšujícího. Já to ale nehodlám zabalit a vytyčuji si jiný cíl, než stát na bedně. Chci prostě soutěžit s pár klukama, kteří do toho se mnou šli. Dnes tu navíc reprezentuji společně se dvěma kolegy z práce (Jindra Drozd, Milan Armstark) nově založený SK MP Kadaň, za který už jsem závodil sám 2x (JCM a XC okruhy). Tento den moji soukmenovci ještě stihli odehrát 3 fotbalové zápasy a pak si odmáknout triatlon. Blázni!!! Lasky dorazil i s manželkou Vlastou. Lasky opět jako fanoušek a fotograf. Omlouvá ho nachlazení, chce být totiž fit před dovolenou. Další závodníci, se kterými jsem se vyhecoval, startují ve skupině M20 (Král Jakub; Pešík Karel) , je to jejich první triatlon. Jakub jakožto profesionální jezdec na divoké vodě (rodeo), jde do všeho s velkým nadšením. Uzavíráme sázky, že porazím všechny výše jmenované. Vždyť soutěživost je zdravá.
Startovní listina byla opravdu našlapaná, přihlásilo se skoro 160 závodníků.

Na startu se tradičně objevuje i vyhlášená doktorská kapacita kardiochirurg

Jan Pirk (1948) startující v kategorii M60. Musím podotknout, že obdivuji jeho vitalitu.

Bližší informace o tomto závodě brané z profesionálnějšího hlediska najdete zde.

A nyní moje hobýkovské vyprávění z průběhu trasy:

Věci už mám v depu, které je vzdálené asi 100 metrů od bazénu. Rozhoduji se, že tento kus přeběhnu v cyklistických tretrách a cestou si nasadím rukavice a navlíknu trikot. Ušetřím tak drahocenný čas a nebudu mít rozpíchané nohy od kaménků.

Nasazuji si plaveckou čepici a brýle. Vypadám komicky, ale co.

Voda je docela teplá.

Start …. Vrhám se do vody a plavu moje oblíbená prsa. Předplaval jsem asi 8 závodníků. Mne předplavalo asi 6 závodníků v neoprenech, žraločím tempem mastí ukázkového kraula.

Vylézám z vody nejsem ani moc unaven, 300 metrů bylo docela málo. Na břehu stojí Lasky a se slovy : „ perfektní Venco“ - mne podporuje. Převlékám se, nervozita stoupá utírám si pravou nohu, ale ponožku dávám na levou neutřenou. Odhazuji ručník a oblékám se bez utírání a běžím. Konečně se ocitám oblečen v depu nasazuji brýle a přilbu. Kolo tlačím k východu z areálu koupaliště, kde mohu konečně nasednout. Fandí mi Dáda Mazurová a osádka sanity : „policie do toho“. To mne příjemně překvapuje. Nasazuji tempo. Jedeme po asfaltce až k výjezdu na Hasištějn . Vyjíždíme asi 2km prudkého brutálního stoupání bahnité a kamínkovité cesty. Funím a odfukuji, několik lidiček předjíždím a zároveň uhýbám profíkům, kteří si to zde štrádují jako po rovince. Vidím docela často vysekaná lýtka, která kolem mne prosviští a majitelé tohoto svalstva jen hlásí : „ pravá, levá“ !!!

Utěšuji se poklidnou krajinou a voňavým vzduchem. Hasištejn!! Prosvištíme parkovištěm a po 30 metrovém úseku mírného klesání zase odbočujeme doleva na šotolinovou cestu. Zase stoupáníčko, ale jen mírné. Šotolinu střídá uježděná hlinitokamenná cesta. Na konci této cesty nás čeká odbočka vlevo a parádní sjezd, který je však místy dost nebezpečný, hlavně v zatáčkách. Hrozilo zde, že někdo sjede z prudkého srázu do lesa. Já to však pouštím a spoléhám na dobré brzdy a znalost terénu. Vyplatilo se to, dojíždím pár závodníků a jednoho i předjíždím. Konečně si mohu zařvat : „zleva“ !! Sjezd vyúsťuje opět na asfaltovou silnici kde stoupáme až do obce Třebíška. Byl to pekelný stoupák. Předjíždím pár bicyklů a radostně hýkám: „zprava, zleva“ . Silnice je zde ale dost široká, možná na mne koukali jako na blázna. Bral jsem to s humorem, doufám, že i oni. O profících, kteří mne předjížděli neustále po celé trase už raději nebudu psát. V obci Třebíška odbočujeme opět vlevo na lesní cestu. Po menším stoupání jsem konečně na vrcholu. Jedeme po luční cestě a naskýtá se nám krásný pohled, který stojí za tu dřinu. Psychicky jsem naprosto uvolněn. Sjíždíme klesání, přes potok rovinka a zase klesání, no nádhera. Další potok a musím prudce přeřadit, neboť nás čeká hustý kopec. Jedu krokem a ostatní na tom jsou obdobně. Rozhoduji se, že slezu z kola a budu šetřit sílu rychlejší chůzí. Vyplácí se mi to. Po 30 metrech opět nasedám. Jedeme krásný sjezd po louce do Volyně . Sjezd po asfaltu ukončuje prudké odbočení vpravo. Kamenitá cesta, malé stoupání a zase krásný a divoký sjezd. Pouštím to na plno, předjíždím pár závodníků. Při cestě v lese do sebe cpu antikřečovou tabletu. Málem jsem se vyflákal. Ustál jsem to. Prudký překvapující, ale poslední stoupání na lesní cestě je vysilující. Teď už jen sjezd, moje doména. V jednom úzkém úseku velmi kamenitém musíme všichni velice brzdit, jedeme totiž skoro po 80 stupňovém klesání. Za mnou však slyším, že mne někdo chce předjed. Blázen se řítí do hromady šutrů a padá. Má trochu podřená kolena, ale pro jistotu se ho ptám, jestli je vše ok. Kladná odpověď mne uklidňuje. Sjezd pokračuje na poli, prověřuji své přední vidlice, ještě, že je mám. Prudké zatáčky v hlubokém štěrku respektuji bržděním. Blížíme se do Prunéřova. Vidím asfaltku, kde na křižovatce vjíždím předním kolem do štěrku. A jééé padám na rameno a brzdím to rukama. Zadní chumel cyklistů se mi naštěstí vyhýbá. Zvedám se a kontroluji jestli mi nic není, jen pár oděrků a jsem ok. Na kole kromě spadlého řetězu také vše ok. Nasazuji řetěz a jedu dál (zde jsem ztratil asi 1 minutu). V depu mne podporuje opět Lasky a burcuje mne: „ Makej běhat umíš“. Já jsem však měl co dělat abych se rozeběhl. Trvalo mi jedno kolo běhu abych se vůbec dostal do tempa. Pořád jsem měl v nohách zafixovaný pohyb jízdy na kole. Běh byl naštěstí skoro celý po rovině až na 100 metrový stoupáček. Běželo se krásně a užíval jsem si to. Fanoušci fandili. Od organizátorů bylo moudré dát běh kolem kempu. Po třetím kole cíl. Docela jsem doběhl v pohodě, žádná křeč, žádný výpadek a náhlé klesnutí k zemi. Později zjišťuji, že jsem vyhrál skoro nad všemi, které jsem chtěl porazit, až na Karla. Do příštích závodů to napravím „ zničit krtka“.!! ;-)

Můj výsledný čas 1:49:29h obsadil jsem v celkovém pořadí 70té místo.

Byl to krásný závod s příjemnou atmosférou a ještě jsem vyhrál v tombole krásný svetr.

Organizátorům celého závodu patří moje velké díky!!

Pár fotek ze závodu naleznete zde. Zbytek dodám později ve fotoreportáži.
Výsledky jsou zde.

Žhavé XC okruhy Kadaň 2008

Úvodem bych vás chtěl odkázat na krásný a vystihující článeček o tomto závodě.

A jak jsem to viděl já? Je sobota a já jsem na noční, kde jsem se rozhodl, že si i přes nevyspalost "trochu zajedu" mé nové horské kolo na závodech XC okruhy 2008 . Moc jsem toho doma nenaspal . V 9:30h jsem již na místě konání celé akce. Musím podotknout, že bylo úmorné vedro 32 stupňů a nebylo se kam schovat před spalujícím a devastujícím sluncem. Navíc jsem se dozvěděl, že moje kategorie do 40let startuje společně s kategorií do 30let až po 13té hodině. Předstartovní náladu si zpříjemňuji masáží zdarma od opravdové profesionální masérky a uvolňuji tím psychické i fyzické napětí. Doporučuji zajděte si na masáž do Zeleného stromu. Setkávám se zde mimo jiné i se svým sportujícím parťákem Laskym a jeho drahou polovičkou Vlastou. Dnes jsou zde jen jako fanoušci, snad se příště polepší :-). Úmorné horko neustává. Dozvídám se, že start dvou kategorií do 40 a do 30 bude z běhu ke kolům, protože je nás hodně. Konečně start, zvedají se oblaka prachu a jako bizoni se ženeme ke svým strojům. Favoriti závodu již sedí a šlapou do pedálů, zatím co já vytahuji kolo z boxu. Rozjíždím se, vdechuji prach a vysychá mi v hrdle, prachu jsem polykal opravdu hodně. Prokládám to vodou. Blížím se k vysílači , kde uhýbáme doprava do stoupáníčka. Dlouhý sjezd s klopenkou a skokánkem byl opravdu příjemný. Za sjezdem brutální stoupání na prudkém slunci dalo zabrat . Blížím se k cíli prvního kola. Ještě 9x, to je brutální! Favoriti mne předjeli o 2 kola. Neustále jsem se otáčel abych uhnul a nikoho nebrzdil. Slyším docela často:
" zprava, zleva" . Suchý vzduch s prachem umocňuje únavu. Nevzdat to, to je mým cílem !!! Konečně cíl!!!! Dávám si 2 pivka a klobásu je mi fajn. Skončil jsem 13tý ve své kategorii, to není zase tak špatné. V tombole jsem vyhrál cyklistické návleky na nohy. Popis tratě, fotky a výsledky naleznete zde. Zbytek fotek od Laskyho přidám později. Co dodat závěrem? Tisíceré díky organizátorům, bylo to fajn....
(Není moc času, proto jsem byl asi docela stručný , omlouvám se)

Zde dodávám foto od Laskyho

JCM byl náročný.

JCM - Kdo by si dokázal pomyslet co tato 3 písmenka znamenají pro lidi, kteří tento závod absolvují. Nevím proč, ale jsem závislý na překonávání sama sebe. Již mnohokrát jsem si dával otázku - proč? Můj mozek však nemá přesnou odpověď. Napadlo mne, že si to tělo žádá a tím testuje mou vůli. Jsem tvrdohlavý jako mezek, asi proto nemám problém zvládnout cokoliv co mi svalstvo našeptává. Musím však podotknout, že kdyby nebylo v mém okolí a na internetu více takových zarputilých beranů, bylo by to velmi obtížné. Jak se říká vrána k vráně sedá.

Dost bylo úvodních žvástů. Nyní k samotnému závodu JCM 2008 (42,165km). Je ráno 7.6.2008 07:00 hodin, nabírám mého sportovního parťáka do auta a vyjíždíme směr Jirkov. Cestou si všímám, že má Lasky nezvykle tragický výraz (že by Lasky vzal doslovně reprezentaci Tragédů?) a náladu nemá zrovna Laskyjovskou. Vše mi bylo ihned vysvětleno. Jirka má totiž velký respekt z dnešního závodu i navzdory tomu, že mě naučil heslo : " kopec je můj kamarád". Nemá ke kamarádům kopcům zrovna vřelý vztah. V Jirkově dojíždíme na místo konání. Organizátoři se jako vždy vytáhli, nemusíme na nic dlouho čekat, vše je jednoduše vysvětleno a zázemí pro účastníky je perfektní. Potkáváme se zde s Kadaňáky - Rolandem a jeho drahou polovičkou, Tudym. Na startu je i IM M.Thums, kterého jsem rád poznal osobně, přijíždí Koyama s jeho manželkou ultramaratonkyní, lady Koyama, která také startuje tento pro ni krátký tréninkový výklus. Koyama jede na jiný závod nedaleko.
V 9:00hodin startují cyklisté, kterých je pořádný chumel. V 9:10 odstartováno. Prvních 5 km běžíme podél vodního přivaděče, kde ještě vidím Rolandovo v dálce se mihotající tělo. Na 7 Km odbočujeme do lesa, kde začíná první stoupáníčko. Běžíme společně s Laskym. Tudy je někde za námi, ale jak ho znám, tak určitě se jen rozklusává a šetří síly. Po pár kopečcích na lesní cestě s kameny nás dobíhá. Zastavujeme se u první občerstvovačky, kde do sebe cpu první energetický gel a zapíjím vodou. Tudy jediný nemá nic, ne celý závod prý mu vystačí jedna Deli , je to prostě ďábel. Nyní běžíme 3 Kadaňáci do velkého stoupání, které snad nemá konce. Ohlížím se a vidím funícího pána v letech (odhadem asi něco přes 60let) v červených trenýrkách a bílém nátělníku. Krev mi tuhne v žilách, když nás předbíhá a ještě nezapomene prohodit pár slovních narážek: " makejte, to my z Brd jsme na takové kopce zvyklý". Otáčím se na spolubojovníky a gestikulací si sdělujeme naše dojmy. Stoupání na sluníčku však udělá své, děda z Brd zvolňuje a ptá se nás, kdy že to stoupání končí. Lasky mu odvětil, že stoupání je až do 21km. Z jeho úst se ozval zvuk , jako když vypouštíte papiňák a děda zůstává za námi. Pod nohami teče asfalt, takové je vedro. Tudy se s námi loučí a zrychluje. Před vrcholem dávám zbohem i Laskymu. Zvolňuji, tep mám moc vysoký, to bych nezvládl. Nyní si hlídám tep na 165. Ani už mi nějak nevadí, že mě předbíhá pár lidí, mezi nimiž se mihly i červené trenky. Z hřebene Jedlové hory je nádherný výhled krásná příroda a svěží větřík mi dává zapomenout na náročný a bolestivý výběh. Další občerstvovací stanice asi na 22 km. Teď začíná pekelné přemlouvání mozku aby to nevzdal. Cpu do sebe další gel, jsem sám a pod nohami asfaltka, občas mě míjí nějaké vozidlo. Předběhl jsem pár běžců, kteří to evidentně přepálili, nebo mají nějaké zdravotní komplikace. Odbočuji na lesní cestu, která docela povzbuzuje mou mysl, protože silnice byla dost úmorná. Na další občerstvovačce se dozvídám, že je to ještě 16km do cíle. Doháním M.Thumse . Dáváme se do řeči a běžíme spolu asi 8 km. Dozvídám se, že mu je velmi nevolno od žaludku a dnes nemá svůj den. Mluvíme skoro celou cestu a jsem rád, že jsem si poslechl jak to chodí na IM, jak se trénuje atd. Je pravda, že jsme občas přecházeli do chůze, ale já už opravdu nemohl a Mírovi bylo zle. Potkáváme svatební kolonu aut, zdravíme je a děláme divadýlko, že běžíme stále svěže :-). Oni nám to oplácejí klaksonem. Jak už to tak bývá musel jsem parťáka opustit, bylo mu stále moc zle a navíc mu jela naproti na kole jeho drahá polovička, tak jsem s čistým svědomím zrychlil. Později jsem se dozvěděl, že se cestou ještě zastavil na jedno orosený v hospůdce, které mu srovnalo žaludek a pak doběhl závod. Mimochodem byl jen kousíček za mnou. Je vidět, že je to IRON MAN. Nyní už jsem u další občerstvovačky. 7km do cíle. Předbíhá mne pár běžců, zvolňuji. Nyní začíná opravdu psychika pracovat. Už to není jen o tělu, ale o hlavě. MP3 mi čistí hlavu pěknou hudbou, snažím se povznést nad to, že mám velké bolesti svalů a puchýře na malíčkách. Snažím se zapomenout, že mám nohy na zemi. Endorfiny pracují znamenitě představuji si, že letím. Začíná bouřka, kapky mi vlhčí cestu, příjemně se dýchá. Občerstvovačka hurá už jen 2km do cíle. Nekonečné 2 km. Koukám na hodinky a zjišťuji, že se určitě zlepším a možná to stihnu do 4:30h. Přidávám. Pod mostíkem však nohy na chvilku vypovídají službu, přecházím do chůze. U přivaděče se zase rozbíhám. Konečně cíl!!!!! 4:31:00,25 h V cíli mne čeká Roland s jeho drahou polovičkou a fotí mě mobilem. Roland doběhl daleko přede mnou. Já jsem se zlepšil o 20 minut. Lasky a Tudy také přede mnou, jak jinak. Zde je výsledková listina. Po závodě jsme si s Laskym dopřáli pořádný oběd. Byl to pěkný závod!!!
Pár fotek na závěr:
Já, Tudy, Lasky, M.Thums:

V popředí Roland:
Tudy:

Zítra crossmaraton.

Zítra v 9:10h běžím JCM . Počasí slibují dobré, nebude horko jako minule. Navíc běžím se svým běhajícím parťákem Laskym, vypadá to slibně. Mohl bych se i zlepšit. Připravuji si MP3 (Joe Satriani, Disturbed, Fear Factory, Rammstein ), připínací špendlíky, lahvičky, ionťák, náplasti na paty, protikřečové tablety, gely.
Ani nemám před závodem nervozitu, naučil jsem se ji zvládat. Týden se snažím zásobit játra glykogenem superkompenzační dietou. Už slyším některé známé, že na to jdu moc vědecky :-) . Dozvěděl jsem se, že nás tam bude více Kadaňáků tak jim to tam snad ukážeme !!!! Tímto zdravím Laskyho, Tudyho, Rolanda. Bude to boj Podkrušnohorců na krušnohorském území.

Zaujalo mne.

Včera jsem si přečetl článeček mého kamaráda 3COPa .
Narazil jsem zde na odkaz a tréninkové metody jednoho muže, který prošel přijímačem vojenské jednotky SAS. Zde mne zaujalo pár motivujících myšlenek na zdolání vytyčeného cíle. Jako bych se v jeho myšlenkách nacházel. Trochu jsem to poupravil pro potřebu běžce, snad autor promine:

• Pozitivní samomluva - Pořád si říkám věci jako: Trénoval jsem dost tvrdě, tak vydržím běžet, já to nevzdám. Obecně řečeno se tímto vaše tělo dostane přes těžkou dobu a budete pokračovat alespoň v chůzi.
  

• Jasná mysl – vypněte různé rozhovory ve vaší hlavě. Zaměřte se na každý krok. Nic by vás nemělo obtěžovat, jste to jen vy proti kopcům a vzdálenosti.

• Stanovení cílů – pokud musím běžet znovu do kopce, vyberu si místo v půli kopce jako je hranice nebo praskliny. Jakmile se tam dostanu, budu si říkat: “Mám už jen půl kopce před sebou.” Jakmile jsem nahoře dám si slovní poplácání: “Dobrá práce starouši. – Teď se dáme do druhého!”

…Mějte důvěru ve své schopnosti…

Čerpáno ze stránek SAS

Výlet na kole z Kadaně pod Klínovec.

Dne 26.5.2008 mi zavolal můj kamarád Jirka Sojka, jestli bych druhý den nevyjel na tréninkovou jízdu na kole v Krušnohoří. Nabídku jsem s radostí přijal. Druhý den startujeme v 9:30h, trochu si zajíždíme, protože musím otevřít v tomhle vedru skleník. Na zahradě mi Jirka řekl, že má v úmyslu tuto sobotu absolvovat drsný MTB závod Král Šumavy. Konstatuji, že s jeho najetými 70km na kole je to docela sebevražda. Jirka se pokochal naši zahradou a chatkou a řekl mi, že nám zahradu závidí, to mě pochopitelně potěšilo, když vím jak jsme se tam nadřeli :-). Poté míříme směr Ciboušov- Petlery- Měděněc. V Petlerech nevěřím svým očím a uším. Jirka je totálně na hadry a vzdychá, že nemůže. Povzbuzuji ho, tento stoupák je opravdu brutálních 8 km velké dřiny. Tenhle kopec opravdu prověří a je to opravdový přítel, který nikdy nelže a je vždy upřimný. Jirka lituje svého celoročního "fotrovatění na gauči" .
Vyjedeme do hospůdky Duha, kde si dáváme každý jedno orosené pivko a občerstvujeme se müsli tyčinkou. Dále jedeme podél kolejí do obce Měděnec. Zde se dáváme na modrou turistickou trasu. Výšlap pěkného kopečku Mědník stál za to. Ocitáme se na rozcestí a jedeme směrem doleva na louku po pravé straně vidíme vrcholky lopatek větrné elektrárny u obce Rusová. Dostáváme se na další rozcestí a dáváme se opět doleva. Je to pohádková úzká lesnická asfaltka v nejhlubším lese. Voní tu pryskyřice je mi fakt božsky. Míjíme lesnický srub a kecáme. Přijíždíme do Kovářské, dále jedeme po veřejné silnici do Českých Hamrů. Jedeme dále, já se ptám jestli už náhodou nejsme v Háji. Jirka konstatuje, že on už v háji je hodně dlouho. Po projetí této krásné vesničky míjíme chatu Nástup. Nepodařilo se mi bohužel tentokráte přemluvit svého parťáka ke zdolání Klínovce :-( škoda. Jedeme tedy směrem k Meluzíně - Horní Halže- Měděnec. Jirka zrychluje a má docela zběsilé tempo, přemýšlím kde se to v něm bere. Konečně očekávaný 8km dlouhý sjezd. V Kadani jsme opravdu za chvilku. Byl to pěkný výlet - 65km.
Jirko držím palce ať ten závod alespoň dojedeš ty blázne!!!

První minigrilovačka na zahradě.

Venku prší a já vzpomínám, jak nám bylo krásně s Laskym a manželkami na sluncem prohřáté zahradě, u skleničky dobrého vínka a nepříliš zdravých, ale výborných grilovaných špekáčků a masa. Tak pro inspiraci pár foteček s komentářem.
Tuhle mladou žábu jsem měl v nevypuštěném bazénu:
Grilovačka v plném proudu: Dobré vínko: Moraváci se nezapřou: Laskyho předmaratonská strava: Mlsné jazýčky: Co dodat závěrem - byl to pěkný den:

V plném tréninkovém nasazení.

Včera bylo nádherně. Parádní počasí na další delší běh. Jak je asi patrno, tak jsem tlučhuba a omlouvám se za odkládání běhu na horách na "někdy příště". Trochu mi do mého tréninkového nasazení zasáhla již zmiňovaná zahrada.
Snažím se to částečně dohnat alespoň občasnými delšími běhy a samozřejmě i kratšími tratěmi do 10km.
Můj poslední delší běh jsem běžel prakticky po stejné trase jakou popisuje Lasky. Jen jsem si to ještě prodloužil do obce Lužný (Perštejn). Běželo se mi pěkně i když bylo vedro. Doma zjišťuji, že mám v nohách 31km po doběhu sprcha a hurá na zahradu sázet rajčata.
Dneska jsem si dal 8km výklus s Laskym a kolegou z práce, bylo to uvolňující.

"Sporťák" se vrací.

Dost bolo zahradničení. Zase začínám trénovat. Už mi to chybí. Přiznávám, že jsem měl tak trochu sportovní přestávku. No jak se to vezme, spíše jsem si to tvrdě oddřel. Moje bezmozolovaté ruce jsou po pár dnech tvrdé roboty jako struhadla. Občas jsem si dosti brutálně namohl záda. Měl jsem vlastně takový trénink po vzoru ruské sportovní reprezentace :-) .
Konečně se začíná rýsovat to co jsme si naplánovali ze zahrady a chaty udělat. Uvědomil jsem si, že na zahradě s chatkou bude pořád nějaká práce a nemohu vše dohnat za tak krátkou chvíli. Prostě jsem dosti zvolnil, energii teď budu věnovat opět přípravě na maraton a triatlon.
Tak se těšte, bude mi ctí soupeřit s vámi ....

Když není čas na blog :-(

Né vždy je čas psát na blog. Rodina, zaměstnání, sport, chatka se zahradou. Když chce člověk stíhat vše, musí se to někde projevit. Proto jsem si založil takový mikroblog kde budu psát velmi stručně. Samozřejmostí bude i větší článeček sem na můj blog, když budu mít čas a bude o čem psát. Tímto se omlouvám i blogerům, kterým jsem psal na jejich blogy. Nemám mnohdy ani čas mrkat na vaše krásné článečky.

Co se týče mého běhu v Krušných horách, vidím to asi tak na květen.

Tak se mějte fajn musím jít.....

Ach to počasí.

Pravděpodobně budu muset popřemýšlet o jiném termínu krušnohorského běhu. Počasí se opravdu zhoršilo a běžet po zasněžené namrzlé horské úzké silničce by bylo asi dosti o "hubu". No uvidíme v sobotu. Tak se modlím, aby vše roztálo a vylezlo slunko. Jestli ale vyjdou předpovědi, tak bude v horách krušno.

"Sportující kozlík"

Omlouvám se za mou blogerskou nečinnost. Nebojte se žiji a stále trénuji. Jen jsme si koupili chatku s malou zahrádkou na relax. Jde o to vypadnout občas do přírody z paneláku a relaxovat nejen pohybem. Než si však vše na zahradě uděláme k obrazu svému, chvilku to potrvá. Takže jsem teď takový sportující kozlík "šikula" :-). Příští týden 22.3.2008 se jdeme s Jirkou lehce proběhnout do hor, vše popíšu a nebudu stručný jako teď :-).

Jen tak do noci....

Noční obloha přikryla kraj,

hvězdy nádherně jasné.

Tma neskrývá svůj taj,

běžet je opravdu krásné.

Jak tři králové běžíme,

s hvězdami na nebi a na čele.

Z fyzičky maximum těžíme,

je nám opravdu skvěle.

V nohách koluje nám horká krev,

dravě vrháme se vpřed i když to bolí.

Z houští ozývá se občas nočního života řev,

endorfín nám dává křídla sokolí.

Kopců vyběhli jsme dost,

kdo 20 kilometrů jen tak zdolá?

Běháme pro radost,

nebo je to pošetilost holá?

Co jsem zažil v posledních dnech:

18.2.2008 - noční běh 8.5km s Laskym.

19.2.2008- posilovna – kruhový trénink 1h + 3 km běh na pásu.

20.2.2008- noční běh 8.5km s Laskym.

22.2.2008- posilovna- kruhový trénink 1h.

24.2.2008- 3km- Konec ZIMNÍHO BĚŽECKÉHO POHÁRU v Kadani. Zažil jsem neočekávané, překonal jsem zdánlivě nepřekonatelné, sáhl jsem si na dno svých sil, zjistil jsem, že se dá běhat v každém počasí. Poznal jsem spousty nových lidí (běžců). Poznal jsem spoustu pěkných tras v okolí Kadaně. Běhá mi to čím dál tím lépe.
Co více dodat? Vřele doporučuji každému. Moje umístění není zase tak tragické, nebo ano?

25.2.2008- Krásný noční 12,5km běh s kamarády, který skvěle popsal kamarád 3COP. Na snímku Lasky (3cop), Jakub Král a moje maličkost.

27.2.2008- Chystám se ráno do posilky a večer si dáme s kamarády na snímku volnějších 20km do Klášterce nad/Ohří.

Musím přitvrdit, běh v horách nebude žádná procházka růžovým sadem. Nerad bych něco zanedbal. Budu přidávat kopcovité běhy v terénu.

Pořád do vrchu...

Foto Úhoště je z mého archivu z podzimu..

Po 14ti denním závodním odpočinku jsem se rozhodl pro další závod ZBP, který se konal 17.2.2008 v 10:30h.
Ráno bylo docela mrazivo -10 stupňů. Do závodu se naštěstí oteplilo na -1 stupeň.
V propozicích je uvedeno, že se bude jednat o poslední běh v přírodě 9,500Km. Okolí Úhoště je nádherné, tak jsem usoudil, že oběhnout stolovou horu Úhošť bude fajn závod.
Jaký šok však přišel, když jsem se těsně před startem dozvěděl, že byla trasa trochu pozměněna na 12 Km a běží se přes Úhošť. Na startovní pole se dostavil i 3COP, kterému také spadl úsměv, když slyšel o změnách.
Do sluchátek si pouštím tvrdší rock abych se nabudil na opravdu tvrdý, mohu říci nejtvrdší závod co jsem kdy běžel.
Startujeme do kopce a běžíme po asfaltovém chodníčku do Kadaňské Jeseně. Zde uhýbáme doprava a běžíme až nakonec vesnice, kde zabíháme na polní cestu lemovanou křovisky, která mě sem tam šlehla do tváře. Běžíme sem tam po zamrzlém bahně a mám co dělat abych si nezvrknul kotník. Běžíme stále 1 km po vrstevnici, na louce sada stoupáků někteří běžci přecházejí do chůze, já volím do kopců pomalejší, ale stálé tempo a rozvážně si v hlavě rozděluji síly, jelikož vím co mě ještě čeká...
Konečně na polích před obcí Zásada běžíme seběh, přeskakuji ohradníky pro dobytek. Ocitám se na pastvinách, které jsou posety (naštěstí zmrzlými) kravskými "minami". Místy běžím slalom a jsem rád, že jsem do toho nešlápl :-) . Cesta nenápadně mizí v křoviskách. Za křovisky již začíná krásná lesní cesta, která nás vede do údolí na polní cestu pod Úhoštěm. Zde začíná slunce vydatně hřát do tváře, jsem nucen rozepnout bundu a sundat rukavice. Zase brutální 1,5km stoupání do lesa. Jeden z běžců mě předbíhá a najednou přechází do chůze. Moje stálé tempo se mi opravdu vyplácí, na vrcholu tohoto stoupání ho předbíhám a udýchaný ho varuji, že hlavní stoupák ještě přijde. Asi mi nevěřil. Běží za mnou a celkem se mě drží. Najednou běžíme po červené turistické stezce směrem od obce Brodce přímo na vrchol Úhoště. Kopec odhadem 2km je fyzicky i psychicky deprimující a devastující. Získávám si náskok před některými běžci. Dobíhám borce Aichingera, kterého jinak nepředběhnu. Evidentně přepálil začátek a kopec mu neudělal dobře. Držím se jeho zad při obíhání vrcholu Úhoště. Seběh rozhodl, předběhl jsem ho. A tempo šíleného Vefiše si držím až do cíle. Cítil jsem se kupodivu skvěle a myslím si, že lépe jsem to už s mou fyzičkou zaběhnout nemohl. 3COP nebyl asi ve své kůži, ale den ode dne se zlepšuje. Věřím, že to příště bude lepší ;-) . Zde jsou výsledky závodu.

Druhý den večer se jdeme s 3Copem a přítelkyněmi Tikkami na hlavách vyklusat 7km po cyklostezce.
Bylo to supr..

Společnice do tmy

Začal jsem běhat s mou novou kamarádkou. Je to skvělá společnice do tmy. Na doporučení Koyamovic rodinky jsem jí vyzkoušel a nemohu si stěžovat. Dělá mi dobře když jsem s ní. Jak příznačné, přišla na návštěvu právě na Valentýna a už teď musím říci, že jsem se bezhlavě zamiloval, už nikdy jí neopustím :-) . Tak malá a výkonná, krásné křivky a silné paprsky, které mi ukazují cestu. Už nejsem osamocen v temnotě. Začali jsme si "tikat" říkám jí důvěrně TIKKA. :-)

Plánovaná trasa 36,54km v Krušných horách.

Ještě nemám termín, ale toto je zhruba trasa, kterou bych chtěl běžet. 

Noční běh.

V sobotu jsme se šli s Laskym trochu proběhnout 7 Km volnějším tempem, cestou nás dohnal PAN běžec Ríša Pleticha, který měl zrovna rege běh (mimochodem je to účastník závodu Dolomitenmann 2007). Parádně jsme si pokecali a zaběhali.

V neděli jsem vynechal jeden ze závodů ZBP, protože jsem k tomu měl hned několik důvodů.
Noc před závodem jsem se byl tak trochu bavit (nejen sportem živ je člověk). Ráno jsem nebyl moc vyspaný a pobolívalo mě tak trochu koleno, které však odpoledne přestalo bolet. Byla zima a věděl jsem, že trasa vede po schodech, které bývají namrzlé. V neposledním případě jsem měl opravdu psychický blok z této trasy, kterou jsem absolvoval jen jednou a vůbec mě nebavila. 5x kolečko kolem Františkánu po schodech, jsem tedy vynechal. Jelikož jsem spal na zahradě a ráno (v 10:30h) nebylo nic jiného co posnídat, nepohrdl jsem masem z konzervy s chlebem (někteří se asi zhrozí :-) ). Oběd jsem tak nějak skoro vynechal, měl jsem jen banán. V 14:00h jsem pomáhal odstěhovat mého kamaráda 3COP (Laskynátora).
Schodů jsme si opravdu užili a to nemluvím o zátěži.
Po stěhování ve mně hlodala myšlenka dát noční běh. Lasky se nenechal dlouho přemlouvat. Doma na rychlo konzumuji tatranku a banán.

V 16:45h vybíháme směr cyklostezka – Klášterec n/Ohří vybaveni diodovými baterkami v ruce a blikajícími pásy na noze. Toho večera jsme měli v plánu zdolat 20 Km. Jelikož se již pomalu dokončuje i poslední část cyklostezky pod obcí Suchý Důl do Rašovic, a bahno bylo zamrzlé, rozhodli jsme se pro běh v nedokončeném korytu cyklostezky. Uprostřed cyklostezky míjíme bagr, který nás svou šířkou donutil vyběhnout jeden břeh v terénu. Místy jsou kaluže a velké kameny. Říkáme si, že po tmě cestou zpět to bude o hubu. V Rašovicích přebíháme můstek přes řeku Ohře. Ocitáme se pod chatařskou oblastí vedle čističky. Lasky najednou dostane průzkumáckou horečku a chce objevovat v šeru nové cesty, mylně si myslel, že si asi zkrátíme cestu, po chvíli bloudění, kdy jsme si zaběhali asi 3km, protože každá „nově objevená“ cesta byla slepá, se vydáváme konečně do Klášterce. Běžíme už ve tmě a blikačky na nohou upozorňují na dva blázny červeným světlem. V ruce máme baterky. Konečně osvětlená ulice, která vede až k zadní brance zámeckého parku. Zde je opět tma jak v pytli, diody splnily svůj účel a dovedly nás přes park až na konec lázeňské zóny . Začíná mrznout a na čepici a oblečení se mi tvoří jinovatka, funkční prádlo však funguje znamenitě, je mi teplo a jsem v suchu. Na 13km se obracíme zpět směr Kadaň. Trochu zrychlujeme, protože nemáme mobila a konstatujeme, že asi už naši blízcí mají o nás starost. Lahvičky s ionťákem na mém pasu již už jsou vypité. Běžíme až moc ostře. Lasky mě nutí k docela zběsilému tempu (možná se mi to zdálo). Za Rašovicemi začínám cítit, že mi dochází „šťáva“. Vbíháme do obávaného terénu nedokončené cyklostezky, musíme zpomalit, protože je zde samý kořen a kámen, sem tam namrzlá kaluž s tenkou vrstvou ledu a slušnou hloubkou (několikrát jsem se osvěžil po kotníky). Přestáváme žertovat a pořádně se díváme jde nám o život. V tom Lasky konečně zlehčuje dramatickou situaci a vykřikne: „ To je AAAADDDREENAAALIIIINNN , to bude článeček, to je HUUUSSSTTTÝ.“
Utrousíme pár vtipných vět a hned se běží lépe. Ještě, že mám parťáka na kterého se dá spolehnout. Konečně vidíme začátek upravené cyklostezky a radostně kvílíme. Myslím, že po téhle noci si obyvatelstvo Zásady bude myslet, že zde proběhli dva statní vlci s kulhavkou, slintavkou a nemocí BSE. „Konečně Františkán“ prohlásil Lasky. Na kadaňském stupni to vzdávám a schody musím vyjít. Lasky mě duševně podporuje. Motá se mi šiška. Až teď si uvědomuji, že jsem toho moc přes den nesnědl, energie dochází. Nad Františkánem už to definitivně vzdávám a říkám Laskymu, že už to domu nějak dobelhám. V dálce vidím mihotavé červené diody a jsem osamocen. V hlavě mi však zní : „jseš měkej“ . Asi po 300 metrech se znovu rozbíhám a doběhl jsem až domu. S pocitem uspokojení se omlouvám manželce, která už málem vyhlásila pátrání. Cpu do sebe hltavě hrst hrozinek a tatranku. Jdu se vysprchovat a znovu do sebe cpu pohankovojáhlovou kaši s hrozinkami a medem. Ten večer jsme uběhli 23km. Je mi fajn…..

Foto ZBP 2008- Lesopark Kadaň.

Jak jsem slíbil tak činím: zde je pár fotek.
Tímto děkuji rodině Aichingerů za fotky. Mám od nich i pár foteček z předešlých závodů. Později je dám také na internet.

Závod po nemoci.

Jsem po nemoci (viróza) a hodně dlouho jsem se dokopával do závodu. I když jsem se ještě necítil na plný výkon, šel jsem do toho. Přiznám se, že jsem přeci jen trochu trénoval i když jsem byl nachlazen, ale vše bylo jen hodně volné tempo na vypocení.

Volnější tempo mých tréninkových běhů jsem měl i proto, že jsem konečně vytáhl kolegy z práce na 7km běh. Obstáli znamenitě (přežili).

V sobotu kdy jsem se domluvil opět na volnějším běhu s kolegy z práce, jsem cestou potkal Pavla Hnízdila se, kterým jsem nakonec trochu tempo zvýšil a nechal jsem právě začínající běžce trochu za sebou (omlouvám se), ale když ono bylo tak nádherně a rychlejší tempo mi vyhovovalo. Bylo to prostě fajn sobotní slunné dopoledne.

Neděle 27.1.2008 v 10:30hodin pokračuje ZBP svým rychlejším a méně náročným během 5 km v Rooseveltových sadech.
Den před tím se dozvídám, že se na startu potkám s kolegou runbloggerem Koyamou.
Příroda byla čerstvě vyfoukaná 2 dny trvajícími vichry, mrholí. Teplota vzduchu je na zimu opravdu teplá 7,5 stupňů.
Na startu jsem hned přivítán pokáráním, kde že jsem to byl, že mám absenci, nejen od hlavního organizátora Čendy. Vše jsem se snažil omluvit mou nemocí, ale moc jsem nepochodil :-) . Dávám se do řeči s Koyamou. Jdu se rozklusat s rivalem Rolandem a sděluji mu, že dnes je jeho den a vím, že mi dá nejméně 3 minuty. Tím samozřejmě alibisticky omlouvám svůj případný mizerný výkon.

Startuje se na opačnou stranu 2x okruh 2,5km. Což mě docela překvapilo, jsem zvyklý běhat opačné okruhy. Start byl divoký a rychlý jako celé tempo závodu (nic pro běžícího mastodonta jako jsem já). Už v prvním kole mi bylo jasné, že Koyama a Roland budou daleko přede mnou. V druhém kole jsem to chtěl zabalit, na plicích jsem cítil ještě prodělanou nemoc a nebylo to úplně ono. Sebezapření však u mě funguje znamenitě, doběhl jsem s časem 22:55min. Po závodě jsem se šel vyklusat s Koyamou 2,5km . Kecací tempo bylo příjemné a konečně jsem si v klídku mohl zaběhat s runbloggerskou hvězdou ;-) . Bylo mi potěšením.

Fotky z tohoto běhu dodám později….

Ospalý "Tříkrálový běh 2008".

Zima ojínila přírodu a přivítala běžce 6.1.2008 na startu dalšího z běhů ZBP Kadaň s názvem - Tříkrálový běh - délka trasy 8.2 km.

Tentokrát se běžely 2 okruhy 4,1km v čerstvě napadaném sněhu. Běžců i diváků se sešlo požehnaně.

Já jsem byl opět po dvou nočních nevyspaný, spal jsem asi 2 hodinky, takže se to na mě dosti podepsalo. Nicméně jsem tvrdohlavý jako mezek a říkám si, že závod alespoň odběhnu a nějak to dopadne.

Startujeme u kadaňského stupně v 10:30hodin.

Při startu už cítím značnou únavu a chce se mi spát ( nebýt sněhu, tak si snad ustelu podobně jako 3 COP v Praze :oD ) .

Mozek však někde v hlubokém podvědomí nedá mému tělu šanci zastavit.
Vybíháme táhlý brutální stoupák v kluzském sněhu.

Na fotce to vypadá jako když se směji, ale to je jen zastírající manévr pro diváky a fotografy (tímto děkuji za všechny fotky Pavlovi Hnízdilovi) , jinak trpím a trápím se. Nevnímám moc okolí, takže ani nevím kde mě předběhl Roland a Michal Frlaus.

Myslím, že to bylo asi na rovince, protože do kopce nemají šanci :-). Prodíráme se houštím a běžíme dál po vrstevnici k ohradníku, který musíme přelézt. Připadám si jako pan farář z filmové trilogie – Slunce seno … Naštěstí ze mě nelítaly ty blesky a nemělo to následky na mých hlasivkách. Po přeskoku druhé části plotu se ocitáme na nebezpečném seběhu, který vyúsťuje kamennou průrvou na zpevněnou cestu v Zásadě vedoucí na cyklostezku. Na cyklostezce už při první kole lapu po dechu a fakt se mi chce spát. Zvolňuji tempo. V druhém kole už mě předbíhají i rivalové, které jinak předbíhám. Běžec Březina se mě pokouší vyhecovat, abych se ho držel, ale nejde to. Předbíhají mě 2 mlaďoši.

Vyšlápnu poslední kopeček na cyklostezce a konečně z kopečka a rovinka. Zde mám však co dělat, aby se mi nezapletly nohy. Vydávám se z posledních sil a konečně cíl.

Další fotky s komentářem, které ještě nejsou všechny můžete vidět zde

Zlepšení na trase " Novoroční kondiční běh" (8,100 km)

Vyřazující puchýř jsem úspěšně vyléčil a pauza mi udělala evidentně dobře. Vánoční strava byla opravdu náročná a nějaké to nepříjemné kilíčko mi zase přibylo, doufám že se u mě nezdrží dlouho.

Jak jste na tom vy?

Jak dodržujete životosprávu v tomto období ?

Trasa ZBP "Novoroční kondiční běh" byla velmi rychlá a převážně se běželo po silnici a po panelové cestě. Byla to jedna z nejlehčích tras. Trasa vedla od autoservisu za mostem, pod železniční most, okolo zahrádkářské kolonie. Po chvilkovém terénním stoupání ke kostelíku v obci Želina, již se ženeme jen po silnici. Na konci silničky odbočujeme doprava podbíháme viadukt, poté přebíháme silnici II. třídy a šineme si to do prudkého stoupání směrem na obec Krásný Dvoreček. Po sběhu uhýbáme prudce doprava na panelku do Úhošťan. Zde jsem již slyšel jak mi můj úhlavní rival Roland dýchá na záda. Najednou mě na rovince předběhl a s radostným povykem mě zdraví "čau tak se měj"!!!. Nedovedete si představit, jak to ve mě začalo pulzovat, dal jsem si do hlavy, že mi nesmí za žádnou cenu utéci. Osamocen uprostřed zasněžené krajiny se burcuji hlasitým kvílením dosud neobjeveného zvířete. Jestli mě někdo slyšel, myslel si asi, že závodí mentálně postižený chovanec. Já jsem však byl jen momentálně postižený :-). Udržuji pořád zhruba 150 metrovou vzdálenost mezi mnou a Rolandem. V Úhošťanech mi začíná fandit každý pes, naštěstí za plotem. Hlasitě odfukuji jako přetlakovaný papiňák . Jsem v rauši a jako blázen se burcuji hlasitým projevem "makej". V obci Kadaňská Jeseň při sběhu kolem čističky potkávám hodně lidí, proto se raději přestávám hlasitě projevovat a jen odfrkuji jako splašený mustang. Má to svůj efekt, všichni mi uhýbají na úzké cestě. Skupinka turistů mi začíná fandit a jedna žena prohodí: " to máš z toho, že jsi pil na Silvestra" ,(kdyby tak věděla, že jsem byl nucen pít jen nealko, protože jsem šel ráno do zaměstnání, kdyby tak věděla, že místo oběda se zde trápím, nevyspaný a hladový). Míjím páreček psů, kteří jsou naštěstí evidentně přežraní a nemají dnes chuť pohrát si s mým lýtkem. Konečně cíl !!!! Dobíhám 40 sec za Rolandem s časem 36:20 min. Když jsem se dnes díval na výsledky závodů, které jsem zde běžel v mých začátcích před 2 roky s časem 48:48 min, docela mě těší, že jsem se tak zlepšil.

Doufám, že se moje fyzička bude nadále zvyšovat. Děkuji všem, kdo sleduje tento blog a fandí mi, bez tohoto motivačního prostředku si to již neumím představit. Mějte se krásně a užívejte fyzična co hrdlo ráčí.